joudaweb - časopis Čekanka

Vzpomínání na bratrské mladoboleslavské ulice

31. května 2019 08:48:00

Okresní nemocenská pojišťovna

Milí čtenáři, vítám vás při další procházce Mladou Boleslaví. V minulých dílech jsme společně prošli Komenského náměstí a dnes se z něj posuneme dál. U poštovního úřadu se vydáme ulicí Klaudiánovou na Českobratrské náměstí a projdeme i další dvě ulice, které k němu ústí. Jak názvy napovídají, jsme v části města navazující na ulici Na Karmeli.

V městské části, kterou budeme dnes procházet, stálo jen několik obytných domů, část z nich patřila šlechtě podporující Jednotu bratrskou. Stavět se zde začalo až na začátku 20. století, většina domů pochází z této doby. Velkou část území zabíraly zahrady. Snad i proto se Klaudiánově ulici dříve říkalo Zahradní. V 30. letech 20. století byla přejmenována na ulici Emila Trévala, někdy po válce se změnila na Klaudiánovu.

 

Domy v této ulici jsou velmi pěkné, zdobené, původní majitelé jistě patřili k bohatším vrstvám. Hned u základní školy naproti poště stával dům s nábytkem Josefa Kočího, který se příliš nezměnil.

 

Na konci této strany ulice, z části i na Českobratrském náměstí, zabíralo celý oblouk knihkupectví Karla Vačleny. Od něj ho v roce 1911 koupil Hynek Pfeifer. S ním se z obyčejného knihkupectví stal podnik vyhledávaný pro svou nabídku a přístup k zákazníkům. V Hynkově rodině bylo mnoho knihkupců, knihařů nebo knihkupeckých účetních. Byl strýcem Aloise Ignáce Nikla, který se u něj vyučil a po osamostatnění se stal vyhlášeným knihkupcem v Lounech. Hynek nejen knihy prodával, ale také vydával, známé byly jeho jízdní řády.

 

Hynkův syn Stanislav Pffeifer (1911 – 1981) se sice také věnoval knihám, ale víc ho zaujala hudba. Od pěti let hrál na klavír, později na housle. Víc se věnoval hře na klavír, v roce 1938 absolvoval Mistrovskou školu Státní konzervatoře v Praze. Koncertoval sám nebo s jinými soubory. Když byla otcova firma zestátněna, kromě hraní se živil jako okresní knihovník. Ale soudruhům se nezdál na toto místo dost dobrý, nabídli mu práci v Armabetonu nebo vyučování hudby na místní lidové škole. Alespoň tak, mohl se hudbě nadále věnovat. Vyučoval, koncertoval, z města neodešel, i když by se mu jistě v jiném městě, kde by ho netížilo spojení s otcovou firmou, vedlo lépe. Bydlíval v Jaselské ulici v domě s krásným arkýřem. Já jsem pana Stanislava potkávala v jejich bývalém knihkupectví, kde se vlastně čas zastavil. Obchod byl velmi rozlehlý a našla jsem tam skoro všechno, co jsem potřebovala. A když ne, určitě mi hledanou knihu, zejména učebnice, obstarali. V 70. letech to nebyla až taková samozřejmost, ale v této prodejně navázali na pečlivou práci Hynka Pfeifera a pokračovali v ní.

 

O Českobratrském náměstí jsem se již zmiňovala, dominantou je stále krásný sbor Českých bratří. O něm vše najdete v článku Konec vlády Krajířů. Když byl v 17. století vysvěcen na katolický kostel sv. Václava, přilehlému náměstí se začalo říkat Václavské. Do 80. let 20. století zde stál bratrský Zimní sbor, potom byl zbourán. Ostatní bratrské budovy se podařilo zachránit, jak věrní čtenáři mého seriálu vědí, ostatní si můžou připomenout.

 

Naproti kostelu sv. Václava stával děkanský dům s kůlnou pro kočár a velkou zahradou, na jejímž pozemku vyrostlo v polovině 19. století několik patrových domů. Rozlehlé parkoviště je na pozemku po vysokých několikapatrových domech. Obchody jsou umístěny v Klaudiánově ulici i na náměstí podobně jako kdysi. Hned u sboru stálo cukrářství U Kočů, dnes zde prodávají také sladkosti spolu s pečivem. Menší obchody vycházejí vstříc většinové klientele, žákům, studentům a jejich učitelům.

V části náměstí stojí kašna ve tvaru kalicha. Jen škoda, že klid na prohlédnutí díla a možnost posedět ruší silnice, která náměstím prochází. Kašnu navrhl pražský akademický sochař Michal Gabriel, podle jeho předlohy ji ulil kovolijec Miloš Vacek. Je bronzová, 90 % tvoří měď, 10 % cín. Doplním rozměry pro zvědavé, výška je 260 cm, spodní díl má průměr 270 cm a váží 700 kg. Kašnu po obvodu doplňuje osvětlení.

