Psal se 13. květen 1717 a ve vídeňském Hofburgu se toho dne narodila
arcivévodkyně Marie Terezie, budoucí česká královna, jediná vládnoucí žena na českém trůnu. Za několik dnů si připomeneme kulaté třísté výročí od tohoto významného dne.
Královnou se Marie Terezie stala na základě pragmatické sankce. Pragmatická sankce – to byl zákon, který v habsburské monarchii zajišťoval i ženským potomkům rodu právo na královský trůn, pokud neexistuje mužský následník trůnu. Tento zákon vyhlásil 19. dubna 1713 její otec císař Karel VI. A právě po jeho smrti usedla na trůn - což bylo do té doby nevídané - žena - jeho prvorozená dcera Marie Terezie, která se do naší historie zapsala jako jediná vládnoucí žena na českém trůnu. Mimochodem - čeští stavové, ne zrovna zásadoví představitelé země, schopní přijmout za panovníka kohokoliv, kdo byl ochoten jim vyhovět, prý při schvalování pragmatické sankce císaře Karla VI. ujišťovali, že Marii Terezii přijmou na trůn, protože to nebude precedens – vždyť už jsme měli jednu vládkyni, byť mystickou - kněžnu Libuši. Marie Terezie si ve skutečnosti zemí Koruny české velmi vážila a byla schopná docenit jejich hodnotu, o čemž svědčí její pozdější výrok „Bez Čech bych byla jenom chudá kněžna“.
Stejně jako v uplynulém roce, který z hlediska historického byl celý ve znamení sedmistého výročí narození Karla IV., také letošní rok je pro naši zemi historicky neméně významný, neboť Marie Terezie se do našich dějin zapsala nesmazatelně a mnohé z jejích počinů i vládních reforem jsou stále živé. Z toho důvodu také jí a jejímu odkazu již od začátku roku je, a po celý rok bude věnována řada vzpomínkových akcí, výstav, besed, odborných seminářů a přednášek.
Nemám v úmyslu zde podrobně rozebírat její život, je to téma všeobecně dost známé, budu se snažit vystihnout zde snad to nejdůležitější a nejvýznamnější, co za doby své vlády zařídila a vykonala. Není to ostatně poprvé, kdy se o ní na stránkách Čekanky zmiňuji. Před čtyřmi lety u příležitosti 270. výročí, kdy byla korunována českou královnou, jsem v článku nazvaném Přihodilo se v dubnu leccos zajímavého z jejího života i života jejích dětí napsala. Když dovolíte, pár svých tehdejších myšlenek vám zde znovu připomenu, než abyste museli onen článek vyhledávat.
Po smrti svého otce se stala arcivévodkyní rakouskou a královnou uherskou a českou. Po dobu vládnutí sváděla tuhý boj o habsburské dědictví. Nikdy se jí nedostalo žádného státnického vzdělání. Přesto vstoupila do historie jako úspěšný monarcha. Po celou dobu svého vládnutí sváděla tuhý boj o habsburské dědictví.
Svatováclavskou korunu přijala a stala se českou královnou ve svatovítském chrámu dne 12. května 1743. Od té doby po dobu 175 let vládli Habsburkové zemím Koruny české. Za dobu její vlády docházelo k reformám nezbytným pro rozvoj společnosti.
Neměla to však zpočátku snadné a respekt a autoritu si musela usilovně vybojovat. Stejně jako se o kněžně Libuši vyjádřil Chrudoš, že "běda mužům, kterým žena vládne", tak i v počátku vlády Marie Terezie se ozývaly hlasy, že státu by žena vládnout neměla. Navzdory těmto hlasům po různých válečných konfliktech, které po jejím jmenování vznikly, prokázala úspěšně své panovnické schopnosti a traduje se, že pruský král Fridrich II., který si jí velice vážil navzdory tomu, že ji ve dvou válkách o Slezsko porazil, se o ní vyjádřil v tom smyslu, že "Konečně mají Habsburkové na trůně muže - a tím mužem je žena.".
