joudaweb - časopis Čekanka

Zimní, pozimní a předjarní pelmel

6. března 2017 14:37:13

Líbí? Co myslíte, jak chutnal, resp. chutnala, byla to totiž podkova. Jenže ta sedmdesátka na ní! Hmm... Brrr...

Ale popořádku...

 

Skončil nám únor, máme za sebou několik prvních dní meteorologického jara, a zdá se, že je letošní zimě odzvoněno. No, odzvoněno, možná ještě několik jejích záchvěvů zažijeme. Před začátkem zimního období někdy v listopadu jsem zaznamenala na obavy některých lidí, jaká bude, reakci, že se nemáme obávat, vždyť za pouhé tři měsíce přijde opět jaro.

 

A opravdu, čas běží tak rychle, nevím sice jak komu, je to subjektivní, mně však rozhodně ano. Jaro s předzvěstí dnešního sluníčka, sice hodně větrné, zdá se, že je už opravdu tady. Dokonce i čápi se už vracejí na své letní adresy na komínech, střechách a věžích kostelů, někteří tažní ptáci už též přilétají. Jen havrani u nás ještě stále zůstávají, zatím každé ráno něco po šesté hodině je vidím a slyším jejich štěbetání a krákání, když se vracejí ze svých nocležišť a přilétají do městských parků, a vidím jejich mračna opět znovu odpoledne okolo páté hodiny, když se vracejí, aby strávili další noc někde v lese.

 

Jaká ta letošní zima byla? Nevím, jak připadala vám, ale přiznám se, že já jsem jejím průběhem proplula jednak hodně rychle a docela hekticky, ale také bez nějakých důvodů, abych si stěžovala a měla pocit, že mrzlo nějak extrémně hodně, dokonce jsem postrádala více sněhu. Možná je to dáno především tím, že zimu mám ráda, a když sněží, tak si to hodně užívám. Podle informace meteorologů byl letošní leden ve znamení mrazů nevídaných a byl čtvrtým nejstudenějším za dobu, kdy se teploty u nás měří, a vůbec nejstudenějším za posledních 77 let. Je pravdou, že v některých regionech to bylo jistě složitější, vánice, mrazy i náledí, ale než přešly a dostaly se až k nám na severovýchodní výspu naší země, tak již to všechno značně poztrácelo na síle. Pravdou ale je, že za období posledních asi deseti let bylo nejchladněji.

 

Zajímalo by mě, ve kterých letech ty čtyři nejmrazivější ledny byly. Jistě, je to údaj získaný na základě měření po celý měsíc, takže je nezpochybnitelný. Vzpomínám si třeba na roky 1962, 1963, 1987, kdy mrzlo, až praštělo, a to nejen v lednu.

 

V souvislosti s onou sedmdesátkou z fotografie v úvodu mě zajímalo, jaká zima byla před těmi sedmdesáti lety, tedy v roce 1947. Z vyprávění pamětníků i z informací jinde získaných vím, že celý rok byl, pokud jde o počasí, abnormální. Zima byla velmi tuhá a napadalo mnoho sněhu a vrstva dvaceti až třiceticentimetrová i více se udržela až do jara, kdy začal sníh prudce tát a způsobil povodněmi mnoho škod. Tato sněhová kalamita postihla celou Evropu a nejvíce Anglii, kde byly celé vesnice odříznuty od světa a musely být zásobovány letadly. Užívali si tenkrát pouze milovníci zimních sportů. Sněhu bylo tolik, že když se odházely chodníky, tak sníh okolo nich vytvořil takovou bariéru, že nebylo vidět člověka, který zrovna tamtudy šel. A po tuhé zimě a povodních nastalo velké sucho, tehdy nezapršelo od dubna až do srpna a v letních vedrech rtuť teploměru přesáhla na mnoho dnů pětatřicetistupňovou hranici. Složité to měli lidé v tom roce 1947.

 

Když už jsem tu fotografii do úvodu článku umístila, a protože hodně lidí, které znám, v letošním roce završí sedmdesátý rok svého života, tak ještě v onom roce 1947 chvíli zůstanu a přidám pár dalších informací a připomenu, co zajímavého se v onom roce událo u nás i ve světě. A pokud to budou informace zajímavé i pro vás, milé čtenářky a čtenáři, bude jen ráda.

 

Těch událostí bylo tehdy hodně, vybrala jsem pouze pár zajímavých – zajímavých tedy podle mého názoru, snad zaujmou i vás ostatní, kdo mé povídání právě čtete. Byl to druhý poválečný rok a byla tedy spousta práce s obnovou a rekonstrukcí naší země po druhé světové válce. Aby to vše mělo nějaký systém, vláda kvůli tomu vyhlásila dvouletý hospodářský plán neboli tzv. dvouletku pro roky 1947-1948, předchůdkyni několika pětiletých plánů, které po ní následovaly a postupem doby se staly terčem kritiky kvůli omezování ekonomického vývoje. Zatímco u nás tedy fungoval plán s dvouletým trváním, v září téhož roku vznikla v USA Ústřední zpravodajská služba CIA, která funguje dodnes. Poprvé byl u nás tehdy použit defibrilátor, mocný to pomocník pro záchranu života, resuscitační přístroj schopný elektrickým výbojem obnovit správnou činnost srdce.

