joudaweb - časopis Čekanka

Dávno, dávno již tomu...

19. ledna 2017 13:51:13

...kdy jsem navštívila zajímavá místa naší země, na která v dnešním článku zavzpomínám. Ale nejen vzpomínky jsou to zásadní, co mě vede k jeho napsání. A také se konečně dostávám k tématu, které jsem pro různé další aktuální články stále odkládala po dobu možná tří i více let. Snad vás zaujme, zvu vás k přečtení.

Říká se, že se "léto zeptá, cos dělal v zimě". Právě dlouhé zimní večery, když venku mrzne, jen to praští, sněhové nadílky je někde tolik, že tam musel být vyhlášen kalamitní stav, jsou dobrým odrazovým můstkem k zamyšlení, jak to bude prima v létě, když bude teploučko. A také kam na letní dovolenou?

 

Nechci říci, že rovnou většina z nás, ale hodně lidí si pod pojmem letní dovolená představuje pobyt v nějakých populárních letoviscích u Středozemního, Jaderského, Černého a dalších evropských moří, někteří jdou ve svých myšlenkách a plánech dále až někam do Karibiku i do populárních destinací a na ostrovy v Indickém či Tichém oceánu. Neříkám, že proč se nepodívat do světa, ale zároveň by se nemělo zapomínat, jak pěkně je i u nás doma v naší zemi.

 

Takže v konečném důsledku to vypadá tak, že orientovat se někde na Mallorce či v Chorvatsku je pro někoho jednodušší, než třeba v naší zemi někde v Českém ráji, v jižních a východních Čechách, na jižní či severní Moravě, a mohla bych dále pokračovat, protože těch možností u nás pro poznávací dovolenou je nepočítaně. Záleží – samozřejmě – na prioritách každého. Někdo preferuje moře, slunce, snědou opálenou pleť, což je docela dost pomíjivé, zatímco návštěva různých zajímavých míst zůstane v paměti hodně dlouho. Vím, o čem mluvím, a také o tom teď právě píšu… Ideální je skloubit obojí a po pobytu u moře ještě potom – samozřejmě podle možností každého – si vyjet i po vlastech českých za poznáním. A když už z toho další dovolená není, tak aspoň si vyšetřit čas na nějaké krátkodobé výletování.

 

Možná, že i mé dnešní povídání někoho nahlodá a řekne si, proč nezůstat u nás doma, zjistit něco nového, doplnit si dosavadní vědomosti a znalosti, vždyť naše historie je hodně bohatá... Taková poznávací dovolená po vlastech českých zejména pro rodiny s dětmi je velmi příhodná možnost zábavnou formou se poučit a získat představu o naší minulosti, a nejen minulosti, i současnost je přece zajímavá.

 

Jak jsem již v úvodu naznačila, před mnoha lety jsem absolvovala několikadenní zájezd organizovaný odborovou organizací podniku, v němž jsem pracovala já i můj muž, po východních Čechách. Já už jsem se tady jednou částečně zmínila v článku Pojďte a poslyšte… o prohlídce Hronova a Dobrušky v souvislosti s povídáním o Aloisu Jiráskovi a televizním seriálu o F. L. Věkovi, což byla dvě místa z několika dalších, která jsme tenkrát navštívili. Podívali jsme se dále do Náchoda, Nového Města nad Metují, Opočna, Litomyšle, Babiččina údolí, Ratibořic a České Skalice a velice jsme si to užili.

 

Moc ráda jsem tenkrát využila možnost se tam podívat. Vždyť Babiččino údolí patří mezi nejznámější výletní místa východních Čech. Jít po stopách babičky - ženy, která nesmazatelně vstoupila do naší literatury jako ztělesněný ideál lidské moudrosti a životní harmonie, kterou takto zidealizovaně zobrazila Božena Němcová, naše spisovatelka z nejznámějších a nejnárodnějších, prohlédnout si všechna místa, která s takovou láskou popsala v jedné z nejznámějších českých knih – Staré bělidlo, Viktorčin splav, mlýn. Při vjezdu do Babiččina údolí stojí pomník Boženy Němcové, který představuje sedící spisovatelku s knihou. Podívali jsme se též do zámku v Ratibořicích a do České Skalice.

