joudaweb - časopis Čekanka

Duben - ještě tam budem?

25. dubna 2016 16:08:00

Už to tak vypadá. Apríl to stále ještě nevzdal... Ještě že pohled na rozkvétající zahrady potěší a lahodí našim očím. Snad odolají předpovídaným mrazíkům...

V příštích dnech se podle meteorologů dočkáme sněhové nadílky nejen na horách, ale možná i na níže položených místech, a také teplot pohybujících se hodně blízko okolo bodu mrazu, přičemž ty noční se možná zastaví někde i pod jeho bodem. Co na to probouzející se příroda, stromy, které - namlsané předcházejícími teplými dny - neváhaly a rozkvetly. No, budou se s tím muset vyrovnat, i když těžce, a v některých případech kvůli mrazům definitivně přijdou o možnost vydat na podzim ovoce. Také my všichni si znovu v posledních dnech připomínáme onu druhou část o březnu "duben, ještě tam budem". Navzdory rozmarům počasí se zahrady začínají barvit podle toho, jaké kytičky tam již stačily rozkvést.

 

Dubnové vrtkavé počasí nejen v minulosti, ale stále ovlivňuje život zejména lidí hospodařících na polích. Naši předkové význam jednotlivých dubnových dnů dlouholetým pozorováním zaznamenali v pranostikách, které jsou moudré a léty osvědčené.

 

O minulé neděli, kdy měl svátek Rudolf, jsem zaslechla - mimochodem ve slovenské zpravodajské relaci, že zrovna probíhá "Rudolfinská jar". Hledala jsem podrobnější vysvětlení a zjistila jsem, že opravdu existuje nepříliš známá lidová meteorologie, která člení měsíc duben na pranostická období s názvy Mariánské jaro, Aprílová chladna, Rudolfinské jaro, Vojtěšská chladna, Jiřské jaro a Floriánská chladno. Mělo to hlavně význam pro ty hospodářské účely, aby lidé předpokládali nebo počítali s tím, co mohou eventuálně od počasí očekávat, když "aprílové počasí jsou časy a nečasy". Je zajímavé, že podle této pranostiky se vrtkavost dubnového počasí prolíná až do začátku května. Florián má totiž podle katolického kalendáře svátek 4. května.

 

Přiznám se, že toto členění jsem doposud neznala. Člověk se zkrátka stále něco nového dozvídá, zjišťuje, dává do souvislostí a snaží se případně i zapamatovat. Tu snahu a touhu se stále něco nového dozvídat, přijít věcem na kloub, najdeme i v horoskopech. Třeba o Vodnářích nebo Blížencích horoskopy říkají, že to jsou stálí věční studenti. No, možná na tom něco pravdy bude... Nevím, byla to pouze moje neznalost a někdo z vás, kdo mé řádky čtete, to zná, nebo o tom také slyšel?

 

Kromě toho všeho, co lidové pranostiky a různá rčení o měsíci dubnu říkají, já jsem jej téměř polovinu svého profesního života měla za období, kdy se všechno točilo okolo bezpečnosti práce. Už několikrát jsem se zmínila o tom, že jedním z jeho označení bylo "Duben -měsíc bezpečnosti práce". Možná si ještě někteří pamatují a případně zažili veřejné prověrky bezpečnosti práce, návštěvy různých kontrolních orgánů na pracovištích a kontroly sledování a dodržování bezpečnostních i požárních předpisů. Nevím, jak to je zařízeno dnes, ale fakt, že bezpečnostní předpisy a jejich dodržování je důležité, je nevyvratitelný. Někdy opravdu stačí malá nepozornost, malý nedostatek, a může z toho být i veliký průšvih. Někdy i náhoda - nebo nenáhoda? -a nepříznivá shoda okolností zaviní a způsobí leccos. Mohla bych povídat...

 

A tak si všechno nenechám pro sebe a o pár mých vzpomínek se s vámi podělím. Jsou to vzpomínky z doby ještě před rokem 1989, s nástupem privatizace a postupným rušením některých nadřízených orgánů a přenesením pravomocí docházelo poté k různým změnám, ale podstata je stále stejná - dodržování bezpečnosti a předpisů za všech okolností především...

 

Nejčastějším důsledkem ať již nešťastné náhody, nedodržení předpisů nebo porušení pracovních postupů jsou pracovní úrazy. Pokud jsou to pracovní úrazy lehké - pokud se to tak dá nazvat, protože jakékoliv poranění způsobí postiženému trauma, také následné řešení, oznamování příslušným orgánům a odstraňování případných závad a odškodňování bylo poměrně jednoduché a pouze na bázi vedení podniku. Složitější bylo, jestliže došlo k úrazu těžkému, o smrtelném se mi ani nechce hovořit.

