joudaweb - časopis Čekanka

Kulový blesk?

4. srpna 2017 12:04:00

Sice ne tak rozsáhlý jako byl ten filmový, ale na rozdíl od něj skutečně v reálu prožitý.

Dnešní článek by též mohl mít název „Jak nakupuji já“ - tedy jak zpravidla nakupuji. A netýká se to běžných denních nákupů do domácnosti, ale různých věcí movitých jak do domácnosti, tak i různých domácích spotřebičů, předmětů dlouhodobé spotřeby pro vylepšení bydlení vůbec, osobních aut nevyjímaje.

 

Nevím, jak jste na tom s nakupováním takových věcí všichni, kdo jste začali můj článek právě číst. Někdo možná dá na reklamu, ostatně na téma reklamy se už tady pár článků i komentářů objevilo, někdo váhá, obchází obchodní řetězce, aby posoudil, kde nakoupit nejvýhodněji, někdo jednoduše jde a koupí. Já jsem tedy ten poslední zde uvedený příklad.

 

Abych se dobrala jádra věci, ještě nejdříve musím trochu odbočit a vysvětlit okolnosti, které inkriminovanému nákupu, o kterém bude řeč, předcházely. Máme za sebou nejteplejší den v letošním roce, ale třebaže byl tropický, tak teplotní rekord nepřekonal. Jak tak prožívám současné tropy, tak mi stále vyskakuje na mysl vzpomínka na situaci z doby před dvěma lety, kdy byl historický teplotní rekord překonán. Určitě si vzpomenete, bylo to konkrétně 8. srpna 2015, když byla v Řeži u Prahy naměřena čtyřicítka. Tehdy panovala tropická vedra několik dnů, po tom rekordním dni ještě několik bylo též tropických. A o čtyři dny později, konkrétně ve středu 12. srpna, kdy byla na teploměru snad pětatřicítka, možná i více, nastala u nás doma - samozřejmě neplánovaně a spontánně - situace, kterou jsme posléze nazvali akce „náš kulový blesk“. Při její realizaci totiž docházelo, i když v podstatně menším rozsahu, k náramné podobnosti s oním filmem. Jenže film je film, tam se může dít leccos, scénář a kamera všechno vyřeší, ale reál je zkrátka reál, tam musí všechno klapnout a dopadnout pouze díky lidem, kteří si ji vymyslí a způsobí.

 

Abych už byla konečně konkrétní, oč tehdy šlo. Že bych si mohla koupit nový televizor, mě občas napadalo, někdy jsem se o tom i zmínila, ale pokaždé jsem se nad tím více nezamýšlela a nechala tak. Podobně to bylo i s ledničkou, i když dosavadní sice fungovala dobře, jenže zejména její mrazicí box se mi začal jevit jako nedostačující. Věděla jsem pouze, že oba spotřebiče určitě jednou vyměním, ale kdy to bude, jsem zatím neřešila. Pokaždé, když mi přišla myšlenka na výměnu té ledničky, tak mě napadaly situace, které v tom případě budu muset řešit – vyprázdnit, odmrazit, zajistit odvoz staré, dovoz nové, ani jsem nechtěla všechno domýšlet...

 

A jak jsem již výše zmínila, že se tak u mě zpravidla děje, zcela spontánně v onen inkriminovaný den - že by díky těm tropickým vedrům, kdy mozek již fungoval pouhou setrvačností a nedomýšlel podrobnosti? - došlo u nás k následné situaci. Bylo to brzy po poledni, když se na nás – mě a moji maminku, přijel podívat můj syn. Slovo dalo slovo, jak plynul hovor jen tak mimochodem se zeptal, kdy si míním koupit ten televizor, že prý snad obchodní řetězec OKAY nabízí nějaké výhody, jestli bychom se tam neměli zajet podívat. Jak už jsem zmínila, od rozhodnutí nemám k činu daleko, tak jsem se bleskově rozhodla a jeli jsme se tam tedy podívat, mimochodem - je to pouze kousek od mého bydliště.

 

Než jsme se uvnitř mohli procházením uliček dostat k televizorům, které tam mají umístěné až v zadní části prodejny, museli jsme mimo jiné projít okolo různých spotřebičů, a když jsme se ocitli u ledniček, v tom se to stalo. Padl mi do oka jeden typ, který přesně vyhovoval mým představám. Větší, než ta moje doma, chladicí box větší, mrazicí box o jeden šuplík větší, navíc samoodmrazovací...

 

Zastavila jsem se u ní, a když syn viděl můj zájem, nabádal mě, ať neváhám a koupím ji. Jenže v tu ránu mi proběhla v hlavě spousta věcí, především to všechno, co bych musela v případě její koupě v tom vedru s tou starou doma rychle provést, kam dát věci z mrazicího boxu, aby vydržely zmražené, váhala jsem, ale nakonec jsem se nechala přesvědčit a koupila ji. Došli jsme k těm televizorům, i tam jsem si vybrala a bylo nakoupeno… Takže místo koupě pouze televizoru, o němž jsem předtím nebyla zcela přesvědčená, že jej koupím, protože jsme se tam přece jeli „jen“ podívat, jsem rovnou koupila spotřebiče oba a zabila tak současně dvě mouchy jednou ranou.

