joudaweb - časopis Čekanka

Běh Prahou

4. ledna 2015 19:44:52

30.8.2014 19:00

Nervózně poskakuji na místě, jako všichni okolo. Osm a půl tisíce lidí na startu. Beru to vážně? Asi jo, ale znám svoje limity. Bára se svým roztomilým úsměvem startuje závod. Do toho, jedem! Sakra, to je lidí!

30.8.2014 7:00

Ovesné vločky, rozinky, slunečnice a lžíce medu. Mix zalévám horkou vodou a usrkávám zelený čaj. Je to přesně rok, kdy jsem běžel závod poprvé. Jaký to byl rok? Jsem dál? Nemyslím jenom na běhání. Jsem dál jako člověk? Nebilancuje se takhle spíš na konci roku? Dnešek je pro mě důležitým dnem, tak proč se neohlédnout.

 

Před rokem jsem běžel s kamarádkou, postavili jsme se skoro na chvost startovního pole a podle toho také vypadal výsledek. Vůbec jsem nepředpokládal, že existují pomalejší běžci, než jsem já. Kamarádka mě přihlásila i letos, i s mojí mámou, dárek k narozeninám. Ona má moc práce a neběží, bude fandit. Máma se k závodu dostala jako slepý k houslím. Někdy uprostřed dubna jsem při arteterapii nakreslil obrázek na téma "co bych komu rád dal". Já namaloval sebe, jak matce dávám přihlášku na závod. Terapeut se divil, proč si myslím, že zrovna tohle by jí mělo udělat radost. Ani to neumím vysvětlit, to se musí zažít.

 

Mamina byla trochu v šoku. Začala gůglovat vše o běhání i o závodění. Deset kilometrů ještě nikdy neuběhla, natož v závodě. Běhá druhým rokem, začala v podstatě kvůli mně. A dnes poběžíme spolu. Říkám si, že sny se mohou proměnit v cíle a ty se musí splnit.Máma trénuje stále stejnou trasu. Sama. Já trénuji v Jeseníku a snažím se trasy měnit tak často, jak to jen lze. A také sám. Ona běhá převážně po rovinkách a já tu mám hory. A ty v Praze nejsou, to mi dojde až při závodě.

9:30

Sedám do autobusu směr Praha Černý Most. Čtyři hodiny a "něco" na zadku s krátkou přestávkou v Hradci. Kochám se krajinou a čím déle sedím, tím víc myslím na protažení těla před závodem. Aby mi tak ještě něco prasklo. Z Černého Mostu metrem na Můstek a pak pěšky do Žlutých lázní. Cestou se pokouším najít dům mé přítelkyně, u které mám domluvený nocleh. Po hodině chůze to vzdávám. Spletl jsem si ulice, zavolám jí až po závodě.

15:00

Procházím po nábřeží Vltavy. Organizátoři připravují trať. Z dodávek vykládají občerstvení pro závodníky, balíky s vodou a banány. Množství rovnající se menší humanitární pomoci, tolik banánů jsem naposledy viděl jako přepravce ovoce a zeleniny ve velkoskladech. Nějak mě to nepřekvapuje, ale hned si vzpomenu na minulý rok, kdy jsem koukal jako v Jiříkově vidění. Uzavřené silnice stráží ochránci zákona, kteří ne s nelibostí odpovídají na pozdravy hezkých závodnic. Předstartovní horečku prožívá každý trochu jinak. Kdo to bere příliš vážně, ten se nebaví. Asi jako já minulý rok. Letos je to jiné.

