joudaweb - časopis Čekanka

Karel IV. - Karlštejn, pověsti a karlátka

1. července 2016 09:58:00

Historická podoba hradu Karlštejn

V tomto díle se budu věnovat Karlovu stavitelskému úsilí. Je až neuvěřitelné, jaké množství staveb dokázal za své vlády postavit. Desítky královských i šlechtických hradů, tvrzí, chrámů, kostelů i světských staveb. Část nově postavených nebo přestavěných objektů byla sice šlechty, ale ta se řídila královým příkladem a mohutně své majetky budovala nebo vylepšovala jejich bezpečnost. Ale nebojte, nebudu vás unavovat popisem staveb, toho je internet plný. Zaměřím se jiným směrem, nemůžu ale vynechat Karlštejn, to by prostě nešlo. A pak se trošku podívám i do přírody.

Nejdůležitější stavbou byl bezesporu Karlštejn, gotický hrad francouzského stylu, gotická pevnost. Od sebe oddělené budovy, vysoké nedobytné zdi na příkrých skalách, hluboká studna, přehled po celém kraji, to vše je Karlštejn. Vyniká nádhernou hradní výzdobou, odpovídající vznešenému účelu stavby. Vyrostl na řekou Berounkou v letech 1348-1365. Základní kámen položil sám Arnošt z Pardubic, král se události nezúčastnil. Sídlila zde pětice kanovníků, kteří byli „ochránci ostatků svatých“. Hrad měl být nedobytnou schránkou pro říšské korunovační klenoty, svátostiny římské říše a ostatky nejrůznějších světců, které Karel sbíral.

 

Mistr Theodorik autoportrét

Hrad byl vybudován ve třech úrovních. První patro obýval Karel s rodinou a družinou, ve druhém byl kostel Panny Marie s nádhernými malbami s biblickými výjevy a kaple sv. Kateřiny, soukromá oratoř císaře. Zde má Karel i své soukromé prostory. V kapli se nachází portrét Karla IV. a jeho manželky Anny Svídnické. A nejvýše se tyčila hranolová věž, kde byla kaple sv. Kříže, nejposvátnější místo celého hradu. Zde platil přísný zákaz, napsaný už v zakládající listině, že zde „není nikomu dovoleno spát nebo ležet s nějakou ženou ani s řádnou manželkou“. Toto ustanovení platilo i pro starozákonní kněží při jejich službě Hospodinu. Kaple byla vyzdobena souborem deskových obrazů od Mistra Theodorika, zážitek umocňuje zlatá výzdoba. Kaple byla uzamčena devíti zámky a prostory byly hlídány. Vstup do kaple byl pouze se svolením císaře. Dříve se kaple nazývala "kaple Utrpení Páně a jeho Znamení, jakož i všeho vojska nebeského". Výzdoba interiéru je v duchu Karlových představ o apokalypse a nebeského Jeruzaléma.

 

Interiér kaple sv. Kateřiny

Karlštejn byl nejenom sídlem císaře a tím duchovním středem Evropy, sloužící k rozjímání a modlitbám, ale především reprezentativním sídlem a místem politických jednání. Jezdili sem vysocí představitelé říše, projednávali jakési politické případy a současně si byli vědomi, že císař vlastní a používá hradní skvost, jakému nebylo v Evropě rovno. Výzdoba chrámu byla impozantní. Mistr Osvald své nejcennější dílo, obrazy o životě sv. Ludmily a sv. Václava, umístil na schodiště velké věže vedoucí ke kapli sv. Kříže a dodal tím hradu na vznešenosti. Každoročně se na hradě 29. listopadu slouží za Karla IV. v den jeho úmrtí mše, a to od roku 1378 bez přerušení.

 

Nejznámějším městem, které Karel založil a nese také jeho jméno, jsou Karlovy Vary. Pověst říká, že se jednou vypravil král na hrad Loket. Jezdíval tam na hony, obklopen svými blízkými pány. Purkrabí hradu mu vyprávěl, že při soutoku řeky Ohře a Teplice je místo, kde vyvěrají horké prameny, nevede k nim ale cesta, musí se jet přes lesy. Druhý den se vydal král s honci na lov. Uviděl statného jelena a vydal se za ním, ale ten mu unikal. Najednou vyběhl jelen vysoko na skálu a skočil dolů. Psi pouze žalostně vyli a lovci se za nimi vydali, nevěděli, kde jsou a nechtěli o ně přijít. Když se opatrně dostali až do údolí k řece, najednou uviděli horký pramen, který se rozléval kolem dokola. Voda se zvedala a padala, krůpěje se třpytily, půda kolem pramene byla zbarvena do žluta a do červena, jako by někdo místo vymaloval. Na památku jelena, který je přivedl na toto místo, skála dostala pojmenování Jelení skok. Tento vzácný den, jak pravil král, nesmí být nikdy zapomenut. Proto dal na tomto místě postavit město Karlovy Vary a přál si, aby léčivé prameny pomáhaly nemocným. Král sem také jezdíval, postavil si zde lovecký hrádek, dnes z něho zbyla jen stará zámecká zeď. Léčivé účinky pramenů ale zůstaly a stále pomáhají lidem.

