joudaweb - časopis Čekanka

Tak nějak o všem a vlastně o ničem

13. listopadu 2011 16:14:00

Jste zvědaví, o čem příspěvek bude? Hm, to já taky. Mám jakous takous představu, ale znám se. Myšlenky začnou přeskakovat hned sem hned tam a původní plán je fuč. Necháme se překvapit a jen doufám, že ti nejstatečnější, kteří dočtou do konce, neprohlásí, že to byla ztráta času.

Ráda bych začala asi takto:

Milé kolegyně redaktorky, milé čtenářky, možná i čtenáři. Protože vím, že člověk by měl nejen brát, ale i dávat, přesedla jsem z té svojí čtenářské židle, kde se nesmírně bavím a čerpám mnoho nových informací z Vašich úžasných článků, do redaktorského křesla a třesou se mi prstíky samou nervozitou, abych dala dohromady něco smysluplného.

Při čtení chuťovek se stejnými počátečními písmeny si prostě říkám, jak to ty ženské dělají. Kdybych se rozkrájela, tak ne a ne. Už mě napadl takový postup, jako vzít si třeba slovník a lovit tam slova od jednoho písmene, vymyslet nějaký příběh a prostě je nějak poskládat (jak, to teda nevím). Ještě jsem to nezkoušela, ale asi to nebude to pravé ořechové. Prostě smekám klobouk. Smekám přede všemi příspěvky, každý mě něčím osloví, ať už je téma vážnější, vzdělávací nebo pro zasmání. Mám pocit, že bych ke všemu chtěla napsat komentář, jenže jenže... buď čtu příspěvek v letu, takže není čas spřádat hlubokomyslné komentáře, případně rychlejší komentující přesně vystihne moje pocity a já už bych psala jenom "Souhlasím", v nejhorším případě mě napadají samé banality a to autocenzura prostě nepustí ven. Jak vidno, je to složité.

Pak musí přijít dostatečně silný impuls, aby mě to katapultovalo do redaktorského křesla. A ten přišel... bylo to takhle v úterý 8.listopadu někdy mezi půl šestou a půl sedmou večer. Moc jsem se těšila na avizovanou virtuální besedu na TKWEBu, jak se zúčastním, pěkně si s ostatními účastnicemi zdrbnem. Cítíte tu pohodičku pěkně při kafíčku?

Leda houby. To je přímo adrenalin! Jako když se postavíte na startovní čáru a prásk, už to jede. Pak už jenom píšete a čtete, zjistíte, že odpovídáte poněkud se zpožděním, snažíte se moc nedělat chyby. Euforie sice přes noc částečně vyprchá, ale lze ji lehce přivolat pěkně druhý den ráno u snídaně, když si repliky besedujícíh připomenu pěkně černé na bílém (drze jsem si dovolila celou debatu vytisknout, podotýkám, že pro vlastní potřebu). Místy mi to připomínalo hru z dětství, kdy jeden napsal na papír větu, papír přeložil a předal dalšímu, ten postup zopakoval, aniž by věděl, co jeho předchůdce napsal. To byly výtvory, když se na konci papír rozbalil!

Předesílám, že nejsem žádný "internetový besedník", tudíž nemám natrénováno a nevím, jak to v tom strašidelném internetovém světě chodí. Dokonce jsem si dala závazek (jen tak sama ve své hlavě), že odolám lákadlu Facebooku a jemu podobných nástrah. Bohatě mi stačí býti závislá na Čekance. Ale abych nevypadala jako nějaký zapšklý zpátečník, musím pochválit wikipedii, ta už mi kolikrát vytrhla trn z paty. Uznejte, no kde já bych v kuchyni zjistila rozdíl mezi strukturovaným a objektovým programováním. Tímto zdravím účastnice úterní virtuální besedy a těm, kteří něčemu v tomto odstavečku nerozumněli, doporučuji zhlédnout záznam již zmíněného potlachu na tkweb.cz. Pokud by ani to nepomohlo, pak nebude závada na Vašem přijímači, a proto bych nedoporučovala pokračovat ve čtení, neb nikde není záruka, že to co bude následovat, bude srozumitelnější.

Když už se tady tak pěkně zpovídám a pořád se nám to točí kolem čtení, psaní, tak já bych u toho tématu pro dnešek zakotvila. Co takhle JÁ A LITERATURA. No vida, to jsem mohla použít do nadpisu. Ale to by spíš zavánělo maturitním tématem, necháme radši ten původní.

