joudaweb - časopis Čekanka

Tovačovská Boleslav

29. listopadu 2018 17:56:00

Palác Templ, někdejší sídlo Jana Císaře z Hliníka

Dnes se podíváme do Mladé Boleslavi v době vlády významného českého rodu, Tovačovských z Cimburka. Ti získali boleslavské panství sňatkem Jana Jaroše Tovačovského se sestrou Jindřicha Kruhlaty Magdalénou z Michalovic. Jaroš byl mocným šlechticem, ale co bylo pro Boleslav podstatné, byl kališnického vyznání, a navíc toleroval různé náboženské skupiny, které působily v Čechách. Jeho zásluhou se v našem městě usídlila Jednota bratrská, která svým působením učinila z města evropské středisko vzdělanosti. Ale o ní si povíme v dalším pokračování…

Jaroš Tovačovský z Cimburka začal svou vládu potvrzením všech svobod, které boleslavští obdrželi od Michaloviců. Během své vlády přestavěl ruiny hradu, aby se v něm mohlo bydlet. Jaroš byl hejtmanem boleslavského kraje, nejvyšším komorníkem a stálým rádcem Koruny české. Jel v čele poselství českých pánů do Polska, aby králi Kazimírovi oznámil zvolení jeho syna Vladislava českým králem. Podporoval poté krále, a stál věrně po jeho boku. Při státních jednáních byl hned první osobou po králi, v králově nepřítomnosti ho zastupoval. Proslavil se v bojích ve Slezsku proti Matyášovým vojákům a vedl za krále mírová jednání v roce 1478 v Olomouci. Byl velmi statečný a rytířské turnaje většinou vyhrával. Zvláštní uznání si získal po pražském klání na Staroměstském náměstí, kdy v deseti zápasech nebyl ani jednou poražen.

 

Jaroš byl kališnického vyznání, což nebylo vhod pražské kapitule. Ta ho obvinila, že vyhnal z města všechny katolické kněze, ale ti již zde dávno nepůsobili. Michalovické privilegium podepsané Petrem z Michalovic zaručovalo, že ve městě od roku 1436 žádní nebyli, dokonce zde nebydleli ani lidé katolického vyznání. Na sjezdu strany podobojí, společně s purkrabím Janem z Janovic, pánem na Bezdězu a Samuelem z Hrádku u Zámostí a na Valečově, ujednal složení poradního orgánu, který se od té doby skládal ze čtyř osob světských a osmi duchovních.

Po smrti své první ženy, s kterou měl dvě dcery, se oženil s Johankou Krajířovou z Krajku. Původně to byl korutanský rod, ale brzy se stal součástí českého národa. Její otec Volfgang Krajíř z Krajku se oženil s Eliškou z Boskovic, její otec velmi napomohl přijetí Krajířů mezi zemské rody. Volfgang byl katolíkem, ale Johanka se po příchodu do Boleslavi ocitla v nekatolickém prostředí, přestoupila na víru husitskou, a stala se velkou podporovatelkou Jednoty bratrské. Ta ještě nepůsobila v Boleslavi, ale opodál na Vinařicích. Později se ve městě usídlila, když jim Tovačovští věnovali zpustlý minoritský klášter.

 

Jaroš, stojící v čele kališníků, svolal v roce 1483 sjezd strany do Prahy, ale již se ho nezúčastnil, podlehl morové nákaze. Svému jedinému synu Adamovi zanechal všechny statky, nezmenšené nuceným prodejem na zaplacení pohledávek. Problém byl, že Adam byl malý, nemohl sám vést panství. Jeho poručníkem a správcem majetku se stal Jarošův bratr Ctibor, mimořádný státník a politik. Působil v roli zemského sudího na Moravě, kde se stal neomezeným vládcem, ale vedl ji rozumně a hospodárně. Byl i nejvyšším kancléřem Království českého, zastupoval krále Vladislava, byl hejtmanem Markrabství moravského. Jeho zásluhou se do Moravských zemských desek začalo psát česky. Jeho dvousvazková „Kniha Tovačovská, aneb, Pana Ctibora z Cimburka a z Tovačova Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva zemského v Markrabství Moravském“ pojednávající o zemském právu, průběhu jednání u soudu a zvyklostech na úřadech, je považována za moravskou ústavu. Byl státnickými povinnostmi velmi zaneprázdněn, nemohl spravovat svoje i synovcovy statky, ustanovil proto „úřad hejtmana všech statků a zámků tovačovských v Čechách“. Do jeho čela postavil prvního boleslavského hejtmana Jana Císaře z Hliníka, který měl svůj dům poblíž hradu na místě, kde kdysi stávala kaple sv. Vojtěcha. Dům se nazýval Císařovský, nyní je znám po celé zemi jako palác Templ, a my se do něj také podíváme.

