joudaweb - časopis Čekanka

"ČEKÁNÍ" jako přirozená součást života.

15. prosince 2011 11:06:54

Každý z nás má tisíce nesplněných přání a čeká na zázrak. Doufáme, prosíme a modlíme se za to, abychom v sobě našli sílu, to věčné čekání vydržet. Některé sny se vyplní a jiné budou navždy jen povrchním bohatstvím uvnitř Vaší mysli. Zřejmě tak to ale má být.

K napsání tohoto článku mě inspirovala známá. Žena, která denně bojuje za udržení rodinného štěstí. Se svým manželem si vybudovali vztah založený na úžasném citu jménem láska a důvěře, která se však později ukázala jako slepá. Postavili si krásný dům a po roce se jim narodila dvojčátka Elen a Lena. Holčičky dnes chodí do páté třídy v jedné z pražských základních škol, maminka je ženou v domácnosti a otec je úspěšným manažerem. Proto se domluvili, že po finanční stránce bude chod rodiny zabezpečovat pouze otec. Dětičky i s tatínkem mají každé ráno připravené čisté oblečení, chutné svačinky a nechybí ani polibek a úsměv na rozloučenou. Odpoledne Elen a Lenu vyzvedává vždy otec a zatím co Lucie si opakuje matiku a jiné předměty se svými dětičkami, její muž spokojeně spí nebo čte noviny v obýváku. Do této doby se zdá, že rodina nevykazuje jediný náznak dysfunkce. Kolem páté, šesté hodiny odpolední, když je vše hotovo a Lucie se chce věnovat také svému muži, se však již pravidelně stává, že ten má ve firmě neodkladné vyřizování. Ze začátku byla Lucie velmi ohleduplnou a chápající ženou. Její muž byl pozorný, zařídil spoustu věcí včetně společné zahraniční dovolené, a když se "třeba" někdy vrátil před půlnocí, došlo i na sex. Celé čtyři roky ji dokázal držet při myšlence, jak je vytížený a musí usilovně pracovat, aby v dnešní době uživil rodinu. Lucie mu slepě věřila.

Dnes už však ví zcela stoprocentně, že ji muž už čtvrtým rokem podvádí. Skoro denně o tom tajně, když nejsou děti doma, hovoří, ale situace v jejich podání se zdá být neřešitelná. Ani jeden z nich se žádné radikální řešení udělat nechystá. Nikdo v jejich okolí nemá ani tušení co se děje.

Bohužel, každý jsme jiný a jinak odvážní. Někdo úpěnlivě bojuje o spokojený život a jiný jím proplouvá jako ryba ve vodě. Manželovi mé známé tento stav zatím vyhovuje, nic na svém životě měnit nehodlá a Lucie? Ta denně čeká, že její muž dostane rozum a navrátí jí status plnohodnotné manželky.

Dalším druhem čekání je i toto:

Opět žena, která prošla něčím podobným jako Lucie, ale ta se na rozdíl od ní už dočkala. Její muž se k ní vrátil. Nikdy se mu však nedokázala svěřit jak moc se bojí, že se situace bude opakovat. Denně čeká, kdy na mužových rtech ustane úsměv a jí se opět zmocní ta strašlivá úzkost, že se o svého muže zase s někým dělí.

Důvěra mezi těmito partnery bude již navždycky podlomená. Zdá se, že čekání je vlastně o vůli. Člověk by skutečně měl žít realitou, neohlížet se a nehledět příliš dopředu. Ubírá to síly a většinou věci, které za to opravdu stojí potřebují svůj čas. Kdybychom totiž znali odpovědi na všechny své otázky hned dnes, nebylo by zřejmě možné prožít plnohodnotný život plný očekávání, že se nám všechna tajná přání třeba jednou skutečně splní.

Na závěr bych uvedla příběh, který je opět plný čekání, ale zároveň i naděje a splněného přání. Tentokrát zde rodina dotyčné vystupuje jako velká opora. Díky Bohu..... Do jejích čtyřiceti let měla život plný pracovních i osobních úspěchů. Když však uslyšela, že trpí rakovinou prsu, její život se najednou proměnil v jedno velké čekání. Hodnější a upřímnější ženu než je Mariana asi neznám, ale v tomhle ohledu si nemoc nevybírá. Několik dlouhých měsíců čekala na to, zda boj proti ní vyhraje. Hvězdy jí byly nakloněny. Nemoc jí však společně s jedním prsem vzala i kus jí samotné. V dnešní době však plastičtí lékaři již dokáží zázraky a její podlomenou psychiku zachránili právě oni. Svět pro ni sice na dva roky přestal existovat, protože právě tak dlouho čekala na termín operace vymodelování nového prsu, ale přála bych Vám s ní mluvit dnes. Nic byste nepoznali. Vyčkávala postupně hned na několik zázraků a vyplatilo se.