16:30

Táta konečně přijíždí, vyhazuje manželku z auta a se slovy "pak brnkni" mizí v kolonách aut. Trochu zvláštní, ale takový on je. Takový plachý vesnický tatík se mezi tolika lidmi opravdu "necítí". Chápu. Máma je vyděšená a nervozitu kryje humorem, který mě vytáčí. To pochopím později. Převlékneme se na záchodech a věci si dáme do mobilních úschoven, což mi v tu chvíli připadá jako skvělý nápad. Věci si vyzvedneme v cíli, který je letos na Náplavce. Účastníme se programu, nejprve sedíme v trávě a posloucháme hudbu. Přichází rozcvička před závodem a všudypřítomní mimové-baviči nás jemně strkají před pódium. Máma na mne vrhá vražedné pohledy, ale pak se náramně baví. Ostatně jako já. Konečně vím, jak se mám před běháním rozehřát.

18:00

Problém s WC. Je jich tu proklatě málo a fronty jsou všude a dlouhé. Máma je zoufalá, vždyť už hodinu nic nevypila a pořád se jí chce. Poslední hodinu před závodem čekáme. Ve frontě a pak na startu. Máma je v jiné výkonnostní kategorii, nechávám ji svému osudu s přáním štěstí. Sám se řadím do skupiny doběhu do 45 minut. Koukám na ostatní kolegy, odhaduji svoje šance, nejsem moc daleko od startu, bude to hukot...

 

START!!! Masa lidí ve žlutých tričkách se pohne kupředu. Deset, dvacet metrů a pak zase přibrzdit, neboť když se dva proudy formují v jeden, někde se to zákonitě projeví. Kdo zažil dopravní omezení s teorií zipu, ví o čem je řeč. A běžíme a jde to, ale i tak můžu ještě rychleji, předbíhám, uhýbám, kličkuji. Taková spousta lidí, atmosféra, to dokáže v člověku vzbudit energii netušenou, dokonce i vtipkuji na adresu organizátora, který řve na závodící "vypadněte z toho chodníku"! Pronáším cosi ve smyslu-naskákejte do řeky- a dál uháním davem vpřed. Na pátém kilometru přebíháme Mánesův most a tam vzniká má jediná fotka v závodě.

A pak přichází krize s poznáním. Trénink v horách je fajn, ale na tenhle závod nic moc. Přepálil jsem start, zase. Nezastavuji na občerstvovacích stanicích, zdržuje to. Přes Václavák se proženu jako v posledním tažení, ale i přes to si plácnu rukou o dlaně okolostojících fandících. "Ste dobrý!!!" Jo, ale už nemůžu!

Vbíháme na Náplavku a v dálce vidím časomíru. "To není možný". Čas mnou spatřený mne donutí neomdlít a dopravuje mne do cíle. Tam v polomdlobách přebírám banán, energy drink, vodu a energetickou tyčinku. Setrvačnou silou se sunu kupředu k úložnám. A vyhlížím mámu.

 

Deset minut, dvacet minut, hodinu... Uvědomuji si, že jsme si neřekli, kde se sejdeme. Vyzvednu si věci a volám tátovi, že se máma ztratila. "Už je tady v autě" sdělí mi do telefonu s ledovým klidem. Oddechnu si a mířím k nim. Máma je v euforii, je fakt šťastná, tohle také pochopí jen ten, kdo zažil. Přichází nám sms od organizátorů s našimi časy. Máma dala svůj první desetikilometrový závod v životě za 57:30. Já se oproti minulému roku zlepšil o devět minut na 42:56.

 

Cíle splněny a překonány. To, co se událo po závodě je na další povídku. Ale nastíním. Naši odjeli zpět ku domovu a já zamířil k přítelkyni na domluvený nocleh. Ta se ovšem musela se svým dítětem přesunout do nemocnice, neboť dítě dostalo nějakou formu akutní chřipky. Zůstal jsem sám ve městě, kde nikoho neznám, bez peněz na nocleh, zpocen a neumyt, hladov a vyčerpán. Celou noc jsem prožil v sobotní Praze, odmítal nabídky dealerů drog i prostitutek, postupně se oblékal podle klesající teploty a ráno v půl šesté nasedl do autobusu na Jeseník. Řidič mne pozdravil typicky "Dobrý" a já řekl "Teď už dobrý".

