joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavský lesopark Štěpánka

12. května 2020 19:33:00

Park Štěpánka

Milí čtenáři, dnešní pokračování mladoboleslavského seriálu bude odpočinkové. Najdete v něm mnohé přinášející lidem chvíle oddychu a zábavy - procházky v přírodě, sportování, pozorování zvířat ve vodě i na souši, poslech hudby i výstavu uměleckých děl. Vše zde můžete vidět nebo prožít, některé aktivity jen v určité dny, většinu běžně, celoročně.

My jsme největší městský park s poetickým jménem Štěpánka navštívili v minulých dílech. Na jeho okraji jsme se zastavili u Suchého mlýna, zabruslili jsme si na přírodním kluzišti a poseděli u baráčníků na rychtě. V dnešním díle se podíváme, jak park vznikl, a co je v něm na 32 ha návštěvníkům k dispozici.

 

Založení parku se odehrálo po polovině 19. století. V té době byl ustanoven Okrašlovací spolek pro Mladou Boleslav a okolí, který se snažil “upraviti a zkrášliti město”. Víme již, že mnoho zeleného ve městě nebylo. Městské rybníky se staly odložištěm všeho možného, ulice byly plné smetí a nevábného odpadu, v okolí se nacházely pouze holé stráně, na kterých se pásly kozy. Spolek byl založen v roce 1872 a hned se pustil do výsadby stromů a alejí kolem všech silnic a také na místa, kam se rostliny hodily. Tisíce keřů, stromů a květin zazelenaly různá zákoutí. Členové spolku zakládali parky, doplňovali je lavičkami a pískovišti, zřídili a udržovali schůdné cesty. A nejenže vysazovali a zakládali, ale také se o výsadbu starali, aby rostliny prospívaly. Podíleli se na rozšiřování zeleného území a finančně podporovali hlídače parku.

 

O vznik spolku se nejvíce zasloužil starosta města Karel Mattuš, o němž jsem již několikrát psala. Ten stál na úplném počátku myšlenky na ozdravení města vysušením rybníků a založením lesoparku. Spolupracoval s Antonínem Honsem, později velkou část úsilí parku věnovali právník J. E. Slavík, pokladník spolku i městské spořitelny Karel Hejda, účetní cukrovaru a jednatel spolku Emanuel Nebesář. Prvním předsedou spolku byl kaplan P. Václav Čtyroký. Začínal s 88 členy, o 14 let později jich měl 144, za předsedy právníka J. E. Slavíka (mlýny) měl až neuvěřitelných 409 členů. S množstvím nadšenců vzrůstaly i příjmy a majetek, který spolek vlastnil. V čele spolku stáli významní občané města, např. prof. Ferdinand Strejček nebo místní rodák, architekt Václav Neckář, který pro park navrhl dřevěný hudební pavilon. Rozrůstání spolku si vyžádalo v roce 1894 změnu stanov a názvu. Od této doby nesl spolek jméno Zemědělský a okrašlovací spolek pro Mladou Boleslav a okolí.

 

Území kolem Klenice se nacházelo daleko za městem. Byly tu stráně řídce porostlé keři, louky u potoka byly pronajaty pastýřům, nevedla tudy žádná cesta. Na Klenici se nacházely na tři desítky rybníků, nestály tu žádné mosty. Myšlenky založení městských sadů se ujal Okrašlovací spolek a přilákal i další boleslavská seskupení.

Skalnaté stráně byly vysušené, musela se navážet i zemina a zejména vysušit všechny rybníky. Tato činnost stála u počátku vzniku parku. Stráně byly osazovány až čtyřikrát za sebou, než se podařilo rostlinách a sazenicím uchytit. Tisíce semenáčků, jen v části u Dubců jich bylo použito 6000, bylo vysazeno do nové zeminy a následně o ně pečováno.

 

Nejvíce vlastní fyzické práce věnoval sadům místní 36. pěší pluk, vojáci a důstojníci c. k. rakouské armády. Kolem roku 1876 začali budovat cesty. První vedla ke střelnici, kterou společně s místním Střeleckým klubem vojáci využívali. Spolupracovali s místním Okrašlovacím spolkem a podíleli se zejména na výstavbě několika dřevěných mostů, usazovali lavičky, zřizovali další cesty a schodiště, vysazovali stovky vzácných dřevin, keřů a květin.

