joudaweb - časopis Čekanka

Babí léto v Beskydech - trochu rozvzpomínání

8. října 2015 10:06:00

Vzpomínky! Těch má každý z nás plno.

 

Kolik se jich za celý dlouhý život nastřádá a stačí pouhý impuls a vyplynou odkudsi z jakéhosi místa v mozku, kde zůstávají sice zasunuty, ale občas se přece jen přihlásí - někdy neodbytně a stále se drží v popředí a připomínají se, někdy se vrátí zpět kamsi až do nejzazších míst a čekají na vhodnou dobu či nějaký spouštěč, aby se opět vynořily.

 

V závěru předcházejícího článku Babí léto v Beskydech jsem uvedla zmínku, že ještě bude pokračování. Tak tady je...

 

Možná si vzpomenete na článek, který jsem napsala před dvěma lety. Bylo to blahopřání jedné člence naší rodiny k jejím sedmdesátinám, které jsem vymyslila tak, aby jeho všechna slova začínala písmenem "V". Proč to však tady připomínám. Byly jsme spolu s maminkou tenkrát také pozvány na rodinné setkání k připomenutí jejího životního jubilea. Tím rodinným setkáním byl víkendový pobyt na jedné chatě v prostředí beskydských lesů.

 

Byly to příjemně prožité tři dny, pro nás dvě ještě mimo jiné s jedním zajímavým bonusem navíc. Po více než šedesáti letech jsme se obě podívaly do míst, na něž máme obě zajímavé vzpomínky. Především však moje maminka, protože některé z nich byly hodně zásadní, já pouze pár, ale také jsou to ty, na něž se nezapomíná.

 

Možná si vzpomenete na jeden z článků seriálu Vzpomínky z války, kde jsem se zmínila o maminčině bratrovi, který pracoval v době války jako lesnický adjunkt na panství barona Mayr von Melnhofa ve Štýrsku. Když válečné běsnění skončilo, vrátil se i s rodinou zpět do vlasti a pokoušel se zde najít uplatnění ve svém oboru, protože lesnictví bylo zároveň jeho velkým koníčkem. Povedlo se a po krátkém působení v polesí na Ostravici zakotvil na delší dobu jako správce polesí - revírník na polesí na opačné straně beskydských hor na česko-slovensko-polském pomezí.

 

Spolu s pěti hajnými se tam starali o polesí, jehož součástí je také Mionší, což je národní přírodní rezervace v okrese Frýdek-Místek na území dvou obcí Horní a Dolní Lomná, chránící rozsáhlý prales jehličnatých i listnatých stromů a svojí rozlohou téměř 170 hektarů se řadí mezi největší pralesy v naší zemi. Nejsem si jistá, nakolik je toto území známé, proto jsem zde o něm pro úplnost připomněla základní údaje. Na následující fotografii někde za těmi lesy se prales rozkládá.

 

V úvodu článku je fotografie lesovny, v níž žil se svojí rodinou od roku 1946 následujících asi dvanáct let. Měli tam i menší hospodářství, krávu a drobné domácí zvířectvo a k lesovně přináležely i zahrada, louka a malé políčko. V hospodářské budově byl ustájen i jeden pár koní, to kvůli stahování dříví z lesa, o něž pečoval kočí.

 

Práce tam bylo ažaž, a tak každá pomoc byla vítaná. Služba v lese si vyžadovala spoustu času, protože víme, jak to kdysi v lesích chodilo, těch pytláků... Aby je vysledovali a zabránili jim v jejich nekalé činnosti, tak spolu s hajnými nedbali, jestli je den či noc, a také bez ohledu na rozmary počasí, hlídkovali. A byli nešťastní, když při noční hlídce uslyšeli kdesi výstřel, což znamenalo jediné... A ráno, když se šli podívat ve směru nočního výstřelu, našli pouze jelení nebo srnčí paroží, které tam pytláci zanechali. Veškerá tíha péče o dům, hospodářskou budovu i celé hospodářství spočívala na jeho ženě. Pomáhali také obojí rodiče a přišla také doba, kdy jezdila pomáhat i moje maminka. Ale to předbíhám...

 

Mezitím totiž, jak bylo napsáno v posledním článku seriálu Vzpomínky z války, se právě v myslivně udála pro ni významná událost. Když totiž společně se svým snoubencem uvažovali, kde uspořádat svatební obřad, zasáhla do jejich uvažování také rodinná rada, navrhla jako místo konání onu lesovnu, a tak se také stalo. Takže tam - chce se mi teď říci trochu poeticky - v náručí beskydských lesů, se konal za přítomnosti nejbližších příslušníků obou rodin sňatek mých rodičů.

