Byli jsme parta dobrých kamarádů, dohodli jsme se, že pojedeme na dovolenou do Bulharska. Bylo nás pět aut, jen mimochodem, nikomu to nedoporučuju, protože udržet kolonu pěti aut pohromadě na takhle dlouhé cestě nelze - pořád jsme se ztráceli, navzájem na sebe někde čekali, ale nakonec jsme přece jen dojeli do Primorska a tam jsme rozbili tábor. Po dlouhé cestě jsme jeden den odpočívali, ale pak jsme se začali pomalu rozhlížet a navečer jsme objevili útulnou hospůdku a večer jsme se tam vypravili.
Dali jsme si večeři a aby nám bylo dobře, tak jsme si objednali litrovou láhev Plisky (odborníci vědí, co je to za pití). Protože nás bylo šest, tak jsme ji poměrně brzy zdolali a objednali další, a to už bylo špatně!!! Morálka začala upadat, já jsem začala flirtovat s pianistou, Martě se líbil bubeník z hudební skupinky, která tam vyhrávala, a věřte nebo ne - najednou jsme se octly s nimi na nějaké skále, že prý nám ukážou Měsíc nad mořem.
Nebudu to zapírat, nějaká pusa tam padla, bylo to nečekané, ale fajn a ti naši kluci už byli taky "pod vlivem", tak si ani nevšimli, že my s Martou půl hodinky nejsme.
Přece jen ale večer skončil a my jsme se vraceli zpět do kempu. Vysoukala jsem se ze šatů a najednou jsem zjistila, že nemám kabelku, asi zůstala v hospůdce. No a tak jak jsem byla - napůl svlečená - jsem se v tom okraječkovaném negližé vydala zpátky, že si ji tam najdu.
Naštěstí mně odchytil manžel s tím, že mi ji vzal on. Tak mně zachránil od nebetyčné ostudy - a já potvora se líbám s pianistou. Druhý den jim nějak otrnulo a naplánovali si výlet lodí do Burgasu. Já jsem odmítla s tím, že někdo musí hlídat tábor, ale ve skutečnosti mně bylo tak špatně, že představa kymácející se lodi byla nad moje síly. Tak jsem pospávala, hladověla a navíc tam za mnou přišel výše zmiňovaný pianista, prý jak se mi daří. Já jsem se tak styděla, že jsem před ním utekla do moře a málem mě tam spláchla vlna - tenkrát nějak bouřilo.
A výletníci? Ti nedopadli vůbec dobře, měli se vracet autobusem zpátky, ten jim ujel, tak se dost složitě dostávali zpět - přijeli někdy kolem půlnoci.
Ale i tak to byla potom docela pěkná dovolená, na večeři jsme si ještě párkrát došli - ale už bez těch excesů!!!!!
Autor: Johana
Tak ty nám nikdo nevezme. A tyhle opilecký - ty jsou nejlepší 😀
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 3. 11. 2024