joudaweb - časopis Čekanka

Osobnosti mladoboleslavské bratrské kultury

21. ledna 2019 11:13:00

Johanka z Krajku, pravděpodobná podobizna Johanky na vstupní bráně do zámku Hrubý Rohozec

Dnešním dílem zakončím dobu rozvoje a relativně poklidného života. Věnuji ho lidem, na které bychom neměli zapomínat. Jsou spjati nejen s Boleslaví, ale někteří jistě s celou republikou. Možná i vy si vzpomenete, že právě ve vašem městě někteří z nich působili a zanechali odkaz i vám. O řadě z nich se zmiňuji při svém vyprávění, ale o dalších to není možné, to by byly články příliš dlouhé.

Měštan Starého Města pražského, děkan univerzity, hvězdář a matematik Mistr Mikuláš Šud ze Semanína (1490-1557) si velmi oblíbil Arnošta z Krajku pro jeho vzdělanost a lidskost. Sám byl významným hvězdářem ceněným pro své předpovědi. Vydával minuce – kalendáře se svými prognózami vztahující se k počasí, úrodě i k běžnému životu, které doplňoval svými zkušenostmi a poznatky. Na vydávání minucí získal od krále Ferdinanda zvláštní privilegium. Vlastně psal vědecká pojednání srozumitelná i pro běžného čtenáře. Své dílo Pranostika, vydané v roce 1542, věnoval majiteli boleslavského panství, jak napsal, Arnoštovi Krajířovi z Krajku a na Mladém Boleslavi…

 

Náhrobník Jana Lékaře

Jan Lékař byl nejen lékařem, ale i tiskařem, měšťanem a dlouhá léta členem městské rady. Jeho první manželkou byla Markéta, vdova po Mikuláši Klaudiánovi. S ní vyženil i značný majetek a celou jeho knihovnu. Druhou jeho manželkou byla Kateřina, komorná a společnice Johanky z Krajku. Byl významným lékařem, vydával i své lékařské knihy, první v roce 1518. Jeho náhrobník se nachází v paláci Templ. Po obvodu desky je text psaný česky, dole latinský, ale již velmi nečitelný.

 

Jan Augusta v roce 1572 v Boleslavi umřel, působil zde jako biskup Jednoty bratrské. Napsal víc než 20 knih, překládal písňové texty Martina Luthera, psal i své, asi 150 jich najdeme v Šamotulském kancionálu. Napsal liturgické příručky i s písněmi, které se zpívaly při bratrských bohoslužbách. Výrazně se podílel na rozvoji bratrstva, udržoval styky se zahraničními učenci. Chtěl spojit různé reformační proudy, ale do své smrti se mu to nepodařilo. Pro svou víru byl vězněn a mučen, během svého šestnáctiletého křivoklátského věznění napsal několik spisů. Jeho život byl natolik zajímavý a významný, že se Jakub Bílek a Jan Blahoslav rozhodli napsat o něm knihu, kterou nazvali Život Jana Augusty. Ani po smrti se nedočkal klidu, jeho náhrobek byl rozbit a použit na schody děkanského kostela.

 

Jan Černý – Nigranus zesnul v Boleslavi v roce 1565. Podobně jako Augusta zde prožil část svého života jako biskup, byl i spisovatelem a historikem. Spravoval Sbor, byl rektorem v bratrské škole. Vyučoval Jana Blahoslava, nejvýznamnějšího spisovatele tohoto období, o němž jsme se dokonce učili ve škole. Jan Černý se podílel na vzniku Šamotulského kancionálu, napsal pohřební řeč na rozloučení s Kunrátem Krajířem, vybudoval historicky cenný bratrský archív.

 

Postavou nepřehlédnutelnou i v dobách komunistických byl Jan Blahoslav (1523-1571), biskup, vzdělanec, historik a spisovatel. Známe jeho vnější podobu, protože byl nakreslen na kancionálech, víme, že jako první v Čechách nosil brýle. Získal vynikající vzdělání u nás i v cizině. Byl také pronásledován, jako všichni bratři, ale i v té době vytvořil několik významných děl. Čtyřikrát putoval do Vídně, aby pomohl uvězněnému Janu Augustovi, i když se s ním neshodl v názorech na směřování hnutí. V roce 1548 se přestěhoval do Boleslavi, protože byl jmenován pomocníkem biskupa Jana Černého. V této době sepsal historii Jednoty bratrské. Pomohl utřídit do 14 svazků různé spisy o bratrské době a doplnil je spoustou komentářů. Při svém pobytu v Ivančicích založil tiskárnu a řídil bratrskou školu.