 

V článku Mladoboleslavská zeměbranecká kasárna Na Celně jsem již psala o tom, že v našem městě sloužil následník rakousko uherského trůnu Rudolf, jenž se v roce 1881 oženil s belgickou princeznou Stephanií (Štěpánkou), připomeňte si, prosím. Na počest této události město vydalo Pamětní list. Přispěli do něj významné osobnosti boleslavského kraje, obsahoval mnoho naučných statí z různých oborů, které byly doplněny rytinami. A protože se důstojníci a vojáci velkou měrou podíleli na založení parku, byl na “stálou paměť “ pojmenován po Rudolfově snoubence. Víme, že Rudolf později zemřel i se svojí milenkou, ale Štěpánka na Boleslav nezanevřela, zajížděla do ní, zúčastnila se i svěcení plukovního praporu. Jistě je zajímavé, že pojmenování po belgické a rakousko - uherské princezně přežilo dobu po vzniku republiky, kdy všechno habsburské muselo pryč.

 

Nyní si také musíme říct, jak se sady jmenovaly v průběhu dějin. Území, na kterém nadšenci v 19. století vybudovali lesopark, bylo obrovské. Bylo proto přirozeně rozděleno do několika částí, které měly své vlastní názvy. I vybudované cesty dostaly svá pojmenování. Pro mě je nejkrásnější název Sady Štěpánčiny z období vzniku parku. Než komunisté vymysleli Sady Jana Švermy, říkalo se jim podle zažitých jmen jednotlivých částí. Ale Štěpánka zvítězila, překonala všechna historická období a dnes už nejen potají, ale i oficiálně žije dál.

 

Půjdeme po parku od baráčnické rychty a kluziště. Nad touto částí je rozložena čtvrť Dubce, a proto se i tato oblast nazývala Sady na Dubcích. Byla osázena v roce 1886 a poskytla nádhernou vyhlídku na město. Mezi lety 1875 - 1880 se budovala od rychty vedoucí Rudolfova cesta. Byl to úsek parku, o kterém jsem psala minule, který byl narychlo upravován před Rudolfovou návštěvou. Byl pro něj postaven most, aby se nemusel brodit Klenicí, jak bývalo zvykem. Část pod touto lokalitou se v letech 1915 - 1920 jmenovala Trávnického sady.

 

Eliščina cesta byla pojata jako hlavní komunikace a začínala na okraji parku za zimním stadionem, táhla se směrem jako Rudolfova, ale místy blíž ke Klenici. Vedla podél tenisových kurtů až na konec parku.

 

Hudební altán

Asi v  polovině cesty se dodnes nachází hudební pavilon, který postavili v roce 1897 místní sokolové a členové Zemědělského a okrašlovacího spolku. S návrhem na postavení altánu přišel předseda spolku J. Slavík. Jednatel spolku, profesor řemeslnické školy Václav Neckář, vypracoval stavební plány a dohlížel na výstavbu. Pavilon sloužil především k hudebním produkcím. Konávaly se zde promenádní koncerty, zahrát přijela i  Kmochova kapela z Kolína, mnohdy zpíval pěvecký sbor Boleslav. Pavilon stále využívají boleslavští jako místo setkávání a při pořádání dětských, školních nebo sportovních akcí.

 

Po Eliščině cestě dojdeme k Důstojnickým sadům. Byla to část parku, v níž založili důstojníci 36. polního pluku za účasti hraběte Degelfelda vojenskou střelnici. Ta stávala v Marockém údolí až do roku 1894, kdy byla přesunuta do modernější střelnice pod Chlumem. Nadále byla občas využívána, až v 50.letech musela ustoupit výstavbě letního kina. Tento přírodní amfiteátr mělo naplnit 3500 lidí. Promítaly se zde filmy, ale většinou prostory sloužily pro školy, k oslavám různých výročí, konaly se zde estrády a dožínky s lidovou veselicí. Bylo to nepříliš oblíbené místo zvláště pro školáky, protože účast na mnoha akcích byla povinná. Dnes je kino minulostí, nyní plocha slouží cyklistům.

 

Kolem střelnice byly vysázeny morušové stromy. Bývala tam také prachárna, ale málokdy v ní bylo střelivo. Víc než při vojenských povinnostech bylo možné najít majora pluku Aloise La Croixe se svým mužstvem v parku při sázení akátů, tisů, červených javorů, smrků, zeravů, bříz nebo dubů. Nebylo divu, že se jim nepovedla vojenská přehlídka a nebylo tudíž ani překvapivé předčasné přeřazení majora do penze.

