joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavský Starý rynek

26. května 2020 10:09:16

Týdenní trh na Starém náměstí

Milí čtenáři, v dalších dílech se vrátíme k počátkům osídlení. Nejprve si prohlédneme nejdůležitější náměstí v dějinách města. Staroměstský rynek byl prostor uvnitř zástavby, která vznikla přenesením města z Podolce na ostroh ke hradu. Začátky tohoto osídlení z roku 1334 si můžete připomenout v článku Vznik Starého města a mladoboleslavské cechovní zvyklosti. O dalším vývoji a stavbách na náměstí jsem se letmo zmiňovala v mnoha dílech seriálu, protože se mi to zdálo přirozené k danému tématu.

 

Víme tedy jak, kdy a kým bylo náměstí založeno. Víme také, jakými městskými branami a hradbami bylo uzavřeno Staré Město. Prohlédli jsme si i hlavní městský kostel Nanebevzetí Panny Marie, morový sloup s ochránkyní města Pannou Marií a palác Templ. Nyní se přesuneme spíše do 19. - 20. století a povíme si, co dalšího zajímavého se nachází na Staroměstském náměstí.

 

Ale nejdříve se podíváme daleko do historie. Místo na ostrohu, kam bylo v roce 1334 přeneseno z Podolce město, nebylo pusté a neobydlené. Naopak, lidé tu žili již velmi dlouho. Archeologické vykopávky nás odkazují až k letům 10 000 př. n. l. Nález z této doby, retušér na výrobu kamenných nástrojů, potvrzuje tuto domněnku. Mimochodem, snad pod každým domem na náměstí se našly zajímavé artefakty minulosti, ukazující na pradávné osídlení. O některých nálezech si ještě povíme později. Je velká škoda, že i když se výzkumy prováděly zejména při výstavbě inženýrských sítích nebo úpravách v domech, některé lokality nebyly zdaleka prozkoumány tak, jak by si zasloužily.

 

Domy na Starém rynku mají úctyhodnou historii. Některé dřevěné tu stály již ve 12. století. Zjistilo se, že když je požár zničil, uvolněné místo bylo využíváno jako pohřebiště. Ale již po 100 letech se opět na tom samém místě stavěly domy. Dá se říct, že výstavba náměstí probíhala na bývalém hřbitově. Zejména kolem hradu, v pozdější Pražské bráně i v dalších blízkých lokalitách, se našlo plno koster.

 

Nechyběly ani zajímavé archeologické nálezy. Na hradní baště se nalezla unikátní hliněná dýmka z přelomu 16. a 17. století. Již tehdy se ve městě z dýmek kouřilo. Nejen privilegovaní, ale později i vojáci, jak dokazuje nález mnoha poškozených dýmek ozdobených typicky mužskými dekory. V některých se dochoval i tabák.

V baště byl učiněn ještě jeden významný nález. Byly objeveny dvě kostry koní ze začátku 17. století. Není jasné, jak se na místo nálezu mohla zvířata dostat.

 

Tvar náměstí tvoří trojúhelník, který na jihu uzavírá hrad, na protější straně stará radnice a za ní kostel. I když to vypadá, že radnicí končí náměstí, není tomu tak. Kostel stál původně na samém závěru rynku, radnice byla postavena před něj až po polovině 16. století. Předtím sloužily radním různé měšťanské domy.

 

O domech jsem již psala v článku (odkaz výše), nahlédněte, ať máte ucelenější představu o tomto prostoru. Zjednodušeně můžeme říct, že většina domů je patrová, užší, stavěná do hloubky, přičemž zadní prostor byl využíván pro hospodářskou činnost, ubytování zvířat i pomocníků v domě, i pro provoz řemesel, zejména těch, která byla spojena s větším hlukem. Dřevěné domy byly postupně přestavovány. Nejčastější příčinou rekonstrukce domů byl oheň, jenž často zlikvidoval velkou část náměstí. Nové domy byly modernější a účelnější, tak jak šla doba a s ní nároky na provoz živností a bydlení. Se stavbou kamenných domů byly v 16. století postaveny i hluboké sklepy, mnohde 3 metry, ale i 15 metrů hluboké, patrové, navzájem propojené, sloužící nejčastěji k uskladnění zemědělských plodin i cennějších věcí ve válečných dobách a v neposlední řadě i jako úkryt před vojáky.

