O tom, že počasí je všeobecně nejoblíbenější konverzační téma, víme všichni. Přesvědčit se o tom můžou v těchto teplotně náročných dnech i ti, kdo jindy raději hovoří o pohybu burzovních indexů, nebo po čem je dneska v jídelně sekaná.
Hned ráno cestou do práce si sdělujeme, kolik komu naměřil venkovní teploměr. S výsledky amatérského měření se oslovují i ti, kdo spolu již léta nepromluvili. „U nás je minus šestnáct,“ chlubí se podupávající cestující na autobusové zastávce. „Já měl sedmnáct a půl,“ kontruje pyšně další pasažér, ačkoli bydlí jen o ulici dál a ještě před chvílí byl na mrtvici, protože nenastartoval auto. „A mně přestaly nést slepice,“ běduje žena zachumlaná do změti šál. Asi si musela dát ke snídani místo obvyklého hemenexu müsli s jogurtem.
Jejím slípkám se nedivím. V mrazivých dnech vydávají více než kdy jindy většinu energie na uchování tělesné teploty a na snůšku už jim pak žádná nezbývá. A bodejť by nebylo krušno domácímu kuru, když i tučňákům Humboldtovým ve zlínské zoo takový mráz nevyhovuje a ošetřovatelé je stěhují do vnitřních prostor.
Jestli tučňáčkové požívají i nějakou zvláštní stravu přízpůsobenou teplotním podmínkám, to netuším. Ale zamlouvá se mi přístup pracovníků jedné kazachstánské zoo. Jejich opice dostávají v zimě svařené víno, protože je prý chrání před virovými infekcemi dýchacího ústrojí. V Karagandě, kde se tato sympatická zoologická zahrada nachází, klesají v těchto dnech běžně teploty až k minus 33 stupňů Celsia a opičkám alkoholický nápoj s kousky ovoce, medu, citronu a cukru velice chutná.
Ale vraťme se zpátky k tuzemským mrazům. Věděli jste, že během jediné mrazivé noci ztratí ptačí tělíčko až pětinu váhy? Uvědomím si to se zrnkem závisti pokaždé, když po ránu v koupelně vstupuji na váhu svou. Líbí se mi lidská solidarita s načepýřenými opeřenci, proto i já poctivě sypu do krmítek, věším po stromech lojové dobroty a pak se snažím identifikovat druhy hodujících pěvců.
Jestli však někomu v přírodě tuhé mrazy ze srdce přeju, tak jsou to klíšťata. Nějak jsem si k nim zatím nevytvořila kladný vztah, ačkoli jsem se lety vypracovala i k tomu, že jsem si schopna pochovat v dlani žábu. Pokud trvají alespoň čtyři dny po sobě mrazy s ranními teplotami pod -12 °C a denními do -5 °C, potom můžeme klíšťat na jaře a podzim následujícícho roku očekávat méně. Dalo by se tedy říct, že arktické počasí působí tak trochu jako přírodní čistič.
A co užitečného si ze zimních vychytávek můžeme od zvířat převzít my lidé? No, to záleží na nátuře, ale měla bych jednu radu z ptačí říše. Je známo, že již dva malí pěvci přitisknutí k sobě ztrácí o čtvrtinu méně tepla. A spaním ve skupinkách, kdy odolávají mrazům těsně namačkáni na sebe, se dá uspořit až 80 procent. A jestli mi teď nějaký puritán hrozí ukazováčkem, ať se mi odtajní. Vzpomenu si na něj v květnu, až mu přijde účet za plyn.
Autor: Zdeňka Ortová
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 20. 4. 2023