joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské divadlo

19. června 2019 10:13:10

Městské divadlo Mladá Boleslav

Vítám vás u pokračování, které celé věnuji boleslavskému divadlu. Vypravíme se za ochotníky do poloviny 19. století, za J. K. Tylem, V. F. Rudolfem a dalšími nadšenými vyznavači „prken, jež znamenají svět“. Prohlédneme si secesní boleslavské divadlo a povíme si něco málo z jeho více než stoleté historie.

Víme již z minulých dílů, že v letech 1870 - 2004 hráli ochotníci divadlo v nové radnici. Ale již předtím se v různých hospodských sálech představení hrála. První jeviště bylo zřízeno v roce 1840 v hostinci U Zlatého věnce na Staroměstském náměstí. V té době zde vystupovali němečtí herci.

O tři roky později se zde uskutečnilo první české představení. Herci Českého ochotnického kroužku, založeného přáteli J. K. Tyla, F. Plačkem a J. J. Pešicem, si vybrali jedno z děl obrozeneckého dramatika Václava Klimenty Klicpery Žižkův meč. Krejčovský mistr F. Holmann připravil rekvizity a režie představení se ujal finanční úředník Josef Kroupa. Malíř Alois Košátecký a truhlář Vojtěch Zahradník vyrobili pro německé ochotníky kulisy a oponu, ti vše potřebné pro předvedení hry prodali svým českým kolegům. Výtěžek z této frašky byl věnován opatrovně malých dětí.

 

V této době vystupovaly většinou německé kočující společnosti. Přesto se uskutečnilo několik českých her. Byly to například německé veselohry Třináctý plášť a Žlutá zimnice, které přeložil divadelník Jan Nepomuk Štěpánek. Na počest svátku krajského rady Davida uvedl spolek frašku Tři hodiny před svatbou. Posledním českým představením bylo Klicperovo drama Loupež. Potom krajský úřad hraní českých her zakázal pod záminkou, že „herci, kteří v nich vystupují, jsou nespolehliví a neposkytují záruku, že by mohli předvést esteticky dokonalý zážitek“.

Po velkých záplavách v roce 1845 povolil krajský úřad jedno představení českých a německých ochotníků ve prospěch pražských občanů postižených záplavami. Zahráli celkem šestkrát frašku Roztržitá od Augusta von Kotzebue.

 

V tomto roce nezůstalo pouze u jedné hry. Do města přijela Zöllnerova česká divadelní společnost, která se jako jedna z mála nebála vystupovat s českým repertoárem. Podařilo se jí získat povolení k ochotnické činnosti. Potom, co byl J. K. Tyl propuštěn ze Stavovského divadla, stal se členem tohoto souboru. Byl nejen hercem, ale i režisérem svých her i překladatelem děl z němčiny. V Boleslavi bydlíval s manželkou, její sestrou a se svými dětmi, Marií a Otokarem, kteří také vystupovaly v některých hrách, v hostinci U Zlatého soudku (stával v místech dnešní prodejny Jizerka), a nosíval svůj typický dlouhý plášť. Lidé ho měli velmi rádi a vážili si ho. Uváděné hry, např. Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce nebo Klicperovo dílo Jan za chrta dán, v níž hrál Tyl rytíře Kozojedského, byly vždy vyprodány a dočkaly se dalších repríz. Boleslavská čtenářská jednota (měla se jmenovat Jiskra, ale to se zdálo úřadům moc výbušné) pomáhala společnosti s rekvizitami. Nejenže jim je obstarala, ale navíc i zadarmo půjčila. Německé společnosti musely za vypůjčené věci platit...

Lidé, kteří stáli u těchto prvních krůčků českého divadelnictví, byli povýšeni a přeloženi do jiných měst, aby nemohli působit veřejně. Povíme si o těch, bez kterých by boleslavské divadlo nevzniklo.

František Plaček (1809 – 1888) byl právníkem a politikem. Snažil se zejména zlepšit život lidem na venkově. Ve svých politických funkcích se zajímal o kulturní život, vydával básně i články v časopisech. V Boleslavi nejen zajistil první české představení, ale z jeho popudu byla postavena i škola. Jiří Jan Pešice, Plačkův a Tylův spolupracovník, se jim snažil pomáhat a prosazovat české hry. Získal ve městě místo vojenského písaře a spolu se syny z řemeslnických rodin utvořil Vlasteneckou družinu.

