joudaweb - časopis Čekanka

Buď já, nebo on! - 2. část

21. září 2017 21:21:00

pátek 5. 2. 2016

Všechno to začalo v domě rodičů mé nejlepší kamarádky Ivušky. Je zrovna pátek a Ivuška pořádá párty. Samozřejmě jako její nejlepší kamarádka snad už od vítání občánků, naše mámy se kamarádí, jsem zvaná.

V osm hodin večer zazvoním na zvonek. Otevřít mi přidjde jak jinak než Ivuška.

„Ahoj,“ pozdravím ji s úsměvem na tváři. Ačkoliv je umělý, nepřirozený. Dnešní krásný večer jsem chtěla trávit jinak. Co to je za život? Opít se a druhý den vyspávat kotcovinu!

„Ahojky,“ rozevře náruč. Vrhnu se do její náruče. Ať se děje, co se děje, vždycky tu pro mě je. Optimistická, chápavá a s kapesníčky a náručí dokořán.

Nemusí mě ani provázet domečkem. Vyznám se tu stejně dobře jako ona. A aby taky ne. Jezdím k ní na návštěvy docela často. Dokonce mi jednou mamina z legrace navrhla, jestli se k Ivě nechci přestěhovat natrvalo.

Když se dostatečně obejmeme, pozve mě dál. V kuchyni mi namíchá, i přes můj protest, alkoholické mochito. A ještě než mi ho strčí do ruky, neopomene mě varovat: „Gábinko, dobře se tady bav, ale dávej si bacha na to, s kým.“

„Jak to jako myslíš?“ bavím se.

„Poslyš, Marián je pro tebe passé. Rozumíš?“

„Ne,“ uchichtnu se.

„Nemusíš tomu rozumět. Jen mi prostě slib, že si na něj dáš pozor.“

Zvednu dva prsty do výšky mé hlavy a naprosto vážně

řeknu: „Slibuju. Na psí uši, na kočičí svědomí.“

Ivuška se nezdá být spokojená s mým slibem, ale nechá mě. Jen mě ještě asi tak desekrát upozorní, že mi opravdu pevně věří a že doufá, že nezklamu její důvěru. Pak mi vrazí do ruky mochito a spěchá otevřít dalšímu hostovi.

Sama nezůstanu dlouho. Sotva se Ivuška ode mě vzdálila na pár metrů, přitočí se ke mně vysoký kluk. Špinavý blonďák s nádherně modrýma očima. Má takový ten typický úsměv, při kterém holkám samy padají kalhotky.

„Ahoj, krásko,“ osloví mě sladce.

„Ahoj,“ odpovím mu a přidám k tomu jeden ze svých nejlepších úsměvů.

„Jsem Marián,“ představí se mi špinavý blonďák s modrýma očima.

„Marián?“ hrkne ve mně.

„Jo,“ potvrdí. „Je ti něco? Je ti špatně?“ optá se mě, když si všimne, jak jsem strnula.

„Ne, ne, ne. Nic mi není,“ začnu ho ujišťovat, když se konečně vzpamatuju. „Víš co, musím si odskočit na toalety,“ dořeknu a okamžitě zmizím z jeho dohledu. Na toaletách za sebou zamknu. Opřu se o dveře. Sakra!, pomyslím si v duchu. Proč musí být tak pěknej?

Vím, že nesmím porušit slib daný své nejlepší kamarádce, ale ten

kluk... ten kluk by rozhodně stál za hřích!

Opláchnu si obličej studenou vodou, chvíli na sebe civím do zrcadla a pak vyjdu z toalet. Marián tam stojí. A vypadá, že na někoho čeká. Čeká tu snad na mě?

„Vyděsil jsem tě něčím?“ zeptá se.

„Ne,“ zakroutím záporně hlavou.

„Tak co to potom bylo?“

„Já nevím,“ pokrčím tajuplně rameny a přeju si, aby se v tom dál nešťoural. Marián nejspíš vycítí mé přání, protože za celou dobu jsme se k tomu ani jednou nevrátili. Společně spolu tancujeme. Na rychlejší písničky i ploužáky. Dovolím mu při tanci, aby mě líbal na krku, aby měl ruku na mém zadku. Není na tom nic špatného. Ba právě naopak. Je to tak nádherné! Až mám chuť vzlétnout vysoko k nebesům.