 

Z Klaudiánovy ulice vede spojnice na náměstí Novoměstské, nyní Mírové. Ulice se jmenovala Václavská, podle sousední stavby, dnes je to ulice Lukášova. Mnozí jistě tuší, že je to památka na bratrského učence Lukáše Pražského. Dnešní stav je úplně jiný, než býval na začátku minulého století. V ulici stávaly nižší domy, směrem ke sboru se zvyšovaly. Přestavbou Novoměstského náměstí se změnil nejen jeho ráz, ale i tato ulice. Spojení zůstalo pouze pro pěší podchodem pod panelovými domy, velmi neútulné a větrné místo.

Na rohu Lukášovy ulice stávala a dodnes stojí hospoda u Himrů. Naproti sboru býval někdy v 18. století vojenský špitál se znakem velkého orla. Na pravé straně od průchodu stál vysoký dům se zahradou. V 60. letech si v něm zřídili komunisté své okresní sídlo. Když se přestěhovali do nového domu na Staroměstské náměstí, objekt připadl katastrálnímu úřadu. Na pravé straně ve směru od Českobratrského náměstí stával vysoký dům, v němž sídlila Zemědělská nemocenská pojišťovna.

 

Krásný secesní dům fotografa Bendy

Zajímavé je srovnání tří fotek rohového domu stojícího u sboru. Na konci 19. století tu mívali firmu fotograf Benda a krejčí Tajer. Byl, jak je patrné, secesní, nyní již ničím nezaujme. Přikládám fotku krásného secesního domu...

 

Nyní se přesuneme až na okraj původního města. Rozkládaly se zde středověké dvory patřící Valdštejnům a Hrzánům z Harasova. Dnešní domy pocházejí z přelomu 19. a 20. století. Tato dlouhá ulice bývala rozdělená do tří částí. Část od ulice V. Klementa až po ulici Palackého se nazývala Pastuší nebo Pastýřská, pravděpodobně podle děkanského dvoru se stodolami a domkem obecního pastýře. Na konci 19. století dostala jméno po boleslavském starostovi Karlu Mattušovi. Druhá část ulice až po Havlíčkovu se nazývala Tovačovská a poslední směřující kopcem dolů na Pták byla ulice Josefodolská.

 

Dnešní název, Jaselská ulice, je z poloviny 20. století. Upozorňuje na československé dělostřelce, kteří úspěšně zvládli své úkoly v bitvě u Jasla v lednu 1945. Jejich bojové výsledky byly natolik vynikající, že o nich velitel divize Gusev podal hlášení Stalinovi. Ten udělil třem československým plukům čestný název Jaselský.

 

Jaselskou ulicí se vydáme směrem od třídy V. Klementa. Naproti vchodu do ulice stávala vysoká budova bývalého četnictva, dnes je dům začleněn do novější zástavby. Na obou rozích Jaselské ulice stály krásné secesní domy. Jeden z nich byl ozdobený věžičkou, v druhém byla lékárna, která nesla dlouho jméno Chleborádova. Nosný pilíř za portálem byl ozdobený znakem Aeskulapa.

 

Zde sídlil Spolek paní a dívek

Asi uprostřed ulice stojí protáhlá budova, která má zajímavou historii. Byla postavena v roce 1882 pro rolnickou školu, která využívala i volné pozemky za ní. Když se přestěhovala do nové budovy, dostal dům k užívání boleslavský Spolek paní a dívek, který založila v roce 1892 Barbora Hoblová (1852 – 1923), manželka gymnazijního profesora češtiny a řečtiny Antonína.

 

Paní Barbora se od mládí zajímala o ženské hnutí, pomáhala ženám a dětem. Již v roce 1872 založila v Nymburce dámský čtenářský spolek Lada. Zajímala se o lidové tradice, sbírala nejen různé předměty spojené s kulturou venkova, ale i sepsala mnoho vzpomínek pamětníků. Většina předmětů z její sbírky je v boleslavském muzeu. Její práce byla oceněna na Národopisné výstavě československé, po níž byla jmenována členkou lidovědného oddělení starožitnické sekce při České akademii věd a umění. V upomínku na Barboru Hoblovou je na bývalém sídle Spolku paní a dívek pamětní deska.

Spolu s manželem se ujala své neteře Boženy Vohánkové (1881 – 1957), která ztratila oba rodiče. Božena byla velmi výtvarně nadaná, Hoblovi její talent podporovali a dál rozvíjeli na soukromých malířských školách nebo na studijních cestách po Rakousku-Uhersku, Itálii a Francii. Malovala přírodu, ale i zátiší, portréty a zejména květiny. Většina její tvorby se vztahuje k Boleslavi, byla označována jako „malířka Mladé Boleslavi“. Zvěčnila zajímavá panoramata města či různá boleslavská zákoutí.