 

Než se dostanu k meritu věci, tak pro úplnost informací doplňuji, že v roce 1982 vydal tehdejší Český úřad bezpečnosti práce zásadní vyhlášku o bezpečnosti práce a technických zařízení, která řešila všechno možné na tomto úseku. Na základě jejích nařízení vznikla všeobecná povinnost provést plno nových opatření a prověřit stávající stav těch současných. Hodně výrazné bylo opatření, které nařizovalo provést bezpečnostní značení ramp, schodišť, schodů a různých zvýšených míst buďto žlutočerným šrafováním nebo případně odlišit žlutou barvou, umísťování bezpečnostních značek na vyhrazených technických zařízeních, apod. Samozřejmě kromě jiných dalších nařízení... A kontrolní orgány především na tom šrafování a odlišování barvou hodně, hodně bazírovaly. Věděla jsem to, takže jsem činila opatření, aby příslušní zodpovědní vedoucí na všech provozovnách se postarali o splnění nařízení, a také při své vlastní kontrolní činnosti jsem to prověřovala. Fotografie, které přikládám, jsou pouze ilustrační, nejsou autentické z tamté doby.

 

 

Těžký pracovní úraz, na nějž i na jeho vyšetřování nezapomenu, se přihodil v únoru 1984 v jednom odbytovém skladu našeho tehdejšího podniku. Bylo to v pátek, stalo se to při vykládání zboží z nákladního auta, přistaveného k otvoru velikosti širokých dveří přímo ve zdi budovy. Nebyla to klasická rampa, ale dveře, které se vždy při nakládce i vykládce zboží otevíraly, v podstatě náznak rampy simulovaly. S vozíkem naloženým na korbě nákladního auta, přistaveného co nejblíže ke zdi se vjíždělo rovnou do prostor skladu nebo naopak na korbu auta. Pro vjíždění a vyjíždění z korby do skladu se používala široká nájezdová deska, která propojovala auto s podlahou skladu. Tenkrát se stalo, že auto nebylo přistaveno těsně k budově, protože se však jednalo pouze o malé množství zboží určeného k vykládce, nechali to tak, jenže jako z udělání se při jednom přejíždění vozíku - posledního - do skladu deska z korby auta posunula a zřítila se i s vozíkem a zaměstnankyní skladu asi z výše okolo necelých dvou metrů dolů na zem - už si přesně ty rozměry nepamatuji. Odnesla to zlomená čelist, slabší otřes mozku a ještě další pohmožděniny oné ženy a v důsledku toho její hospitalizace. Štěstím v neštěstí bylo, že ty krabice nebyly rozměrově velké ani moc těžké - bylo to galanterní zboží a volně ložené skládací deštníky. Mohlo být i hůř...

 

Po ohlášení jsme tam okamžitě jeli spolu s ředitelem podniku i technickým náměstkem, abychom okolnosti pozjišťovali a učinili opatření a splnili oznamovací povinnost nadřízenému orgánu, Inspektorátu bezpečnosti práce, krajskému odborovému orgánu a příslušnému oddělení policie. Když jsme ke skladu přijížděli, první, co mi padlo do oka, byl ten otvor ve zdi - žádné žlutočerné šrafování ani jiné označení tam nebylo. Bylo mi jasné, že inspektor bezpečnosti práce se bude o to zajímat. I když jsem věděla, že je to pozdě, přesto jsem nařídila, aby to šrafování tam ihned namalovali a doufala jsem, že inspektor, který měl úraz přijet prošetřit hned v pondělí, to vezme na vědomí tak, jak to je. Úkol byl v průběhu víkendu splněn. Jenže - když jsem potom v pondělí ráno spolu s inspektorem z Inspektorátu bezpečnosti práce ke skladu přijížděla, tak když on ještě z auta, než jsme zastavili, viděl ten otvor ve zdi, první jeho otázka zněla "to šrafování tam bylo?". Teď jsem váhala - říct pravdu, neříct pravdu? Raději jsem řekla pravdivě, jak to bylo - co už jsem mohla pokazit. Neumím lhát. Ale podotkla jsem svůj názor, že i kdyby tam šrafování bylo, vznik nebo zabránění úrazu by neovlivnilo.

 

O tom, že náhody či nenáhody, o nichž jsem se již v některých předcházejících článcích zmiňovala, existují, jsem se přesvědčila ještě v to samé pondělí odpoledne. To přišel po odchodu inspektora úraz prošetřit také příslušník policie. Stejně jako inspektor se zajímal o školení zaměstnanců, o způsobu nakládky a vykládky, o tu nájezdovou desku - podotýkám, že byla opatřena zarážkami, aby se nemohla sesunout - stalo se to. Zajímal se o podklady ke školení, konkrétně jak je zpracován systém nakládky a vykládky a vůbec manipulace se zbožím. Měla jsem vypracovanou směrnici, která zahrnovala předpisy pro veškeré činnosti, po zpracování jsem ji tenkrát nechala v tiskárně vytisknout a byla z toho dost hrubá brožura ve tvaru A4.