 

Na obranu hranic s Bavorskem, zlatých dolů a Zlaté stezky, kudy proudilo nejenom zboží, ale i kultura a lidé, vystavěl Karel hrad Kašperk. Na panovníkovu počest byl pojmenován Karlsberg. K hradu se váže pověst o jednom spravedlivém, který měl vysvobodit zlého pána. Purkrabí Jan z Lichtenberka byl velice zlý pán. Jednou se vypravil na koni kolem Otavy a hledal starou štolu, kterou chtěl otevřít a začít v ní hledat poklady nebo těžit zlato. Najednou se před ním otevřela skála, Jan donutil koně kolem ní projet a zmizel ve skále i s koněm. Hledali ho všichni, ale viděli pouze koně, který se občas zjevil. Ale nemohli ho chytit, měl velmi horkou uzdu. Po několika dnech se ve snu zjevil ztracený Jan své manželce a řekl jí, že ho může vysvobodit pouze poctivý člověk. Našla jednoho jediného, ten měl snahu pána vysvobodit. Koně chytil a držel, ale pojednou ho napadlo, co by od paní mohl za svou službu chtít. V té chvíli se uzda začala zahřívat, muž ji musel upustit a pána nevysvobodil. Zakletý purkrabí dál bloudí nocí a čeká na jednoho spravedlivého.

 

Hrad Radyně, po Karlovi Karlshut nebo Karlskrone, stojí mezi Plzní a Starým Plzencem. Dnes je pouhou zříceninou. Také k hradu jsem našla pověst. Začíná ještě před stavbou hradu. Jednou se zemanka hádala se svým mužem, vyčítali si kde, co a ona v hněvu vykřikla, že jejich dítě může mít oslovské uši a kozlovskou bradu, ale po otci že nikdy nebude. Opravdu se jim narodil syn Radouš s těmito znaky, otec ho zavrhl a matka se o něj také nestarala. Když byl chlapec již velký, utekl pryč. Potkal spícího muže, kterému ukradl kabelu. V ní byla kniha, když v ní listoval, objevili se skřítkové, ochotni udělat pro Radouše vše, co si bude přát. Ten si přál hrad s jídlem a vším potřebným. Ale byl sám, kdyby si někoho přivedl, skřítci by zmizeli. Nedbal, přivedl si jednu ženu za druhou, protože vždy, když se jí narodil syn se stejnými znaky, jako měl sám, Radouš zabil ženu i dítě a ukryl je ve sklepě. Až sedmá byla chytřejší, neodjela s Radoušem sama, vzala si s sebou pacholka. Když objevili ukryté mrtvé, lstí oba odjeli k ženiným rodičům. Žena vše řekla králi, ten hrad dobyl, ale Radouše nenašli. Radouš prý straší a jezdí kolečkem plným kolomazi.

 

Aby měl Karel dostatek peněz na stavby, kterých za svého života postavil velké množství, a to nejenom u nás, ale i za hranicemi českého království, musel změnit podmínky života lidí.

Karel si na svých cestách v Itálii uvědomil, že tamní města získávají své bohatství obchodováním. Přál si, aby se i u nás, hlavně v Praze, rozvíjel obchodní styk s říšskými městy. Prozatím se hlavní obchodní stezky vyhýbaly českým zemím, i když samozřejmě kupci k nám chodili, ale ne v tak velkém počtu, jak by si král přál. V obchodu převažoval dovoz a vývoz se prováděl pouze prostřednictvím stříbra, ať už kusového nebo v groších, což bylo ekonomicky nevýhodné. Král vypracoval novou koncepci propojení českých zemí s nejvýznamnějšími obchodními centry v Evropě. Chtěl dokonce spojit Dunaj s Vltavou průplavem, cesta by byla podle jeho propočtů mnohem lacinější i kratší než po souši. Stavbu průplavu překazila šlechta, která se obávala zvýšení moci měšťanstva a tím jeho většího vlivu na řízení státu. Návrh nakonec nebyl uskutečněn, ale nic nám nestojí v cestě, obdivovat Karlovu smělost a jeho vědomosti, protože dle jeho plánů by se klidně onen průplav mohl uskutečnit, jen by bylo potřeba zajistit dostatek financí. A to ani bohatí benátští kupci nemohli, ačkoli by pro ně tato cesta byla velmi výhodná. Podařilo se mu ale vybudovat průplav mezi Lauenburgem na Labi a Lübeckem.

 

Zlatá stezka

Karel také prováděl regulaci řek, odstraňoval překážky na Vltavě a Labi, zřizoval propusti pro vory a lodě. Na Labi vybudoval lodní flotilu. V Praze zřídil přístav a nechal stavět říční lodě. Ustanovil mlynářský soud, který rozhodoval o technických a vodohospodářských problémech na řekách. Podporoval Norimberk, který se stal velkým střediskem obchodu. Rozvíjel obchodní cesty, jako byla například tzv. Česká silnice. Z části území Horní Falce vytvořil útvar s názvem Nové Čechy. Procházela v něm obchodní spojnice mezi Norimberkem a Prahou nazývaná Zlatá stezka. O mnoho let později touto silnicí putoval do Kostnice Jan Hus. Památky na Jana Husa i na českého krále jsou zde všude patrné, vidíme pamětní desky, české erby se lvem, sochy sv. Václava v životní velikosti, erby hornofalckých měst s připomínkou na krále Karla.