 

Městské divadlo Mladá Boleslav

V roce 1860 byl v Boleslavi založen Ochotnický spolek, který navázal na činnost Českého ochotnického kroužku. Po dlouhé době se klempíři Karlu Mayovi podařilo získat povolení na osm českých divadelních představení. O vánočních svátcích se hrála fraška Ernsta Raupacha Duch času. Výnos z této produkce byl věnován městské nemocnici.

 

Na počest významného divadelníka J. J. Kolára přijal spolek v roce 1868 jméno Kolár. Největšího rozvoje dosáhli ochotníci pod vedením Václava Františka Rudolfa. Divadlo ve městě hrálo pravidelně, místní se střídali s hostujícími společnostmi. Spolek Kolár se zúčastňoval i všech kulturních akcí v Boleslavi, přispíval nejen svými hrami, ale často i finančně. Podporoval rozvoj obrozeneckého hnutí a českého jazyka.

 

Jméno Kolár nosilo několik českých herců. Ten náš, po kterém byl spolek pojmenovaný, se jmenoval Josef Jiří Kolár (1812 – 1896). Studoval filozofii, přírodní vědy i lékařství. Uměl několik světových jazyků, procestoval jako vychovatel syna uherského šlechtice skoro celou Evropu. Byl i nadějným klavíristou, ale nejvíce ho lákal divadelní svět. Začínal jako herec v Tylově Kajetánském divadle sídlící na Malé Straně. Byly mu svěřeny role, které před svou smrtí hrál Karel Hynek Mácha. Protože na divadelních prknech uspěl, získal angažmá ve Stavovském divadle. Po odchodu J. K. Tyla z tohoto divadla se stal vůdčí osobností souboru, byl nejen hercem, ale i vrchním režisérem a uměleckým ředitelem. Patřil mezi trojici prvních překladatelů světových her. Spolu s Karlem Ignácem Thámem a Josefem Kajetánem Tylem překládali díla W. Shakespeara (Hamlet, Kupec benátský, Macbeth, Zkrocení zlé ženy), F. Schillera (Loupežníci) a J. W. Goetha (Faust).

 

V Boleslavi v této době vystupovala Divadelní společnost Pavla Švandy ze Semčic (1825 – 1891). Tato vesnice leží kousek od Boleslavi. Pro své vystoupení si společnost vybrala operetu Netopýr, úplnou novinku od J. Strausse ml. Představení byla vyprodaná, herci sklidili velké uznání a boleslavští se dočkali mnohých repríz. Pavel vystupoval převážně v Praze, kde se seznámil s J. K. Tylem i s dalšími divadelníky. Také zde poznal svou budoucí manželku, herečku vystupující pod jménem Eliška Pešková. Několik jejich dětí také hrálo divadlo. Pavel Švanda byl šéfem činohry Prozatímního divadla, psal české básně a přispíval svými články do časopisů Květy a Lumír. Švandova společnost vystupovala nejen v divadlech v Praze, několik jich sám Švanda otevřel, ale také v Plzni a v dalších českých městech. Nabídku na převzetí divadla v Brně Na Veveří neodmítl a úspěšně zde působil až do své smrti. Pavel Švanda ovlivnil rozvoj divadelnictví nejen v Brně, kde patří dodnes k jeho nejvýraznějším osobám, ale dokázal i pozvednout úroveň českého divadla, zejména v komediálních kouscích. Jeho manželka byla vyhledávanou herečkou do komických konverzačních her či veseloher. Sama jich několik napsala a přeložila z němčiny a francouzštiny.

 

Po uzavření sálu v radniční budově přišla na řadu dlouhá jednání o postavení nového divadla. O tom, že je potřeba, spory nebyly, lidé hojně navštěvovali všechna představení. Radní si uvědomovali, že město potřebuje stálé místo pro konání divadelních či jiných představení. Šlo o to, kde. Plán některých, aby budova stála v místech, kde byla později postavena pošta a spořitelna, neprošel. Naštěstí vyhrál návrh, podle kterého by k již stojícím budovám reálky, měšťanské školy a sokolovny přibyla další reprezentativní budova a Palackého ulice by se stala výstavní třídou města. Radní tudíž odkoupili další část Šámalovy pomologické zahrady.

 

Byla sestavena komise, která měla vybrat vhodného architekta, nejlepší projekt a také dohlížet na výstavbu. Předsedou komise byl lékař Eduard Bičík. Pomáhal mu právník Bedřich Bobek, sochař Karel Mauermann, profesor Vilém Goth, Josef Grass, továrník Štěpán Hiller. Velký vliv na výběr místa i projektu a posouzení všeho, co souviselo s provozováním divadla, měl Václav František Rudolf, nejvýznamnější boleslavský ochotník.