V Marocké rokli, mezi Kolibou a letním kinem, si postavili důstojníci rakousko - uherské armády dva tenisové pískové kurty. Právě oni se stali propagátory této hry. V prostoru stávala oblíbená Lesní restaurace nazývaná lidově V Džungli, kde se konaly i odpolední čaje. Býval zde i hotel Stefanie, který nabízel luxusní ubytování s restaurací.

 

Nad Marockou roklí se říkalo Na Spravedlnosti, na starých mapách je název U Staré šibenice. Před mostem k Boží Vodě stával kdysi zděný most s jedním klenutým obloukem, po němž byli taženi na káře odsouzenci na popraviště. Stávalo v místech dnešní Kliniky Dr. Pírka. Poslední poprava lámáním kolem se zde uskutečnila v roce 1774. Delikventem byl otcovrah Ignác Schiffner z Dubé, jehož životní příběh zaujal Karla Hynka Máchu a literárně ho zpracoval v básni Máj.

 

V místech, kde kdysi stávala šibenice a životy lidí končily, postavil MUDr. Antonín Pírek v roce 1934 sanatorium a nemocnici. Nyní zde většinou životy začínaly, protože A. Pírek byl odborný lékař chorob ženských a porodník. Svou ordinaci měl v Palackého ulici (dnes městská policie), dojížděl operovat i do Prahy. Ve své nemocnici toužil využít všechny dostupné moderní léčebné postupy, zlidštit nemocniční prostředí, zajistit nemocným útulné pokoje a příjemný pobyt.

 

V sanatoriu se nacházely operační a porodní sály, vyšetřovny, laboratoř a rentgen. Pokoje byly situovány k jihu, měly nízké parapety, aby pacienti viděli z oken do přírody. Moderní bylo i zařízení ulehčující pobyt pacientům - korkové podlahy tlumící zvuk, ústřední topení, telefon, signalizace, teplá i studená voda, noční osvětlení pod postelemi, aby světlo nerušilo spánek. Bylo to prostředí luxusní, ale mohli si ho dovolit i ti, kteří pracovali v automobilce. Ze zaměstnaneckého Šimonkova fondu se hradily zvýšené náklady na léčbu. Léčily se zde choroby z celého lékařského spektra, někteří specializovaní lékaři do nemocnice docházeli. Ostatně, i dnes je tomu podobně.

 

Během války byla nemocnice změněna na vojenský lazaret. Pan Pírek se zapojil do odboje a byl odvezen do koncentračního tábora. Po válce byla nemocnice převedena do socialistického systému zdravotnictví a vše, co sloužilo lidem, zmizelo. Do pokojů byla přidána další lůžka, pokoje pro odpočinek s vyhlídkou do přírody byly zrušeny, na zvýšený počet nemocných nepřibylo hygienické zařízení, které bylo pouze na chodbě, pokoje byly nevytopené, o jídle nemá cenu ani mluvit. Mám osobní zkušenost, před porodem jsem se ocitla v jakémsi komůrce, kde snad mrzlo, a po porodu jsem ležela několik hodin na chodbě, protože jinde nebylo místo. Vzhledem k tomu, že se o budovu nikdo nestaral, zchátrala tak, že musela být uzavřena.

 

Až pádem komunismu se otevřel prostor pro vzkříšení předválečné slávy tohoto ústavu. Po dlouhém restitučním jednání byl objekt vrácen rodině a mohla začít rekonstrukce, nebo lépe řečeno výstavba úplně od nuly, protože stav budovy a parku byl velmi žalostný. Nicméně se majitelům podařilo vybudovat nemocnici s nadstandardní péčí, a to nejen léčebnými metodami, ale i přístupem k pacientům. Mnozí si zejména chválí kratší hospitalizaci, která je většinou spojena s moderními operačními metodami. Zejména v oblasti ortopedie patří Klinika Dr. Pírka mezi nejlepší pracoviště v naší republice.

 

Vzhledem k rostoucímu počtu operací a pacientů se majitelé nedávno rozhodli k přestavbě objektu. Přistavěná nová budova byla citlivě začleněna do lesoparku. Sály a ordinace byly doplněny novými přístroji, útulnějšími se staly i pokoje pro pacienty. V přízemí nové budovy přibyla i dobře zásobená lékárna.