Jeho největší odkaz je spisovatelský. Je považován za předchůdce J. A. Komenského. Byl autorem prvního českého slabikáře. Název, který pro tuto učebnici vymyslel, se používá dodnes. Napsal první učebnici hudby Musica a mnoho příruček o gramatice, rétorice a poetice. Největším jeho dílem byl spis Gramatika česká z roku 1571, jazykovědná kniha o gramatice s mnoha příklady na překládání slov i celých vět z biblických textů. Velký podíl měl na vytištění Šamotulského kancionálu, nejznámějšího bratrského díla, které vyšlo pod názvem Piesně chval Božských v roce 1561. Přeložil z původního řeckého textu Nový zákon, později byla přezkoumána jeho správnost a překlad byl převzat do Bible kralické. S pomocí knihy Bible a zásady, v níž shrnul překladatelské postupy, mohli jeho nástupci překládat knihy do češtiny. Umožnil tím první české vydání šestisvazkové Bible kralické, doplněnou o komentáře a vsuvky.

 

Bratrské spisy, podrobnosti na konci článku

Jan Černý – Niger (1456 – 1530) byl především lékařem. Lukáš Pražský, významný bratrský spisovatel, byl jeho bratr (více o něm v článku Bratrská vzdělanost a kultura). Jan si získal velmi vzácnou klientelu, léčil např. Viléma z Pernštejna a jeho manželku Johanku z Liblic. Psal lékařské knihy, v kterých nabádal a radil, jak se chovat před nemocí, tedy jakési zásady prevence, v době nemoci a v rekonvalescenci. Jeho nejcennějším dílem je Knieha lékařská, kteráž se slove herbář aneb zelinář z roku 1517. Popisuje v ní léčivé účinky rostlin, jejichž názvy uvedl česky, německy a latinsky. Je to první herbář, který byl vydán tiskem a doplněn dřevořezbami bylin. Stal se poručníkem dětí bratrského cestovatele Martina Kabátníka, který ze svých cest napsal Cestopis – Kabátníkův cestopis, v němž líčí běžný život v Orientu, a to bylo velmi vzácné a cenné.

 

Výraznou osobností této doby, jejíž osobní život je úzce propojen nejprve s rozvojem města a poté se zkázou v době pobělohorské, byl boleslavský kronikář, spisovatel a učitel Jiří Kezelius Bydžovský. Narodil se v roce 1576 v Novém Bydžově do měšťanské soukenické rodiny Kožíšků. Své jméno, jak bylo zvykem u studentů na univerzitě, si změnil na latinské Kezelius. Studoval na artistické (filozofické) pražské univerzitě, v roce 1604 se stal Mistrem. Učil na pražských školách, v roce 1605 byl rektorem Martinem Bacháčkem jmenován, na žádost boleslavských konšelů, školním správcem v Boleslavi. Až nyní se naplno rozjela jeho kariéra, při níž využil své znalosti právnické a zanedlouho se stal prvním městským písařem. Byl výborným učitelem, ale i úředníkem, obojí skloubil ve vedení zdejšího literátského kůru, protože byl také vynikajícím muzikantem. Uměl nejen hrát, ale i zpívat, a podařilo se mu upadající kůr znovu obnovit. I když nepocházel z Boleslavi, získal si zde vážené postavení a byl několik let primasem města. Boleslav řídil rozumně, dokázal kličkovat mezi nařízeními. Bohatlo město i on, brzy se zařadil mezi nejbohatší obyvatele města.

Přišla ale doba pobělohorská. Pouze tři roky se mu dařilo chránit město před útlakem a rekatolizací. Generálním komisařem císařského vojska se stal Jáchym Slavata z Chlumu a s ním vtrhli do města vojáci. Kezelius byl zbaven všech funkcí, podařilo se mu ale ukrýt svůj majetek u příbuzných, kteří ve městě zůstali. Protože nechtěl přestoupit na katolickou víru, odešel sám bez své ženy Ludmily do Žitavy. Ona za ním později přijela a několik let spolu žili v emigraci. Doufali, že se do Čech vrátí, nepočítali s tím, že by se tak stát nemělo. Ale jejich kruté válečné zážitky je zavedly zpátky do Boleslavi. Tu ale ovládal švédský velitel Johan Gustafsson Banér a Kezelia vsadil do vězení. Jeho ženu cestování a krutost velmi vyčerpala a podlehla banálnímu onemocnění. Aby byl z vězení propuštěn, přijal formálně novou víru. Lidé mu opět prokazovali úctu, ale on se stáhl z veřejných funkcí, ponechal si pouze literátský kůr. Žil osamoceně a právě v této době napsal významnou knihu. Zemřel v roce 1655 a na své přání byl pochován ve Svatohavelském kostele. Jeho ostatky byly kýmsi vyjmuty, náhrobní deska rozbita a tak ani po smrti nedošel klidu.