 

Ctibor samozřejmě potvrdil městu všechny získané výsady, navíc vymohl u krále Vladislava druhý výroční osmidenní jarmark a každé úterý trh koňský a dobytčí. Za jeho vlády se ve městě dobře žilo. Byly zde nejen trhy, ale město mohlo prodávat i sůl a využívat právo mílové. Lidé mohli podle svého přání sepsat poslední vůli a odkázat svůj majetek. Ve městě vládla náboženská svoboda s výhradním právem kalicha a nechybělo ani právo bránit se proti vrchnosti. Ctibor vydal městský řád, spis moderní, běžně nevídaný, stanovující práva a povinnosti jednotlivých skupin obyvatelstva.

 

Ctibor byl považován nejen za vynikajícího politika, ale i za literáta. Sepisoval státnické listiny usnadňující správu země, ale známe i jeho dílo z oblasti nábožensko-politické. Alegorický spis „Hádání pravdy a lži o kněžském zboží a panování jich“ je věnovaný králi Jiřímu z Poděbrad a obhajobě kališnictví.

 

Po Ctiborově smrti v roce 1494 se stal dědicem majetku jeho synovec Adam Tovačovský z Cimburka. Byl ještě mladý, obdržel proto od krále léta do zletilosti, aby mohl převzít se svou matkou, Johankou z Krajku, panství a spravovat jej. Potvrdil všechny výsady již pro město získané, vymohl od krále Vladislava právo na volné nakládání s kostelem sv. Víta na Podolci, a pro město vybírání mýta v městských branách na opravu mostů. Spolu se svou matkou vydal v roce 1500 výsadní list, v němž svoluje, aby členové Jednoty bratrské mohli na boleslavském panství vyznávat svobodně své náboženství, což jim přineslo mnoho nepřátel. Dokázal zavést vodu z Jizery do města, i když zatím jen na hrad, ale boleslavští ji mohli také užívat. Měšťané byli povinni platit daň z každé várky piva a z každého domu.

 

Adam nebyl příliš zdráv, umírá již ve svých 21 letech. Předtím ale učinil svou matku dědičkou všech svých statků. S Adamem vymřel tovačovský rod po meči. Johanka se ještě za Adamova života znovu provdala, vzala si státníka a nejvlivnějšího muže té doby, Jana ze Šelmberka, pána na Kosti. Byl sice katolíkem, ale české bratry nijak neomezoval a chránil je společně s Vilémem z Pernštejna.

 

Jan na počátku 16. století přestavěl hrad. A to velmi důkladně, spíše se dá napsat, že ho znovu postavil, přičemž využil pevné základy. Hrad dostal velké místnosti s pravoúhlými okny a dvě čtverhranné věže, které převyšovaly palác o dvě podlaží.

Od roku 1508 se ve městě a za ním až k Bezděčínu a ke Kosmonosům vybíralo clo, z kterého pak boleslavští udržovali cestu pod Michalovicemi a podle potřeby i v jiných lokalitách, kde silnice dříve opravovala vrchnost. Listinu podepsala Johanka a Janův syn Jiří, protože Jan ze Šelmberka umřel velmi brzy.

O dalších osudech Johanky, jejích pokračovatelích a o Jednotě bratrské si povíme příště. Nyní se podíváme, jak se v Boleslavi žilo za vlády Tovačovských a Krajířů těsně před nástupem nejslavnější epochy města.

 

V 15. a počátkem 16. století se Staré Město příliš nezměnilo. Hlavní branou do města byla Pražská, k níž vedla velmi strmá silnice. V bráně se branný vyptával návštěvníků, kdo jsou, proč do města jdou a ke komu. V bráně se lidé příliš nezdržovali, místo v ní se považovalo za posvátné. Také různé bitky či šarvátky byly v tomto prostoru trestány přísněji. Od povozů vybíral branný mýto. Jel-li z města vůz s pivem, musel se prokázat purkmistrovým povolením. Nejvíce práce měl branný ve dnech jarmarků a trhů, tehdy mu pomáhali hlídači s píkami. V tyto dny se často strhla bitka, kterou musel rychtář s ozbrojenou stráží urovnat.