 

Městské divadlo Mladá Boleslav

Vypracování projektu svěřila komise proslulé vídeňské firmě Fellner & Helmer, která již měla značné zkušenosti s výstavbou divadel. Část radních si uvědomovala, že kultura patří do nové doby, je třeba ji podporovat a zpřístupnit všem v hezkém prostředí.

Divadelní komise byla spokojena s vnitřním prostorem, ale nelíbila se jí vnější podoba. Zdálo se jim, že styl italské renesance, ve kterém bylo divadlo navrženo, je již zastaralý, přáli si modernější a reprezentativní vzhled budovy, nejlépe ve stylu právě probíhající secese. Požádali tedy Jana nebo Rudolfa (stále nevím, který to byl) Kříženeckého a Emila Králíka o vypracování nového projektu. Nevýhodou tohoto řešení bylo zpoždění stavby o víc než rok a zvýšení nákladů z původních 280 000 na 480 000 korun. Vnější část budovy je tedy dílem českých architektů, vnitřní prostory vídeňských. Po schválení obou projektů se do stavby pustil boleslavský stavitel Antonín Hercík spolu s místními řemeslníky.

 

Základní kámen byl položen v listopadu 1906, po třech letech, 21. 11. 1909, bylo divadlo slavnostně otevřeno. Starosta města Bohumil Matoušek pronesl slavnostní řeč, v níž popsal průběh výstavby a poděkoval všem, kteří přispěli k zdárné realizaci. Potom zahájil slavnostní program, v němž vystupoval pěvecký sbor Boleslav a členové ochotnického spolku Kolár. Zpěváci zazpívali pod vedením J. C. Sychry skladbu Český chorál, kterou sbormistr připravil pro tento večer. Také scéna Slavnostní vstup profesora Viléma Gotha byla nacvičena jen pro tuto příležitost. Na večerní představení si Kolár připravil Jiráskovu hru Lucerna. Divadelní spolek přispíval finančně při stavbě i po zahájení provozu divadla. Celý výtěžek ze slavnostního představení věnoval městu na rozvoj divadelnictví.

 

V divadle vystupoval nejen spolek Kolár, ale i různé kočovné společnosti. Konaly se zde i večery k významným výročím, vystupovaly zde boleslavské spolky se svým programem, hrála se tu nejen dramata, ale i opery či operety, zněla tu hudba B. Smetany nebo A. Dvořáka. Vznik republiky oslavil Kolár 28. 10. 1918 Tylovou hrou Strakonický dudák. Až do roku 1945 se tu hrály většinou české hry, ve válečných obdobích se aktivita herců zvyšovala, pokud získali povolení, často posílali výtěžek z vystoupení potřebným.

 

V roce 1945 vznikl první stálý herecký soubor, v roce 1966 bylo divadlo sloučeno s kladenským. Působilo pod názvem Divadlo Jaroslava Průchy. Nebylo to pro naše divadlo šťastné řešení, jak také jinak, v té době. Počet nových her se snížil, vše důležité se odehrávalo na Kladně. Do města ale častěji přijížděla pražská divadla, vystupovali zde známí a oblíbení herci.

 

Až v červnu 1994 se podařilo mladoboleslavským vytvořit vlastní soubor a obnovit samostatné divadlo. První inscenací Městského divadla Mladá Boleslav bylo drama Julia Zeyera Radúz a Mahulena, pro kterou nazpívala píseň Matky Země Marta Kubišová.

 

Městské divadlo Mladá Boleslav

Tolik ke stručné historii mladoboleslavských ochotníků a divadla. Nyní se pojďme podívat, jak budova vypadá. I po různých přestavbách a opravách zůstala v secesním stylu. V průčelí jsou dva mohutné pylony, na nichž stojí dvě sousoší. Vytvořil je pražský sochař Jan Štursa. Vlevo je Probuzení národa, pod ním dvouocasý český lev, vpravo Vítězství umění a lev jednoocasý, kterého má Boleslav ve znaku. Na bocích pylonů jsou štukové letopočty MCMIX. Uprostřed průčelí před štítem je socha sedící múzy Thálie, dílo sochaře J. Vorla. Pod ní je zlatý nápis „Umění – síla života“. Větička vadila nacistům, zakryli ji omítkou. Hlavní vstup do divadla je pod markýzou, jejíž podpůrné sloupy jsou ozdobeny pozlacenými monogramy MB. Vede k němu nájezd a středové schodiště.

