joudaweb - časopis Čekanka

Kam s nimi?

3. srpna 2015 09:11:50

aneb

 

KNIHOVNY MÉHO ŽIVOTA.

 

"Prosím, mohla bych dostat dvě bedny od banánů?"

Otočil jsem se po hlase a zaznamenal paní středního věku s nakrátko ostříhanými vlasy barvy lískových oříšků. V ruce držela nákupní košík a zpod brýlí na mě koukaly živé modrozelené oči.

"Hned Vám je přinesu," odtlačil jsem vozík s balíky nealkoholických nápojů k regálu se zdravou výživou. Beden od banánů bylo zrovna dost a tak jsem šel na rampu najisto. Když jsem je podával paní, utrousila: "Kolega mi je vázal k sobě."

Aktivní kolega, pomyslil jsem na mladého Honzu a nahlas jsem vyhrkl: "Nic jste o svázání neříkala, ale samozřejmě Vám posloužím. I s krabicemi jsem odběhl zase na rampu a modrým provázkem jsem je svázal k sobě. Paní byla evidentně spokojena.

"Děkuji, víte já je potřebuji na stěhování."

"Banánovky jsou ideální ke všem podobným činnostem. Dá se do nich naskládat spousta věcí a dobře se přenášejí."

"Já je mám na knihy. Mám hodně knih."

Paní se pak stavila ještě dvakrát a pokaždé odcházela s dvěmi k sobě svázanými krabicemi od banánů. Po čase se stavila ještě jednou.

"Dobrý den! Zase dvakrát?"

"Ne, teď už mi bude stačit jen jedna, kolega se také činil. Mám jich teď plnou předsíň."

"Ve všech budou knihy?"

"Ve všech, představte si, že mám knihovnu přes celou delší stěnu největšího pokoje. Skoro třikrát pět metrů."

"Pane jo. To jste asi velká čtenářka."

"Přímo fanatická, bez čtení si ani neumím představit život. Od svýho mládí si kupuji knihy."

"To jste jako já. Lidi co maj tolik knih by se neměli stěhovat, možná jen v krajním případě."

"No, já musím. Manžel mi odešel za mladou sukní, syn vyletěl z hnízda a já jdu do menšího bytu, tenhle velkej už bych neutáhla. Ale jak já tam ty knihy nacpu?"

"Tak to hodně štěstí a kdybyste zjistila, že přece jen bude ještě nějaká bedýnka potřeba, klidně se stavte."

Poděkovala a odešla a já si pomyslil, jaká by to byla hrůza stěhovat těch našich více než dva tisíce knih - přátel člověka.

 

Otec František byl jen svátečním čtenářem novin. Nejčastěji si ho pamatuji, jak k ranní kávě čte zprávy z černé kroniky, nebo jak večer po polévce luští malou křížovku z večerníku.Přísahám, že jsem ho nikdy neviděl číst knihu. Vlastně to není tak docela pravda.Byly chvíle, kdy vystřídal mámu při čtení pohádek nám dětem. V práci však měl kamaráda a to byl docela horlivý čtenář. Dával otci tipy na knihy a tak mně a bratrovi vždy na vánoce nějakou koupil. Bylo to postupně několik pohádkových knížek od Erbena a od Němcové. Později něco málo od Maye, také nějaké svazky z populární edice - Knihy odvahy a dobrodružství. Následovali Lovci mamutů, Knihy džunglí a Trosečníci polárního moře. Rád nás obšťastňoval i Aloisem Jiráskem a panem profesorem Augustou. V obývacím pokoji sice víceméně kralovala máma se svými hrníčky, skleničkami a skleněnými soškami, ale těch nemnoho knih bylo přece jen potřeba někam dát, a tak vznikla naše první knihovnička. Otec přivařil ke stojanu nesoucímu akvárium s pestrými neonkami dva kovové pláty. V dílničce uřízl desku z dřevotřísky a tu pak přišrouboval k plátům a první jednopolicová knihovna byla na světě. Ta police pak docela dlouho stačila, a to ještě na jednom jejím konci zbylo místo na skleničku se sítkem na výlov uhynulých rybiček a na krabičku se sušenými blechami.

