joudaweb - časopis Čekanka

Jak je důležité umět vyhrávat a prohrávat:

7. května 2015 16:49:00

Nejspíš to zná každý z nás… Účastníme se nějakého zápasu, ve kterém neexistuje nic mezi. Zkrátka buďto výhra, nebo prohra.

Dnes, v úterý, jsme měli školní turnaj ve florbalu. Účastnilo se ho 70 žáků, plus několik učitelů. Každý zápas trval zhruba 4 minuty a byl rozdělen na dvě části. Každá část po dvou minutách.

Jelikož jsme patřili k hlavním favoritům, věřili jsme si minimálně na třetí místo. Osobně jsem do toho šla pouze z důvodu, že to byl vždycky můj velký sen. Účastnit se takto velké akce, kde hraje každý s každým, pouští se hlasitá hudba a fanoušci horečně povzbuzují své oblíbené týmy, hráče. Náš tým, složený z osmi hráčů, hrál až třetí zápas. Nejspíš každý čekal vítězství, včetně mě, ale opak byl pravdou. Byla jsem v bráně, takže se nejspíš dost spoléhalo na to, že všechno chytím, jak tomu bylo doposud při trénincích. Jenomže jsem to s tou sebedůvěrou lehce přehnala a nakonec jsme prohráli 2:1.

No a série neúspěchů se s námi táhla až do úplného konce. Během hry se zranilo hned několik lidí. Jeden kluk se bouchl do hlavy, další uklouzl a svedl to na mého spoluhráče, což vyústilo v celkem krutý střet našeho a jejich týmu. Dále dostal jeden maličký, ale rychlý klučina do ruky, a když jsme hráli poslední zápas, neminulo vážnější zranění ani mne. Bohužel jsme neměli (až na přilby) žádné ochranné vybavení, takže jedna „milá“ osůbka trefila místo míčku mojí ruku. Bolest to byla šílená, zároveň to byl jasný faul, který nevím proč, nebyl i přes pokřiky ostatních, kteří mi dávali za pravdu, uznán.

No a tak jsme skončili s pěti body na krásném, šestém místě. Pointa je v tom, že i když jsme skončili poslední (zas tak úplně poslední ne, bylo sedm týmů), cítila jsem se jako vítěz. Do zápasu jsem vložila veškerou snahu a proti nejsilnějším týmům jsme byli jasné jedničky.

Mou radost z faktu, že jsme si to užili a zas tak špatně neskončili, avšak zkazili spoluhráči, kteří byli myslím bezdůvodně rozzlobení. Přitom proč? V každém sportu musí být někdo první a někdo poslední. S turnajem jsem nesmírně spokojená, protože jsem si splnila jeden ze svých snů, ale zároveň i znechucená chováním spolužáků. Ti ze solidních zápasů dokázali učinit hotovou frašku. Nesnažili se, vzdali to. Nebyli jsme nejlepší, upřímně si myslím, že zbylé týmy zaslouží velký potlesk za snahu a úspěch.

Takže na závěr můžu s klidem říct, že lepší jsem být nemohla. Snažila jsem se, jak to jenom šlo. Florbal nehraju, celkově nejsem moc sportovně založený člověk, takže když k tomuhle přihlédnu, bylo to skvělé! Strašně mě mrzí, že musím do třídy, celkově do školy, chodit s takovými omezenci, kteří jsou sobečtí vítězové a když prohrají, místo toho, aby byli rádi za druhé, vztekají se jak malé děti. Do smíchu mi nebylo, spíš jsem je litovala. Jsem toho názoru, že ti, kteří nesnesou prohru, nemají v životě šanci.

Autor: Tereza Ulrichová


přečteno: 4708x   komentářů: 5

Komentáře

(Tereza Ulrichová)    vloženo: 10. 05. 2015, 12:31:12

Zdravím, moc děkuju za vaše ohlasy. Jsem šťastná, že se vám líbí. Je to můj vůbec první článek tady, takže si všech vašich názorů velmi cením.

Celé jsem to brala ze svého pohledu, takže samozřejmě chápu, že každý je jiný a každý jinak vnímá prohru, výhru. Já to beru tak, že jsem lepší být nemohla a když už prohrát, tak se ctí. V životě nemůžeme pořád vyhrávat a ano, i já chci vždy vyhrát. Ale když se nedaří, tak se nevztekám, nenadávám, ani zbytečně nenervuju okolí. Nezadaří-li se dnes, tak zítra. Taky sem to myslela tak, že nám se za prohru nikdo nesmál. Všichni nás respektovali alespoň za to, že jsme to zkusili...ale dva lidé z našeho týmu byli vyloučeni z důvodu, že slovně napadali protihráče. Tak se jim dařilo, no a co?

