joudaweb - časopis Čekanka

(Ne) jen všem statečným ženám

6. září 2015 10:02:20

Včera jsem byla s mou kamarádkou nakupovat. Jako každá žena miluju nákupy, nemyslím chození do hypermarketů, ale jen tak se courat po městě a prolézt každý obchod, který nám vstoupí do cesty. Podívat se na šperky, oblečení a botičky. Na ty v poslední době ulítávám úplně nejvíc. Doma jich mám už něco přes dvacet párů a pořád se mi zdá, že jich mám málo! Nechala jsem si na ně udělat speciální botník a každý pár mých bot, má tak své místečko. Ale zpět na začátek.

Šly jsme do města, hned po práci a procházely různé obchody, když jsem najednou zahlédla mou bývalou spolupracovnici, kterou jsem neviděla půl roku. Na hlavě měla šátek a celkově vypadala o mnoho hubenější, než byla dříve. Pozdravily jsme se a já jsem v jejích očích uviděla takový zvláštní smutek, i když se usmívala. Pak jsem to pochopila. Ten šátek neměla pro parádu, nebo že by se teď nosil, ale proto, že nemá vlasy, které jí vypadaly po chemoterapii. Bylo mě hloupé se ji vyptávat, jak se má, ale na co se ptát? Přece bych se ji nemohla zeptat na to, čeho má rakovinu! Chvilku jsme si povídaly a ona mi pak sama od sebe řekla, že má rakovinu prsu. Smutně se usmívala, když o tom mluvila, a já jsem ji jen mohla obdivovat za to, s jakým klidem o tom mluví. Vlastně má na výběr dvě možnosti. Buď se z toho sesype a nebude chtít o tom mluvit, anebo bude doufat a přizná si, jak to ve skutečnosti je a jaké jsou možnosti na léčbu.

Když jsem pak přišla domů, najednou jsem si říkala, že je vlastně jen o pár let starší než já a zažívá takové trápení! Okamžitě mě hlavou prolétlo, co kdybych to byla já! Přemýšlela jsem, co bych dělala, jestli bych byla tak stejně optimistická jako ona. Nevím. A doufám, že snad vědět nikdy nebudu!

Najednou jsem se cítila trošku provinile, že řeším ve srovnání s ní jen „blbosti“ typu, jaké si mám koupit boty, jestli má syn obalené všechny sešity do školy, stěžuju si, že ta jeho puberta je čím dál horší a že mě štve, že ráno zase musím vstávat do práce. Asi je to normální a asi bych se neměla cítit provinile, ale když pak potkáte někoho s touhle zákeřnou nemocí, určitě vás to aspoň na chvilku nakopne, dívat se na svůj život trošku jinak. Za svůj život jsem poznala hodně lidí, kteří bojovali s touhle nemocí, a mnoho z nich tenhle boj prohrálo. Ale ti, kterým se podařilo vyhrát, mají dneska úplně jiné priority. Jedna má kamarádka naštěstí tenhle nerovný boj vyhrála a dneska, když jdu za ní na návštěvu, nebo ona ke mně a já se rozčiluji, že není vynesený odpadkový koš, nebo uklizená myčka, tak se jen směje. Ona totiž tyhle věci už neřeší a vždycky mi říká, že to je jen ztráta času. A má pravdu, jen k ní musela dojít touhle nelehkou cestou.

Pak mě okamžitě napadá otázka, jestli lze k tomu dojít i bez nemoci. Možná ano, ale stejně k tomu musíte dostat nějaký impuls, něco, co vás donutí změnit ve svém životě právě vaše priority.

Teď vím, že nastávající víkend nebudu řešit to, jestli mám doma uklizeno, nebo jestli mám všechno prádlo vyprané a jak moje dítě zvládá pubertu, ale budu si užívat. Pustím si nějaký hezký film, nebo ještě líp, přečtu si nějakou pěknou knížku, anebo s celou rodinou pojedu na výlet. Vlastně, je toho spoustu, co bych chtěla dělat, ale jen díky těm každodenním „blbostem“ na to prostě není čas.

