joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské staroměstské domy - západní část náměstí

15. července 2020 11:15:00

Sídlo OV KSČ a Hotel Věnec

Milí čtenáři, vítám vás na další procházce po Staroměstském náměstí. Budeme pokračovat na západní straně a zastavíme se u několika zajímavých domů. Musím ale v úvodu říct, že tři pozoruhodné domy již uvidíme pouze na fotkách, protože si místo jejich stání zabrali pro sebe komunisté. Asi se jim líbilo sídlit vedle nejznámějšího boleslavského hotelu a ve své nabubřelosti klidně zbourali stavby, které utvářely historickou podobu náměstí a dodávaly mu své kouzlo.

Začneme u nemovitosti, pod níž vede průchod k Templu. Také tento dům vlastnila knihkupecká a knihy milující rodina Nešněrova. Václav založil “Nešněrovu veřejnou zápůjční knihovnu” a nabízel v ní čtenářům několik tisícovek knih. Václav nejen knihy prodával, ale provozoval i knihtiskárnu, kterou založil v roce 1883. O sedm let později předal obchod s knihami mladšímu bratrovi Pavlovi. Po smrti Václava v roce 1895 převzal tiskárnu další sourozenec Josef, který byl nakladatelem a majitelem novin založených v roce 1880. O čtyři roky později začaly vycházet v Boleslavi pod názvem Jizeran.

V roce 1900 se stal majitelem domu cukrář Adolf Smutný a ke knihkupectví přibyla cukrárna, jak je patrné z dobové pohlednice a nově zavedených výloh. Tiskárnu i redakci Jizeranu přestěhoval Josef Nešněra do domu vedle kostela.

 

Zatímco Nešněrův dům vypadá i po dlouhých desetiletí pořád stejně, sousední doznal velkých změn. Nemovitost patřila k těm dražším, protože od poloviny 18. století se v ní nacházel malý domovní pivovar, s nímž se pojilo právo várečné. Při prodeji domu se k tomuto přihlíželo. V roce 1780 koupili dům od rodiny Šulvových, kteří neměli peníze na jeho opravu po požáru, manželé Henek a Barbora Kosíkovi.

K domu náležel i haltýř u Jizery. Založení hostince U Kosíků se datuje rokem 1835, ale možná to bylo o něco dříve. Byl to hostinec vyhledávaný, 200 let činný. Jméno se stále udržuje v povědomí, i když mnozí ho znají pod lidovým názvem “ V Prdeli”. Kosíkovi dům přestavěli, své jméno zvěčnili i na fasádu. V patře nechali zbudovat záchodový přístavek. V roce 1909 dostal hostinský povolení k uzavření oblouku podloubí skleněnou stěnou a vstupními dveřmi, a tak vznikl vytápěný hostinský lokál. Předtím seděli hosté v podloubí nebo na zahradě mezi jabloní a hrušní. Podzimní sklizeň a následný prodej tohoto ovoce přinášel peníze pro chudé. Vyhledávané bylo zejména plzeňské pivo od čepu a pivo z kosmonoského pivovaru, který se nacházel pod hradem. V nabídce byly snídaně na vidličku, levné večeře, obědy pro svobodné pány, které si mohli předplatit, i pivo do džbánků “přes ulici”.

V roce 1888 hostinec převzal bývalý číšník od Zlatého Věnce František Novotný. Ponechal název U Kosíků, tedy dobře zavedené jméno.