Čtenářka, to já jsem. Už od dětství. Takový čtenář hltoun. Pubertou mě provázely hlavně dívčí romány, a to už je jen skok k ženské literatuře (Jiřino, sledujete, jak se veřejně přiznávám?) S tím problém nemám, jen někdy mám blok sama v sobě, že si prostě "nařídím" ostatní literaturu, abych jenom nepoletovala na romantických obláčcích. Slovo NAŘÍDÍM nebylo zvoleno zrovna nejšťastněji, ale lepší mě nenapadá. Je to prostě tak, že někdy máte chuť na sladké, někdy na maso. Ale pravda je taková, že s romantickou knížkou klidně probdím noc, kdežto na ty ostatní potřebuji více času. Ještěže si v knihovně můžu výpůjčku prodloužit na 3 měsíce. I takové jsou, dokonce jsem u jedné publikace zvolila postup, že jsem ji po výše zmíněné době přinesla do knihovny (aby bylo vidět, že jsem ji zatím nezpeněžila) a hned jsem si ji zapůjčila znovu. Byla krásná, na křídovém papíře, spousta fotografií a textu, chtěla jsem si ji dočíst, ale rychleji mi to prostě nešlo. Samozřejmě jsem během té doby přečetla i jiné knihy. Jsou věci, které prostě nezměníte, potřebují svůj čas a když se mají stát tak se stanou, ať chcete nebo ne. I stalo se..., přišel rok 2006, já jsem si v knihovně z regálu vytáhla knížku Na druhý pokus od Táni Kubátové, a bylo to. Jak říkám já: Byla jsem jasná. Když někdo předtím mluvil o svém oblíbeném autorovi, že si třeba knížku čte víckrát, nechápala jsem tu jeho potřebu, proč? Už vím. Věřím, že některé z Vás to cítíte podobně, a nebudu si nic nalhávat - nebýt toho, těžko bych se tady teď literárně producírovala. Ráda bych povídala, ale pokud nechci riskovat, že mi paní šéfredaktorka nepustí můj článek do tisku, musím se posunout kousíček dál.

Můj pohled a vztah ke knihám se postupně měnil. Jak krásně komentovala Blanka jednotlivé díly seriálu Jak se dělá kniha, mluvila mi z duše. Měla jsem tu příležitost za dobu soužití s Pohodkami posbírat jednotlivé střípky znalostí a postřehů z této oblasti a ty se naráz poskládaly do jasné mozaiky. Díky tomu všemu jsem se na knihy začala dívat z více úhlů. Dříve to bylo zhruba podle schématu přečtu - nepřečtu (příp. začnu, ale nedočtu), líbí - nelíbí, a šmytec. Nó, ještě hezké ilustrace. Dnes u žádné knížky nezapomenu projít i všechny ty technické informace. A je tam i jeden řádek čísel, kterého jsem si dřív skoro nevšimla a teď mi potvůrka nedá spát.

Konečně se dostávám k jádru pudla. O čem jsem si říkala, že bych mohla psát.

To tajemné číslo se zove ISBN. Vrtalo mi hlavou, co jednotlivá čísla znamenají. Přece to musí mít nějaký systém. Jednou mi to nedalo a zase jsem navštívila wikipedii. A bylo to tam. Mezinárodní standartní číslo knihy. Pro podrobnosti si zajděte tamtéž, já se zmíním jen ve stručnosti. Časově spadá počátek předchůdce ISBN do r. 1967, místa působnosti Británie, Berlín, Londýn. Dnešní podoba ISBN má tvar 13místného čísla ISBN-13 a přímo souvisí s čárovým kódem př. 978-80-7301-197-0 (978 prefix pro knihy, 979 pro hudebniny, sk.80 je identifikátor pro Česko a Slovensko, 7301 je konkrétní vydavatelství určováno v jednotlivých zemích - u nás Národní agentura ISBN při Národní knihovně ČR, konkrétní vydání příslušné knihy u daného vydavatele určuje sám vydavatel, 0 je kontrolní číslice). Do r.2007 se používalo ISBN-10 (chyběl prefix 978). U nás se ISBN používá od r. 1989.

Teorie je krásná, leč poněkud suchá. Bylo třeba nabyté vědomosti ověřit v praxi, a tak nezbývalo než vyskládat z knihovny sbírku Pohodek a starších výtisků z Petry, a ejhle: skupina čísel 7301(viz příklad) je stejná u výtisků vydaných v Petře a u Pohodek se na témže místě nachází 254 (v případech publikací vydávaných vlastním nákladem autora nebo vydávaných ojediněle institucí, která nehodlá provozovat soustavnější vydavatelskou činnost, přiděluje číslo ISBN přímo Národní agentura ISBN).

A co na závěr? Hrát se dá s ledasčím a kdo si hraje, nezlobí. Alespoň se to tak tvrdí, ne?

Ještě vzkaz pro Nancy, pokud bude chtít, já bych třeba doporučila na první čtení knížku od Táni s ISBN 978-80-7301-244-1. Jestlipak se najde někdo, kdo vypátrá a pomůže?

