joudaweb - časopis Čekanka

Ještě o Karlu IV.

25. července 2016 13:42:00

Přidávám k seriálu Karel IV. pár svých osobních názorů, zamyšlení, úvah, informací, vzpomínek...

V průběhu posledních asi šestnácti týdnů jsme měli možnost sledovat zajímavý seriál článků naší kolegyně Alenky o Karlu IV. Bylo to doslova dílo naplněné spoustou informací o největší osobnosti v dějinách naší země. Na každý článek jsem se těšila a byla jsem zvědavá, co se z něj dozvíme. A že toho bylo pokaždé tolik, až mi přecházel zrak a nestačila jsem ani všechny informace po jednom přečtení vstřebat a zapamatovat si.

 

Po úvaze, jestli ještě k tomu všemu, nad čím jsem se průběžně zamýšlela a připomínala si různé zajímavosti, něco ze svého dodat, jsem se rozhodla, že ano. Podotýkám, že to všechno, co si v mém dnešním článku přečtete, jak jsem již napsala v úvodu mého dnešního článku, jsou mé názory, zamyšlení, získané informace, které jsem doposud nevěděla, a také zajímavosti a vzpomínky. Doufám a věřím, že se na mě Alenka nebude hněvat, protože v žádném případě nemám v úmyslu zasahovat do jejího vyprávění. A také je docela dost možné a pravděpodobné, že se v něm budou některé údaje, které v seriálu článku jsou, opakovat, i když třeba z jiného hlediska...

 

Všichni vnímáme našeho Největšího Čecha především jako muže mimořádných schopností, téměř jako světce, především v oblasti politické a hospodářské. Karel IV. však byl také "chlap" z masa a kostí a ve svém osobním životě se snažil o zachování rodu a zplození následníka trůnu. Byl v naší historii jediným čtyřikrát ženatým vládcem a v průběhu čtyř manželství se mu narodilo jedenáct dětí. Svoji roli, proč čtyři manželství, zde sehrály především smutné okolnosti, které měly za následek jeho další a další sňatky. A těch jedenáct dětí se do té doby a na hodně dlouhou dobu také po něm žádnému dalšímu králi či císaři nepovedlo, až ho překonala o čtyři století později vůbec jediná vládnoucí žena na českém trůně - naše "Maruška" Terezie se šestnácti dětmi.

 

Všechna čtyři jeho manželství byla sice uzavírána vždy především kvůli jeho mocenským zájmům, díky nimž rozšířil svá území o Svídnicko a Javornicko, slezská knížectví, o panství v Bavorsku, Míšeňsku, Falci a země Koruny české za jeho vlády tak dosáhly největšího rozsahu. I když ty mocenské zájmy byly především, všechna jeho manželství byla sice harmonická, ale pouze dvě ze svých manželek opravdu miloval. První z nich byla jeho první žena Markéta z Valois, které se pro její plavé vlasy říkalo Blanche. A druhá z nich byla Anna Svídnická, se kterou byl nejšťastnější, a také ona to byla, která mu dala syna, budoucího krále Václava IV. Všechny jeho ženy byly sice krásné, ale některé málo chytré, až hloupé, ale co už na tom záleželo, podstatné bylo to jejich věno. Tak tomu bylo v případě jeho druhé ženy Anny Falcké, která navíc ještě měla hodně výrazný mečivý hlas, kvůli němuž se jí u dvora říkalo Mečka.

 

Je otázkou, jak by se jeho hospodářská politika dále vyvíjela, kdyby z něj jeho první tři ženy postupně neudělaly vdovce, a Karel potom s každou další ženou získával další území. To už by bylo na historicích, kteří by se mohli pokusit tipovat nebo hádat, jak by země Koruny české v tom případě vypadaly a jakým způsobem by Karel postupně další území získával.

 

Slabost pro krásné ženy provázela Karla po celý život, což se týkalo nejen jeho manželek. Doba, ve které Karel IV. žil a vládl, byla doba, k jejímž ideálům patřily čest, udatnost a láska k ženám. Rád se také zúčastňoval populárních rytířských turnajů. Středověk byl ve věcech lásky a všeho, co s ní souvisí, tolerantnější než mnohá dřívější i pozdější období. Ani Karel IV. nebyl výjimkou a historicky jsou doloženy dva jeho zálety, z nichž jeden nezůstal bez následků. Takže z jeho mimomanželského vztahu s jistou Francouzkou vzešel jeho levoboček - syn Vilém. Když mu jej dvanáctiletého přivedla ona Francouzka ukázat, bez mrknutí oka jej uznal jako svého nelegitimního potomka a postaral se o jeho zabezpečení. Jak to s Vilémem potom bylo dále, se již neví...