 

Vedlejší dům dnes vypadá podobně jako Kosíkův. Oba sousední domy byly přestavěny v roce 1993. Nicméně původní stavba, ta s trojúhelníkovými horními okny, měla zajímavou historii. Zápisy nám říkají, že dům koupil v roce 1605 Vladislav Odkolek z Újezdce na Vlčím Poli, ale již o měsíc později ho prodal úředníkům špitálu Kateřiny Militké. Od nich ho po roce koupil i s haltýřem městský úředník, písař a kronikář Jiřík Kezelius Bydžovský. Zrekonstruoval ho, čímž cena domu stoupla. Z kupních 350 kop se při prodeji krejčímu Martinu Kerberovi v roce 1614 vyšplhala na 750 kop ( v té době měl sousední dům s pozdější restaurací U Kosíků cenu 1100 kop, jen pro srovnání dvou skoro stejných domů). Další majitelé se střídali v rychlém sledu, stoupla i cena, jelikož dům byl v dobrém stavu a navíc k němu patřilo právo várečné. V roce 1925 si majitel Josef Vyhlas zbudoval ze vstupní chodby holírnu s krámským portálem a druhý vstup do domu z Krajířovy ulice, což se hodilo v roce 1941, kdy byla z této strany zhotovena kanalizační přípojka.

 

V domě, který převyšoval ostatní zástavbu o jedno patro, byla vyhlášená restaurace U Boháčků. I předtím se zde podávalo dobré pití a pokrmy k němu. Bývala zde Beringerova vinárna, z které v roce 1885 František Michal vybudoval restauraci, která nesla jeho jméno. O devět let později převzal restauraci uzenář Václav Jangl a s ním přišla i změna jména, nyní tedy U Janglů. Ne vždy se mění s novým majitelem i název hostince, u vyhlášených a zavedených podniků jméno většinou zůstává i se změnou vlastníka, jak tomu bylo např. U Kosíků, když se hostince ujal František Novotný. Zajímavé jistě je, že právě v tomto domě zemřel v roce 1654 kronikář města Jiřík Kezelius Bydžovský.

 

Vedlejší dům, v němž je dnes prodejna akvaristiky a teraristiky, byl na konci 19. znám jako obchod s osadnickým zbožím a vlastnil ho Heřman Kaufmann. Podle označení rakouským “orlíčkem” bychom věděli, že v tomto obchodě si můžeme koupit tabák. Bez udělení koncese a následném uveřejnění znaku to nebylo možné.

Další dům v řadě byl po dlouhá léta znám jako prodejna textilu a látek, říkalo se U Jelínků. V 90. letech 19. století to byl ale dům Kroupův a od roku 1892 Bedřicha Hermanna, se kterým byla započata éra textilního prodeje. Alois Jelínek posléze vybudoval jednu z největších střižních prodejen, tehdy se říkalo módní závod. Prodával dámské a pánské látky, koberce i linolea.

 

A jsme u místa, které navždy změnilo tvář náměstí. Sídlo OV KSČ bylo postaveno uprostřed řady krásných historických domů. Nevím, kdo měl v 70. letech ten šílený nápad zbourat zástavbu a postavit tam tuto prosklenou ohavnost. Nicméně, o třech domech, které měly tu smůlu, že stály na místě, které se líbilo komunistům, si můžeme povědět.

 

Vpravo část restaurace U Zlatého věnce, lékárna U Karla IV., Židovská restaurace, U Zlatého beránka

Prvním z nich byla vyhlášená zájezdní restaurace U Zlatého beránka, velký konkurent vedlejšího Zlatého věnce. Scházelo se v něm několik spolků, místnosti měli pronajati i místní zpěváci. Na konci 17. století ho vlastnil boleslavský zvonař Francouz Jan Priguey, jehož zvonařský znak byl zazděn v chodbě. Přistěhoval se do města po třicetileté válce z Klatov. Svou dílnu měl v polorozpadlém hradě. Nejprve pracoval s bratrem Klatovským, po něm převzal dílnu jeho syn Mikuláš. Jejich zvonařské výrobky byly vyhlášené svou kvalitou, i když byly vyrobeny jiným způsobem než bylo obvyklé u starých boleslavských zvonařů.

Ve dvoře stávala barokní pavlač s prolamovanou balustrádou. Byla zničena v roce 1902 výbuchem přístroje na výrobu acetylenu, který byl umístěn v prvním patře. Byla zničena budova, proraženy stropy a zdi, vyražena okna, kterými utíkali hosté na ulici. Zraněn byl i hoteliér Ponocný se svým pomocníkem.