Karel se zajímal i o zemědělství, podporoval chov dobytka, rozvíjel sadařství, vinařství, chmelařství a rybníkářství. Tenkrát bylo nutno dovážet dobytek, naopak se vyváželo obilí. Vydal mnoho listin, které měly napomáhat obchodu.

Upravil viniční právo, na svazích kolem Prahy i jinde v Čechách byly založeny vinice z Burgundska dovezených odrůd. V roce 1375 zakázal v době vinobraní dovoz vína, aby chránil domácí vinaře. Karlovým cílem bylo také zaměstnat chudinu, vína bylo potřeba hodně a pěstování bylo finančně výhodné. Říkal, že péče o vinice znamená péči o církev a stát. Patronem vína byl sám sv. Václav. A důležitost pěstování vinné révy dokládá i to, že Karel nechal postavit viniční úřad přímo u svého Pražského mostu na Křižovnickém náměstí, na místě, které pokládal za vznešené. Vždyť tudy putoval i korunovační průvod. Jak víme, Karel měl víno rád. Vzpomeňme na Nerudovu romanci, ve které zasedl s Buškem z Velhartic k dubovému stolu a u něhož vypili ti dva mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic.

Pivo se u nás samozřejmě také vařilo, ale z různých druhů obilovin, hlavně z pšenice. A ta pak chyběla pekařům. Proto se král snažil prosadit, aby se k výrobě používal pouze ječmen. A ještě závěrem vzpomenu na jedno ovoce, které dodnes nese Karlovo jméno. Svým dovozem z Francie vědomě podstoupil riziko, že dovezená odrůda švestek bude pojmenována po něm – říká se jí karlata nebo karlátka. Já jsem letos dostala od mé bývalé zákaznice dvě skleničky marmelády z tohoto ovoce a u nás zmizela rychlostí blesku. Chuť podobná švestkám, jen trochu jemnější. A vy jistě víte, od koho jsem si větu o karlátkách vypůjčila…

 

Přečetla jsem a všem doporučuji tyto knihy:

Jiří Spěváček - Karel IV.

Helena Lisická - Z českých hradů, zámků a tvrzí

 

Zdroj fotografií - Wikipedie

Zlatá stezka - autor - CeStu - CC BY-SA 3.0

Kaple sv. Kateřiny - Interfase - CC BY-SA 4.0

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 5290x   komentářů: 4

Komentáře

(Alena)    vloženo: 12. 07. 2016, 21:36:29

Jiřinko, já věděla, že na to přijdete. Smekám a blahopřeji. Lesní plodinou jsou václavky... Vnuci jistě znají hry tohoto divadla. Syn je hraje i dětem na táboře, v neděli odjel, tak jen doufám, že všechno proběhne bez problémů. Navíc jako zdravotník hlídá i jejich problémy tohoto rázu.

(Jiřina)    vloženo: 12. 07. 2016, 20:49:43

Tak jsem, Alenko, zjišťovala a sondovala a zamýšlela se, kde by se to mohlo objevit. Měla jsem dva tipy, a sice Hurvínka a Cimrmany.

Zjistila jsem, že se mé dedukce ubíraly napůl správným směrem, když mi můj mladší vnuk řekl, že zmínka o karlátkách se vyskytuje ve hře Divadla Járy Cimrmana Blaník.

(Alena)    vloženo: 04. 07. 2016, 12:21:02

Jiřinko, moc děkuji za komentář. Dám nápovědu, možná jsem to nepřesně napsala. Větu začínající slovem "svým" jsem si vypůjčila z jedné divadelní hry. Je sice trošku zkrácená, o druhé lesní plodině zde nepíši. Jistě hru znáte, určitě vaši vnuci...

(Jiřina)    vloženo: 04. 07. 2016, 10:09:36

Milá Alenko, opět jsem si se zájmem přečetla Váš článek.

Ty poslední věty mě zaujaly a připomněly mi hodně z mého dětství a mládí. Na zahradě jsme také měli strom s karlaty, a také jsme je zpracovávaly s maminkou na marmeládu. Bývala moc chutná.

Dnes už je to všechno, bohužel, za námi...

Marně - zatím - pátrám a zjišťuji, kde by se ona věta o karlátkách mohla vyskytovat. Snad se postupně dopracuji k nějakému výsledku, a pokud ne, dám se potom poddat.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmdesát tři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 481x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 682x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 748x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 926x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 758x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1404x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 2048x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 861x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12541x   
přečteno: 11009x   
přečteno: 10119x   
přečteno: 10057x   
přečteno: 9266x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmdesát tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 4. 8. 2020