Autor: Dáša Zichová


přečteno: 5957x   komentářů: 7

Komentáře

(Jiřina - mail)    vloženo: 21. 03. 2012, 20:07:14

Já si také dovolím trochu přispět k předcházejícím komentářům.

Abych řekla pravdu, tak já necítím potřebu si vést evidenci přečtených knih. Knihy, které se mi líbily, ty si pamatuji napořád - i jejich autory, knihy, které mě nezaujaly a knihy, které jsem případně odložila nepřečtené, si některé pamatuji a některé ne, a to mi nevadí. Mám pocit, že kdybych si vedla evidenci přečtených knih, tak bych zprofanovala svůj zájem a zálibu a zaměnila bych ji za nějaký statistický přehled.

Možná to také pramení z toho, že jsem téměř celý aktivní život zpracovávala nějaké zprávy a přehledy, a proto nějak vnitřně nemám ráda vedení nějakých přehledů nebo i vyplňování nějakých soukromých dokumentů.

Ale nic proti vedení seznamů přečtených knih nemám!

My jsme si s mým mužem jednou už hodně dávno řekli, že zpracujeme seznam knih, které máme doma, a že jej budeme postupně doplňovat. Zpracovali jsme jej, pár knih jsme doplnili, ale vyšumělo to pak do ztracena a upustili jsme od toho.

A pokud jde o anketu Kolik knih přečtete za rok, tak ta mi přijde dosti zavádějící. Jsou knihy různého rozsahu a obsahu, různě moc hrubé nebo tenké, jsou různé podmínky čtenářů ke čtení, takže přehledy o přečtených knihách, myslím si, nejsou vůbec srovnatelné. Anketa ale mohla být popudem ke zvýšení zájmu o četbu, a to také zřejmě bylo jejím cílem.

(Dáša)    vloženo: 21. 03. 2012, 18:13:40

Ano, Dano, jedna z mých potřeb je evidence kdečeho. Dnes už je to víceméně díky postupující zapomnětlivosti. Seznam přečtených knížek jsem si začala psát nedávno - v roce 2010 a hlavním impulsem byla anketa na tkwebu Kolik knih přečtete za rok? Orientačně jsem to sice zjistila ze svého čtenářského konta v knihovně, ale jednak jsem semtam půjčila nějakou knihu manželovi nebo mamce. Některou jsem třeba vůbec nedočetla. Nyní si kromě autora, názvu, vydavatele, kde byla kniha vytištěna a v kterém roce, případně jméno překladatele a ilustrátora, udělám poznámečku dočetla - nedočetla, líbilo - nelíbilo, příp. nějaká myšlenka nebo větička, která mě zaujala. Takže vidíte, že spíše technické záležitosti. A další veliké plus - mám přehled, když beru do ruky Pohodky, abych je spravedlivě četla stejněkrát.

(Dana)    vloženo: 19. 03. 2012, 13:47:27

Paní Dášo, přečetla jsem si znovu váš článek, zřejmě máte sklony ke statistice. Nemyslím statistiku vědu, ale potřebu evidence.

Docela by mě zajímalo, jestli si mimo seznamů ISBN píšete co jste přečetla a jak si to píšete dlouho?

Mě to popadlo před deseti lety, napřed pouze jako seznam - autor - název knihy. Pak jsem dodatečně oddělila roky a teď si občas připíšu i poznámku. Pravý čtenářský deník, kde se měl psát i obsah, mě nikdy neoslovil.

K zapisování přečteného nabádá i Jiřina Šiklová v jedné ze svých knih, kterou jste tu někdo zmínil.

A jak to máte vy ostatní?

Pěkné (Blanka)    vloženo: 23. 11. 2011, 11:42:25

Pěkné paní Dášo, fajn jsem si početla od začátku až do konce. Dá se říci, že jsem váš článek ´zhltla jedním dechem´...

:-)

Bingo! (Dáša)    vloženo: 14. 11. 2011, 16:44:13

Jiřino zdravím a moc děkuji za komentář a hlavně za vyluštění nápovědy pro Nancy. Já jen přidám poznámečku, že pro mě je to Pečovatelská bible, která je mi v reálném životě mnohdy oporou. Já na oplátku prozradím název titulu Vámi zmiňovaného ISBN. Je to Nášup. Zrovna minulý týden jsem ho opět dočítala (letos teprve podruhé). I já si vždycky při čtení vybavím krásný výhled na západ slunce, který jsem jako holka nesčetněkrát pozorovala a snažila se fotit a malovat. Na to člověk nikdy nezapomene.