 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10183677624-beh/214471291019101-we-run-prague-2014


A ještě jsem si přivezl klíště z Prahy

Autor: Pepa Matulka


přečteno: 3010x   komentářů: 9

Komentáře

Konečně vím, ... (Hanka)    vloženo: 17. 01. 2015, 20:49:43

... jak to probíhalo, a musí říct, že chápu!

To (Leona)    vloženo: 05. 01. 2015, 20:35:41

je moc krásné ;)

Klíště (Pepa M)    vloženo: 05. 01. 2015, 20:20:15

si na mne vyšplhalo zřejmě, když jsem v trávě zaujal pohodlnou polohu před pódiem, kde se střídali interpreti z řad superstar;) A nápisy na zádech vybírala kamarádka a do poslední chvíle jsme nevěděli, ač já tušil, co že poneseme na svých zádech. Já tam měl: RUN FOR MUM a máma RUN FOR SON. Mimochodem, tímto ti Haničko moc děkuju;D

A to (Leona)    vloženo: 05. 01. 2015, 15:54:13

jsem ještě zapomněla: vystříkáte-li k tomu všemu své lidské obydlí Biolitem proti lezoucímu a létajícímu hmyzu, dočkáte se akorát vlastního dusivého kašle. Nejspíš existuje nějaké mezipatro skákajícího hmyzu, vakuum, na které nic neplatí. Snad mutace na mimozemšťana...

Pozitivní však je, že KLÍŠTĚ jsme doma ještě nechytili!(:O

Aha, (Leona)    vloženo: 05. 01. 2015, 14:05:40

v dodatku! - slepá jsem... polehčující okolnost je, že to vím a dokonce to na sebe občas i povím :D.

To jsou ty paradoxy: klíšťata nechytáme na horách v lesích, jezdíme pro ně do velkoměsta ;o a co se divím, když paraziti jsou tak zmutovaní, že na ně neplatí repelenty, na blechy mráz ani obojky a jiné preparáty proti nim, na vši u dětí se doporučují přípravky pro zvířata, protože jistý komponent kvůli možným vedlejším účinkům v přípravcích pro lidi nebyl povolen, majitelka obchodu s potřebami pro chovatele zvířat se v zimě stříká proti blechám repelentem pro lidi i zvířata...

Ať žije civilizace!

(Jiřina)    vloženo: 05. 01. 2015, 13:49:40

Leono, je tam! Úplně na konci - drobnými písmeny. Já vím, že v těch ulicích asi ne, jedině snad někde na trávě se mu dostalo pod kůži.

A kde (Leona)    vloženo: 05. 01. 2015, 13:44:17

je to klíště? Já jsem ho nenašla.

A Pepo, co jste měl na zádech?:)

(Jiřina)    vloženo: 05. 01. 2015, 13:08:43

Klíště?! Při běhu ulicemi?

Moc (Leona)    vloženo: 04. 01. 2015, 20:08:08

dobré, moc. Paleček nahoru je souhrnný pocit ;).


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
pětset osmdesát sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnovější

Nejnověji komentované

přečteno: 72x   komentářů: 3, nejnovější: 11. 08. 2018, 23:24:55
přečteno: 126x   komentářů: 5, nejnovější: 04. 08. 2018, 21:08:57
přečteno: 116x   komentářů: 2, nejnovější: 02. 08. 2018, 22:32:52
přečteno: 136x   komentářů: 2, nejnovější: 26. 07. 2018, 23:01:50
přečteno: 162x   komentářů: 1, nejnovější: 19. 07. 2018, 14:14:09
přečteno: 201x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 07. 2018, 19:52:38
přečteno: 333x   komentářů: 5, nejnovější: 04. 07. 2018, 13:56:42
přečteno: 313x   komentářů: 4, nejnovější: 21. 06. 2018, 20:00:35

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset osmdesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 8. 2018