Provozovatel restaurace Antonín Svoboda nabízel návštěvníkům zařízené pokoje, laciné pokrmy a pivo plzeňské i “obyčejné”, vína tuzemská i cizozemská, kulečníky, povozy pro cestující. Před hotelem měly od 60. let 19. století stanoviště dostavníkové vozy, o dvacet let později vozily omnibusy lidi přijíždějící do města z nádraží, které bylo daleko za městem, a poté zpátky na vlak.

 

Druhý dům, který byl zbořen kvůli komunistickému sídlu, byl dvoupatrový a bývala v něm Židovská restaurace, kterou vlastnil Adam Weinberg. Pekl i macesy, tradiční křehké nekvašené chleby. Později zde byla drogerie, neboli “materiální obchod”.

 

Třetím domem, který musel být odstraněn, byla dvouposchoďová nemovitost, v níž byla od roku 1882 lékárna. Dům vlastnila rodina Hořicova, lékárnu ale provozoval Christian (Kryštof) Karnoll, který v roce 1890 koupil celý dům. Říkalo se zde U Karla IV. Od 1. dubna 1905 ji provozoval její dlouholetý provizor Karel Maixner, přičemž zavedený název ponechal. Vedl ji do roku 1933, pak ji zdědil magistr Jaroslav Vančura. Po jeho smrti převzala lékárnu jeho manželka Marie, ale protože neměla patřičné odborné vzdělání, měla k ruce provizory. V tomto případě to byly dvě ženy - magistra Marie Mňuková, která získala i osobní koncesi, a magistra Štěpánová - Pírková.

Tato lékárna byla teprve druhou založenou ve městě. Nebylo lehké získat povolení. K žádosti se přikládalo mnoho dokladů, důležitá byla znalost obou zemských jazyků. Činnost povolovalo Císařsko - královské hejtmanství v Mladé Boleslavi. Lékárně se vedlo velmi dobře, vzhledem ke své poloze přímo na náměstí neměla nouzi o zákazníky. Zejména v době trhů se jejich počet zvýšil. Navíc její spádovou oblastí byly ulice kolem nemocenské pojišťovny, kde sídlilo mnoho lékařů. Lékárna byla uzavřena v roce 1952, když byla otevřena centrální lékárna na Mírovém náměstí.

 

Nejvýznamnějším obytným domem celého Staroměstského náměstí je, dle mého mínění, restaurace U Zlatého věnce. Říkalo se zkráceně U Věnce, místo restaurace honosněji hotel, později i Grand hotel. O tomto domě jsme si povídali v různých seriálových dílech. Tady se opravdu tvořily dějiny, nic se bez něho neobešlo. Původně stará zájezdní hospoda se asi díky své poloze uprostřed náměstí proměnila v navýsost důležitou součást města.

Nejen poloha, ale i vnitřní uspořádání přispělo k mimořádnému využití této restaurace. Zkusím jen v tak v bodech vzpomenout na různé akce, při nichž byl využíván velký sál.

- hostinské pokoje si pronajímal B. Smetana při svých návštěvách ve městě, když ho navštívil s dcerou a zetěm, u nichž bydlel v Jabkenicích

- přespával zde následník rakousko-uherského trůnu Rudolf

- bylo zde v roce 1840 postaveno první jeviště, na němž hráli němečtí ochotníci. O tři roky později už to byli herci Českého ochotnického kroužku, kteří předvedli první české představení, hru Václava Klimenty Klicpery Žižkův meč.

- po uzavření divadla v radnici se zde hrála různá představení, probíhaly zde koncerty, besedy

- v roce 1842 se zde uskutečnil první český bál

- sál sloužil ke zkouškám místních pěveckých souborů

- před odjezdem do Ameriky se tu loučil s vlastí Antonín Dvořák - 1892

- z balkonu byla 28. 10. 1918 vyhlášena právě založená Československá republika

- při návštěvách prezidentů se zde podával slavnostní oběd

- od 60. letech 20. století se zde konaly odpolední čaje, později i taneční pro tancechtivé mladé i starší. Velký sál využily i známé kapely, namátkou Matadors s Viktorem Sodomou nebo Flamengo s Karlem Kahovcem či Rebels s Jiřím Kornem.