Při čekání nikdy nevíte, jak to skončí, a vlastně vždycky záleží jen na Vás. Spousta z nás výsledek předem zatracuje, ale já už slyšela tolik beznadějných příběhů, které se pak staly jen jakousi životní zkušeností, že mě nikdo nepřesvědčí o tom, jak i v bezvýchodné situaci je určité smítko naděje. Po těch všech prožitých a vyslechnutých příbězích si totiž tak nějak myslím, že síla naděje není v samotném procesu čekání, ale v nás, jak dlouho jsme ochotni ho podstupovat a za jakých podmínek. Čekání na to, až mého syna přejde puberta, je přece úplně jiného charakteru než čekání na to, jak dlouho vydržím vlastním dětem lhát, že naše rodina je pořád tak dokonalá jako dřív.

Pokud zrovna teď na něco čekáte, těšte se, že to přijde, a pokud ne, vždycky je tu druhá, třetí, čtvrtá, desátá šance. Bude jich tolik, kolik si jich vy sami dopřejete. Říká se, že v tomhle ohledu jsou ženy vytrvalejší než muži. Nechci tomu věřit a nevěřím, ale je pravidlem, že když muži nejsou vehnáni do kouta, sami od sebe razantní rozhodnutí zaujímají těžce a čekají na to, až co rozhodne žena.

 

Gratuluji Vám, pokud Vaše čekání již bylo úspěšné, a Vám ostatním přeju jen pozitivní myšlení. Z určitého pohledu se takové přání může zdát jako naivní, ale jen to zkuste!

Autor: Nancy Quinn


přečteno: 5973x   komentářů: 4

Komentáře

(Nancy)    vloženo: 20. 04. 2012, 09:27:54

Milá Jiřinko, děkuji Vám za příspěvek k mému článku. Už jen proto Vaše zamyšlení stálo za to ho napsat! Je zajímavé a rozhodně inspirativní sledovat, jak každý člověk tomu svému "čekání", ať už na cokoliv, přikládá jinou váhu důležitosti. V těžkých okamžicích života (kterou nepřímo uvádíte i vy) mě potěšil ten Váš důležitý a osvobozující postřeh "smíření". I když věřím, že to bylo velmi těžké.

(Jiřina - mail)    vloženo: 15. 04. 2012, 17:29:15

Navazuji na můj krátký předchozí komentář.

Zajímavý článek, Nancy, stojí jednak za zamyšlení a jednak jako návod, jak řešit situace, ve kterých se člověk může ocitnout.

Dlouho jsem odkládala na něj reagovat, protože jsem se pořád nemohla odhodlat znovu se vracet k tak citlivé oblasti a psát o pocitech, které člověk prožívá, ocitne-li se v situaci, z níž prakticky není východiska.

Čekání je - já nevím - snad proces, nebo průběh doby, kdy v něco nebo uskutečnění něčeho doufáme, věříme, jsme přesvědčeni.

Když se to tak vezme, tak vlastně celý život je čekání - čekání na něco. V útlém dětství je to ve své podstatě těšení se na něco pěkného. Později čekáme, jak něco nějakým způsobem dopadne - jaké budu mít výsledky ve škole, budu přijat(a) na střední školu, zvládnu úspěšně studia na vysoké škole, láska, manželství, čekání na narození dětí, zaměstnání, a tak bych mohla pokračovat dále v optimistickém duchu.

Kdyby ale každé čekání bylo jen příjemné!

Nejhorší je, když se do toho připlete nějaká ošklivost, která člověku zcela změní život, a nejen jemu, ale celému okolí a v konečném důsledku to dopadne tak, jak to může nejhůře dopadnout. Mám na mysli těžkou chorobu blízké osoby, která v momentě, kdy se o ní dozvíme, způsobí šok, se kterým se nějakým způsobem musíme srovnat a snažit se vzniklou situaci přijmout a nějakým způsobem se pokusit ji řešit.

Člověk předem ví, jak to dopadne, ale pořád v sobě živí naději, co kdyby náhodou...

Je to situace, kdy, ať děláme cokoliv, stále v podvědomí myslíme jen na tohleto. Poslední myšlenka před usnutím a první myšlenka po ranním probuzení se týká právě tohoto problému.

Věřte, vím o čem píši. Ono pak nezbývá, než se se vzniklou situací smířit a jedinou útěchou snad potom může být, že místo předpokládaných několika málo měsíců se podařilo prodloužit takovou bezvýchodnou dobu na pár let, z níž většina byla téměř srovnatelná s plnohodnotným normálním životem, samozřejmě za pomoci účinné léčby.

A mimochodem, Nancy, již dlouho jste nám nedala možnost si přečíst nějaký Váš další zajímavý příspěvek.

(Jiřina - mail)    vloženo: 20. 12. 2011, 22:09:37

Velice zajímavý článek, Nancy, který mě evokuje k hlubokému zamyšlení a delší reakci, než je tento můj komentář. Považujte jej proto zatím jen jako prozatímní, asi se k článku ještě vrátím, protože o čekání toho mám na srdci hodně.

(Blanka - mail)    vloženo: 15. 12. 2011, 14:08:06

Váš článek je plný hořkosti a životních zklamání. Ovšem i taková realita často bývá. Potěšil mě optimistický závěr. Je to tak, záleží hodně na nás samých a člověk by se neměl vzdávat naděje...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sto třicet osm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 429x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6480x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 603x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1276x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1112x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 947x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1187x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1876x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13429x   
přečteno: 11830x   
přečteno: 10900x   
přečteno: 10822x   
přečteno: 10140x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto třicet osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021