Při písničce od Celine Dion My heart will go on nás vyruší Ivuška.

„Smím?“ otáže se. Ani nečeká na odpověd, prostě Mariána vystřídá.

Marián se posadí na koženou pohovku a sleduje nás, jak spolu tancujeme.

„Co to vyvádíš?“ otáže se.

„Jen jsme tancovali,“ snažím se zmírnit napětí, které mezi námi momentálně panuje.

„Ale jdi ty! Už nějakou dobu vás pozoruju. Nejde jen o tanec. Co ta ruka na tvým zadku a co to, jak tě líbá, hmm?“ domáhá se uspokojivé odpovědi.

„No dobře,“ kapituluju. „Líbí se mi,“ přiznám barvu.

„Beruško, já vím. Marián je opravdu moc pěknej. A vám dvěma to spolu nehorázně moc sluší. Ale není to kluk pro tebe!“

„Prosímtě,“ odfrknu si znechuceně. „Žádný kluk není pro mě.“

„To není pravda. Ten pravý se najde. A brzo, věř mi, ale Marián jím není. Ty ho neznáš tak dobře jako já. On není takový, jaký se zdá. Zdání klame, copak to neznáš?!“

„Věř, že znám,“ ujistím ji. „A jaký teda je?“ otážu se, ačkoliv mě nevyřčená odpověď děsí předem.

„Vypadá jako milý a hodný kluk, ale ve skutečnosti je strašně cholerický, netrpělivý a hodně rychle ztratí nervy.“

Písnička skončí a já se rozhodnu opustit párty. Ivuška mě jde vyprovodit. Marián též.

„Ty už jdeš?“ zvolá, když překročím práh domečku Ivuščiných rodičů.

„Jo, měj se,“ zamávám mu na rozloučenou. Otočím se na podpatku a jdu dál.

„Počkej,“ volá za mnou. Dokonce se kvůli mně rozeběhne. Ivuška mě chytne za ruku a vede rychle pryč k mému autu.

„Ivo, mohl bych tě poprosit o chvilku soukromí,“ požádá slušně Ivu, aby odešla, když nás konečně doběhne. Chudák! Skoro popadá dech.

Ivuška se neochotně vzdálí, ale ještě než tak učiní, posunky mi naznačí, abych si dala bacha a nenechala se utáhnout na vařené nudli.

„Já... já..., “ lapá po dechu. „chtěl jsem tě požádát o telefonní

číslo,“ vypadne z něj.

Váhám, zda mu ho mám dát či nikoliv. Ivuška by byla zásadně proti, to je mi víc než jasné. Jenže mně se líbí a dost!

Dá mi svůj mobil a já do něj naťukám svoje telefonní číslo. Odemknu auto. A chystám se do něj nasednout, když vtom si mě Marián přitáhne k sobě a strčí mi jazyk do pusy. Jednou rukou mě chytne kolem pasu a druhou mi přidržuje hlavu ve správné poloze při líbání.

Jazyky se propletou v hlubokém a vášnivém polibku. Hlásek svědomí uvnitř mě přímo ječí, ať okamžitě přestanu. Ale srdce to cítí stejně. Nemůžu přestat. Toužím po tom celou dobu, co jsem s ním.

Autor: Princezna


přečteno: 460x   komentářů: 6

Nejnověji komentované

přečteno: 56x   komentářů: 2, nejnovější: 11. 12. 2017, 09:06:43
přečteno: 94x   komentářů: 4, nejnovější: 04. 12. 2017, 18:14:00
přečteno: 163x   komentářů: 3, nejnovější: 27. 11. 2017, 18:18:37
přečteno: 148x   komentářů: 1, nejnovější: 25. 11. 2017, 21:29:52
přečteno: 133x   komentářů: 1, nejnovější: 25. 11. 2017, 19:16:24
přečteno: 231x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 11. 2017, 19:44:14
přečteno: 237x   komentářů: 3, nejnovější: 01. 11. 2017, 14:29:14
přečteno: 4326x   komentářů: 32, nejnovější: 12. 10. 2017, 10:00:21

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset třicet čtyři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2017