 

Domy s podloubím u hradu

Všechny domy na náměstí měly podloubí, které bylo velmi praktické. Vzhledem k tomu, že v každém domě byla nějaká živnost, sloužil přikrytý venkovní prostor k vystavení zboží. Mnohde bydlelo v jednom domě víc rodin, bylo potřeba vystavit i víc vyrobeného zboží. K tomu sloužily přístavky nebo kotce, v nichž prodávalo i víc hokynářů podobný sortiment. Na noc se zboží ukládalo do skladů v zadních částech domů. Mnozí využívali k vystavení svého zboží i stojany. V místnostech se netopilo, otevřeno bylo od ráno do noci. Prodávalo se i v neděli, při mších ale musel nakupující přijít vedlejším vchodem nebo nenápadně hlavním, aby ho strážníci neviděli. Obchody měly zavřeno pouze na Boží hod vánoční a velikonoční a na Nový rok. V obchodech s koloniálním zbožím se prodávalo všechno - potřeby pro zemědělce, školáky, úředníky i hospodyňky, ovoce vedle bičů...

Dobře pochodil ten, kdo uměl smlouvat, ať už prodával nebo nakupoval. Majetnější prodejci vystavovali své zboží v obchodech i před nimi, výlohy v dnešním stylu se objevily až v meziválečné době a s nimi i pevné ceny.

 

Jak již víme z různých dílů, nepořádek ve městě byl značný. Zlepšení mělo přinést dláždění, ale ne všude se povedlo k všeobecné spokojenosti. První vydlážděný chodník byl před hejtmanstvím, ale příliš dlouho nevydržel. Používaly se pískové dlaždice, které se brzy prošlapaly. Dlažba se tak stala neschůdná, chodec musel dávat pozor na kamínky a nerovnosti. Kvalitnější byl opukový kámen. Úprava chodníků mozaikovými vzory a obrubami šla ruku v ruce s vysazováním zeleně a úpravou veřejných prostor Okrašlovacím spolkem po polovině 19. století.

 

V ose náměstí spojující kostel, radnici a hrad stojí morový sloup s plastikou Panny Marie se svatozáří. Opodál stávala kašna zakončená andělíčkem. K ní vedly dřevěné roury vodu z Podstupenského pramene a pomocí staré vodárenské věže dodávaly vodu nejen do této kašny, ale i do některých větších domů. Ostatní si museli pro vodu chodit buď fortnou k prameni nebo ke kašně. Ta byla zbořena ve 20. letech 20. století. Kolem morového sloupu stávaly čtyři lípy, které byly zasazeny v roce 1879 na památku 25letého výročí sňatku císaře Františka Josefa s Alžbětou Bavorskou. O pár let později si v blízkosti sloupu postavil boleslavský výrobce sodovek František Pelant menší kiosek, v němž prodával své zboží, zejména limonády. Více o sloupu a kašně i o době, v které byly postaveny, naleznete v článku Mladoboleslavská ochránkyně.

Podloubí, které vytvářelo krásný vzhled náměstí, obdivovaný dodnes na starých fotografiích, bylo po obou protilehlých stranách. Domy byly přestavovány postupně, a tak se setkáme s různými stavebními styly. Po velkém požáru v roce 1859, kdy lehla popelem celá Židovská čtvrť a mnoho domů na náměstí, se ráz náměstí změnil. Na pomoc pohořelým byl vydán grafický list. O deset let později tu stály nové modernější domy, ale pozbyly svou typickou součást, u mnoha z nich zmizelo podloubí. A nejen u těch na západní straně, které byly zničeny ohněm, ale později i u domů na straně protější. U nich to bylo zejména proto, že se výroba z bytů stěhovala do továren. Zboží se z velké části nevystavovalo před krámy, ale už v nich, tak jak to známe dnes. Podloubí zůstalo jen u několika domů směrem k Železné ulici, a po obou stranách u hradu. V několika obchodech na východní straně náměstí můžete dodnes při vstupu vidět síňku či oddělený vstupní prostor před prodejní místností. To je právě pozůstatek po podloubí. Většina obchodů je i dnes úzká a protáhlá, a i když se prodává po celé ploše, můžeme si představit, že dříve zadní část sloužila k výrobě či skladování, zatímco v přední se prodávalo.

 

Výroční trh na Staroměstském náměstí

Do 16. století se volný prostor uprostřed jmenoval prostě “Náměstí”. Pak ale vzniklo Nové Město a tak se musela náměstí rozlišit. Nejčastěji se říkalo Staroměstský rynek. Tímto prostorem šly dějiny města, lidé se tu odpradávna scházeli nejen v době trhů, ale i při všech významných událostech. Tudy procházel pozdější prezident Masaryk, zde se lidé radovali z ukončení válek, zde vítali vznik republiky.

 

Trhy probíhaly od vzniku náměstí dvakrát týdně, přibyly i jarmarky. V roce 1757 dostala Boleslav povolení ke konání dvou výročních trhů v roce na vlnu a tkaniny. O něco později se mohly tyto komodity prodávat i na běžných trzích. Obchodníci jezdili se svým zbožím i do hodně vzdálených měst, nabízeli ho na jarmarcích a získávali tak nové zkušenosti, seznamovali se s lidmi a předávali si zprávy nejen ze svého oboru, ale i ze společnosti.