(Leona)    vloženo: 09. 05. 2015, 15:16:49

Není to konkrétně na tento článek, ale téma ano - dovolím si jen (řečnickou?) otázku, přesně 3 v jedné: Co by se stalo, nebýt Vítězství před 70ti lety? A co v případě, nezvítězila-li by dělnická třída o 3 roky později? A co by se dělo, nebýt na světě pacifistů? ;)

A proto, Terezo, vyvoláváte-li svým pohledem tyto otázky, je to dobrý článek, moc dobrý. :-)

(Táňa)    vloženo: 08. 05. 2015, 19:36:53

Trochu jiný pohled, aneb jak by to možná popsal některý z Tereziných spoluhráčů:

"Měli jsme turnaj ve florbalu. Pustili jsme se do něj se vší vervou, ale vůbec se nám nedařilo, a to bylo k vzteku. A k vzteku bylo taky to, že někteří z nás, když viděli, že se nám nedaří, místo toho, aby se vzchopili a začali makat, ztratili motivaci a začali blbnout a šaškovat. Tím nám šance na nějaké pořádné umístění zničili definitivně. Zrovna tak k vzteku bylo, že jiní z nás vůbec nebyli soutěživí a hrát šli jenom proto, aby „si to zkusili“. Takoví by měli mít svůj vlastní turnaj, ve kterém by jim o výhru nešlo, a ne to kazit těm, co vyhrát chtějí.

Strašně mě mrzí, že musím do třídy, celkově do školy, chodit s takovými omezenci, kteří nejsou schopní pořádně za něco zabojovat a když prohrají, místo toho, aby je to naštvalo a vyhecovalo být příště lepší, začnou tvrdit, že jim o výhru vlastně vůbec nešlo. Do smíchu mi nebylo, spíš jsem je litoval. Jsem toho názoru, že ti, kteří jsou tak lehce ochotní smířit se s prohrou, nemají v životě šanci."

A ještě pohled dalšího hypotetického člena týmu:

"Měli jsme turnaj ve florbalu. Pustili jsme se do něj se vší vervou, ale vůbec se nám nedařilo. Bylo jasné, že soupeři jsou lepší, a navíc někteří hráli hlava nehlava jak blázni, až z toho byly nějaké úrazy. To mě teda znechutilo. O co jim, blbečkům šlo? Nechápu, že někdo dokáže prožívat jeden stupidní školní turnaj až tak, aby měl temno před očima. Od chvíle, kdy bylo jasné, že nic kloudného neuhrajeme, bylo nejmoudřejší leda tak si z celého toho slavného klání začít dělat srandu. Neříkám, že jsem původně vyhrát nechtěl, no ale co už? Měl jsem brečet? Takhle jsem aspoň pobavil publikum, i když někteří horliví spoluhráči, kteří ještě nepochopili, že se snaží marně, tím byli náramně dotčení.

Strašně mě mrzí, že musím do třídy, celkově do školy, chodit s takovými omezenci, kteří nepochopí, že bojujou marné bitvy a když přece jen vyhrají, namlouvají si, že tím vítězstvím udělali kdovíjakou díru do světa. Do smíchu mi nebylo, spíš jsem je litoval. Jsem toho názoru, že ti, kteří si neumí dělat ze života legraci, nemají v životě šanci."

A nakonec kontrolní otázka:

Který z těch tří pohledů je jediný správný?

Zdravice (Pepa M)    vloženo: 08. 05. 2015, 10:39:57

slečno Ulrichová:)4 minuty na zápas, to je šibeniční limit! Je to tak pokaždé, nebo se tak dělo jen v rámci této konkrétní soutěže? Ale pozor na souzení druhých. Každý má svůj pohled na svět a každý je originální. Vždyť nebýt těch vzteklých nespokojenců, byla by to docela nuda ne? Touha vyhrát je hnací motor k úspěchu. A je dobře, že i když se to nepodaří, jsou tací jako vy, kteří si uvědomí pravou podstatu hry a tou je interakce mezi lidmi. Prostě si to užít. Hezký článek;)

(Dáša)    vloženo: 07. 05. 2015, 21:34:18

Terezo, jste moje krevní skupina. Možná ti, co neumějí v životě prohrávat, se snaží z života urvat, co se dá a leckdy se jim to i dost daří. Ale rozhodně žít v jejich blízkosti není žádný med.

Já mám radost, když svítí sluníčko, ale i když prší. Užívám si každou chvíli. A někdy to lidem kolem mě pěkně leze na nervy.

Ať se daří v životě i v dalším psaní. Ráda si zase počtu.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset čtrnáct:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 178x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 333x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 933x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1595x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1120x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1291x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1071x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1793x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12767x   
přečteno: 11238x   
přečteno: 10341x   
přečteno: 10252x   
přečteno: 9488x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset čtrnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 21. 9. 2020