joudaweb - časopis Čekanka

Hudba nejen pro uši, ale i pro duši

21. května 2015 19:32:00

Každý hudební styl má své pro a proti. Každému se líbí jiné věci, například romantika, tanec, klipy s radujícími se lidmi, nebo s lidmi v depresích. Zkrátka hudba, kterou posloucháme a kterou označujeme za svojí oblíbenou, by pro nás měla něco znamenat. Právě styl, který posloucháme, o nás druhým hodně prozradí. Tady je na koleni sepsaný příběh o dívce, která chtěla tolik zapadnout do nového kolektivu, až se vzdala všeho, co milovala, včetně své oblíbené hudby. Právě ta pro ní ale znamenala kus života. Řídila se radostí a energií, která z ní vyzařovala. Jednoho dne to však zkrátka skončilo…

Žila, byla jednou jedna dívenka. Jmenovala se Lenka. Bylo to šťastné děvče. Ve škole měla spoustu přátel, kteří ji brali takovou, jaká je. Měla hodně chyb, ale věděla, že bezchybný člověk neexistuje. Fakt, že druzí její chyby přehlížejí a vidí na ní jenom to hezké, pozitivní, ji ne jenom těšil, ale ona si na něj zvykla. Brala to jako samozřejmost a to byla vážení, osudová chyba.

Ve škole měla skvělý prospěch, a tak s příjímacími zkouškami neměla sebemenší problém. Dokonce měla takové štěstí, že se další rok ocitla na střední škole svých snů, na umělecké, obor Užitá fotografie a média. Bohužel zde neznala nikoho. Přišla do kontaktu s úplně novými lidmi, kteří ji nechápali a nejspíš odmítli přijmout za stejně rovnou. Začal školní rok. Pro někoho radostná zpráva, pro druhé, mezi které patřila i Lenka, učiněné peklo na Zemi. V jejím případě, to však bylo doslovné vystižení nadcházející situace. První týden se zdál být v pořádku. Lenka si hned na začátku vydobyla u učitelů značný obdiv a u některých ze spolužáků dokonce potlesk, či kladné, pochvalné komentáře. Tak to bylo zhruba čtvrt roku. S Lenkou se sice nikdo nebavil, seděla sama a na úplném kraji třídy, ale stále se našlo pár jedinců, kteří ji alespoň pozdravem zvedli náladu. Když se však rozdávalo průběžné hodnocení (čtvrtletní vysvědčení) a každý z učitelů měl k žákům promluvit, někoho pochválit, jiného mírně pokárat a nabádat jej k větší aktivitě a spolupráci, vše dobré, díky kterému Lence tleskali, se obrátilo k horšímu. Téměř všichni učitelé důrazně prohlásili, že kromě Lenky, je celá třída plná neschopných žáků, kterým je učení pro srandu a kteří měli jít raději na nějaký učňovský obor, než se snažit něco v životě dokázat. To dívčiny spolužáky natolik rozhněvalo, že se jejich vztek přenesl až do psychického násilí.

Začali se jí posmívat, nadávat jí, pomlouvat a vždycky, když ráno přišla do třídy, začali si na ní ukazovat a smát se jí. Lenka z toho byla natolik v šoku, že nic neřekla ani ve škole, ani doma a jen mlčky doufala, že je to přechodné období, že je to za nějaký čas přestane bavit. Útoky se však stupňovaly. Na její lavici i židli se začali objevovat násilné a vulgární vzkazy, nad kterými učitelé jen mávli rukou. Opět doma mlčela. Mlčela i tehdy, kdy přišla domů v slzách a rodiče se jí ptali, co se stalo. Zvládat to ji pomáhala pouze hudba, veselá a radostná, kterou poslouchala den co den. Která ji naplňovala jakousi pozitivní energií a nutila bojovat.

Jednoho dne se jim Lenka udatně postavila, a když jí jeden z chlapců začal nadávat a strkat do ní, vlepila mu takovou facku, až spadl na zem. Následně byl pár dní klid, takový ten klid před bouří. Po měsíci opět následovala éra urážek. Spolužáci se jí smáli za hudbu, kterou poslouchá, přidávali její obličej na těla nevhodně oblečených dívek ve vulgárních pozicích a takto vzniklé obrázky poté dávali na internet. Dívka stále ani muk. Rozhodla se změnit. Zkrátka totálně překopala svůj život. Místo radostných písní si do mobilu postahovala smutné písně s tragickými, depresivními texty, chodila v nevhodném oblečení a přestala se učit. Začala kouřit a pít alkohol. Fotila se s jointem v puse a pak to všude po třídě ukazovala. To pomohlo, ale opět jenom na krátkou dobu. Další vysvědčení. Místo samých jedniček trojky, čtyřky. Učitelé začali obviňovat zbylé žáky ze třídy, že ji zkazili. Tohle už neunesl nikdo z nich, na dívku se domluvili a začali ji trestat fyzicky. Kopali do ní, bili jí pěstmi a jednou ji dokonce pohrozili nožem. To už Lenka nevydržela. Všechno doma vypověděla a jako důkaz předvedla hned několik modřin a krvavých ran na nohou a rukou. Přijela policie a seběhl se obrovský zátah na všechny její, teď již bývalé, spolužáky.

Někteří skončili ve vězení, jiní v nápravných ústavech. I když to znamenalo konec fyzické bolesti, ta psychická přetrvávala. Známky se nelepšily, se závislostí na alkoholu bojuje dodnes. Střední školu nedodělala a jednou (možná víckrát) se dokonce pokoušela o sebevraždu.

A jak to celé skončilo? Slušná, milá, vychovaná dívka skončila v úplně stejném ústavu pro psychicky narušené, jako její spolužáci, násilníci. Proč? Zkrátka ji soud shledal za nebezpečnou sobě samé a za doživotně psychicky postiženou osobu. Odebrali jí její vlastní rodině a přemístili na místo, o kterém do té doby slyšela jenom z televize. A co dělala, když si takhle sama ležela na posteli v tmavé, temné místnosti připomínající celu pro masového vraha? Poslouchala hudbu. Ale ne tu, na kterou byla donucena přejít. Poslouchala tu svoji oblíbenou, radostnou, veselou a přitom vzpomínala na časy, kdy se jí všechno zdálo tak jednoduché, tak krásné.

Začátkem příběhy nekončí.

Autor: Tereza Ulrichová


přečteno: 3933x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 918x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1566x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1096x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1267x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12756x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset sedmdesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020