O návrat Slezska do společenství jejích zemí usilovala vytrvale až do své smrti. Nepovedlo se a Slezsko bylo připojeno k Prusku. Byť to tak nevypadalo, nakonec šlo o věc pro český národ dobrou. Čechy a Slezsko byly nejrozvinutějšími částmi monarchie a z jejich daní žila celá habsburská říše. Odtržením Slezska pak jednak vzrostl tlak na Čechy a Moravu právě kvůli daním, ale také vzrostl význam těchto zemí. Ve Slezsku se mluvilo převážně německy a jeho odtržení zabránilo poněmčování Čechů. Kdyby nám Slezsko zůstalo, Němci by měli v království většinu a kdoví, jak by to s českým jazykem dopadlo.
Marie Terezie pro nás znamenala víc, než si můžeme myslit. Projevila se jako reformátorka a diplomatka, a navzdory žádnému vladařskému vzdělání, jak jsem již výše uvedla, je všeobecně považována za jednu z nejdůležitějších panovnic, jež svými činy překonala většinu svých následovníků. Existují názory historiků, že hlavní její devizou byla její inteligence, mimořádná vitalita a pevné zdraví. Nebyla náladová, dokázala se vcítit do pocitů a motivů konání druhých a jedním z hlavních hnacích motorů jejího života byla láska ke svému choti Františku I. Štěpánovi Lotrinskému, císaře Svaté říše římské. Marii Terezii se v německy hovořících zemích říká Kaiserin, neboli císařovna. Tou ale byla pouze ve smyslu manželky svého chotě. Žena nemohla být císařem. Zatímco ona byla reálnou vládkyní habsburského společenství, císařské pravomoci jejího chotě byly jen ceremoniální. Stejně jako s titulem císařovna to bylo složité i s jejím titulem královna-regina, který se vztahoval pouze k manželce vládnoucího krále. Takže na českých korunovačních mincích a při korunovačních obřadech byla titulována jako rex femina, čili doslova král žena. Marie Terezie svého muže velice milovala a po jeho smrti již nikdy neodložila černé vdovské šaty a věnovala se svým dětem a dobročinnosti.
Z jejich manželství vzešlo 16 dětí, z nichž ale sedm při narození již nežily, nebo odešly v raném dětství, Devět z nich vychovala do dospělosti a promyšlenou sňatkovou politikou se jí podařilo propojit evropské vládnoucí dynastie tak, že se o ní mluvilo jako o tchyni Evropy. Její děti obsadily sedm evropských trůnů. Byla matkou dvou císařů, Josefa II. a Leopolda II. Zatímco ona sama se vdávala z velké lásky, její dcery se vdávaly z dynastických důvodů. Marii Terezii to dost mrzelo, a se slovy „však si zvykneš“ je často utěšovala. Většina takto vzniklých manželství byla nešťastná. Nejhůře z jejích dcer dopadla v pořadí patnáctá Marie Antonie, známá jako nešťastná Marie Antoinetta, provdaná za francouzského krále Ludvíka XVI. V době Francouzské revoluce byla – stejně jako její muž – obviněna z rozmařilého života a sťata gilotinou. Jejich první dcerou byla Marie Terezie provdaná Bourbonská, která jediná z rodiny revoluci přežila. V průběhu svého života několik let pobývala také na Pražském hradě.
Velmi důležitým aspektem jejího vládnutí jsou reformy. Marie Terezie si byla velice dobře vědoma jejich nutnosti a dá se říci, že daly základ státu, ve kterém do současné doby žijeme. Zasahovaly do mnoha oblastí a byly obšírné a důkladné. Marie Terezie velice dobře vycítila, že je třeba modernizovat, zlepšovat a měnit staré konzervativní pořádky a co je třeba přednostně řešit. Současně s reformami se však vyskytovala jejich kritika nebo nespokojenost. Zejména se to projevilo v českých zemích v případě zavedení němčiny jako jednotného úředního jazyka v celé monarchii.