 

Doklady o školení, prezenční listiny, tematický plán vedoucí skladu předložil, mimo jiné také tu směrnici, podle které školí. Policista se zajímal o to konkrétní místo týkající se manipulace se zbožím, a když jsme mu je chtěli ukázat, polila mě hrůza a studený pot opět. Totiž ta stránka, na které ten text měl být, byla čistá, bílá, prázdná... Pouze ta jedna jediná, druhá strana byla potištěna a při prohledání celé brožury žádný další případ nebyl. Ve vzduchu visela otázka, jak mohl školit, když neměl podklad. I když činnost skladu po dlouhá léta běžela bez nějakého zádrhelu, pro kontrolní orgány platilo "co je psáno, to je dáno". Snažila jsem se to rychle napravit a nechala jsem mu nahlédnout do brožury mojí. Byla jsem ráda, že to přešel bez nějakého velkého komentáře. Sice to nenechal bez povšimnutí, ale podrobněji se k tomu nevracel.

 

Protože jsem ještě několik brožur měla, po návratu na pracoviště jsem je okamžitě prohledávala, ale chybějící text jsem v žádné nenašla, také jsem do podnikového předpisu potom dala dotaz a příkaz, aby směrnici všude prohlédli, nikdo další se neozval. Byl to pouze tento jeden jediný případ. Takže nevím...

 

Abych to ukončila - je to jeden z mála případů těžkých úrazů, které jsem ve své praxi zažila, zažila jsem i ten nejhorší případ, když mi jednou ráno okolo šesté hodiny ještě domů telefonovali z jednoho skladu, že je tam topič, nejevící známky života... Hrůza...

 

Ono vždy ráno, když jsem docházela ke dveřím své kanceláře a slyšela jsem, že mi tam zvoní telefon, tak mě v prvé řadě napadaly myšlenky, jestli se někde něco nepřihodilo, nehořelo, apod. Protože požární ochrana, to byla druhá část mé činnosti, a ta mi také připravila horké chvilky. Někdy možná také zmíním... A nejen ranní telefony, nějak jsem to měla zafixované, že kdykoliv mi telefon na stole zazvonil, první myšlenka byla stejná, a podobné myšlenky mě napadaly také někdy doma. I mimo pracoviště na služebních cestách či poradách někde mimo jsem stále v podvědomí měla, jestli je vše v pořádku. Nepřihodilo se to mi, ale jednomu kolegovi ze severu Čech, když jsme měli jednou v prosinci poradu u nadřízeného orgánu v Praze. Ještě před zahájením porady - tenkrát ještě nebyly mobily - mu někdo přišel sdělit, že dostali telefonát, v němž mu vzkazují, že tam mají těžký pracovní úraz. Tenkrát nasněžilo, řidiči roztlačovali nákladní auta a jednoho to nějak přimáčklo, už přesně nevím, co to bylo za poranění. Takže po celou poradu přemýšlel o tom, jaký kolotoč vyšetřování a jednání jej čeká...

 

Na závěr, pokud jste přečetli můj článek až do těchto míst, ještě jednu malou zajímavůstku mám. To všechno, o čem jsem psala, jsou vážné a důležité věci, ale někdy se člověk přesto neubrání úsměvu a lehkému pobavení. Rozhodně ne na úkor nějakého člověka, i když v podstatě za vším většinou člověk je. Kromě pracovních úrazů jsem také sledovala i mimopracovní nepracovní úrazy, ale pouze vedla jejich evidenci, vyplňovat a předkládat je museli samí zaměstnanci mzdové účtárně pro účel výplaty nemocenských dávek. A tak se mi jednou dostal na stůl záznam o nepracovním úrazu, jehož jeden údaj si dodnes pamatuji přesně tak, jak byl sepsán.

 

Kromě základních údajů o zaměstnanci a o tom, jak k úrazu došlo, tam byla také kolonka pro uvedení svědků vzniklého úrazu. Pro úplnost, abyste byli v obraze. K tomu úrazu došlo tak, že dotyčný - byl to zaměstnanec podnikové údržby - v budově, kde bydlil, nějakým způsobem rozbil sklo kývacích dveří v chodbě a přitom se pořezal. Podotýkám, nebyl to Čech, takže se nevyvaroval různých pravopisných chyb v textu, ale nemohla se mu v žádném případě upřít snaha co nejlépe a nejpřesněji a ještě k tomu na psacím stroji tiskopis vyplnit. A tak v kolonce o těch svědcích napsal: "Svědki sem nepřivolal žádne, ešte by se smáli mému neštésti.". Na tu větu nikdy nezapomenu. To vím...

 

Tak zase někdy příště!

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 3403x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 917x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1565x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1095x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1266x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12755x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset sedmdesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020