 

V listopadu 1947 se provdala britská královna Alžběta II., takže v letošním roce mohou oslavit spolu se svým mužem princem Phillipem úctyhodných sedmdesát let společného života, kterému se říká platinová nebo také briliantová svatba. Zatímco někdo si připomíná sedmdesáté výročí narození a zamýšlí se nad vším a sestavuje jakési summa summarum toho, co dosud prožil, oni stejný časový úsek prožili společně. Málokomu se to podaří, i když v současné době se lidský věk prodlužuje. Přestože rozhodně nejsem nějaká fanatická fatalistka, tak v tomto případě si myslím, že kdesi v knize osudu každého z nás je stanoveno, jak to budeme v životě mít. Zaznívá to i v jedné písni, kde se říká, resp. zpívá, že "každý tady má svoje trepky, jdem v nich po cestách už od kolébky".

 

Trochu jsem teď odbočila, takže pokračuji dále. V roce 1947 se českoslovenští hokejisté poprvé stali mistry světa a zahájili tak slavnou éru našeho hokeje, na niž úspěšně navázali naši hokejisté o několik desítek let později s vrcholem vítězství na olympiádě a zlatým hattrickem na přelomu 20. a 21. století. Cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka se vydali na cestu automobilem Tatra T 87. O jejich putování jsem se již jednou zmiňovala před čtyřmi lety v článku Přepište dějiny! V roce 1947 se narodila řada významných osobností ze všech oblastí společenského života u nás i ve světě. Namátkou připomínám Hillary Clintonovou a spisovatelku Danielle Steelovou. Když jsem pátrala v našich českých vodách, hodně známých a významných osobností, herců, hereček, zpěváků, zpěvaček, sportovců i dalších lidí v lednu a únoru si toto životní jubileum připomíná. Nebudu je zde vyjmenovávat, většinou jsou známí a oblíbení a kdybych vybrala jen některé, přišlo by mi to nefér vůči ostatním.

 

Shodou okolností jsem právě v tomto týdnu v časopisu Vlasta objevila poznámku, že biologický věk se od chronologického může lišit až o 20 let. Záleží prý na tom, jak se kdo cítí. Takže, jestliže si někdo připadá dejme tomu na 30 let a ve skutečnosti je mu 50, má pravdu on, a ne kalendář. Takže v případě letošních sedmdesátníků pokud si někdo připadá např. na 60 nebo i dokonce 50 let, tak je mu přesně tolik. A když se tak zamýšlím, tak v případě většiny těch, o nichž jsem se zmínila, je tomu skutečně tak. Ostatně nadarmo se neříká, že věk je pouze číslo, že na věku nezáleží, a také, že stárnout se má s noblesou a nadhledem. Něco na tom vskutku je...

 

Zářným příkladem toho byla i moje maminka, která ve svých devadesáti letech svým myšlením a pamětí možná i některé sedmdesátnice překonala. Jenže, bohužel, zatímco hlava sloužila perfektně, srdíčko mělo jiný názor... Tiše doufám, že mi něco ze svých genů předala, také si nepřipadám na tolik, kolik mi je, přestože mám vlasy šedivé a život mi do tváře dost vrásek vepsal. Ale k tomu svému subjektivnímu pocitu mám jednu výhradu – vždy říkám takové pro mě zaklínací slůvko "zatím", protože člověk nikdy neví...

 

Když jsem zmínila časopis Vlasta, také on se řadí mezi letošní jubilanty. Je to nejstarší v současnosti vycházející český časopis pro ženy. Pod tímto názvem sice vycházel časopis Vlasta také v letech 1907-1908, ale současnou Vlastu založila v lednu 1947 dr. Milada Horáková a název byl vybrán podle bojovnice Vlasty z „dívčí války“. V témže roce byla vyhlášena soutěž, v níž Vlasta hledala „dítě časopisu“. Ozvat se měly všechny ženy, kterým se po půlnoci 31. prosince 1946 narodila holčička, jež dostala jméno Vlasta. Přihlášených děvčátek bylo 80. K tomu mám jednu zajímavost. Ve vesnici na úpatí Radhoště, kde jsem se narodila a žila do svých jedenácti let, kousek od našeho domu se narodila jedna z oněch osmdesáti přihlášených holčiček. Já si ji i její maminku pamatuji jen matně, brzy se odtamtud odstěhovali, takže jsme neměly příležitost se skamarádit. Vzpomínám si, že u příležitosti nějakého výročí časopisu, to si přesně nepamatuji, kdy to bylo, mám ale pocit, že když jim i časopisu bylo třicet let, o několika z nich byla krátká zmínka o tom, jak žijí, co dělají. Také ona byla mezi těmi vybranými. Mimochodem - časopisy Vlasta a Květy jsou celoživotní časopisy naší rodiny. Člověk se v nich dočte leccos – hodně - zajímavého, i do života si může nějaké poznatky odnést a dále z nich čerpat.

