joudaweb - časopis Čekanka

Moje první setkání s panem Vojtkem

19. ledna 2012 11:06:00

Pan malíř Antonín Vojtek měl v lednu narozeniny a při té příležitosti se na Pozitivních novinách objevil moc hezký článek o něm. Ten článek mě ponoukl k napsání vzpomínky na naše první setkání. Podotýkám, že pan Vojtek historku zná a osobně si ji vyslechl na besedě v břeclavské knihovně. Historka patří k mým oblíbeným a vyprávěla jsem ji už na jedné či dvou besedách, proto ji možná někdo z vás budete znát také.

Bylo mi dvanáct, nastupovala jsem do sedmé třídy a po škole se šuškalo, že přišel nový učitel přírodopisu a kreslení a že je to malíř. Já jsem měla ostatně ještě spolehlivější zdroje než šuškandu, jelikož oba mí rodičové v naší škole učili. Proto jsem byla před první hodinou kreslení velice zvědavá. A také žádostivá se patřičně ukázat, jelikož jsem platila za nejlepší třídní kreslířku. Navíc fakt, že jsem dcerou jeho kolegů... zkrátka bylo mi jasné, že mám jeho pozornost zaručenou.

Do třídy přišel drobný energický muž s rozevlátou hřívou zrzavých vlasů, krátce se představil a bez dalšího váhání rozdal výkresy a vodovky. Pak ukázal na vázu s jiřinami stojící na stole a řekl: malujte. (Mimochodem, zajímalo by mě, na co by ukázal v případě, že by ten den šplhounka - říkejme jí Karla - jejíž matka pěstovala jiřiny na své zahrádce, nepřišla do školy).

Suverénně jsem se chopila malovacího náčiní a za chvíli se přede mnou květena rýsovala jako živá. Pan učitel mezitím nelenil. Vzal si tužku a náčrtník, rozhlédl se po třídě a začal si skicovat vybrané objekty z řad žactva. Dělala jsem jako že nic, ačkoliv mi bylo jasné, že mám hezký bílý svetr s červeným puntíkovaným šátkem, tudíž jsem určitě tím pravým objektem ke zvěčnění. Však se také pan učitel neustále díval k naší lavici.

Hodina se chýlila ke konci, pan Vojtek odložil svůj náčrtník a začal obcházet lavice, aby si prohlédl naše výtvory. Zatetelilo se to ve mně blažeností... tak, teď přijde ten okamžik, kdy se mým jiřinám, jejichž každý okvětní lístek je věrným obrazem své předlohy, dostane uznání od skutečného umělce.

Pan Vojtek prošel kolem naší lavice, nad našimi výkresy pokýval hlavou se stejnou vehemencí jako nad těmi předchozími, a bez sebemenšího zaváhání pokračoval dál. Po chvíli se zcela okouzlen zastavil u lavice třídního outsidera Franty Dobrovolného, zasněně uchopil do ruky jeho výtvor, který mohl představovat cokoliv od Velkého třesku až po dnešní oběd ze školní jídelny, jenom jiřiny ani trochu, a slavnostně jej připíchl na nástěnku.

Mé sebevědomí bylo poté podrobeno další zkoušce, když pan malíř předvedl pro změnu výsledek své výtvarné činnosti. Načrtnutých tváří bylo několik, ovšem nejpropracovanější z nich byla tvář... mé hezčí sousedky z lavice Alenky Prokopové.

Franta v ten den zářil, Alenka se rděla a mně se dostalo krásného důkazu o tom, že přísloví o pýše a pádu je skutečně ze života.

Autor: Táňa Kubátová


přečteno: 6583x   komentářů: 11

Komentáře

Malování (Zdeněk)    vloženo: 12. 09. 2012, 15:12:40

ve škole s Vojtkem mne zaujalo, je to zachycení času v romantice školních tříd. Je úžasné, že se lidé nakonec o sobě dozví a najdou literární či umněleckou k sobě. Já napřed k přátelům na Pálavu, poté k Vojtkům a nyní k Vám. Paní Táňo, děkuji za příběh a pro Vás krásný den - s květinami od pana malíře.