 

Oddat je přijel katecheta Církve československé husitské z místa jejího původního bydliště v okrajové čtvrti Ostravy. Protože katecheta rodiče mé maminky i ji samotnou dobře znal od jejího raného dětství, kdy se zúčastňovala na církevních obřadech a také zpívala na kůru v dětském sboru, tak při svatebním obřadu všechno připomněl a bylo prý to moc pěkné a milé. Jenže, bohužel, představy o společném životě nedošly naplnění a nedopadlo to, jak většinou příběhy červené knihovny nebo i pohádky končívají... Ještě je dobře, že většinou, když to napoprvé nevyjde, milosrdný osud se snaží, aby na druhý pokus, přijde-li, všechno dopadlo jen dobře.

 

A když jsem potom již byla také já, maminka jim tam jezdila hodně pomáhat zejména při sušení sena, sklizni brambor, i v jiných případech, když bylo zapotřebí, zatímco o mě tam pečovala babička. Trvalo to však pouze asi tři roky, během nichž se maminčin život dvakrát radikálně změnil, a když znovu nabral na kladných obrátkách a nastaly jí nové příjemné povinnosti, pak již návštěvy naší nové rodinky do lesovny v Horní Lomné se staly pouze sporadickými a krátkými.

 

Nebylo to jednoduché v té době vykonávat činnost ostrahy lesa, souboj pytláků s hajnými byl právě v době začátku jeho působení jeden nekonečný příběh, pochůzky a čekané za jakéhokoliv počasí, to všechno mělo vliv na různé zdravotní potíže, které se postupem doby začaly projevovat. Nejvíce to odnesly nohy, a protože od prochladnutých nohou se pak odvíjejí další neduhy, nemohl práci v terénu dále vykonávat, takže vzniklou situaci vyřešil přestěhováním do zděděného domu pod Radhoštěm a až do doby odchodu do důchodu byl zaměstnán na Lesní správě ve Frenštátě pod Radhoštěm. Lesům tak zůstal věrný po celý aktivní profesní život.

 

Tak všechny tyto vzpomínky se mamince vyrojily ještě více, než kdyby o tom vyprávěla, když se po tolika letech vrátila zcela nečekaně do míst, kde toho hodně prožila. Zajeli jsme se spolu s mým synem k lesovně podívat, byla neděle dopoledne a měli jsme štěstí, že jsme současného revírníka zastihli doma. Představili jsme se mu, a i když od té doby, co odtamtud její bratr odešel, uplynulo více než padesát let, věděl o něm a ještě občas v různých dokumentech že narazí na jeho jméno. Na následující fotografii je lesovna ze současné doby, v porovnání s černobílou fotografií z úvodu článku doznala stavebních úprav, ale je to ona, jak si ji pamatuji také já.

 

A opět se dostávám do problémů. Ještě jsem měla v úmyslu napsat také o mých vlastních vzpomínkách a ještě i o různých zajímavostech oné obce, které stojí za zmínku. Protože jsem toho napsala více, než jsem původně předpokládala, do dnešního článku se již více nevejde, tak ještě příště vám nabídnu pokračování, a to již snad bude závěr našeho rozvzpomínání.

 

Na úplný závěr si dovolím ještě malou poznámku. Milé skalní čtenářky, již dlouho jsme si nedaly nějakou otázku. Jednu pro vás dnes proto mám.

 

Postřehly jste v textu něco, co jsem tam záměrně, sice patřičně, ale trochu kostrbatě, vložila, a evokovalo vám to souvislost s něčím? Jsem si jistá, že ano! Těším se na vaše reakce!

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 5139x   komentářů: 23

Komentáře

(Alena)    vloženo: 13. 10. 2015, 17:23:25

A já také, Cirinka si sedla ke mně, Fanynka na klín, tři čtenářky...

(Dáša)    vloženo: 13. 10. 2015, 17:13:59

Já už taky!

(Jiřina)    vloženo: 13. 10. 2015, 16:56:23

Milé mé kolegyňky, já už čtu!!!

(Alena)    vloženo: 13. 10. 2015, 16:26:12

Já jsem právě vyslala svého muže pro knížky, také mi přišla zpráva. Mám štěstí, že je tak hodný a jen co přijel z práce a najedl se, vydal se do města znovu, jen pobaveně kroutil hlavou, co že je to tak důležité... no je, čekat ještě celý den? -:)

(Dáša)    vloženo: 13. 10. 2015, 16:14:42

Děvčata, spěchám, přišla mi SMS, že si můžu vyzvednout knihy v zásilkovně. Tak letím, mám na to cca třičtvrtě hodiny.....