 

Máme za sebou teprve první dva měsíce letošního roku, takže někteří už mají připomenutí životního výročí za sebou, mnoho dalších to čeká v dalších obdobích roku. A nemuselo to být ani v tom roce 1947, i z jiných let známe hodně významných osobností v únoru narozených. Že by to byl důsledek nebo následek měsíce května – měsíce lásky, jak jsem se již kdysi před čtyřmi lety v článku nazvaném Květen si říká podle kvítí nad touto náhodou zamýšlela? A možná si někdo se svým dnem narození přinesl také současně i jméno. Já třeba o jednom takovém případu vím...

 

Milé čtenářky a čtenáři, v dnešním článku bylo těch sedmdesátin, sedmdesátek a sedmiček docela dost, takže aby toho nebylo málo, přidám ještě jednu – vyšívanou. Možná také uhodnete, kdo ji vytvořil... Snad se vám budou líbit i květiny na další fotografii. A protože sedmička je považována za šťastné číslo, tak snad ani v tomto případě nezklame a bude svou pověst šířit a uplatňovat i nadále.

 

 

V závěru mého dnešního zamyšlení si dovolím parafrázovat část věty, která bývá často uvedena v úvodu ke knize, v níž se říká, že osoby a situace jsou smyšlené a jakákoli podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná. Takže – podobnost se skutečnými postavami čistě náhodná není...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 2755x   komentářů: 3

Komentáře

(Jirina)    vloženo: 06. 03. 2017, 22:22:08

Děkuji vám, holky moje, Táňo, Alenko, Dášo, moc!

Já jsem původně neměla v úmyslu to snad ani zveřejňovat, ale potom jsem si říkala, že už kvůli těm různým událostem v roce 1947 a ostatním návaznostem stojí za to o tom něco napsat.

Alenko, s tou podkovou to bylo přesně tak, jak jsi napsala, že by to mělo být, aby se mě štěstí drželo. Tak doufám, doufám, že snad to bude fungovat, ale zůstanu trochu při zemi, na tu další sedmdesátku už určitě nedosáhnu...

Dášo, píši komentář a poslouchám při tom Vámi doporučenou webovou stránku. Díky za připomenutí!

Miluju lidové písničky odjakživa, Jožku Černého jsem už poslouchávala jako dvanácti-, třinácti-, atd. holka. To tenkrát dávali v rozhlasu v podvečer relaci Na besedě u cimbálu s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů a já jsem si to nikdy nenechala ujít. Jožku Černého znám od té doby, tenkrát hodně zpívával se svojí sestrou Květou. A ještě další zpěváky jsem měla ráda - Jarmilu Šulákovou, Luboše Holého, jeho bratra Dušana Holého, Jožku Severina...

Krásné to bývávalo, ráda na tu dobu vzpomínám, znám plno lidovek a hodně jsem je zpívávala malému synovi a později i vnukům.

A máte pravdu, Dášo, tu sedmdesátku jsem dostala od Alenky. A nejen tu sedmdesátku, ještě též vyšívanou záložku do knihy, kazetu ozdobenou pěknou výšivkou i blahopřání s vyšitým obrázkem, moc mě to všechno potěšilo.

Připíjím právě virtuálně s Vínečkem bílým a rudým Jožky Černého.

(Dáša)    vloženo: 06. 03. 2017, 21:33:35

Jiřinko,

vše nejlepší, zdraví a veselou mysl. Předpokládám, že to pěkné vyšívání má na svědomí Alenka. Přemýšlela jsem, co bych Vám tak mohla poslat a zrovna poslouchám Jožky Černého. Třeba Vám udělá radost.

https://www.youtube.com/watch?v=z_6loUNNx-E

(Alena)    vloženo: 06. 03. 2017, 14:57:27

Jiřinko, moc ráda jsem si přečetla nový článek, hezké vzpomínání, podkova je moc pěkná a jistě byla dobrá. Jen doufám, že byla umístěna na stole půlkruhem k tobě a konci od tebe. To nám zaručí, že tě štěstí neopustí a budeš s námi, nebo spíše s našimi potomky, další sedmdesátku...


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
dvěstě devadesát pět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 55x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 171x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 734x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 749x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 01. 2019, 20:15:39
přečteno: 1544x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 723x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39
přečteno: 942x   komentářů: 5, nejnovější: 25. 12. 2018, 13:05:38
přečteno: 832x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 12. 2018, 08:56:56

Nejčtenější

přečteno: 10548x   
přečteno: 8916x   
přečteno: 8140x   
přečteno: 8015x   
přečteno: 6703x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě devadesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 5. 2019