- poprvé se v této restauraci čerpalo pivo ze sklepa pomocí stroje. Stalo se tak v 60. letech 19. století a byla to atrakce, mnoho lidí se přišlo podívat na ten zázrak...

- v době dostavníkové zde byla jedna z nejdůležitějších zastávek, i omnibusy místního restaurátora pendlovaly pro zákazníky k vlaku a na vlak. Expeditorem, který vypravoval dostavníky od tohoto hotelu, byl Václav Rudolf, otec Václava Františka Rudolfa, muže mnoha zájmů, ředitele městského úřadu, divadelníka, malíře, autora půvabné knihy, z které občas vybírám zajímavosti z historické Boleslavi, tak jak to činí všichni, kteří o tomto městě píší, protože jeho popis běžného mladoboleslavského života je nepřekonatelný.

- v roce 1899 vlastnil restauraci Bohumil Brázda, jehož jméno bylo napsáno i na omnibusech

- po něm, již v roce 1904, se restaurace ujal Josef Botka, který později koupil celý dům. Byl bojovníkem v italských zákopech, později předsedou Jednoty i Župy ČsOL v Boleslavi

Restaurace byla v roce 1925 přestavěna. Realizace se ujal “boleslavský architekt” Jiří Vendelín Kroha a zásadně změnil její vzhled. Mnohým nová podoba nevadí, ale já s ní spokojena nejsem. Podle mě se změnila linie domů, narušila se typická zástavba přestavěných a postupně modernizovaných nemovitostí. V 70. letech bylo “dílo zkázy” dokonáno. Zbourání krásných poschoďových domů s historickou patinou a postavení proskleného sídla jedné strany zcela zničilo krásu západní strany Staroměstského náměstí.

 

Žebrová klenba

Nyní se přesuneme o dům dál a spravíme si náladu prohlídkou mimořádného objektu. Jeho jádro je gotické, v 16. století byl přestavěn renesančně a v 19. století klasicistně. Je jediným ze všech obytných domů na náměstí, u něhož můžeme vidět středověké klenby a další stavební prvky té doby. Vstupní místnost je goticky sklenutá čtyřmi poli žebrových kleneb. V zadní části je částečně zapuštěný půlkruhový portál na schodiště do suterénu pod zadní částí domu. Na opačné straně síně je klenutý vjezd.

Žebrová klenba byla po polovině 16. století vymalována. Byly objeveny dvě vrstvy malby, z nichž první byla červená. Klenební plocha byla rozdělena obrazci pásů a trojúhelníků s motivem rozety uprostřed. Plochy byly ozdobeny rostlinnými i figurálními motivy.

Žebrová klenba se svorníkem nesoucí rozetu a dvě pole žebrové klenby v sousední místnosti s erbem Krajířů z Krajku na jednom svorníku nás upozorňuje na vyjímečnost tohoto domu. Dá se předpokládat, že majiteli byli významné osobnosti města a také můžeme předpokládat, že se v tomto domě konala zasedání městské rady, čili že sloužil jako radnice v době, kdy město radniční dům nemělo. Je také možné, protože výzdoba i styl stavby by tomu odpovídal, že na konci 15. století v něm bydlel boleslavský hejtman Jan Císař z Hliníka než si postavil přepychové sídlo Templ.

Víme, že v letech 1488 - 1538 dům vlastnil Kašpar Řezník, radní konšel a primas. Po něm ho přestavěl český bratr, starší boleslavského sboru, radní a primas Václav Apatykář. Od 90. let 19. století byl majitelem domu Karel Hořic, obchodník se suknem.

V domě bývala hospoda U Zeleného stromu. Od 50. let minulého století si zde lidé mohli koupit pánské klobouky a ve velké prodejně v pravé části domu sklo a porcelán.