 

Spolek paní a dívek se snažil o rozšíření vzdělanosti žen, podporoval jejich zájmovou a kulturní činnost. Pořádal řadu dobročinných akcí, výstav, večírků, koncertů a přednášek. Vzpomínkové večery na zajímavé umělce byly spojeny s charitou. Konala se slavnostní setkání při různých významných příležitostech, např. oslava 80. narozenin Adolfa Heyduka, vzpomínkové setkání pro povzbuzení ve válečných letech na spisovatele bajek, boleslavského rodáka, Vincence Zahradníka, nebo na počest 70. narozenin Elišky Krásnohorské. Výtěžek z tohoto večírku byl se svolením samotné oslavenkyně věnován třem studentkám.

 

Spolek se podílel i na stavbě několika památníků. Spoluorganizoval postavení pomníku Svatopluku Čechovi. Čestnému členovi spolku Emilu Trévalovi ve spolupráci s městem zorganizoval slavnostní odhalení pamětní desky na budově pošty. Pro dělnické nejmenší děti založil ústav Jesle, vařil pro děti polévky, věnoval peníze z akcí na zřízení knihovny a loutkového divadla.

 

Vedle této zajímavé budovy stojí rozlehlá stavba, kterou jistě mnozí zařadí k dílům Jiřího Vendelína Krohy. Je to bývalá Okresní nemocenská pojišťovna z roku 1923. Objekt vznikl přestavbou a přístavbou původního jednopatrového domu. Je to stavba velmi členitá, rozšiřující se hlavně do zadní části a směrem nahoru. Bývalo v ní umístěno zdravotnické zařízení a kanceláře, dnes je sídlem Všeobecné zdravotní pojišťovny. Své ordinace tu mělo mnoho obvodních i odborných lékařů a mnohdy byl problém do jejich ordinací trefit. Mnoho schůdků, odboček, chodeb zdánlivě končících a vystupujících úplně na jiném místě, než by člověk čekal. Když bylo nejhůř, sestra za okénkem nejen objednávala, ale často pomohla při hledání ordinace.

 

Dostáváme se na křižovatku Jaselské ulice s Havlíčkovou a do oblasti Karmelské. Stávaly tu stáje a kůlny pro kočáry c. k. pošty. Poštovní vozy tu garážovaly až do 20. let minulého století. Za nimi byla vojenská pekárna a dětské hřiště.

 

Nejznámějším objektem na počátku Palackého ulice byl Pomologický ústav, který založil Jan Šámal na počátku 19. století. Svými výpěstky byl proslulý po celé Evropě. Jeho zahrady a pozemky zabíraly rozlehlou plochu, na které později vyrostla část Palackého ulice a městský park na Výstavišti.

Jan Šámal se staral o rozsáhlé školkové sady, zejména proslul šlechtěním slivoní. Vykupoval od místních lidí pecky od švestek a využíval je při své výzkumné práci. Pokračovatel ovocnářské tradice Václav v roce 1889 vyšlechtil novou odrůdu angreštu.

 

V budově Pomologického ústavu bývala školka, které se říkalo Šámalka. Děti ve věku pěti let se zde učily písmenka a skládaly slova z písmen nakreslených na dřevěných destičkách. Na uvítanou do školky dostávaly hračky a drobné cukrovinky od pana učitele.

 

Ekocentrum Zahrada

Šámalův ústav stál na místě, kde nyní stojí část Domu dětí a mládeže. Je zde Ekocentrum Zahrada, kde si děti i dospělí mohou prohlédnout domácí i cizokrajná zvířata a rostliny. Děti zde seznamují s přírodou, ale připravují programy i pro dospělé. Starají se také o znevýhodněná zvířata, pořádají festivaly, dílničky nebo různé akce pro děti v době školních prázdnin. Snaží se propagovat ekologii ve vztahu k přírodě a nabízejí k prohlédnutí ve venkovních prostorách i ve sklenících mnoho rostlin.

 

Ve všech lokalitách, které jsme dnes prošli, bývalo mnoho hostinců. Ale nejvíce lidé vzpomínají na hostinec U Lišků, kam nejčastěji chodívali důstojníci a někdy i vojáci z místní posádky za krásnými děvčaty. Býval tu vyhlášený nevěstinec…

 

Dnes je to vše. V příštím díle vás pozvu do ulice Palackého, nejdůstojnější části Mladé Boleslavi. V ní se po obou stranách nachází to nejlepší ze stavitelského boomu konce 19. a začátku 20. století.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 564x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
šestset padesát pět:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 75x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 175x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 153x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 263x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 240x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 804x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 820x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset padesát pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019