(Táňa)    vloženo: 13. 10. 2015, 12:57:41

Určit pořadí přesně nelze, protože některé roky Petra vydávala dvě knihy na jaře a dvě na podzim a ani já si už nepamatuji, kdy která (kromě roku vydání) vyšla. Alena má ale pravdu v tom, že Smlouva proti lásce byla napsána jako první. Nakladateli jsem ale na začátku nabídla Dlouhána, protože chtěl tu, která je nejkratší. Nakonec jsem se Smlouvou čekala až jak se nakladatel osvědčí, protože na mém tehdejším žebříčku byla nejvýš.

Moc mě těší, dámy, jak se v mých knihách orientujete. Mnohdy se z Vašich debat dozvím něco zajímavého, co jsem dávno pozapomněla :-)

(Jiřina)    vloženo: 13. 10. 2015, 12:00:22

Dášo, s tím pořadím vydaných knih jste měla pravdu, třetí v pořadí byla možná Samota pro dva a Smlouva proti lásce byla pravděpodobně až čtvrtá nebo pátá - nějak brzy po ní nebo naopak byla vydána Láska na heslo.

Možná to tak bylo...

(Jiřina)    vloženo: 12. 10. 2015, 23:08:24

Vzpomněla jsem si, Dášo, že ještě v knize Abstinentka je pouze okrajová zmínka o Pavlově ženě - ale je, když se zúčastnili na firemním večírku - je to na str. 58.

Jinak už zatím asi nikde jinde.

Možná si vzpomínáte na naše virtuální besedy. V jedné z nich - 8. září 2011 - jsem se zeptala, jaký byl další osud manželů Jirákových, protože se mi tento pár moc líbí, a jestli se ještě objeví v některé z dalších knih. Táňa mi odpověděla, že - jak je v jejích knihách zvykem - žili spolu šťastně až do úplného konce.

Tak snad se ještě někdy dozvíme více...

(Alena)    vloženo: 12. 10. 2015, 22:32:58

Dášo, s nápovědou jsem to dala dohromady. A je to první kniha, kterou psala Táňa ve třetí osobě. Tak mi z toho vychází, že se opravdu na tento základ postupně nabalovalo

další dění v různých knihách, Pavel je tedy takový praotec Čech, jak píšete. A to se mi na Tániných knížkách moc líbí, vzájemné prolínání, mohlo by být i ještě větší. Ale v novějších se objevují také některé známé postavy, vlastně příběhy na sebe navazují a v knížce, která by mohla vyjít příští rok, tedy jestli bude Táňa chtít, tam z ukázky je vidět, že se sejdeme zase se známými hrdiny. Moc bych se přimlouvala za její vydání.

(Dáša)    vloženo: 12. 10. 2015, 21:48:17

Jiřinko, myslím si, že jako třetí vydaná tato knížka nebyla, to by nám potvrdila paní autorka. Nepochybuji však, že máme na mysli stejnou knihu.

Pro Alenku zkusím vymyslet nějakou nápovědu.

Tak například, já hlavního mužského hrdinu z této knížky považuji za jednoho z nej... v celé plejádě "Pohodkářů", něco jako praotec Čech, protože, jak už jsme kdysi probíraly, kolem jeho osoby se v mnoha dalších příbězích odvíjí osudy jejich hrdinů. Zatímco, pokud se nepletu, hlavní hrdinka už se v žádné další knížce neobjevuje.

Tak Alenko, teď je řada na Vás

(Alena)    vloženo: 12. 10. 2015, 19:58:43

Dášo, já nevím, prosila bych nápovědu...

(Jiřina)    vloženo: 12. 10. 2015, 19:20:50

Také vím, Dášo, mám takový pocit, že to je v pořadí třetí kniha paní spisovatelky. A moc pěkná! Ostatně jako všechny.

(Dáša)    vloženo: 12. 10. 2015, 18:10:24

To jste mi obě dvě udělaly velkou radost. Je vidět, že to máte nastudované.

Pro případné zájemce - výsledek:

Samota pro dva

A stejně tak se mi při ranních cestách do práce s nebem plných hvězd nad hlavou stále vnucovala větička:

Ale, dáma zná Orion?

- To už snad ani není hádanka, to je úplně jasné.

(Alena)    vloženo: 12. 10. 2015, 06:30:23

Dášo, hezká hádanka, vykoukla na mě hned po zapnutí počítače. A také vím, ani jsem nemusela koukat. U hádanky jsem si připomněla, že už jsme si dlouho nezahráli její oblíbený sport. Stůl jsme složili vloni, když manžel maloval a od té doby stojí rozpůlený u zdi. Moc to neumíme, ale to tak nějak není důležité...