Zdraví ZW

(Táňa)    vloženo: 18. 06. 2012, 10:27:21

Kdo se chcete o Julince dozvědět víc, můžete se podívat rovnou na dva televizní záznamy. Tím prvním je dokument z cyklu "Nehasit, hořím": http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1042643646-nehasit-horim/209572233440004/

a druhý "Televizní akademie": http://www.ceskatelevize.cz/porady/10322816274-televizni-akademie-umeni/211563237810001/video/

(Jiřina - mail)    vloženo: 16. 06. 2012, 17:20:53

Teprve dnes při brouzdání na stránkách Čekanky jsem si uvědomila souvislost, že Julie, jejíž povídku jsme si mohli v tomto týdnu přečíst, je dcera právě pana Vojtka, malíře, o němž pojednává tento článek. Jsem to ale nepozora.

Milá Zdeňko (Táňa)    vloženo: 27. 01. 2012, 00:09:28

Myslím, že zdejší čtenáři mají dostatek fištónu, aby to i tak pochopili :-)

Zdravím v hodině duchů a díky za príma historku!

Opravenka (Zdeňka)    vloženo: 27. 01. 2012, 00:02:32

Ajaj, dopustila jsem se překlepů. To mám z toho, že sedím u počítače v hodině duchu. Takže: fištón je samozřejmě fištrón... a seděla jsem v lavici, nikoli v lavice. Pardon!

To je kruťárna (Zdeňka)    vloženo: 26. 01. 2012, 23:55:01

Tedy Táňo, to byla kruťárna. Ještě teď s tou holčičkou s puntíkovaným šátkem cítím. Já jsem vždycky byla výtvarné dřevo. Ale vzpomínám na spolužáka Láďu, který se učil prachbídně, ale kreslit, kreslit tedy uměl. No a jednu hodinu nám učitelka zadala namalování nějakého výjevu z právě probíhajícího Závodu míru, přičemž podmínkou bylo, aby výjev znázornil minimálně jednoho cyklistu šlapajícího do pedálů. Seděla jsem v lavice se Zdeňkem, před námi Dana s Láďou... a ten byl ve svém živlu. Závod míru měl bleskově nakreslený a začínal se nudit. No a my zbývající tři ani čárku. A tak se Láďa obětoval a vělice ochotně a hlavně nenápadně nakreslil další tři kresby. Honem jsme si je rozebrali, hlavně tak, aby učitelka pokud možno nic nepostřehla a Láďa se celý týden do další hodiny kreslení těšil z naší vděčnosti. Po týdnu ovšem paní učitelka přilípla na tabuli jako výstrahu čtyři výkresy - byly samozřejmě naše. Láďa byl sice šikovný kreslíř, ale fištónu moc nepobral. A tak všechny čtyři výkresy byly stejné - jako přes kopírák. Čtyři úplně stejní cyklisté, čtyři navlas stejná kola a dokonce i diváci povzbuzující u silnice vypadali jako jednovaječná čtyřčata. Moc těžko se nám tenkrát vysvětlovalo, jak že to s tím naším výtvarným počinem bylo.

(Blanka)    vloženo: 20. 01. 2012, 14:51:50

Tedy paní Táňo, váš článek mě doslova pohltil. Příběh jste popsala velice poutavě. Děkuji za něj a také za odkaz na stránky pana Vojtka, kde jsem se pokochala jeho krásnými obrázky. :-)

Mimochodem i příběh paní Jiřinky mě zaujal...

Milá paní Jiřino, (Táňa)    vloženo: 19. 01. 2012, 16:10:16

moc pěkné vzpomínky. Když jsem panu Vojtkovi tu dávnou historku vyprávěla, samozřejmě si ji nepamatoval a sám se zamýšlel nad tím, co ho tehdy vedlo k vyzvednutí právě toho jednoho výtvarného díla. Připustil i to, že mu bylo toho zjevně zaostalého kluka líto. Ale já se spíš přikláním k domněnce, že ho ta změť barev prostě zaujala proto, že jako jediná se ani nesnažila předstírat snahu zobrazovat nějaké kytky.