Než od nás otec odešel na rodnou Vysočinu, na další dobrou radu spolupracovníka nám ještě opatřil knihu Za sedmi divy světa. Pamatuji jako dnes, že egyptské pyramidy z této knihy byly tématem hodným jeho zaujaté diskuse se mnou a byť jsem mu tlumočil vcelku věrně nejpravděpodobnější teorii o jejich výstavbě, stále pokyvoval hlavou a říkal, že v tom musel být ještě nějaký jiný zakopaný pes.

Nedlouho po tom, co odjel navždy do malé vesničky kousek od Brtnice, udělala si máma radost a nakoupila do obývacího pokoje nový nábytek a rozhodla, že jedna skříňka s posuvnými skly bude knihovnou, a tak se i stalo. S chutí jsem pak přestěhoval knihy z pod rybiček do nové světlé skříňky a tam jsem je radostně rozmístil napoprvé myslím dle velikosti. Dokončoval jsem tehdy základní školu v Újezdě a naše skromná knihovnička čítala nějakých sto svazků.

Už do vojny jsem pak vlastními nákupy jejich počet zdvojnásobil. Za první vydělané peníze jsem pořídil kromě několika scifi knížek i první knihy od Karla Čapka, Hrabala a Dostojevského. Brzy se přidaly i první knihy o umění. Namátkou třeba Jílkův Muž z Vinci, nebo Toeplitzovo Chaplinovo království. Darovaný ekumenický překlad Bible od kamaráda byl zase prvním a zásadním počinem z oblasti duchovní literatury.

Na vojně jsem pilně navštěvoval několik posádkových knihoven a taky tu noblesnější městskou ve starobylém západočeském Chebu. Ani tam jsem však nepřestal s pořizováním nových věcí do knihovny domácí. K několika knihám jsem se dostal při vyřazování starších svazků z útvarové knihovny pararašutistického praporu. Přes inzerát v Naší rodině jsem zase získal zajímavé věci autorů v letech normalizace nevycházejících. A tak jsem se po návratu z chebského vojenského dobrodružství mohl doma pokochat sličnými svazečky od Demla, Durycha, Čepa, či Křeliny.

Pak začal znovu vycházet desetidílný soubor Dějin umění od Pijoana a to jsem nemohl, ani nechtěl odolat. Dva roky po vojně už byla knihovna beznadějně plná a já přemýšlel, jak dál. Kam s nimi?

Zaplnilo se místo pod gaučem a pod knihovničkou mezi lakovanými dřevěnými nožkami.

Máma začala hubovat. Posléze jsem vyklidil spodní část skříňky po sousedech v průjezdu a začal nové svazky ukládat i tam. V průjezdu se netopilo a zvlášť v zimě tam bylo velice chladno. Tuhé zimy jsem pomáhal knihám přežívat tím, že jsem je za špatně těsnícími dvířky přikrýval chlupatou dekou.

Po svatbě se knihy naskládané i do krabic od banánů stěhovaly s pár kusy staršího nábytku do Brna. Pan Zavřel, který se svým náklaďáčkem to celé stěhování obstaral, jen suše poznamenal:

"To jsou samé knížky v těch bednách?"

Doma jsem je postupně krásně vyskládal dle abecedy a dle formátů do několika dílů sektorové knihovny Universal. Mezitím přibylo i něco knih od mé ženy a s nimi i jeden díl knihovny, jakéhosi staršího Universalu. Já jsem pak knihy již zařazené v knihovně zase vyskládal na koberec doprostřed pokoje a pak jsem mezi nimi dlouho seděl a koukal a trochu i přemýšlel.

Kam s nimi? A jak je uložit přehledně, logicky a také esteticky.

Nakonec to dopadlo tak, že knihy naučné a uměnovědné šly zvlášť do knihovny v ložnici. Beletrie abecedně seřazena, jen ještě dílčím způsobem rozdělena na běžné, malé, velké a největší formáty zůstala v obývacím pokoji ve všech dílech Universalu a poezie se skromně zabydlila ve starší knihovničce po újezdských sousedech.