 

Měšťanské domy otočené směrem na Staroměstské náměstí

Domy na Staroměstském náměstí jsou patrové, kolem celého náměstí je stále podloubí. Budovy jsou dvojité, čelem do náměstí i nad svah ke Klenici nebo na Pták. Uličky vycházející z náměstí byly klikaté, chodníky hrbolaté. V domech zůstává starodávné rozdělení místností, tmavá a lomená schodiště, mázhaus (velká místnost) v přízemí nebo i v patře, hluboké sklepy často i o dvou patrech.

 

Největším problémem v této době byla čistota města. Uklizeno bylo jen před většími svátky. Mezi domy byla vylévána špína, vyhazovány odpadky, zejména před domy koželuhů, řezníků a mydlářů nebylo radno se zdržovat. Zápach byl nejvýraznější v teplých dnech. Bahno, nečistoty i zdechliny se v ulicích hromadily do té doby, než nepořádek začal vadit konšelům. Potom jeden měšťan vyhrnul hromadu k vedlejšímu domu, jeho majitel učinil také tak, a tudíž na konci ulice se objevila obrovská hromada, která byla odvezena sjednanými povozy za město. Když si uvědomíme, že i obsah nočníků skončil na ulici, těžko si dnes představíme, jak to muselo na náměstí vypadat. Po ulicích se proháněla domácí zvířata, zejména prasata a psi, kteří se jistě v odpadcích rádi rochnili.

 

Před domy stávaly lavice na večerní posezení, po celém podloubí byly dřevěné krámy, malé krámečky byly přilepené i na pilířích loubí. Někteří prodavači měli jen stůl, lavici nebo nůši se zbožím. Nejvíce v ulicích překážely veliké hranaté boudy s pečivem, suknem nebo masem. V noci se raději ven nevycházelo. Chůze v neosvětlených ulicí byla příliš nebezpečná. Kdo šel do hospody, musel si nést lucernu, takové bylo městské nařízení.

 

Měšťanské domy otočené směrem na Podolec

Správu města vedla od roku 1334 rada „moudrých, opatrných a vzácných“ mužů. Tvořilo ji 12 konšelů, kteří se střídali po čtyřech týdnech ve funkci purkmistra. První konšel, tedy primas, byl nejpřednějším členem rady a úřad zastával dvakrát v roce, jako první a poslední ve funkčním období. Později býval ve funkci podstatně déle, i několik let.

 

Od roku 1518 byla rada zvětšena a rozdělena. Ve městě byly tři zastupitelské sbory. V prvním, lavičním, protože sedávali na úřadech po čtyřech v lavicích, sedělo 12 konšelů. V druhém sboru bylo 6 konšelů, kterým se říkalo starší. Ve třetím bylo 18 volenců, jejichž náplní bylo pomáhat starším konšelům. Volence volila rada ze všech tří částí města, 8 osob ze Starého Města, 5 z Nového Města a 5 z Podolce. Rychtáři byli ve městě čtyři, po dvou na Starém a Novém Městě. K ruce měli dva pomocníky. Na začátku 17. století byli zvoleni ještě dva rychtáři, jeden pro Podolec, druhý pro Pták.

 

Výsledky voleb či jiné důležité zprávy se vyhlašovaly z radniční pavlače a byly doprovázeny veselou fanfárou. Za veliké účasti lidí byla v kostele sloužena oslavná mše, která byla doprovázena slavnostní hudbou, později zpívanou skladbou Te Deum. Volba byla na radnici zakončena hostinou. Ty bývaly ostatně běžné, při jakékoli příležitosti se pořádaly korpulentní hody. Na stolech nechybělo vepřové maso, koroptve, štiky, kapouni, masové paštiky, klobásy, plněné koláče a vše korunovalo pivo a víno.

 

Domy umístěné na Staroměstském náměstí v Pražské bráně

Pracovní jednání konšelů bylo tajné, vyzrazení úředního tajemství bylo přísně potrestáno. Všichni konšelé měli po dobu svého působení ve funkci pečetidlo. Pokud by ho některý z nich ztratil, mohl být odsouzen k trestu smrti. Konšelé spravovali obec a vyřizovali všechny otázky finanční, správní i policejní. Mimo jiné stanovovali, do kdy se smí posedávat v krčmách, za jaké ceny smí prodávající nabízet své zboží, pokutovali pracující v neděli a ve svátek, hlídali trhy a tržní ceny, nařizovali pochytat tuláky, zloděje a loupežníky. Rychtář vykonával dohled nad nařízeními vydanými konšelským soudem a nad městskou policií. Byl nejdůležitějším výkonným občanem, neustále dohlížel na dění ve městě. Na tržištích kontroloval správné ceny, chytal zloděje, vyháněl z města pobudy nebo delikventy, hlídal policejní hodinu v krčmách. Řídil soud s výtržníky, zloději nebo dlužníky. V neděli vyháněl lidi z hospod a ulic do kostela. Procházel městem a dohlížel. Málokdo si přál, aby byl znovu zvolen rychtářem, služba to byla věru nelehká.

