joudaweb - časopis Čekanka

Houbaření

20. ledna 2012 01:38:26

Taky rádi houbaříte? Já se přiznám, že ano. Dokonce často mívám sny, ve kterých chodím po krásném provoněném lese a sbírám různé hřibovité houby, jednu za druhou. Říká se, že sny o houbách znamenají nemoc, tak jen doufám, že se to nezakládá na pravdě… Jiná věc je, když vyrážím na houby doopravdy a urodilo se jich. Pak když zavřu oči, vidím samovolně les, plný hub. Houbaření je radost i když následné čištění a zpracovávání je celkem makačka. Z hub lze připravit celou řadu chutných pokrmů. I když je fakt, že znám i řadu houbařů, kteří houby sice sbírají, ale nejedí je. Je to podobné, jako s některými rybáři, kteří nejedí ryby. Je to prostě koníček.

Houbařím od raného dětství, kdy mě do lesa brávali rodiče a učili mě znát jedlé druhy hub, od těch nejedlých, nebo dokonce jedovatých. Rozpoznávat jednotlivé druhy stromů, jejich šišky a plody. V místě bydliště sice lesy nemáme (musí se dojet do vzdálenějších míst), ale když jsme jezdili do Jižních Čech k babičce a dědovi, byli jsme doslova obklopeni blízkými lesy. Pamatuju, jak jsem neměla ráda časné vstávání, kdy jsme do lesa vyráželi už za rozbřesku. Jelikož naši byli statnými houbaři, protáhla se obvykle pochůzka po lese v půldenní túru. Škemrala jsem, že mě už bolí nožičky. Tatínek mě pokaždé ukonejšil tím, že se zajdeme podívat na mravence. V lese bylo několik obřích mravenišť s velkými lesními mravenci. V tom okamžiku jsem znovu ožila. Mravenečkům jsem házela drobečky ze své svačiny, kterou jsem si nesla v košíku. Pozorovala jsem, jak si je odnáší do svých jehličnatých příbytků.

Kouzlo lesa se mi vrylo pod kůži. Není nad to, když se projdete lesem. Nasáváte vůni, posloucháte to krásné ticho, které je přerušované jen zpěvnými hlásky opeřenců. Houbaření se mi stalo vášní. Je pravda, že se některé druhy hub jakoby vytratily. Za všechny budu jmenovat například žlutavé lišky. Jsou to drobnější chutné houbičky, které hojně rostly v travnatých porostech. Dnes se najdou už jen ojediněle. Je spousta hub, které neznám. Nejsem-li si jista, houby nesbírám. Popřípadě se poradím s někým zkušenějším. Sice nahlížím i do houbařského atlasu, ale jistota je jistota a tak je lepší, když vám poradí zkušenější – v našem případě soused.

Mnoho věcí se ale bohužel, od dob mého dětství, změnilo k horšímu. Rodiče mě učili, chovat se k lesu s úctou. Být tiše, aby se neplašila zvěř.Jak šetrně vyndávat houby z podrostu, aby se neporušilo podhoubí, jak je správně čistit… Neodhazovat odpadky, na to je doma popelnice. Nekopat do hub, které neznám. Mohou posloužit jiným houbařům, nebo zvířatům a nebo prostě jen krásně rostou, jako nedílná součást lesa. V dnešních lesích často narážíte víc na poházené odpadky, než na houby samotné. Pokud houby nerostou (i tak je procházka lesem krásná a ozdravná), sbírám poházené věci a vyhodím je na místech k tomu určených. Je mi lesa líto. Taky každou chvíli narazíte na rozkopané houby a někdy i lidmi poničená mraveniště. To ani nemluvím o hluku, který se v době houbařské sezóny ozývá ze všech koutů lesa. Lidi na sebe hulákají a neberou přitom ohledy na nic a nikoho. Na okrajích lesů se hromadí skládky. Lidé nejsou líní, naložit si auto odpadky a vysypat je mezi stromy! To prostě nechápu… Často se také setkáme s narušeným lesem v podobě drastického vykácení stromů. Kvůli dřevu, které se stalo lukrativním topivem, mnoho lidí nebere ohledy na šetrný výřez a klidně vykácí kus lesa, než mrknete. Těžká technika taky napáchá své. Kdysi vytahovaly stromy převážně koňské postroje, které byly šetrnější. Chápu, že doba pokročila, ale i zde by se měly dodržovat jisté zásady a pravidla. Dalším fenoménem je vjezd samotných aut do lesů, nemluvě o motorkách a čtyřkolkách, které jsou pro přírodu a zvířata v lese pohromou….

Chraňme si naše lesy, ať máme kam chodit – a nejen na houby.

 

Autor: Blanka Tauerová


přečteno: 5471x   komentářů: 4

Nejnověji komentované

přečteno: 429x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6480x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 603x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1276x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1112x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 947x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1187x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1875x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13429x   
přečteno: 11830x   
přečteno: 10900x   
přečteno: 10822x   
přečteno: 10140x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset šedesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021