Měla zájem, aby monarchie byla jednotná a její správa lepší a snadnější. Proto nechala provést sčítání obyvatel, očíslovat domy a označit ulice. Nařídila provést soupis půdy a majetku, tzv. tereziánský katastr jako podklad pro danění. Měla zájem o rozvoj obchodu, takže v celé monarchii byla zavedena jednotná měna, zrušeny celní bariéry a sjednoceny měrné jednotky. Další důležitou reformou byla reforma vojenská. Jak počet vojáků, tak jejich výstroj, výzbroj a vojenská příprava a vzdělávání byly nedostatečné. Nařídila zavést povinné odvozy a jednotný způsob vojenského výcviku. Stanovila maximální robotní povinnosti, za doby jejího vládnutí byl upraven trestní řád, tzv. Tereziána. Snažila se o zlepšení lékařské péče i hygieny, podporovala možnost získat očkování proti neštovicím, které představovaly v té době největší ohrožení lidí a jejich zhoubu.
Nebylo však všechno, co nařídila, úplně košer. K nejhorším jejím rozhodnutím patřilo vypovězení židovských obyvatel z Prahy a pronásledování nekatolíků. To po její smrti, i když v omezené míře, se snažil napravit její syn římskoněmecký císař Josef II., který vydal řadu reforem odstraňujících dosavadní četná protižidovská nařízení a omezení.
Nejdůležitější ze všech reforem byla přijata v roce 1774. Týkala se vzdělávání a zaváděla všeobecnou vzdělávací povinnost. Děti se měly naučit číst, psát a počítat, tzv. trivium, výraz z řečtiny znamenající tři cesty. Pro děti ve věku od šesti do dvanácti let byla zavedena povinná školní docházka. Byl vydán Všeobecný řád školní, který upravoval též síť škol. K zavedení povinné školní docházky došlo u nás se značným časovým předstihem před většinou evropských zemí.
V současné době se často používá pro někoho, kdo se snaží mít všechny věci pod kontrolou, výraz control freak. V podstatě Marie Terezie taková byla. Chtěla mít pod kontrolou vše, co se kolem ní děje, ale také to, jaký názor na ni má její okolí. Měla zájem, aby o ní bylo známo pouze to, co sama chtěla, aby se o ní vědělo. Mimochodem - ví se o ní také například, že kromě svých státnických a rodinných povinností a zájmů byla také velká labužnice. Milovala nejen sladká jídla, ale také dobrá sladká vína. Měla ráda čokoládu, sušené a kandované ovoce. O čokoládě říkala, že je její největší vášní! – skutečně? Možná na tom něco bude, protože prý si s manželem často rádi pochutnávali na jejich tolik oblíbené čokoládové polévce. Z toho by se dalo usuzovat ledacos...
A to je konec mého dnešního povídání. Co dodat závěrem. Čas potvrdil, že většina jejích reforem byla důležitá a dodnes ji můžeme v mnoha ohledech obdivovat. Jedním z takových aspektů je její rozvážnost a velkorysost, dobře si vedla i při obsazování důležitých úřadů. Nutno podotknout, že muži! Dokázala skloubit roli vládkyně, milující manželky, matky. Akceptovala autoritu druhých, a když měl někdo pravdu, uznala to, byť by to byl třeba i její odpůrce. A to málokdo z mocných dokáže. O tom se ostatně přesvědčujeme dnes a denně!
Jak jsem již na začátku článku zmínila, hodně akcí a výstav již probíhá nebo se připravuje jako připomínka tohoto výročí v Praze i ve Vídni. V koprodukci čtyř evropských veřejnoprávních stanic se o jejím životě natáčí dvoudílná filmová série, kterou by měli diváci ve všech zemích bývalého Rakousko-Uherska vidět už o letošních Vánocích. Jsem zvědavá a těším se!
Autor: Jiřina Tabášková
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 28. 2. 2024