 

Kromě úsilí v oblasti politiky, hospodářství, náklonnosti ke krásným ženám, byl Karel také labužník v oblasti kulinářství. Z dobrot, které měl v oblibě, to byli bobři, veverky a vrány, také zvěřina a ryby. Tehdejší kuchaři se asi měli co ohánět, aby vytvořili jeho nejoblíbenější pochoutky tak, aby mu chutnaly. Nejoblíbenější pochoutkou všeobecně u dvora prý byl bobří jazyk. Základem každého jídla byly tehdy placky a chléb, ale také slané a sladké kaše. Mezi nejčastější úpravy pokrmů patřilo dušení, vaření na ohni nebo pečení. Smažení tehdejší kuchaři ještě neznali.

 

A po dobrém jídle to víno - samozřejmě... O Karlu IV. v souvislosti s vínem jsem již několikrát psala, nebudu se opakovat, ostatně je to všeobecně známé, že se zasloužil o rozvoj vinařství v našich zemích. A nejen vinařství, také včelařství, chmelařství a určitě ještě dalších zemědělských oborů. Vydal např. první patent pro včelařství v oblasti norimberské, který pak byl vzorem i pro země Koruny české.

 

V souvislosti s Karlovým výročím se letos vyrojila spousta různých článků a informací nejen v tisku, ale také v ostatních médiích. Třeba i to, že když byl v Praze, dával vždy ve středu před Hradem audience, kam mohl přijít kdokoli. Seděl v křesle, pletl košíky nebo něco vyřezával a radil lidem, případně rovnou soudil.

 

Že je to náš Největší Čech, jsme rozhodli v anketě pořádané Českou televizí v roce 2005. Je zajímavé, že jeho osobnost zabodovala i v Německu, kde se v anketě německé veřejnoprávní televize umístil mezi druhou desítku nejvýznamnějších osobností německé historie. Ne tedy jako Němec, ale velká postava německých dějin - kromě něj se tam ve dvacítce umístil také Albrecht z Valdštejna. Je to zajímavé i proto, že v případě Němců a Karla je vztah problematický. Jeden z jeho následovníků o něm prohlásil, že byl možná dobrý Otec české vlasti, ale otčím německého národa.

 

Před několika týdny jsem sledovala na České televizi zábavnou talkshow, kde byl jedním z hostí známý historik a spisovatel. V diskusi moderátor zmínil také mimo jiné to umístění Karla IV. v německé televizi - zřejmě čerpal z týchž pramenů jako já, protože já jsem o tom již také věděla, proto mě to zaujalo a zajímala mě jeho reakce. Dost mě překvapilo, když na otázku moderátora onen host zůstal udiven a odpověděl "Tomu nevěřím!"...

 

Možná si vzpomenete, že jsem v článku nazvaném Májový připomínala "Koncert pro největšího a nejmenšího Čecha" a vyslovila naději, že jej možná Česká televize, která jej natáčela, také odvysílá. Odvysílala, poslechla jsem si jej, ale v podstatě jsem byla trochu udivena. Však jestli máte zájem, vyhledejte jej na webu České televize a poslechněte. Já bych měla trochu jinou představu, ale je to věc osobního názoru každého z nás... Ono skloubit osobnosti Hurvínka a Karla IV. není zase až tak jednoduché...

 

Korunovační klenoty - ty pravé, ne jejich repliky, to je záležitost, ke které se váže jedna z možná nejzajímavějších mých vzpomínek - samozřejmě, že jich za můj již dlouhý život bylo plno, ale jsou takové, na které se nezapomíná, a na které je člověk i pyšný. Pokud nahlédnete do mého článku nazvaného V Praze spartakiádní - rok 1955, je tam podrobně popsáno, co jsme tenkrát s mojí maminkou zažily. Není to žádný výmysl, skutečně se vše přihodilo tak, jak jsem to popsala. Jako téměř devítiletá holka jsem si vše zapamatovala, jen tu důležitost jsem si uvědomovala až postupem doby. Že král nosí na hlavě korunu, jsem tehdy znala z pohádek, a dnes - povězte, kdo může říci, že byl korunovačním klenotům až tak nablízku...

 

Byla to tenkrát v tom roce 1955 v pořadí třetí veřejná výstava korunovačních klenotů od vzniku Československé republiky - u příležitosti 10. výročí ukončení 2. světové války a I. celostátní spartakiády. První veřejná výstava se uskutečnila v roce 1929 při příležitosti 1000. výročí smrti sv. Václava, druhá v roce 1945 na počest osvobození Československa. Do konce 20. století byly vystaveny celkem devětkrát. Zatím poslední výstava se uskutečnila v květnu 2016 při příležitosti 700 let od narození Karla IV. V tomto století byly vystaveny čtyřikrát.

