joudaweb - časopis Čekanka

Tak nějak o všem a vlastně o ničem

13. listopadu 2011 16:14:00

Jste zvědaví, o čem příspěvek bude? Hm, to já taky. Mám jakous takous představu, ale znám se. Myšlenky začnou přeskakovat hned sem hned tam a původní plán je fuč. Necháme se překvapit a jen doufám, že ti nejstatečnější, kteří dočtou do konce, neprohlásí, že to byla ztráta času.

Ráda bych začala asi takto:

Milé kolegyně redaktorky, milé čtenářky, možná i čtenáři. Protože vím, že člověk by měl nejen brát, ale i dávat, přesedla jsem z té svojí čtenářské židle, kde se nesmírně bavím a čerpám mnoho nových informací z Vašich úžasných článků, do redaktorského křesla a třesou se mi prstíky samou nervozitou, abych dala dohromady něco smysluplného.

Při čtení chuťovek se stejnými počátečními písmeny si prostě říkám, jak to ty ženské dělají. Kdybych se rozkrájela, tak ne a ne. Už mě napadl takový postup, jako vzít si třeba slovník a lovit tam slova od jednoho písmene, vymyslet nějaký příběh a prostě je nějak poskládat (jak, to teda nevím). Ještě jsem to nezkoušela, ale asi to nebude to pravé ořechové. Prostě smekám klobouk. Smekám přede všemi příspěvky, každý mě něčím osloví, ať už je téma vážnější, vzdělávací nebo pro zasmání. Mám pocit, že bych ke všemu chtěla napsat komentář, jenže jenže... buď čtu příspěvek v letu, takže není čas spřádat hlubokomyslné komentáře, případně rychlejší komentující přesně vystihne moje pocity a já už bych psala jenom "Souhlasím", v nejhorším případě mě napadají samé banality a to autocenzura prostě nepustí ven. Jak vidno, je to složité.

Pak musí přijít dostatečně silný impuls, aby mě to katapultovalo do redaktorského křesla. A ten přišel... bylo to takhle v úterý 8.listopadu někdy mezi půl šestou a půl sedmou večer. Moc jsem se těšila na avizovanou virtuální besedu na TKWEBu, jak se zúčastním, pěkně si s ostatními účastnicemi zdrbnem. Cítíte tu pohodičku pěkně při kafíčku?

Leda houby. To je přímo adrenalin! Jako když se postavíte na startovní čáru a prásk, už to jede. Pak už jenom píšete a čtete, zjistíte, že odpovídáte poněkud se zpožděním, snažíte se moc nedělat chyby. Euforie sice přes noc částečně vyprchá, ale lze ji lehce přivolat pěkně druhý den ráno u snídaně, když si repliky besedujícíh připomenu pěkně černé na bílém (drze jsem si dovolila celou debatu vytisknout, podotýkám, že pro vlastní potřebu). Místy mi to připomínalo hru z dětství, kdy jeden napsal na papír větu, papír přeložil a předal dalšímu, ten postup zopakoval, aniž by věděl, co jeho předchůdce napsal. To byly výtvory, když se na konci papír rozbalil!

Předesílám, že nejsem žádný "internetový besedník", tudíž nemám natrénováno a nevím, jak to v tom strašidelném internetovém světě chodí. Dokonce jsem si dala závazek (jen tak sama ve své hlavě), že odolám lákadlu Facebooku a jemu podobných nástrah. Bohatě mi stačí býti závislá na Čekance. Ale abych nevypadala jako nějaký zapšklý zpátečník, musím pochválit wikipedii, ta už mi kolikrát vytrhla trn z paty. Uznejte, no kde já bych v kuchyni zjistila rozdíl mezi strukturovaným a objektovým programováním. Tímto zdravím účastnice úterní virtuální besedy a těm, kteří něčemu v tomto odstavečku nerozumněli, doporučuji zhlédnout záznam již zmíněného potlachu na tkweb.cz. Pokud by ani to nepomohlo, pak nebude závada na Vašem přijímači, a proto bych nedoporučovala pokračovat ve čtení, neb nikde není záruka, že to co bude následovat, bude srozumitelnější.

Když už se tady tak pěkně zpovídám a pořád se nám to točí kolem čtení, psaní, tak já bych u toho tématu pro dnešek zakotvila. Co takhle JÁ A LITERATURA. No vida, to jsem mohla použít do nadpisu. Ale to by spíš zavánělo maturitním tématem, necháme radši ten původní.