A ještě k ISBN: ale to už je hodně praštěné. Já jsem k tomu došla tak, že mě napadlo, že bych si mohla zapisovat ISBN knih, které jsem přečetla - něco jako sbírání známek. Jen jsem nevěděla podle jakého systému to řadit. To jsou nápady, co? Když uvážíme, jaké minimum je člověk schopen přečíst z celkové knižní produkce.

Víc už na sebe neprozradím. (Alespoň zatím.)

Co je v domě? (Jiřina - mail)    vloženo: 14. 11. 2011, 10:32:46

Zdravím Vás, Dášo, moc pěkný, zajímavý článek, ráda a dobře jsem si početla.

Zatímco Vy jste začala psát článek od začátku (samozřejmě to myslím nadneseně), moje reakce na něj začíná od jeho konce.

Takže - Nancy by měla podle Vaší rady začít poznávat literární tvorbu paní Táni knihou Co je v domě. I mně se moc líbila, je to pěkná kniha, zajímavě psaná a jistě ji bude zajímat zejména z psychologického hlediska - víc už neprozradím.

Já si také vždy v knize přečtu všechny technické údaje, protože u starších knih jsem vždy zvědavá zejména na rok jejich prvního vydání. Je pravda, že jsem se nad ISBN a skladbou jeho číslic nikdy nezamýšlela, ale jakousi představu, co to znamená, jsem měla a i v mé profesi jsem se s těmito údaji v oblasti odborných publikací setkávala.

Je zajímavé, že první kniha, kterou jsem od paní Táni přečetla, byla stejná, jako u Vás - Na druhý pokus. To bylo někdy v červenci 2005, a to jsem si ji vypůjčila v knihovně jako čtení na dovolenou. Ale přiznám se, že tehdy jsem nějak nevěnovala pozornost ještě dalším dvěma, které již v té době byly také vydány. Až po zakoupení a přečtení knihy Smlouva proti lásce jsem spěchala koupit všechny ostatní, které ještě na knižních pultech byly, a pak už jsem se vždy těšila na vydání dalších knih, které jsem ihned po jejich vydání zakoupila také. Při čtení Samoty pro dva jsem si pak uvědomila tu návaznost s knihou Na druhý pokus, a tak, abych měla kompletní sbírku, podařilo se mi ji v jednom internetovém obchodě ještě dokoupit také.

Pokud jde o ty virtuální besedy, máte pravdu, je to adrenalin. V průběhu a po ukončení té první jsem cítila, jak mi od soustředění a potřeby rychle reagovat stoupl krevní tlak, bušilo mi srdce a byla jsem celá taková "zdivočelá". Bylo to také způsobeno tím, že to byla pro mě novinka, nikdy jsem se na takové akci nezúčastnila. V té druhé, když už jsem věděla, do čeho jdu, jsem byla klidnější a také rozjezd besedy mi připadl pomalejší, než se pak více rozproudila. A stejně jsem si pak uvědomila další otázky, které jsem původně chtěla položit a navodit o nich debatu, ale zapomněla jsem se zmínit. Takže třeba příště... Také i při psaní tohoto komentáře se k záznamu besedy vracím, abych si oživila témata, která byla probírána.

Ke strukturovanému a objektovému programování se vůbec nemohu vyjadřovat, protože je to pro mě veliká španělská vesnice. Jsem ráda tomu, co s počítačem umím a co mě také několik let živilo, ale tady tohle ne.

Nikdy v životě jsem nic takového, jako jsou hříčky s psaním textu se stejnými počátečními písmeny, nenapsala, ani nad něčím takovým nepřemýšlela. Způsobila to paní Táňa s tou paní plombující papule a mě to nějak dostalo a zkusila jsem to jednou, podruhé, potřetí... a zjistila jsem že to docela jde - zatím. Nemohu se ovšem samozřejmě vyrovnat rozsahu povídání o velké vřavě.

Tak tolik k Vašemu článku, ale ještě se musím zmínit o jedné věci. Když se mluví o knihách naší paní šéfredaktorky, probírají se všechny možné, ale na jednu se nějak pozapomíná - neprávem - při jejím čtení jsem měla v některých momentech pocit déjá vu, jako by se mi promítaly vzpomínky na mé mládí. Její ISBN je 978-80-254-5580-7...

O fous (šéfredaktorka)    vloženo: 13. 11. 2011, 16:55:22

Milá Dášo, zavčas jste se odklonila od zakázaného tématu, proto článek publikuji beze změny. :-)

A díky za poučení, přiznám se, že jsem nad ISBN nikdy nebádala. Prostě jsem si o něj napsala, druhý den jsem ho obdržela a použila, a bylo to.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset třicet sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 404x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6441x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 578x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1260x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1089x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 917x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1162x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1844x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13409x   
přečteno: 11805x   
přečteno: 10880x   
přečteno: 10806x   
přečteno: 10115x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset třicet sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021