 

V České Skalici je Barunčina škola, původně jednotřídní, ale v době, kdy ji Barbora Panklová - tak se spisovatelka původně jmenovala - navštěvovala, byla již dvoutřídní. Třída je uspořádaná podle jejího vyprávění. Dále je tam zájezdní hostinec U Bílého lva, k němuž v roce 1836 přistavěl jeho majitel sál, který spolu s nadšenými vlastenci a pěstiteli jiřinek zasvětil obrozeneckým slavnostem těchto květin. V září roku 1837 se zde konaly první slavnosti jiřinek – výstava květů a jiřinkový bál. Královnou plesu se tehdy stala ještě neznámá Barbora Němcová, která dva dny předtím měla svatbu v sousedním kostele a svatební hosti v tomto hostinci.

 

Připomínám krásné verše básníka Františka Halase z mého článku nazvaného O naší paní Boženě Němcové:

 

Barunka ještě s panenkou si šeptá,

vřetena stromů slunce navíjí.

Děvčátka se nikdo neptá,

a tak vdali ji.

 

Tancovala krásná panna

celičkou noc mezi jiřinama.

Hluché květy, nikde vůně,

nožky tančí, srdce stůně.

 

Bylo zajímavé, že zrovna jiřiny to byly, které se staly původcem a symbolem těchto slavností. Jiřina – je to královna podzimu, původně rostoucí květina z Mexika. Jméno dostala po německém botanikovi Georgovi, takže Georgina. Mimochodem, mám osobní zkušenost – zástupce ředitele na základní škole, který nás měl na matematiku, mě jinak než "Georgino" neoslovoval. Jiřinkové slavnosti v České Skalici byly od samého počátku obrovskou společenskou událostí, konaly se v letech 1837 až 1847. Zúčastňovaly se jich významné osobnosti kulturního života. Byl mezi nimi také Bedřich Smetana, který v upomínku na milé chvíle zde prožité se nechal inspirovat ke složení Jiřinkové polky. Božena Němcová se na jiřinkovém plesu zúčastnila ještě jednou v roce 1844, to již coby známá v literárním světě. V letošním roce uplyne sto osmdesát let od založení jiřinkových slavností. A tradice podzimních výstav jiřinek se v současné době stále udržuje.

 

Trochu jsem odbočila, ale chce se mi věřit, že vás to, milé čtenářky i případní čtenáři, zaujalo stejně tak, jako mě.

 

Další zastávkou bylo Nové Město nad Metují, které se pro jeho malebnosti přezdívá český Betlém. Je tam půvabní náměstí s renesančními domy a podloubími. Renesanční štíty těchto domů představují perlu evropské architektury, proto také bylo Nové Město nad Metují vyhlášeno v roce 1950 státní památkovou rezervací. Natáčel se zde seriál F. L. Věk. Známý je výrok Aloise Jiráska, který prohlásil, cituji: "Ať hledíme na Nové Město ze strany kterékoliv, odevšad je pohled na ně milý a velice pěkný.".

 

Mimochodem – na Moravě také máme zase moravský Betlém. Jmenuje se Štramberk, malebné městečko sousedící s Kopřivnicí – podrobně jsem se o něm rozepisovala v článku Lednová výletování. Máte-li zájem, připomeňte si jej...