Čtenářka, to já jsem. Už od dětství. Takový čtenář hltoun. Pubertou mě provázely hlavně dívčí romány, a to už je jen skok k ženské literatuře (Jiřino, sledujete, jak se veřejně přiznávám?) S tím problém nemám, jen někdy mám blok sama v sobě, že si prostě "nařídím" ostatní literaturu, abych jenom nepoletovala na romantických obláčcích. Slovo NAŘÍDÍM nebylo zvoleno zrovna nejšťastněji, ale lepší mě nenapadá. Je to prostě tak, že někdy máte chuť na sladké, někdy na maso. Ale pravda je taková, že s romantickou knížkou klidně probdím noc, kdežto na ty ostatní potřebuji více času. Ještěže si v knihovně můžu výpůjčku prodloužit na 3 měsíce. I takové jsou, dokonce jsem u jedné publikace zvolila postup, že jsem ji po výše zmíněné době přinesla do knihovny (aby bylo vidět, že jsem ji zatím nezpeněžila) a hned jsem si ji zapůjčila znovu. Byla krásná, na křídovém papíře, spousta fotografií a textu, chtěla jsem si ji dočíst, ale rychleji mi to prostě nešlo. Samozřejmě jsem během té doby přečetla i jiné knihy. Jsou věci, které prostě nezměníte, potřebují svůj čas a když se mají stát tak se stanou, ať chcete nebo ne. I stalo se..., přišel rok 2006, já jsem si v knihovně z regálu vytáhla knížku Na druhý pokus od Táni Kubátové, a bylo to. Jak říkám já: Byla jsem jasná. Když někdo předtím mluvil o svém oblíbeném autorovi, že si třeba knížku čte víckrát, nechápala jsem tu jeho potřebu, proč? Už vím. Věřím, že některé z Vás to cítíte podobně, a nebudu si nic nalhávat - nebýt toho, těžko bych se tady teď literárně producírovala. Ráda bych povídala, ale pokud nechci riskovat, že mi paní šéfredaktorka nepustí můj článek do tisku, musím se posunout kousíček dál.

Můj pohled a vztah ke knihám se postupně měnil. Jak krásně komentovala Blanka jednotlivé díly seriálu Jak se dělá kniha, mluvila mi z duše. Měla jsem tu příležitost za dobu soužití s Pohodkami posbírat jednotlivé střípky znalostí a postřehů z této oblasti a ty se naráz poskládaly do jasné mozaiky. Díky tomu všemu jsem se na knihy začala dívat z více úhlů. Dříve to bylo zhruba podle schématu přečtu - nepřečtu (příp. začnu, ale nedočtu), líbí - nelíbí, a šmytec. Nó, ještě hezké ilustrace. Dnes u žádné knížky nezapomenu projít i všechny ty technické informace. A je tam i jeden řádek čísel, kterého jsem si dřív skoro nevšimla a teď mi potvůrka nedá spát.

Konečně se dostávám k jádru pudla. O čem jsem si říkala, že bych mohla psát.

To tajemné číslo se zove ISBN. Vrtalo mi hlavou, co jednotlivá čísla znamenají. Přece to musí mít nějaký systém. Jednou mi to nedalo a zase jsem navštívila wikipedii. A bylo to tam. Mezinárodní standartní číslo knihy. Pro podrobnosti si zajděte tamtéž, já se zmíním jen ve stručnosti. Časově spadá počátek předchůdce ISBN do r. 1967, místa působnosti Británie, Berlín, Londýn. Dnešní podoba ISBN má tvar 13místného čísla ISBN-13 a přímo souvisí s čárovým kódem př. 978-80-7301-197-0 (978 prefix pro knihy, 979 pro hudebniny, sk.80 je identifikátor pro Česko a Slovensko, 7301 je konkrétní vydavatelství určováno v jednotlivých zemích - u nás Národní agentura ISBN při Národní knihovně ČR, konkrétní vydání příslušné knihy u daného vydavatele určuje sám vydavatel, 0 je kontrolní číslice). Do r.2007 se používalo ISBN-10 (chyběl prefix 978). U nás se ISBN používá od r. 1989.

Teorie je krásná, leč poněkud suchá. Bylo třeba nabyté vědomosti ověřit v praxi, a tak nezbývalo než vyskládat z knihovny sbírku Pohodek a starších výtisků z Petry, a ejhle: skupina čísel 7301(viz příklad) je stejná u výtisků vydaných v Petře a u Pohodek se na témže místě nachází 254 (v případech publikací vydávaných vlastním nákladem autora nebo vydávaných ojediněle institucí, která nehodlá provozovat soustavnější vydavatelskou činnost, přiděluje číslo ISBN přímo Národní agentura ISBN).

A co na závěr? Hrát se dá s ledasčím a kdo si hraje, nezlobí. Alespoň se to tak tvrdí, ne?

Ještě vzkaz pro Nancy, pokud bude chtít, já bych třeba doporučila na první čtení knížku od Táni s ISBN 978-80-7301-244-1. Jestlipak se najde někdo, kdo vypátrá a pomůže?

Autor: Dáša Zichová


přečteno: 5979x   komentářů: 7

Nejnověji komentované

přečteno: 429x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6480x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 603x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1276x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1112x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 947x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1187x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1876x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13429x   
přečteno: 11830x   
přečteno: 10900x   
přečteno: 10822x   
přečteno: 10140x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě třicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021