Roky ubíhaly, knih přibývalo. Obstarávaly se knihy dětské pro všechny naše dcery, dokupovala se díla autorů za totality zakázaných. Po letech se pořídil ještě jeden díl Universalu. Ten vyplnil místo patřící před zavedením ústředního topení bytelným kamnům do komína. Ještě později přibyly dvě jednoduché knihovničky beze skel od skandinávského výrobce a ve vybudované obytné hale pak našla své místo i pěkná knihovna ze třicátých let po manželčině babičce.

Jak dcery vyrůstaly, byly i jim pořízeny jednoduché regálové knihovničky do jejich pokoje.

V současné době s námi přebývá takřka v celém domě na dva a půl tisíce knih. Bez knih je snad jen koupelna, ale i tam se občas nějaká odložená a zapomenutá najde. Nechystáme se někam stěhovat, ale stejně. Občas mi v nitru zavrtá červíček - co kdyby k něčemu takovému došlo. Do kolika banánových krabic by se všechny ty svazky naskládaly a který nešťastný stěhovák by se s tím nadělením tahal?

 

Paní s vlasy barvy lískových oříšků už k nám do krámu nedorazila. Asi se jí podařilo úspěšně se přestěhovat. I se všemi knihami z té pětimetrové obří knihovny.

Já sám už několik let nechodím do městské knihovny a dle chuti pomalu odečítám z domácích zásob. Snažím se již nové knihy nekupovat, ale občas neodolám. Pořád jsou pro mě vzácné ty chvíle, kdy vybranou knihu donesu domů, usednu s ní do křesla a pak k ní čichám a prohlížím si dlouze obálku, listuji v ní, raduji se z kvalitních reprodukcí, začítávám se do textu.

A také si spokojeně pobrukuji, když vidím, že i žena čte poezii i prózu a vždy zase v knihovně najde něco, co ji spolehlivě zaujme a osloví. Čas od času i některá z dcer zaloví za sklem a vytáhne úlovek, který jí na nějaký čas přinese potěšení a radost.

 

Na konci dne uléhám vedle své ženy. Na stolečku poblíž vonné svíčky má položeny Cohenovy básně. Natáhnu se a ještě předtím, než zhasnu lampičku nad svojí hlavou, pokochám se pohledem na hřbety a obálky knih v protější knihovně. V jedné z těch, v kterých se skrývá poznání, poučení, fantazie, poezie, krása a také kus moudrosti.

Autor: František Čáp


přečteno: 4016x   komentářů: 8

Komentáře

Páni, (Leona)    vloženo: 25. 10. 2015, 09:46:47

to je parádní komentář!

Napište do Čekanky, Zuzano! ;)

(Zuzana)    vloženo: 24. 10. 2015, 21:05:26

Podzim brzy přečte poslední list, mě začalo jaro díky Vašim krásně kladeným slovům a příběhu knih, kterými jste obklopeni. Děkuji za výpravu do minulosti. Voltaire napsal, že jen malý počet knih něco znamená a zbytek se ztrácí v množství. Vy sám jste svým vyprávěním jeho myšlenku přesunul za dveře svých knihovniček, vždyť každá z Vašich knih už nese vlastní vzpomínku na výraz očí při čtení, slzy dojetí, údivu či strachu, už nejsou obyčejné, jsou Vaše. Kamsnimi se pak rozhlédne a řekne „ tu!“.

Ať Vám Múza zůstane věrná, tkáte pohodové příběhy.

:-) (E.)    vloženo: 12. 08. 2015, 11:59:39

...proste ze života...co víc říct

(Jiřina)    vloženo: 07. 08. 2015, 20:45:57

Kam s knihami? Tak to je celoživotní problém naší rodiny.

A, Leono, také nemám možnost pouze sáhnout po té, kterou si usmyslím, že do ní nahlédnu, protože, nejen že je mám uspořádány ve dvou řadách, jako u vás, ale také v různých dalších skříňkách.

A to se jich v průběhu doby hodně přesunulo do rodiny mého syna i dalších příbuzných, ale jako by jich ani neubylo.