 

Radní písaři měli významné postavení. Od konce 15. století je známe i jmény – písař Janek, písař Havel, Vavřinec Bakalář, Jíra, Šimon. Zapisovali důležité události, protokoly o sporech, výslechy delikventů i běžně řešené žádosti. Mladší písař všechno přepisoval načisto. Se psaním se nepospíchalo, písmenka se doslova malovala, na začátek listu se kreslila zdobená iniciála. Platilo přísloví, „co je psáno, to je dáno“, ani písař nesměl změnit zápis, jinak přišel o krk. V letech 1545-1564 působil ve městě písař Simeon Felinus noitarius, za něhož se knihy začaly dělit podle toho, co se v nich zapisovalo. A tak známe knihy purkrechtní, kvitanční, podílčí, dějinné, trhové, svatební, dědické, památné, privilegií, účetní městských počtů. Pozemkové knihy se dělily podle boleslavských městských částí. Koupě a prodej nemovitostí se vpisovaly do knih trhových, právní ujednání při sňatcích do „knih smluv svatebních“. Do černých neboli smolných knih se zapisovaly výpovědi zločinců. Dědické knihy jsou velmi mohutné, našli bychom v nich celou boleslavskou historii. Nazývaly se „městské desky“, obsahují zápisy renovační a pamětní. Městské knihy byly označovány podle barvy na knižní vazbě. Červená dědická kniha obsahuje zápisy cechovní, o církvi podobojí, smlouvy pozemkové i trhové. Tuto knihu daroval městu slavný tiskař Klaudián, o němž si povíme někdy příště.

 

Soudní jednání byla v té době zdlouhavá. K úspěšnému vyřešení sporu musel mít žalující i žalovaný nejen výborné znalosti práv, ale i několik svědků. Jeden nestačil, očitý se bral jako ten, co o kauze jen slyšel. Neustálé opatřování dokladů spor protahovalo na dlouhá léta. Po vynesení rozsudku se mohl postižený odvolat, ale pouze do Prahy, a to bylo velmi drahé. Žalující musel ze svých peněz zaplatit rychtáři za zatčení viníka, jeho stravu ve vězení i potrestání, což vedlo k tomu, že si chudší řešit spory u soudu rozmysleli. Vězení bylo na radnici dvojí. Lehké, při němž obviněný neztratil své jméno, a těžké, pro zločiny zvlášť odporné, v podzemních kobkách. Ale již tehdy peníze zmohly mnoho, i vrah se mohl vykoupit…

 

Boleslavský kat měl katovnu na Ptáku, popravní místo bylo na „spravedlivosti“ nad údolím Klenice směrem k Chlumu. Tresty za provinění byly opravdu kruté. Nejenom že se věšelo, stínalo mečem nebo sekerou, čtvrtilo či uřezávalo, mrskalo nebo vylupovalo, ale také upalovalo za zavinění požáru nebo byla matka zaživa zahrabána za zabití dítěte. Zločinci údajní či praví byli k přiznání donucovány mučením za přítomnosti rychtáře a písaře. Vynesení trestu a jeho vykonání bylo pro měšťany vítaným divadelním představením.

 

Víme tedy již, jak vypadala stará část města, jak tam lidé žili, kdo jim vládl, jaké měli úředníky i pány. V příštím díle se podíváme do Boleslavi českobratrské, která byla, z mého pohledu, nejúspěšnější v historii. Ale jen do doby, než katolická církev převzala vládu nad městem a nakonec i nad celým státem.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Tomáš Durdík - Ilustrovaná encyklopedie českých hradů

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 937x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
dvěstě devadesát čtyři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 5x   komentářů: 3, nejnovější: 20. 08. 2019, 15:16:10
přečteno: 1413x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 614x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 675x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 876x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 1440x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 2184x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 1198x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39

Nejčtenější

přečteno: 11007x   
přečteno: 9415x   
přečteno: 8578x   
přečteno: 8495x   
přečteno: 7347x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě devadesát čtyři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 20. 8. 2019