 

I když je to věc všeobecně známá, přesto připomenu legendu, která se váže ke svatováclavské koruně. Kdo si nasadí korunu neoprávněně a není z královského rodu, do jednoho roku zemře nepřirozenou smrtí. Údajně to udělal zastupující říšský protektor, který si v listopadu 1941 vyžádal klíče a prohlédl si korunovační klenoty. Ačkoli neexistuje důkaz či svědectví, že si symboly české státnosti skutečně vyzkoušel - je známa pouze fotografie, jak si klenoty prohlíží, tak v červnu 1942 podlehl následkům atentátu československých výsadkářů.

 

U příležitosti výročí 700 let od narození Karla IV. se letos po celý rok koná a ještě bude konat po celé naší vlasti spousta kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je výstava ve Valdštejnské jízdárně Pražského hradu. Já jsem si v souvislosti s ní připomněla jinou výstavu, která se konala v roce 1978 a ke které mám malou zajímavůstku, o níž se zmíním v závěru článku.

 

Tenkrát byla pro změnu u příležitosti 600. výročí jeho úmrtí na Pražském hradě za všeobecně mimořádného zájmu otevřena výstava s názvem "Doba Karla IV. v dějinách národů Československa". České korunovační klenoty i další významné památky české státnosti byly samozřejmě součástí výstavy. I když středobodem výstavy byla především doba Karla IV., zároveň znázorňovala celé české dějiny. Protože tehdejší politická moc zde chtěla předvést úspěchy naší země v tehdejší současnosti, byly zde prezentovány i dějiny Československa za posledních 30 let od roku 1948 a s ohledem na rok 1968 a vstup spojeneckých vojsk na naše území také byl kladen důraz na československo-sovětské vztahy. Tato část výstavy však většinu lidí nezajímala a největší atrakcí se staly - jak jinak - korunovační klenoty. Výstava měla obrovský úspěch a lidem nebylo zatěžko vystát dlouhé fronty a vydržet čekání, aby si je mohli prohlédnout. Byly to tisíce lidí, kteří výstavu navštívili. Možná i někteří, kdo můj článek právě čtete, jste ty chvíle zažili a pamatujete se na ně.

 

Záštitu nad výstavou držel tehdejší generální tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR Gustáv Husák a díky své druhé polovině, věnované třídnímu boji od doby Karla IV. po současnost, si náš vynalézavý národ věděl rady a pro výstavu vymyslel svůj vlastní název "Od Husa k Husákovi".

 

Měla jsem pražskou kolegyni, se kterou jsem se setkávala u příležitosti porad a různých seminářů, a ta dělala navíc také průvodkyni v Praze - možná ještě stále dělá. A byla v tom dobrá, jak jsem se sama měla možnost přesvědčit při našich setkáních. Provázela především cizince jedné evropské destinace, ale v době konání oné výstavy příležitostně provázela i naše lidi, někdy také sólo VIP osobnosti. A při jedné takové prohlídce provázela hodně populárního umělce se ženou a synem. Jak tak procházeli expozicemi a ona jim o exponátech povídala, tak se občas zeptala, zda nemají nějaký dotaz nebo připomínku. On pokaždé odpověděl, že ne, za celou dobu prohlídky ani jednou nezareagoval, pouze pozorně naslouchal a nedal ani jednou najevo nějakou viditelnou reakci. Když mi o tom vyprávěla, tak říkala, že z toho už byla nejdříve mírně, postupně stále více nervózní, protože - jistá si sice byla, že na nic nezapomněla, ale přesto... Tak probíhala celá prohlídka, žádná reakce z jeho strany, jako by ani nehnul brvou. Prohlídka skončila, odcházeli všichni společně, a než se měli rozloučit, tak je požádal, aby jej na chvíli omluvili, že si potřebuje něco zařídit, a že se za okamžik vrátí. Za nějakou chvíli se vrátil a k jejímu překvapení nesl kytici, kterou jí s vyslovením mnoha díků a spokojenosti s průběhem prohlídky předal. Žlutý tulipán ani žluté růže v ní však nebyly...

 

A to je konec mého pelmelu o našem Největším Čechovi.

 

Milá Alenko, děkuji za Vaše vyprávění o Karlu IV. a už teď si tak říkám, co asi dalšího pro nás příště z naší historie připravíte...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 4897x   komentářů: 8

Nejnověji komentované

přečteno: 145x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2020, 16:05:26
přečteno: 303x   komentářů: 3, nejnovější: 25. 12. 2019, 13:52:13
přečteno: 525x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 790x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 543x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 1093x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 1126x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 1015x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55

Nejčtenější

přečteno: 11634x   
přečteno: 10086x   
přečteno: 9182x   
přečteno: 9087x   
přečteno: 8202x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista šedesát šest:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 26. 1. 2020