Zajímavý článek, Františku!

(Leona)    vloženo: 07. 08. 2015, 14:10:59

..je opravdu velmi příjemné po titulu, který se člověku zrovna zamane, jen ruku vztáhnout.. ale zas tak úplně snadné to není: kde to jen hloubka knihovny a velikost knihy dovolí, jsou nahusto ve dvou řadách! (to se ale asi rozumí samosebou) ;-).

(Ariko Bichlička)    vloženo: 05. 08. 2015, 12:43:23

Ahoj Františku,

tak to bylo počtení. Ty máš přes dva a půl tisíce knih???? To je naprostá balada pro ucho (a pro tebe jistě i pro oko). Pijoana mám doma taky a musím říct, že v antikvariátu jsem po něm přímo skočila. Můj problém je, že stále dokupuji, ale je pravdou, že já mám zatím "jen" asi 500 svazků knih. S oříškovou paní jsi mě nalomil, hned si doma přeměřím knihovnu :) ale háček to jeden má - my se totiž stěhovat budeme..... chudáčci stěhováčci... nebo spíš chudáčci příbuzní, kteří nám budou obětavě pomáhat.

(Dáša)    vloženo: 03. 08. 2015, 20:33:39

Františku, to byla krásná modlitba za knihu.

Zrovna dnes jsem ulovila v knihovně čtyři kousky z těch novějších a to těšení cestou domů! Stačí půlhodinový obřad - pěkně jednu po druhé prolistovat, tak která holky půjdete první na řadu?

A Františku - jedna aktuální pozvánka do Staré Říše k Florianům:

http://www.obrazy-krenkova.cz/

(Alena)    vloženo: 03. 08. 2015, 13:04:36

Františku, také bych mohla položit otázku - Kam s nimi? Stávající úložné plochy jsou plné, nevím, kolek knih máme, ale když nedávno byla u nás poprvé dceřina kamarádka, s úžasem povídala, že si připadá jako v knihovně. A zajímalo ji, jak si v tom množství vybereme nějakou knihu. Mně to tak nějak nepřijde, mám je totiž rozdělené podle toho, o čem pojednávají. A tak má manžel svou knihovnu plnou letadel, lodí, tanků a různých encyklopedií. Já mám plno knih o květinách, ručního tvoření, kuchařek, knihy z různých historických dob, románky mých oblíbených spisovatelek a v neposlední řadě hodně knih, které jsou z doby předešlé, které jsme podědili. Ale vždy se místo nějaké najde, naposledy jsem řešila, kam umístit Tániny knihy, počet se krásně rozrůstá, a chtěla jsem je mít pohromadě. Místo jsem našla, mám je na poličce v hale u počítače, mám je hezky na očích a je tam ještě i volné místo. Čekám na podzimní úrodu. Minulý týden jsem procházela bytem a přemýšlela, kam umístit další knihovnu. Našla jsem a další už bude na manželovi, určitě vymyslí a vytvoří odkládací plochu na další přírustky. Naposledy jsem si koupila knihy do čtečky, protože tam mám první díl. Ale není to ono, papír je papír...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
třista padesát čtyři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 13x   komentářů: 2, nejnovější: 11. 12. 2018, 19:17:47
přečteno: 61x   komentářů: 2, nejnovější: 09. 12. 2018, 18:27:43
přečteno: 731x   komentářů: 8, nejnovější: 14. 11. 2018, 04:50:08
přečteno: 140x   komentářů: 2, nejnovější: 13. 11. 2018, 15:29:44
přečteno: 289x   komentářů: 2, nejnovější: 19. 10. 2018, 23:58:48
přečteno: 1362x   komentářů: 10, nejnovější: 23. 08. 2018, 19:38:07
přečteno: 543x   komentářů: 2, nejnovější: 22. 08. 2018, 21:32:11
přečteno: 661x   komentářů: 3, nejnovější: 11. 08. 2018, 23:24:55

Nejčtenější

přečteno: 9974x   
přečteno: 8426x   
přečteno: 7694x   
přečteno: 7541x   
přečteno: 6001x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista padesát čtyři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 11. 12. 2018