O tom, že počasí je všeobecně nejoblíbenější konverzační téma, víme všichni. Přesvědčit se o tom můžou v těchto teplotně náročných dnech i ti, kdo jindy raději hovoří o pohybu burzovních indexů, nebo po čem je dneska v jídelně sekaná.
Hned ráno cestou do práce si sdělujeme, kolik komu naměřil venkovní teploměr. S výsledky amatérského měření se oslovují i ti, kdo spolu již léta nepromluvili. „U nás je minus šestnáct,“ chlubí se podupávající cestující na autobusové zastávce. „Já měl sedmnáct a půl,“ kontruje pyšně další pasažér, ačkoli bydlí jen o ulici dál a ještě před chvílí byl na mrtvici, protože nenastartoval auto. „A mně přestaly nést slepice,“ běduje žena zachumlaná do změti šál. Asi si musela dát ke snídani místo obvyklého hemenexu müsli s jogurtem.
Jejím slípkám se nedivím. V mrazivých dnech vydávají více než kdy jindy většinu energie na uchování tělesné teploty a na snůšku už jim pak žádná nezbývá. A bodejť by nebylo krušno domácímu kuru, když i tučňákům Humboldtovým ve zlínské zoo takový mráz nevyhovuje a ošetřovatelé je stěhují do vnitřních prostor.
Jestli tučňáčkové požívají i nějakou zvláštní stravu přízpůsobenou teplotním podmínkám, to netuším. Ale zamlouvá se mi přístup pracovníků jedné kazachstánské zoo. Jejich opice dostávají v zimě svařené víno, protože je prý chrání před virovými infekcemi dýchacího ústrojí. V Karagandě, kde se tato sympatická zoologická zahrada nachází, klesají v těchto dnech běžně teploty až k minus 33 stupňů Celsia a opičkám alkoholický nápoj s kousky ovoce, medu, citronu a cukru velice chutná.
Ale vraťme se zpátky k tuzemským mrazům. Věděli jste, že během jediné mrazivé noci ztratí ptačí tělíčko až pětinu váhy? Uvědomím si to se zrnkem závisti pokaždé, když po ránu v koupelně vstupuji na váhu svou. Líbí se mi lidská solidarita s načepýřenými opeřenci, proto i já poctivě sypu do krmítek, věším po stromech lojové dobroty a pak se snažím identifikovat druhy hodujících pěvců.
Jestli však někomu v přírodě tuhé mrazy ze srdce přeju, tak jsou to klíšťata. Nějak jsem si k nim zatím nevytvořila kladný vztah, ačkoli jsem se lety vypracovala i k tomu, že jsem si schopna pochovat v dlani žábu. Pokud trvají alespoň čtyři dny po sobě mrazy s ranními teplotami pod -12 °C a denními do -5 °C, potom můžeme klíšťat na jaře a podzim následujícícho roku očekávat méně. Dalo by se tedy říct, že arktické počasí působí tak trochu jako přírodní čistič.
A co užitečného si ze zimních vychytávek můžeme od zvířat převzít my lidé? No, to záleží na nátuře, ale měla bych jednu radu z ptačí říše. Je známo, že již dva malí pěvci přitisknutí k sobě ztrácí o čtvrtinu méně tepla. A spaním ve skupinkách, kdy odolávají mrazům těsně namačkáni na sebe, se dá uspořit až 80 procent. A jestli mi teď nějaký puritán hrozí ukazováčkem, ať se mi odtajní. Vzpomenu si na něj v květnu, až mu přijde účet za plyn.
Autor: Zdeňka Ortová
Dnes jsem se Zdeni dostala ke čtení tvého textíku. V těchto dnech jsou snad už ty nejkrutější mrazy za námi, nicméně nás jistě všechny dost potrápily. A nejen nás, právě na zvířata a přírodu jako takovou, jsem musela často myslet..
I naše slípky přestaly v tomto období téměř snášet, příroda to tak zařídila, protože případné líhnutí mláďat při nižších teplotách je nežádoucí.
Zprávu o opičkách, které dostávají svařák jsem taky zaznamenala. Ač je to úsměvné a svařené víno má dojista i své kladné stránky, (nedivím se, že opicím chutná, sama se jím občas ráda zahřeju) v případě zvířat to na mě působí trošku rozpačitě, neboť je známo, že je zvířací organismus vnímavější na veškeré okolní látky - jak vnější, tak i užité vnitřně. Navíc je propagováno, že alkohol zahřeje pouze zdánlivě a naopak můžeme snadněji prochladnout, proto se v chladných dnech považuje jako zrádný..
Je skvělé Zdeničko, že také poctivě sypeš ptáčkům a že poukazuješ na to, jak je to v zimním období důležité. Ptáci skutečně ztrácí podstatně ze své váhy a proto musí jíst víc, než v teplých dnech. Každý den, je bojem o dostatečném sehnání potravy, který doslova souvisí s přežitím (především noci).
Moc jsi mě Zdeninko svým článkem potěšila a s chutí jsem si jej pročetla. S milým závěrem se nedá nesouhasit, tulení se a následné zahřátí prospěje jistě každému... :-)
Tulit se, tulit se, tulit se. A myslím, že nic nepokazíme, když to vylepšíme receptem kazachstánské zoo. Děkuji za nové informace, ráda jsem si početla.
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 20. 4. 2023