Kdybych mohla té naší hádavé vládě něco doporučit, tak to, aby se někdy šli podívat do nemocnic, nebo si dali sraz s lidmi, kteří jsou těžce nemocní. Třeba by pak neřešili kdo, co hloupého řekl, neuráželi se navzájem, nebo kdo spal a nedával pozor, ale konečně by řešili to, jak pomoct takhle nemocným lidem a hlavně dětem!

Věnováno všem statečným lidem, kteří prohráli, perou se, nebo se poprali s těžkou nemocí.

Mají můj velký obdiv!!

 

Autor: Monika Knápková


přečteno: 6331x   komentářů: 4

Komentáře

(Zuzana)    vloženo: 29. 10. 2015, 15:03:25

Rakovina je zahořklý,závistivý netvor, který navštívil skoro každou rodinu. Moudrý a klidně plynoucí komentář napsal pan Kamil D. Mě nedávno zaujala slova, která se k článku nepřímo pojí:

"...Jednou přivezl rabi Báruch pro svou nemocnou dceru léky z krajského města. Sluha je postavil v hostinci na okno. Rabi Báruch chodil sem a tam po světnici, pozoroval lahvičky a říkal si: „Je-li to boží vůle, aby se moje dcera Rejzl uzdravila, není třeba žádných léků. Ale kdyby chtěl Bůh svou zázračnou moc zjevit všem očím, neměl by už nikdo z lidí volbu; neboť vy všichni věděli. Aby nám volba zůstala, halí Bůh své činy do přírodních dějů. A tak stvořil i léčivé rostliny. Pak začal opět chodit po světnici a ptal se: „Proč však se nemocným dávají zrovna jedy?“ A odpověděl: „Jiskry, jež při stvoření spadly do slupek a proměnily se v kameny, rostliny a zvířata, stoupají všechny vzhůru ke svému zdroji skrze posvěcení zbožným člověkem, který ve svatosti na nich pracuje, slouží si jimi a požívá je. Jak ale mají být spaseny jiskry, které padly do hořkých jedů a jedovatých bylin? Aby nezůstaly vykázány, určil je Bůh nemocným: každému nositele těch jisker, jež příslušejí kořeni jeho duše. Tak je nemocný sám lékařem, který léčí jedy...“

(Lenka)    vloženo: 11. 09. 2015, 17:18:45

moc hezky napsané a hlavně pravdivé! Mluvíte mi z duše!Moc vám fandím.

(Monika)    vloženo: 09. 09. 2015, 15:02:16

Děkuji Kamile, za jak jinak, než milý komentář :)!

Zivot a zdravi je nejcenejsi dar (Kamil Dobrotivy)    vloženo: 07. 09. 2015, 15:56:58

Zdravim Vas pani Moniko, jako vzdy hezke, i kdyz smutne zamysleni. Na toto tema se hodi strasne moc rceni, ale nema je smysl zde psat, kdyz jsou vseobecne zname a urcite kazdy si aspon jedno vybavi. Verim i tomu, kdyz se clovek cas od casu zastavi, zamysli a zbilancuje dosavadni zivot, tak urcite si tyto vseobecne pravdy vybavi a hned se zase na ten svet diva jinak, tak trochu s nadhledem a s rozumem. Ja jsem si z Vasi povidky vybral, co jsem potreboval a verim, ze i dalsi ctenari, tak urcite ucinili. Preju spousty zajimavych nametu a zas pro nas ctenare necim hezkym prispejte na tento web. Diky a preju hezky den.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
šestset tři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 18x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 187x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 344x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 950x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1611x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1136x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1301x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1083x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06

Nejčtenější

přečteno: 12780x   
přečteno: 11246x   
přečteno: 10345x   
přečteno: 10257x   
přečteno: 9497x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 23. 9. 2020