K nemocnici patřil vždy park. V 30. letech se mu dostalo stejné péče jako nemocnici. Po komunistické éře se změnil k nepoznání. Až po vrácení objektu dědicům se zahrada probudila. Rekonstrukce proběhla podle dochovaných fotografií a vzpomínek pamětníků. Dnes slouží blízké okolí pacientům k posezení i krátkým procházkám, ale i běžným návštěvníkům, kteří si tu mohou prohlédnout řadu sochařských děl od světových i našich sochařů. Probíhají tu i výstavy doplněné informačními údaji. A tak nejen překrásné stromy a keře, ale i umělecká díla přispívají k vyléčení nemocných. Galerie pod širým nebem slouží i zdravým, protože jak víme, dobré psychické rozpoložení má velký vliv na naši zdravotní kondici.

A tak heslo MUDr. Antonína Pírka “Jsme si dobře vědomi toho, že pracujeme v soukromém ústavě a existence naše jest závislá na dobrém jeho jméně” zde žije dál.

 

Vedle Důstojnických sadů poblíž Klenice se nachází úsek Havlíčkových sadů. Pod stromy byl umístěn památník tomuto spisovateli s jeho podobiznou.

Na druhou stranu parku přejdeme po mostě. Těch je v parku několik, dnes jsou nově vydlážděny a už nejsou dřevěné jako ty původní. Mosty byly stavěny současně při vzniku parku, jsou tedy staré, různě široké. Při regulaci Klenice v letech 1910 - 1912 byly postaveny tři nové železobetonové můstky.

 

Nyní kráčíme Městskými sady čsl. legií. Pro sportovní využití se zde nachází nové discgolfové hřiště, pro děti dětské, které bylo vylepšeno velkou prolézačkou ve tvaru dřevěné lodi, a pro dospělé Crossfit park s novými posilovacími stroji.

 

Než dojdeme k tenisovému areálu, ocitneme se na území Pod Skalkou. Jsou zde krásné přírodní pasáže, cestičky točitě se vinoucí vzhůru a lákající k vyšplhání do horní části. Pod kopcem se nachází Centrální pikniková louka. Překvapila mě svou velikostí a tím, že je to vlastně velká plocha, na které roste jenom tráva. Nevím, jak v parném létě může být tato plocha využívána, nikde ani keříček či strom, který by dopřál odpočívajícím na louce trochu osvěžení. Ono v celém lesoparku je té zeleně o mnoho méně než bývalo.

 

Vyhlídkové molo s veverkami

V sousedství piknikové louky, v nejširší části Klenice, je nainstalováno vyhlídkové molo s lavičkami. I břehy jsou upraveny kameny s rostlinami. Molo hlídají velké veverky, které jsou součástí Veverčí stezky, čili naučné stezky veverky Štěpánky. Skládá se z deseti zastávek s cedulemi, které seznamují hráče s lesními zvířaty a lesem, nabízejí jim různé praktické úkoly, hry a sportovní vyžití.

 

Nyní půjdeme po Štěpánčině cestě, která je protilehlá s cestou Rudolfovou. Byla vybudována ze soukromých peněz a zavede nás až na okraj parku. Než se vypravíme za nejstarším boleslavským sportovištěm, povíme si, že i mnozí významní lidé přispěli na rozvoj parku. Nejen pro mě zatím neznámý donátor, který nechal zbudovat výše uvedenou cestu, ale i pro mnohé z nás známý Jan Eduard rytíř z Neuberka, který vysadil mnoho stromů podél cest a nechal postavit u vchodu do parku kamenný pavilon, na který byla po roce 1918 připevněna deska s jeho jménem.

 

Hned za bývalým zimním kluzištěm se nacházejí tenisové kurty, nejstarší nepřetržitě fungující sportovní areál v Boleslavi. Historie tohoto místa se začala psát v roce 1902, kdy vznikl Sportovní klub Mladá Boleslav, společný pro fotbal i tenis. O čtyři roky později se kluby rozdělily a tenis pokračoval pod názvem LTC (Lawn Tennis Circle) Mladá Boleslav. Město odsouhlasilo výstavbu dvou pískových dvorců, které dodnes slouží. Prvními členy klubu byli zejména studenti gymnázia a reálky, kteří kombinovali dva původně spojené sporty - dopoledne hráli tenis, odpoledne fotbalové utkání.

 

První velký tenisový turnaj byl svěřen zdejšímu klubu v roce 1904. Hrálo se zde Mistrovství severních Čech a Mistrovství města Mladá Boleslav. Tenis se úspěšně rozvíjel hlavně v meziválečném období. Ve 20. letech postavila na Štěpánce anglická firma Dunlop dva dvorce s antukovým povrchem, což byla velkolepá událost, protože příliš měst se kurtem s tímto povrchem pochlubit nemohlo. Na konci 20. let byly postaveny ještě dva dvorce, ale ty již z šedého bradleckého písku, tzv. bradlecké drtě, protože klub stále splácel antukové. V roce 1927 byla postavena nová dřevěná klubovna, místo “české chaloupky”, která sloužila již bruslařům. Stála na cihlových sloupech kvůli častým záplavám z Klenice.