 

Městu vévodí zámek, původně to byla tvrz. Naposled byl přestavěn podle plánů Dušana Jurkoviče, který také navrhl originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami. V zahradě je úžasný dřevěný Jurkovičův most v typickém slohu lidové secese, kterým se vyznačuje většina jeho staveb. Byl zařazen mezi top sedmičku nejkrásnějších českých mostů. Jurkovič navrhl také originální zámeckou zahradu s dřevěnými stavbami. Před zámkem stojí sochy od Matyáše Bernarda Brauna, které sem byly převezeny z Kuksu. V zámeckém pivovaru bydlel nějakou dobu otec Bedřicha Smetany, než se přesunul do Litomyšle, kde se Bedřich narodil. Ten zde velice rád pobýval u příbuzných, zamiloval se zde do sestřenice Luisy a složil pro ni Luisinu polku.

 

Interiér zámku, jak si vzpomínám, bohatě vybavený, mě, jak jinak, zaujal. Udivilo mě, pokud si vzpomínám, že zde byla vybudována koupelna již tak moderně, jak jsme zvyklí v současnosti – s vanou, bateriemi. Mám takový pocit, že stejné to bylo i v Ratibořicích.

 

Jak se mi to většinou stává, také v Novém Městě jsme měli zajímavou příhodu. Ještě před vstupem do zámku k prohlídce naši skupinu najednou oslovil nějaký muž. Nějaký muž, jenže já jsem jej v tom momentu okamžitě poznala a pověděla jsem mu, že vím, kdo je, čím je a jak se jmenuje. Byl to tehdejší zpravodaj a reportér Československé televize Ota Výborný, možná si někdo na něj vzpomene. Protože byl sinolog, nějakou dobu také byl zpravodajem televize v Číně. Natáčeli tehdy v zámeckých zahradách nějaký dokument a koncert a žádal nás, abychom jim udělali obecenstvo. Shromáždili jsme se tedy na určeném místě kdesi v těch krásných zahradách, bylo nás tam celkem asi okolo čtyřiceti, takže jsme vytvořili takový půlkruh, a sledovali natáčení. Pobavilo mě, když se ke mně postavila kolegyně s odůvodněním, že já určitě v záběru budu, takže ona tím pádem též. Zasmála jsem se tomu. Poté nám také Ota Výborný sdělil, kdy se bude pořad v televizi vysílat.

 

Takže v den, kdy byl pořad zařazen ve večerním vysílání, jsme všichni byli zvědaví a sledovali jsme jej. Jak už to bývá, natáčí se kdoví jak dlouho a nakonec je z toho pár okamžiků vysílání. Stejně tak tomu bylo i v tomto případě. Nebylo jednoduché se orientovat, jenže moje kolegyně tam tehdy měla pravdu. Záběr na mě se skutečně objevil, a ne zrovna jen na malý moment. Možná ta kombinace mého bílého roláku a hnědočerveného svetříku zaujala svým kontrastem...

 

Navštívili jsme také Opočno a jeho renesanční zámek. Hlavní zámecká budova má obdélníkové nádvoří a tři podlaží arkádových lodžií ze všech stran. Budovu obklopuje anglický park, k němuž přiléhá zámecká obora, kde se chovají daňci a mufloni. Zámek má bohatě vybavené interiéry, rozsáhlou sbírku obrazů a trofejí z různých koutů světa, zejména Afriky a Ameriky a bohatě vybavenou knihovnu. Raritou je sbírka zbraní, která je jednou z nejrozsáhlejších u nás.

 

Krátkou zastávku jsme také měli v Náchodě, onen "náchodský zámeček vršku kulatého" jsme však viděli pouze zvenčí, na jeho návštěvu již čas nevybyl. Ale i tak tam bylo pěkně.

 

Zastavili jsme se také v Litomyšli, kteréžto město to je nejvýznamnější tím, že se jako jedenácté dítě a zároveň první syn narodil v rodině sládka zámeckého pivovaru Bedřich Smetana. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl od roku 1949 jej připomíná a udržuje jeho odkaz. Ve městě také v průběhu doby pobývala řada významných osobností – namátkou připomínám - Alois Jirásek, Božena Němcová, Tereza Nováková, Magdalena Dobromila Rettigová...