 

Dům U písaře, s kavárnou "...Škoda nezajít..."

Nyní přejdeme k poslednímu domu v přímé linii zástavby. První písemné zprávy o něm máme z roku 1472. Na konci 17. století byl dům pobořen a ruiny koupil radní písař Petr Kodýtko. Z tohoto období se dochovalo přízemí s trojtraktovou dispozicí a průjezdem do dvorní části. Zachovaly se i barokní valené klenby s trojúhelníkovými výsečemi s hřebínky a krásné hluboké sklepy. Při celkové přestavbě v roce 1939 nebyly zničeny raně barokní klenby v hlavní budově. Nad pasem v původním průjezdu je na hlavním klenáku vyobrazena plastická vousatá hlava.

Petr Kodýtko dostal nabídku na post radního písaře v roce 1686. Protože to mělo být pouze na zkoušku, jestli se osvědčí a zda mu bude stačit služné, návrh odmítl, protože by se musel vzdát svého místa, a v případě nepřijetí by neměl žádnou práci. Vzhledem k tomu, že je zapsán jako majitel domu s funkcí radního písaře, stal se jím.

 

V době obrozenecké provozoval v tomto domě Václav Lauterbach knihkupectví. České knihy vystavoval i před krámem v uzavřené skříňce. Jeho sortiment byl široký, prodával veškeré noviny a knihy, které byly na trhu. František Bareš ve svých Pamětech uvádí knihy, které vystavoval knihkupec před obchodem - “O krásné Majoleně”, “O Meluzíně” a “ Veselá přástevnice aneb Rozmanité vypravování čili Pohádky dle Grimmových báchorek”. Nákladem Jana Hostivíta Pospíšila bylo vydáno šest svazků poslední knihy v letech 1832 - 1840. Knížky přeložil Fr. Bohumil Tomsa.

 

V průběhu dalších let se v domě vystřídala řada majitelů a s nimi i různé živnosti. Na konci 19. století tu byla drogerie bratří Hakenů, které se říkalo U Zlatého anděla. V 50. letech minulého století byla v domě provozovna Holič - kadeřník a úplně v rohu chemická čistírna oděvů.

Současná přestavba domu velmi prospěla, majitelé zcela změnili tvář domu a navrátili mu jeho historickou podobu.

Domu se říká U písaře na počest radního písaře Kodýtka. Majitelé nemovitost před pěti lety zrekonstruovali a zavedli v ní půvabnou kavárnu”...škoda nezajít”. Mnozí při svých toulkách městem využijí této nabídky a zajdou. Odměnou jim je nejen výjimečná káva, víno, sladké i slané pokrmy, ale dostane se jim i kulturního zážitku. Majitelé pořádají pravidelné výstavy obrazů a plakátů, kulturní večery, autorská čtení a různé tématické přednášky a večírky. Můžete si vybrat ke svému pohoštění některou z volně dostupných knih a zpříjemnit si chvíli oddechu, popřípadě s knihou odejít a nahradit ji jinou pro dalšího čtenáře.

 

Prošli jsme kolem domů stojících či už nestojících na západní straně náměstí. Zbylé, které vystupují do náměstí si ponecháme na další pouť. V příštím díle se vrátíme zpátky ke hradu a vypravíme se východní stranou směrem do města. Tady zůstaly domy na svém místě po mnohá léta, a tak nás čeká plno zajímavých historických objektů.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Ing. arch. Eva Vyletová - Středověký městský dům v Mladé Boleslavi

Jana Prokurátová - Dějiny lékáren Mladoboleslavska

stránky kavárny ...Škoda nezajít..., Staroměstské náměstí 87, Mladá Boleslav

Wikipedie

 

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 476x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
čtyřista čtyřicet jedna:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 163x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 309x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 924x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1572x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1099x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1280x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1063x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1785x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12757x   
přečteno: 11234x   
přečteno: 10331x   
přečteno: 10247x   
přečteno: 9480x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista čtyřicet jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020