Kezeliova Kronika města Boleslava Mladého je dílo, o něž se opírají všechny pozdější knihy popisující historii Boleslavi. Začíná křtem knížete Bořivoje, poslední zápis je ze dne 3. 10. 1653. Nejcennější jsou údaje z doby, kterou osobně prožil. Je to vlastně očité svědectví o životě nejen v našem městě, ale v celých Čechách v době předbělohorské a po ní. Vzhledem k tomu, že byl přímo u zdroje, jako primas a radní měl všechny informace, jsou jeho zápisy spolehlivé a velmi zajímavé. I když se věnuje i jiným městům, svému přece jenom nejvíc. Boleslav byla pro něj domovem a velmi těžce nesl, když ji musel opustit. Dolehlo na něj utrpení, které přinesla násilná katolizace národa. Léta prodchnutá rozvojem a kulturou byla nenávratně pryč a nastoupilo jen ničení všeho nekatolického.

 

Bratrský sbor - mohutnost, jednoduchost, pokora, kultura a umění

Nejprve byly zavřeny školy, nositelky vědění a kultury. Bratrská ihned, kališnická o málo později. Zůstala pouze katolická, ale úroveň vzdělávání klesla na nulu. Vyučoval školní mistr, ale neměl žádné vzdělání, jak bývalo zvykem dříve. Pouze se mu říkalo mistr, ale neměl na tento titul nárok (píši proto s malým m). Dostával stálý plat, o jeho stravu se staral děkan a sousedé, ale na náklady obce.

 

Četla jsem protokol z volby učitele, byl v Kronice školství okresu mladoboleslavského. Výběrového řízení se účastnilo pět uchazečů, z něho vyšel vítězně Jakub Moučka, který měl dobrou pověst a hodně obhájců. Všichni se zúčastnili veřejné zkoušky v kostele a poté na faře. Nově vybraný učitel byl tkadlec a bylo mu víc než 50 let. Zápis ze zkoušky říká, že zazpíval tři písně, ale melodie přecházela do mnoha jiných písní. Hlas by měl mít silnější, vykvikl prý častěji, než by musel. Článek četl s deseti chybami, slabikoval bez chyb. Tři rukopisy četl slabě a zajíkal se. Z rozumu tři otázky odpovídal správně. Z katechismu recitoval bez chyby. Ve třech řádcích diktátu měl pět chyb. Počty neznal.

 

Jistě si sami dovodíte, jaký úpadek zaznamenalo katolické školství, zvlášť v našem městě, ve kterém čeští bratři věnovali vzdělání a kultuře mimořádnou pozornost a byli známí v celé Evropě.

 

Dnešní vyprávění zakončím vzpomínkou na muže, který sice pochází ze slovenského Pezinku, ale kořeny má v našem městě. Po celý život se považoval za Čecha, ke svému jménu si přidával Bohemus. Mluvím o vynikajícím portrétistovi Janu Kupeckém (1667 – 1740). Jeho rodiče opustili Boleslav před pronásledováním katolíky, Jan se narodil na dnešním Slovensku. Nestal se tkalcem jako jeho otec, ale zamířil do Vídně a Itálie, kde se učil malovat pod vedením švýcarského malíře Benedikta Klause i na dílech slavných italských malířů. Syn polského krále Jana III. Sobieskiho ho uvedl do nejvyšších kruhů a záhy se stal malířem vyhledávaným pro své portrétní umění. Car Petr I. se od něj nechal namalovat a současně mu nabídl místo dvorního malíře, ale Jan ho odmítl. I Evžen Savojský byl jedním z těch, kdo se mohli pochlubit portrétem od Jana Kupeckého. Nejvíce obrazů namaloval ve Vídni a posléze v Norimberku, kam se s rodinou z náboženských důvodů přestěhoval. Stal se velmi vyhledávaným malířem, podle jeho maleb bylo vytvořeno i mnoho rytin. Vytvořil i několik autoportrétů a zanechal nám mnoho obrazů svých přátel. I když norimberští protestanti slíbili Kupeckému náboženskou toleranci, po jeho smrti ho odmítli pohřbít, o ostatky se posléze postarali jeho přátelé.

 

Přenesla jsem se do doby, kdy byly páleny české knihy, trestáni jejich majitelé, násilně vnucovány knihy a myšlenky. Kultura a hlavně školství bylo považováno za nutné zlo, ne za naprostou nezbytnost pro rozvoj národa. Jak se vyvíjela Boleslav a kdo jí vládl v tomto období, to bude náplň dalšího pokračování.

 

Kdo se zajímá o to, co se nachází na třetí fotce, prosím, zde jsou podrobnosti.

Na levé straně nahoře je Impressum, vydavatelský záznam tiskaře Jiříka Štyrsy.

Pod ním je spis Lukáše Pražského O spravedlivosti z viery, vytištěný v Mladé Boleslavi v roce 1523.

Levou stranu ukončuje kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Na pravé straně nahoře je stránka ze spisu Kniha chval, vydaná v roce 1572.

Pod ní je kniha Jana Černého vytištěná v Norimberku v roce 1517 Knieha lékařská, kteráž se slove herbář aneb zelinář.

A stránku uzavírá kostel sv. Havla.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem a s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 886x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 75x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 175x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 153x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 261x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 240x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 804x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 820x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset sedmdesát dva:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019