joudaweb - časopis Čekanka

Auto versus autobus

22. ledna 2017 16:36:22

Sednout si do svého autíčka a vyrazit si někam, kam se vám zrovna chce, je v dnešní době naprosto přirozená věc. Ale co když nemáte auto nebo řidičák? Pak vám nic

jiného nezbude, než si zjistit spojení a vyrazit na vysněný cíl autobusem. Musíte hlídat hodiny, kdy vám to jede zpátky, a vlastně jste tak nějak „svázaní“ časem. Proto je dneska na silnicích tolik aut. Je to zkrátka pohodlnější a hlavně to k dnešnímu životu patří.

Cesta autobusem pro mě není tak útrpná, jako pro mnoho lidí. Pro mě je to totiž jediná možnost, jak se dostat tam, kam potřebuji. Jasně, řidičské oprávnění vlastním, ale neřídím. Bojím se. Nejsem si zkrátka jistá, že dokážu sledovat všechno, co se okolo mě na silnici děje! No, hlavně si čas od času pletu levou a pravou stranu, a to je dost podstatný problém. Ovšem, prý nejsem jediná, kdo s tím občas válčí, a to mě docela uklidnilo, že nemám nějakou vadu či nemoc :)!

Na druhou stranu, když má takový autobus zpoždění a spěchám do práce, pak lituji, že neřídím. Jenže, po tom, co se stejně do práce nějakým způsobem dostanu, mě to zase přejde. Ono mi totiž úplně stačí podívat se na zprávy, kolik tam je nehod! Navíc, můj manžel je profesionální řidič, takže si zajisté umíte dobře představit, jaké to bylo s ním v autě, když jsem se ze začátku snažila být dobrou řidičkou! Jednou jsem „omylem“ najela na obrubník a můj drahý to psychicky nevydržel a doslova šílel! Takže jsem v klidu otevřela dveře, auto nechala nastartované a domů jsem šla pěšky. Víckrát mě za volantem neviděl! Vlastně, ještě dvakrát jsem za volant sedla, a to když jsem v noci musela zavést svého pejska k veterináři. Zvládla jsem cestu na výbornou, a to proto, že jsem zkrátka musela. A přitom byla mlha a náledí! A úplně naposledy, jsem se nechala „ukecat“ od mého táty, protože potřeboval zavést na třídní sraz. Jenže milé auto mi v prudkém kopci přestalo jet a já jsem zůstala stát zadkem auta do silnice a nemohla jsem s ním nic dělat. Tak jsem jen čekala, až pro mě někdo přijede a zachrání mě! Mezitím na mě auta troubila a řidiči si ťukali na čelo ve smyslu – blondýna za volantem! No a to bylo veškeré mé řízení.

Autobusem jezdím denně a zvykla jsem si. Sem tam se mi cesta zdá dlouhá a naopak někdy se nestihnu ani pořádně rozkoukat po krajině, kterou znám tak důvěrně spousty let, a jsem doma. V létě mi sem tam vadí, že není v autobuse klimatizace. Je tam strašné vedro, a to nemluvím o tom, když je autobus plný potících se lidí! To si zase v duchu nadávám, že neřídím. Naštěstí v létě mnoho lidí radši sáhne po kole, za což je obdivuji, takže se to dá vydržet. Co ale opravdu nesnáším, je, když sedím sama na sedadle, přiřítí se postarší korpulentní paní se spoustou tašek, nezeptá se, zda je místo volné, a vší silou si vedle mě přisedne, až mě přimáčkne k oknu! Tašky mi začne strkat pod moje nohy, že se nemůžu hnout a já za necelé dvě zastávky vystupuji! Ona mě na poslední chvilku pustí a ještě přitom nadává, že se teď usadila! Tak tohle se mi stalo několikrát. Nebo, další takový nepříjemný zážitek je, když si za mě sedne namol opilý týpek, který každou chvilku zpívá, a jeho alkoholové výpary jsou cítit všude. Divím se, že takového člověka řidič vůbec vezme do autobusu! A to jsem byla i svědkem toho, že při ostré zatáčce, takovýto týpek spadnul na zem jako hruška! Řidič zastavil, snažil se ho dostat z autobusu, což se mu asi po půl hodině povedlo a jelo se dál. Jednou se mi dokonce přihodilo, bylo to v létě, že jsem cítila, jak mi něco olizuje nohu! Strašně jsem se lekla, a když jsem se podívala co to je, pod sedačkou se krčil krásný pejsek! Jenže jakmile jsem nohu dala pryč a promluvila na to chlupaté zvířátko, vycenil na mě zuby a já se bála, že mě kousne! Naštěstí byl majitel dost pohotový. Nejen že se mi omluvil, ale hlavně milý pes dostal náhubek.

Takže tolik zkušeností s hromadnou dopravou a autem. Určitě jich má každý tolik, že by se o tom dal napsat román, a ne jeden! Když na to vzpomínám, častokrát se u toho zasměju, protože jsem naštěstí zažila jen ty úsměvné zážitky, i když mi kolikrát do smíchu nebylo. Jenže jak se říká, když nejde o život, nejde vlastně o nic :)!

Všem přeji do roku 2017 mnoho zdraví a také kupu nápadů na nové články :)!

Autor: Monika Knápková


přečteno: 3735x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista šest:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 155x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 305x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 917x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1565x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1095x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1266x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1057x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1779x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12755x   
přečteno: 11229x   
přečteno: 10323x   
přečteno: 10244x   
přečteno: 9478x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista šest:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020