 

Prohlídku litomyšlského zámku jsme nestihli, pouze jsme tam měli krátkou zastávku na občerstvení. A opět, jak už to v mém případě bývá, další úsměvná příhoda. Většina z účastníků našeho zájezdu si vybrala jednu restauraci a objednali jsme si každý podle svého. Seděla jsem u stolu s mým mužem a onou kolegyní, o které jsem se již zmínila výše, a jejím manželem. Objednali jsme si kávu a nějaké nealko a můj muž navíc ještě také bramborový salát s řízkem. Když mu jídlo přinesli, tak prohodil jen tak něco v tom smyslu, že "teď by mělo zhasnout světlo, aby nebylo vidět, jak se mu pokoušíme z jeho řízku ujíst". Pro pobavení to řekl hlasitěji, aby to bylo slyšet i u ostatních stolů. Nevím, jak je to možné, ale v tom okamžiku, opravdu to bylo dílem náhody, všechna světla v restauraci zhasla, což vyvolalo všeobecné veselí a smích. Nepátrali jsme, čím to bylo, prostě se to stalo. Možná pojistky vyletěly...

 

My jsme tenkrát fotoaparát sebou neměli, před pár lety tam však měla poznávací dovolenou rodina mého syna, od nichž jsem získala hodně fotografií, z nichž jsem několik zajímavých vybrala do galerie. Jsou tam mimo jiné i fotografie z Pekla, což je asi deset kilometrů dlouhý kaňon řeky Metuje, spojující Nové Město nad Metují a Náchod - my jsme tam tenkrát nebyli. Značná část tohoto území je chráněná přírodní rezervace. V jejím centru je v provozu restaurace nazvaná Bartoňova útulna, významná lidově secesní stavba také od Dušana Jurkoviče. Také její foto v galerii najdete. Nejsou tam, bohužel, fotografie z Opočna, tam se podívat nebyli.

 

Možná jste také postřehli, že občas se k nějakému článku vyjádří prostřednictvím komentáře paní Dana. Také ona mi před dvěma lety poslala několik pěkných fotografií z Nového Města nad Metují, i ty jsem do galerie umístila. Děkuji, paní Dano...

 

A to je závěr mého dnešního článku. Původně jsem zamýšlela jen krátce se zmínit o našem pobytu ve východních Čechách a zejména vám nabídnou v galerii k nahlédnutí hodně fotografií z oněch míst. Nakonec z toho vzniklo docela dlouhé povídání. Doufám, že jsem jím přispěla k inspiraci podívat se tam také. Jistě mnozí z vás tam již byli, pokud ano, snad mi dáte za pravdu, že je to skutečně pěkný "kout" naší země. A že takových je u nás nepočítaně – namátkou kraj Karla Hynka Máchy, Chodsko, jižní Čechy, Morava jižní i severní, a mohla bych dále pokračovat. Pokud má někdo podobné zážitky, podělte se s námi o ně. Takové inspirace není nikdy dost...

 

Snad jste si uvědomili jistou souvislost obsahu článku s jeho názvem. Začátkem letošního roku uplynuly právě dva roky od doby, kdy jsme v článku nazvaném PF 2015 Tak nám nasněžilo... čirou náhodou zabrousili také do oblasti literárních děl a zamýšleli se a pokoušeli uhodnout podle první věty, o které dílo a autora jde. Článek měl docela ohlas a vyvolal 32 komentářů. Tím dnešním názvem jsem chtěla něco opět připomenout...

 

Jen tak - mimochodem – na úplný závěr jedna otázka, na kterou jistě všichni znáte odpověď. Kdože to měl syna a dvě dcery?

 

Tak zase příště na napsanou a přečtenou!



Podívejte se do galerie

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 5678x   komentářů: 1

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 918x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1566x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1096x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1267x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12756x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista šedesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020