 

V úvodním díle o Staroměstském náměstí si všimneme také zájezdních hostinců a to proto, že majitelé využívali volný prostor před nimi. U některých významných hospod či hotelů se zastavíme v dalších dílech, dnes se podíváme, co se dělo před nimi.

 

Než se rozjela železnice, stalo se tak v roce 1864, spojení mezi městy zajišťovaly dostavníky. Byly to vozy tažené koňmi, uzavřené, aby se cestující nebo zboží či poštovní zásilky neumazali. Nebylo to cestování příliš pohodlné, vnitřní prostory byly někdy rozděleny přepážkami a místa na sezení byla úzká. Cestování bylo i poměrně drahé, po rozbitých a prašných cestách byl každý cestující rád, že se dokodrcal do cíle. Do ohrádky na střechu vozu se ukládala zavazadla. Po stranách vozu bývaly lucerny, které svítily a chránily kočího na kozlíku i cestující při nočních jízdách.

Zajímavý je původ jména “dostavník” - vůz se prostě dostavil na určené místo.

 

Staroměstské domy z druhé strany od Podolce

Dostavníky patřily zejména hostinským, kteří provozovali zájezdní hostince nebo podnikatelům. Na dobových fotografiích můžeme vidět jejich výchozí stanice před hotelem U Zlatého věnce, U Vodků, U Zlatého beránka (kočí František Weidl, Michael Patočka, Werner). Výpravčí dostavníků měl na starosti záznamy o cestujících, které jmenovitě vyplňoval na každé stanici. Po zaplacení jízdného a za zápis, vydával pasažérům jízdenky. Za zápis si účtoval šesták, tedy 10 krejcarů, za jízdu do Prahy jednušku, čili 1 zlatku.

 

Oblíbeným provozovatel dostavníku byl Samuel Goldberg, jenž stával U Vodků a zajížděl pravidelně do Prahy. Při této cestě nastupovali cestující před hotelem U Zlatého věnce v 11 hodin. První zastávka k napojení koní byla v Benátkách v hostinci U Borovičků. Koně se přepřahali při druhém zastavení ve Staré Boleslavi U Zahradníčků. Pak už se jelo až do Prahy a pokud šlo všechno dobře, příjezd byl kolem 19. hodiny.

 

Dostavníky byly využívány i na přepravu zboží. Tyto těžké dvouspřežní nebo trojspřežní vozy byly zakryty plachtou a řídili je formani. Náklad vykládali nádeníci, kterým sloužil železný hák zasazený v dřevěné rukojeti k vytažení beden a kufrů. Pak zboží nebo jiný náklad rozváželi na dvoukolkách do provozoven.

 

Nejen těžké dostavníky se proháněly po městě. Cestující jezdili i lehkými kočáry, kterým se říkalo bryčky. Ty pozdější už měly i sklápěcí střechu, měkká sedadla, vůz byl zavěšen na pružinách. Mnohé “horké hlavy” pokoušely osud zbrklou rychlou jízdou a soutěžením mezi “bryčkaři”. Ne vždy však dojeli do cíle, občas nevydržel kočár, někdy jízdu nezvládl kůň.

 

Zájezdní hostince od pradávna sloužily formanům a cestujícím. Bylo třeba napojit nejen koně, ale i lidi. V Boleslavi k tomuto účelu sloužily zejména tyto známé hostince - U Koruny na Podolci, U Zlatého věnce a U Zlatého beránka na Starém rynku, U Vodků na Novoměstském rynku, Kocanda na Ptáku či Flaklovka na dnešní třídě T.G. Masaryka. Aby kočí věděli, kde zastavit, mívaly hostince před vraty dřevěné jesle se senem. Nad vchodem býval zavěšený věnec z chvojí omotaný barevnými papírovými stuhami a namalovaná holba s pivem.

 

Železniční doprava ukončila dopravu dostavníkovou. Mnozí železnici přirovnávali k vodě - jednomu vzala, druhému dala. Lidé se zpočátku rychlé dráhy báli, při cestě do Prahy měli hlavně obavy z přejezdu po Stránovském viaduktu v Krnsku. Ale čas to všechno srovnal…

 

V příštím díle se podíváme do domů na západní straně náměstí a povíme si o největším hotelu ve městě, i když mnohé o něm už znáte.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Jiří Waldhauser - Archeologická tajemství

Wikipedie

 

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 823x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 212x   komentářů: 3, nejnovější: 24. 09. 2020, 17:07:43
přečteno: 45x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 372x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 977x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1634x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1158x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1326x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1110x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06

Nejčtenější

přečteno: 12794x   
přečteno: 11266x   
přečteno: 10360x   
přečteno: 10270x   
přečteno: 9513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šedesát čtyři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 23. 9. 2020