Plášť budovy je vyzdoben keramickými maskarony, měděnými věnci, festony a monogramy. Jsou dílem sochařů J. Vorla a J. Čapka. Maskarony znázorňují jednotlivé druhy umění, výrazy tváří jsou výmluvné a na budově divadla vypadají krásně. Byly modelovány v keramické dílně a potom natřeny barevnou glazurou.

 

V interiéru se po řadě oprav mnoho secesního nedochovalo. Útulné prostředí doplňují drobné plastiky a zlacení. Slavnostní, v zářivých barvách malovaná opona, je dílem malíře Theodora Hilšera, který zasadil múzu Thálii a další postavy do údolí řeky Jizery před zříceninu hradu Michalovice. Uprostřed dolní části je městský znak, postavy rámují dekorativní prvky. Autor ji celou maloval v sedě, protože byl ochrnut na obě končetiny. Musím pochválit sedadla, jsou nejenom hezká, ale i velmi pohodlná. I po delším sezení mě nebolí záda. V Národním divadle jsem se z tohoto důvodu nemohla dočkat konce…

 

Závěrem bych vás ráda seznámila s mužem, který byl po dlouhá desetiletí nejdůležitější osobou v mladoboleslavském divadelním světě. Václav František Rudolf (1851 – 1937) prožil celý život v Boleslavi. Pracoval na radnici v různých pozicích, začínal jako písař, vypracoval se na ředitele městských úřadů. Byl dlouholetým ředitelem sboru Boleslav a spolku Kolár, fotografem a malířem. Stovky jeho maleb zachycují město v druhé polovině 19. století. Krásnou knihu, vyprávějící o životě v této době nejen napsal, ale i doplnil vlastními ilustracemi a nazval ji příhodně Staré obrázky boleslavské. Sepsal také mnoho příspěvků do regionálních novin a časopisů. Hrál na několik hudebních nástrojů, sbíral motýly a uměl obsluhovat ohňostroje.

Ale nejvíce je znám v divadelním světě. Jako herec vystupoval v Kramuelově kočovné společnosti, posléze ve spolku Kolár. Třicet let ho řídil, za jeho vedení zažil svá nejlepší léta. Vychovávali i mladé herce, dokázali držet krok s pražskými hvězdami, které v divadle hostovaly. Získal spolku prestiž a uznání. Sám hrál ve stovkách rolí, některá představení režíroval. Stál u zrodu divadla v radnici i u nového v Palackého ulici. Byl tím, kdo pronesl poslední slova v uzavřeném divadle, ale i tím, kdo pronesl první slova v nové divadelní budově. Byl to velikán boleslavského kulturního života, nejen že rozvíjel český jazyk ve své práci, ale i ve svém volnu obdařoval lidi uměním divadelním či pomáhal při dalších kulturních setkáních. Zachoval nám ve svých článcích, knihách i obrázcích věčnou vzpomínku na časy minulé, na lidi, kteří v té době žili a tvořili. Jeho zásluhou se boleslavské divadlo rozvíjelo a dodnes patří mezi ty nejvíce navštěvované.

 

V úplném závěru se zmíním o jednom představení, které máme s manželem rádi a několikrát jsme ho zhlédli. Je to komedie Muži v offsidu, kterou podle Karla Poláčka upravil Martin Vačkář a Ondřej Havelka. Získala několik cen, ať už od diváků nebo odborné poroty. Pokaždé je představení trochu jiné, herci reagují i na politické události, ale vždy je to velký zážitek. Ondřej Havelka dokázal skloubit příběh s hudbou, která je mu vlastní, a herce hodící se do tohoto žánru. Podělil se s diváky i o rodinnou píseň…

 

Jsem na konci divadelního dílu. Vím, je trochu delší, ale příště to napravím, slibuji, že se tolik nerozepíši. Ale divadlo je obor, o kterém bych mohla napsat články tři. V Boleslavi bylo a je stále vyhledávané, zvlášť nyní, kdy se krásné prostředí snoubí s uměleckými výkony. Dnešní herci navazují na tradici, kterou započali první vlastenci, kteří se nebáli překážek a zákazů, snažili se prosadit český jazyk nejen na divadelní prkna, bavili a povzbuzovali lidi v běžných i těžkých časech. Patří jim za to velký dík…

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

The Reader View of Wikipedia

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 513x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 74x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 174x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 152x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 261x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 239x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 804x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 819x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista padesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019