A jinak - Jiřinkově se můžete mít jenom Vy. My ostatní pouze jiřinkově :-)

Jiřinkově? (Jiřina - mail)    vloženo: 19. 01. 2012, 13:56:18

Zajímavý článek. Ono ty myšlenkové pochody učitelů - při vší úctě k panu Vojtkovi i ke všem ostatním kantorům - bývaly - nebo možná i ještě dnes - bývají různé. Čert aby se v tom někdy vyznal.

Mám také jednu vzpomínku - shodou okolností zrovna na předmět kreslení. Na rozdíl od Vás, paní Táňo, já neumím kreslit. Bylo pro mě hodně složité, když můj kdysi

malý syn po mně chtěl, abych mu něco nakreslila - zvládla jsem to vždycky tím nejjednodušším způsobem bez nějakých pohledů bočních, pohledů shora a já nevím jak ještě. Ale vždycky poznal, co jsem vytvořila, takže fajn.

A tak se mi také stalo v předmětu kreslení, že jsme dostali za úkol asi v sedmé třídě něco nakreslit. A já jsem si vymyslila, že nakreslím část okolí mého bydliště - bylo pěkné - kopec, stromy, v kopci bylo vidět kousek železniční trati, za ním hory, je tam zkrátka moc pěkně. A já jsem se tedy snažila. No, a když jsem pak výkres předvedla ve škole paní učitelce, tak při pohledu na něj se vyjádřila, že to vypadá, jako když na Ostravsku kdysi vznikalo uhlí. Taková jsem tedy byla kreslířka.

Váš článek mě evokoval ještě k napsání dalšího příspěvku. Moje maminka byla v době, kdy jsem navštěvovala základní školu, ředitelkou v mateřské škole, která byla situována v budově hned vedle školní jídelny, společné jak pro tu mateřskou, tak i základní školu. A tak se stávalo poměrně dost často, že ještě než jsem přišla k obědu, tak maminka již byla o mých známkách, případně jiných úspěších - neúspěchy snad ani nebyly - informována ještě dříve, než jsem jí stačila poreferovat já.

Možná to bylo i u Vás, paní Táňo, takhle, navíc ta rychlost byla určitě větší, protože naše školní jídelna byla od školy vzdálena asi 15 minut, takže zatímco ti mí učitelé museli do školní jídelny dojít, tak společná sborovna byla ve výhodě.

Takoví jsme tedy kdysi byli.

Tak se mějte také všichni jiřinkově - nebo Jiřinkově?

Stránky pana Vojtka (Táňa)    vloženo: 19. 01. 2012, 13:42:03

byly na mém webu jen zkušebně a paralelně byly v provozu jeho původní na jeho vlastní doméně. Poté, co jsme vše odladili, jsme nové stránky dali místo těch původních. Jenom Julinku jsem si nechala u sebe.

Pokud jde o New York, soutěž byla ukončena už před několika lety a návrh pana Vojtka nevyhrál. Holt mají Američani jiný vkus.

To je náhoda, (Dáša)    vloženo: 19. 01. 2012, 13:23:47

zrovna včera jsem po dlouhé době přes joudy zabloudila na stránky pana Vojtka a tím potažmo na všechny novinky. Jednu věc jsem přitom postřehla - že stránky už nejsou na .tkweb ale na .com. Je nějaká změna? Taky by mě zajímalo, jak se věci mají s památníkem pro New York, v jaké je to fázi, jestli náhodou nevíte něco bližšího.

Jinak díky za příspěvek a můj názor je ten, že je nám každému zapotřebí občas taková zkušenost, aspoň pak nepadáme z velké výšky.

Mějte se všichni jiřinkově.


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
sedmset šedesát šest:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 404x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6441x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 578x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1260x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1089x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 917x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1162x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1844x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13409x   
přečteno: 11805x   
přečteno: 10880x   
přečteno: 10806x   
přečteno: 10115x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset šedesát šest:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021