 

Na boleslavských kurtech hrávali všichni významní tenisté té doby. Objevil se zde Karel Koželuh, dvojnásobný profesionální mistr světa, boleslavský Otto Herrman i další reprezentanti, kteří zde sehráli několik přípravných utkání před Davisovým pohárem. První mezinárodní turnaj se uskutečnil v roce 1927 v rámci Výstavy severních Čech, která proběhla na Výstavišti. Mimořádný zájem vzbudila u diváků exhibice v roce 1938, na níž ukázal své tenisové umění “král komiků” Vlasta Burian.

 

Válka utlumila nejen tenisový svět, ale připravila o život, mimo mnoha dalších, dlouholetého všestranného funkcionáře Karla Meissnera (článek Mladoboleslavská třída Václava Klementa). Po válce stagnace pokračovala, tenis byl považován za buržoazní sport. Na konci 60. let se konečně rozvíjí, objevují se vynikající tenisté, např. mně známí hokejisté Petr Šanda a Jiří Vokáč.

 

Tenisový areál

V roce 1974 si členové klubu postavili novou klubovnu. Ačkoli mnozí nesouhlasili s jejím umístěním, nakonec stavba zapadla do stráně jak ulitá. Slouží nejen tenistům, ale i jiným sportovcům při pořádání významnějších závodů. A dobré zázemí umožnilo mladoboleslavským vidět hvězdy tohoto sportu - Slávu Doseděla, Davida Rikla, Pavla Složila, Reginu Maršíkovou, Jana Birnera, Martinu Navrátilovou. O chod klubu se staral dlouholetý správce Miloslav Houska, kterého jsme měla tu čest při svých tenisových začátcích poznat. V 80. letech si opět tenisté rozšířili areál, přišlo plno mladých sportovců, ale i kvalifikovaní trenéři.

 

Nejúspěšnější akcí v tenisové historii se stal turnaj ŠkoFIN Tour 2000, na němž předvedlo mnoho známých osobností své tenisové umění - Václav Klaus, Dominik Hašek, Patrik Eliáš, Antonín Panenka, Ladislav Vízek, Miroslav Šimek, Martin Dejdar, Pavel Zedníček, Pavel Nový, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus a mnoho dalších. Je zřejmé, že klubu se daří, vychovává si nástupce v Tenisové škole mládeže, vlastními silami se podílí na provozu a rozvoji.

 

 

Na závěr jsem si nechal své pocity. Nebyla jsem v parku mnohá léta a velmi se za tu dobu změnil. Dříve jsem běhala po cestičkách, které lemovaly keře a stromy. Porostu bylo velmi mnoho, mnohdy jsem se v něm ztratila. Dnes je park velmi prořídlý, a i když můžeme vidět mnohé vzácné stromy, u nichž se nacházejí informační cedulky, mnoho jich bylo pokáceno. Viděla jsem rodiny pro mě nepříjemných nutrií, ale i kachny, ryby a zejména plno veverek.

 

Po revitalizaci přibyly informační tabule s mapami a s trochou historie, nachází se zde plno sportovišť volných k využití. Já jsem běhala volněji, kličkovala mezi stromy. Dnes je to spíše organizované, všichni běželi po cestičkách, nikdo se neprošel trávou a neprohlédl si okolí cest, nepřečetl si cedulky u stromů. Potkala jsem plno korzujících lidí i běžící maminky s kočárkem. I školní děti, které neradostně kráčely po cestě. Je jisté, že park se neustále vyvíjí, nedávná revitalizace ho zbavila mnoho zašlého a doufejme, že lesopark bude nadále sloužit návštěvníkům k jejich spokojenosti.

 

Pro ty, kteří čekají, kam se vydám příště, můžu prozradit, že opustíme předměstí a přírodu a postupně projdeme hlavní městská náměstí - Staroměstské a Novoměstské.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Wikipedie

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 352x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 170x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 382x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 454x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 689x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 554x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1155x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1880x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 660x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12396x   
přečteno: 10848x   
přečteno: 9998x   
přečteno: 9942x   
přečteno: 9121x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto dvacet:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 7. 2020