 

Nastalo rozhodování, jak dostat ledničku domů. Navrhovala jsem, abychom využili služby řetězce a nechali si ji domů dovézt, jenže syn prohlásil, že ji naloží do svého auta a doveze sám za pomoci svého syna. Nedbal mého přesvědčování a začal jednat. Televizor jsme dali do auta hned, dohodli s prodejci náš vlastní odvoz ledničky a jeli jsme domů. Syn mého syna - můj vnuk - byl momentálně s druhou babičkou na chatě nedaleko Ostravy, tak se s ním domluvil, že pro něj zajede, aby mu pomohl. Ještě musím podotknout, že když jsme jeli domů, řešili jsme, co s tou ledničkou původní uděláme. Napadlo nás, že bychom ji mohli dát právě na onu chatu, a bylo proto dobře, že jsme se současně domluvili s tamtou babičkou na výměně jejich staré, která tam již pomalu dosluhovala. Dohodli jsme se navzájem, že ještě téhož dne výměnu ledniček na chatě uskutečníme.

 

Takže syn odjel a já jsem začala rychle jednat, abych stihla tu původní vyklidit, odmrazit a připravit k odvozu, než tu novou moji dva chlapi přivezou. Byla to blesková akce, maminka jen vrtěla hlavou, co se to děje. V tom vedru vyvstal problém zejména s mraženými výrobky, některé jsem důkladně zabalila do novin, ale s některými rychle se rozmrazujícími mi pomohla moje sousedka, ochotně mi je uložila do svého mrazicího boxu. Stihla jsem to, ani jsem nevěděla jak. Všechno to, o čem jsem předtím přemýšlela, jak provedu v případě výměny staré za novou, se ukázalo jako zbytečné, protože jsem momentálně fungovala jako robot, aniž bych uvažovala, trvalo mi to, ani už nevím, snad necelé dvě hodiny a bylo hotovo...

 

Dostat novou ledničku i s obalem do auta mého syna byl trochu problém, ale za pomoci zaměstnanců prodejny se povedlo a oni úspěšně dorazili na parkoviště u našeho domu. Jenže od parkoviště to je k domu ještě nějakých pár metrů, a protože to byl dost těžký náklad, jim dvěma by se to jen tak lehce nepovedlo. Náhoda chtěla tomu tak, že v té době se zrovna v okolí prováděly úpravy veřejného prostranství a chodníků a zaměstnanci stavební firmy měli k dispozici různé pracovní a dopravní pomůcky. Tak jim jeden vozík zapůjčili, aby na něj bednu naložili a dovezli až ke schodům. Potom už šlo vše ráz na ráz. Nejdříve uvolnit místo po původní pro tu novou, umístit novou, starou odnést a naložit do auta, odvézt na chatu i s mým vnukem. Syn poté, když na chatě umístili tu moji, tak starou dosluhující ještě naložil do auta a odvezl do sběrného dvora.

 

A to je konec příběhu, který se odehrál v jednom tropickém odpoledni. No uznejte, nebyl to opravdu takový malý kulový blesk? O tom, jak jsem při těch fofrech vypadala, se snad ani nemusím zmiňovat. Stačí si to představit v těchto tropických dnech, kdy jsme rádi, že vůbec existujeme, lékaři radí nepodnikat žádné velké aktivity, pít dostatek tekutin, v noci se nedá spát… A já jsem v takovém vedru koupila ledničku - paradox. Sice to odpovídá, protože co je lepší, než se nějakým způsobem ochladit, ale za takových okolností a takovým způsobem? Ani jsem nepotřebovala sprchu, jak se na mně vyřádily mé potní žlázy. Ale jsem jí ráda, zatím slouží, především ta její samoodmrazovací schopnost mě hodně baví. A televizor též funguje, tak co si více přát. Největší stín na tom všem je, že oba spotřebiče už slouží jen a pouze mé osobě...

 

Příběh, který jsem právě popsala, je jedním z řady, které jsme zažívali v průběhu doby při koupi různých spotřebičů, zařízení do domácnosti i osobních aut, jak jsem již výše uvedla. O tom, jakým způsobem se nám podařilo koupit pianino PETROF, si můžete koneckonců přečíst nebo připomenout, budete-li mít zájem, v článku „PETROF? PETROF!“.

 

O tom, jakým způsobem jsme kupovali již zmíněná osobní auta, se možná někdy zmíním. Bylo to též dosti zajímavé...

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 1373x   komentářů: 8

Nejnovější

17. 07. 2018
Rosa coeli
19. 06. 2018
Sára

Nejnověji komentované

přečteno: 79x   komentářů: 1, nejnovější: 12. 07. 2018, 19:52:38
přečteno: 222x   komentářů: 5, nejnovější: 04. 07. 2018, 13:56:42
přečteno: 228x   komentářů: 4, nejnovější: 21. 06. 2018, 20:00:35
přečteno: 183x   komentářů: 7, nejnovější: 21. 06. 2018, 19:52:29
přečteno: 547x   komentářů: 1, nejnovější: 16. 06. 2018, 18:42:54
přečteno: 723x   komentářů: 9, nejnovější: 11. 04. 2018, 08:17:57
přečteno: 1417x   komentářů: 7, nejnovější: 04. 04. 2018, 01:27:25
přečteno: 851x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2018, 15:47:39

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
třista šedesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 17. 7. 2018