joudaweb - časopis Čekanka

Musím se přiznat.

Ten videoklip, ten videoklip, jsem viděla snad tisíckrát. Pokaždé když si ji pustím, neubráním se, se nepodívat na videoklip. Pouštím si ji pořád dokolečka dokola a stále se dívám na videoklip, při kterém mi běhá mráz po zádech.

Rozhodla jsem se, že o tom napíšu. Musím, protože si tu písničku pouštím víc, než je zdrávo. Vyvolává ve mně pocit strachu, nejistoty a úzkosti.

Písnička je krásná, o tom žádná. Melodie úžasná. Ale zkoušeli jste se pořádně zaposlouchat do textu té písničky? Co nám tím zpěvačka chtěla říci?

Nedalo mi to. Musela jsem si celý text i útržky z videoklipu přeložit slovíčko po slovíčku, abych měla jistotu, že jsem tomu porozuměla správně, jelikož s angličtinou nejsme velké kamarádky. Jsem mnohem větší kamarádka s germánským jazykem.

Uvědomila jsem si, že ta písnička je obrazcem přesně toho, čeho se nejvíce děsím ve svých nejtajnějších a nejhlubších myšlenkách.

Není těžké někoho si najít, mnohem těžší je si ho udržet a posilovat jejich lásku, aby plamínek jejich vášně a lásky nezhasl docela.

Zhruba před měsícem jsem se ocitla v situaci, kdy náš plamínek málem zhasl. Nezvládla jsem ovládnout svoje emoce a dala jim průchod ne příliš přívětivým způsobem. Vlastně jsem se zachovala ošklivě vůči svému příteli. A nebylo to poprvé. Slíbila jsem, že se změním, že se to všechno zlepší. Nevěřte tomu. Ten člověk už nějaký je a nezmění se ze dne na den. A nezmění se ani, pokud to sám nebude opravdu chtít. Ani já jsem se nezměnila, jenom mi podmínka, kterou jsem dostala, zmírnila moje emoce. Je to jako ve škole. Taky když dostanete napomenutí ředitele, začnete okamžitě sekat latinu, ale dokud žádné napomenutí nemáte, tak zlobíte.

Bojím se, že to zase nezvládnu, vybuchnu kvůli naprosté blbosti a můj přítel si řekne: „A dost! Tohle nemám zapotřebí, nejsem kus hadru, aby ses ke mně tak chovala," a opustí mě.

Bojím se, že mě jeho odchod bude natolik bolet, že se s tím nikdy nesmířím, že nikdy nezapomenu.

Bojím se, že mě nikdy nepožádá o ruku.

Bojím se, že mě nikdy nebude chtít za ženu.

Jak praví naše české pořekadlo: „Kdo se bojí, nesmí do lesa." Dokážu vám, že ačkoliv se bojím, do lesa půjdu, protože mně to za to stojí.

Dovolila jsem si vám napsat pár řádek, které vystihují můj strach. A dle mého názoru je to nejsmutnější část z celé písničky. Ani mi snad nepřijde natolik smutné, jak jí utekl od oltáře, jako právě příběh odehrávající se v pozadí.

D: He's one my best friend.

HE: Good thats fucking convenient

D: Are you jealous?

HE: I don't have to be jealous of it to not like it. I don't like it.

D: I'm not doing this. I'm not fucking doing this.

HE: He shouldn't be texting you at all.

D: I'm not fucking hiding it.

HE: You are just going to keep going here?

D: You are not goint to let that go? I'm goint to keep going.

HE: I didn't mean really fucking do or say anything.

D: You looked at her, you looked at her chest I watched you.

HE: Maybe If I get her number and than she text at 2 am than you will be happier.

D: Don't walk away from me.

HE: You are badgering me in the fucking restaurant, in the car, on the walk, on the way to our fucking house. You want to just fight? Pick somebody else.

D: I don't want to pick anybody else. I want you.

HE: Can't keep doing this. Can't a fucking marriage like that.

D: I'm sorry.

HE: We'll go play that game. Where you can be with me but clock is ticking on that.

D: Tell me you love me.

HE: It's possible we're not ready.

D: We're ready. I have never been more ready.