(Jiřina)    vloženo: 11. 10. 2015, 23:45:41

Milá Dášo,

víme, víme - na první pokus jsem sáhla po knize. Nevím, čím bych Vás měla přesvědčit, abych nevyzradila dalším hádajícím. Snad, že budu pokračovat v textu - jenže Viktorka byla nezkušené a nezletilé venkovské děvče, zatímco... atd.

(Dáša)    vloženo: 11. 10. 2015, 22:48:17

Jejda, tak se nám to pěkně rozuzlilo. Opět jsem si potvrdila, jak je těžké hádat.

Jiřinko, Na druhý pokus byl i můj začátek s Táninými knížkami. Kolikrát jsem si říkala, kdybych tuto knížku v knihovně minula, jak by to dopadlo? Objevila bych někdy Pohodky? Věřím, že ano, protože si dnes vůbec nedovedu představit to prázdno, kdybych o nich nevěděla.

Já už jsem měla kolikrát chuť přidat zase nějakou hádanku, jen jsem si nebyla jistá, jestli nejsem sama.

Ta poslední, co mě napadla, zněla takto:

... udělá si z ní terč svých pronikavých pohledů. A ona se hned začne chovat jako Viktorka, když ji uhranul černý myslivec. Aby si honem začala shánět škapulíř...

Zatím nechám bez nápovědy a uvidíme.

(Alena)    vloženo: 11. 10. 2015, 22:24:04

Jiřinko, to Vás dobře napadlo, ale mě to tedy nenapadlo-:)

(Jiřina)    vloženo: 11. 10. 2015, 21:41:16

Ano, to jsem měla na mysli, nic jiného.

Tak mě to napadlo v momentě, když jsem v článku ta slova napsala, že bych mohla položit po delší době opět nějakou otázku, a měla jsem pocit, že by to při čtení mohlo někomu název té knihy připomenout.

(Alena)    vloženo: 11. 10. 2015, 21:28:25

Jiřinko, myslíte název knížky? Tak to by mě nenapadlo, tedy jestli je to tak. Toho jsem si vůbec nevšimla, koukala jsem po jménech, místech...

(Jiřina)    vloženo: 11. 10. 2015, 21:21:51

Alenko, Dášo,

v jedné větě článku jsem se zmínila, že když se něco nepovede napoprvé, je dobře, když to vyjde "na druhý pokus".

I když to počáteční písmeno předložky "na" začínalo malým písmenem, tak jsem si myslila, že to nebude vadit a připomene vám něco. Takže tak...

Víte už, co jsem měla na mysli?

Mimochodem - byla to první kniha, kterou jsem přečetla a přivedla mě na stopu knih naší paní šéfredaktorky.

(Alena)    vloženo: 11. 10. 2015, 19:59:41

Jiřinko, já nevím, čekala jsem, jestli někdo neuhodne. Jen mě napadlo - sušení sena, sklizeň brambor - trochu mi to připomíná Huberta, tam sice stavěli kravín, ale bylo to JZD.

(Jiřina)    vloženo: 11. 10. 2015, 19:39:42

Nikdo neobjevil v článku odpověď na mou otázku? Škoda, očekávala jsem a těšila se!

Milá Dášo, děkuji za Vaši reakci na mé vyprávění. Já už jsem též nedočkavá doby, kdy budu číst a číst... Jenže potom zase rok čekat na další, že?

A propos, pokud ve Vašem komentáři byla zašifrována odpověď na tu otázku, tak ne, to jsem neměla na mysli.

Pokud máte zájem, zkuste ještě jednou, možná se Vám to na druhý pokus povede.

Už víte?

Jiřinko, zdravím (Dáša)    vloženo: 08. 10. 2015, 21:33:46

a díky za článek. Mně zalétly vzpomínky k Babímu lomu, tam musí být babí léto nádherné. Jaká to náhoda, Eliška s Adamem mi pomáhají přečkat zbývající čas do pondělí...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista devadesát devět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 182x   komentářů: 2, nejnovější: 06. 02. 2020, 18:27:29
přečteno: 428x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2020, 16:05:26
přečteno: 566x   komentářů: 3, nejnovější: 25. 12. 2019, 13:52:13
přečteno: 800x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 1075x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 790x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 1357x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 1339x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45

Nejčtenější

přečteno: 11776x   
přečteno: 10187x   
přečteno: 9305x   
přečteno: 9170x   
přečteno: 8344x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista devadesát devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 26. 2. 2020