joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské "v zdravém těle, zdravý duch"

10. června 2019 12:23:00

Průčelí bývalé měšťanské školy

Milí čtenáři, jak jsem slíbila, dnes se vypravíme do ulice, která byla od začátku budována jako výstavní síň města. V části začínající u ulice Jaselské nejsou žádné obytné domy, pouze zde město vystavělo na začátku 20. století impozantní školní budovy, sokolovnu a divadlo. Tyto stavby doplňuje banka postavená v téže době. Vzhledem k tomu, že ulice v prostřední části navazuje na městský park, je dojem reprezentativního místa dokonalý.

Jsme v ulici Palackého a vzhledem k zástavbě v její první části se k ní jméno kulturního velikána hodí. V období 2. sv. války se jí říkalo Sudetská. V druhé části ulice již obytné domy jsou. Zde stojí za vzpomínku městský chudobinec, jehož téměř nezměněná budova byla začleněna do areálu Klaudiánovy nemocnice. Těsně před ní vede nad ulicí skleněný spojovací most.

 

Nejdříve se zastavíme u chlapecké měšťanské školy, která byla dostavěna v roce 1900. Byla postavena v místech, kde stával Šámalův pomologický ústav. Na zahradách patřících k šlechtitelské stanici byly postaveny další budovy a část parku na Výstavišti. Průčelí školy je zajímavě ozdobeno bustami v kruhových výklencích. Na nejvýznamnějším místě uprostřed je J. A. Komenský, vlevo Josef Jungmann, vpravo Karel Alois Vinařický. Pod sochami jsou jména mužů. Je zajímavé, že právě u Jungmanna, který se zabýval tvorbou slovníků a české gramatiky, je v nápise chyba. V jeho jméně chybí jedno písmenko n. Dnes je v budově umístěno osmileté gymnázium.

 

Možná se mnozí divíte, proč je na na škole umístěna busta Karla Vinařického (1803 – 1869). Byl knězem, básníkem, spisovatelem a překladatelem. Když se přestěhoval do Kováně, stal se vůdčí postavou vlasteneckého života na Boleslavsku. Z této vesničky řídil Časopis katolického duchovenstva, sem za ním jezdíval F. L. Čelakovský, Josef Jungmann, Pavel Josef Šafařík i František Palacký. Karla Sabinu zval v létě na prázdniny, aby mu ulehčil v jeho těžké finanční situaci. S Pavlem Josefem Šafaříkem diskutoval o literární historii a archeologii. V roce 1848 vedl delegaci boleslavského kraje za generálem Windischrätzem do Prahy se žádostí o zastavení bombardování města. Generál je opravdu přijal a ujistil je o své náklonnosti k Praze.

Byl velkým vlastencem, organizátorem vlasteneckého hnutí, byl u všech kulturních akcí. Soustředil kolem sebe vlastence ze všech skupin obyvatelstva. Vysvětloval "prostému lidu" politické události, scházel i s měšťany. Nejčastěji v hospodách U Flaklů, U Modrého hroznu, U Věnce. Diskutoval s nimi o českém jazyku, jak jej správně psát, jak číst české knihy a rozumět jim. Spolu s Františkem Plačkem přichystal první divadelní představení v Boleslavi. Snažil se o zlepšení úrovně českého školství a prosazoval jako vyučovací jazyk češtinu. Věnoval se překladům klasických děl, přeložil celé dílo Publia Vergilia Mara, napsal několik dramat i básnických sbírek. Založil večerní školu češtiny pro dospělou veřejnost, v níž každý čtvrtek vyučoval základům jazyka asi 50 lidí. Psal příručky pro učitele i učebnice pro žáky. Jako první napsal slabikář pro obecnou školu, nazval jej Česká abeceda aneb malého čtenáře knížka první. Psal i didaktické dětské básničky a jako jeden z prvních i knihy pro dětské čtenáře. Mnohé z jeho básní zlidověly a znají je i dnešní děti - Tluče bubeníček, tluče na buben nebo Ivánku náš, copak děláš.

 

Gymnázium Dr. Josefa Pekaře

Rozlehlá školní budova na této straně ulice je bývalá státní reálka z roku 1903. Její součástí byla zimní tělocvična a botanická zahrada. Průčelí je ozdobeno balkonem s vázami po stranách. Na volutách jsou umístěny dvě sochy. Jednou z nich je Učenec s knihou, lebkou a sovou, druhou žena se dvěma obličeji prohlížející se v zrcadle. Podle Karla Herčíka znázorňuje ženská postava moudrost, starší obličej se otáčí za minulostí, mladší se dívá do současnosti a v zrcadle hledá budoucnost. Neznámý sochař je pravděpodobně vytvořil podle děl barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna.

 

Dnes je v budově Gymnázium Dr. Josefa Pekaře. Asi ho málo lidí bude znát, pojďte se seznámit. Josef Pekař (1870 – 1937) byl český historik, profesor a rektor Karlovy univerzity. Vystudoval gymnázium právě na této mladoboleslavské škole, později zde i chvíli vyučoval. Byl vynikajícím historikem. Tvrdil, že je to věda zkoumající život konkrétních lidí. Znal všechna historická období, nesoustředil se pouze na některá. Napsal mnoho knih z různých historických etap, psal články do Ottova slovníku naučného, přednášel, napsal učebnici používanou na středních školách. Byl váženou a všeobecně uznávanou osobou, některými dokonce navrhován na funkci prezidenta republiky. Je považován, po Františku Palackém, za největšího českého historika. Jeho zájem o historii a začátek vědecké práce začal na zdejším gymnáziu, a proto dnes, když už se smí o něm mluvit a psát, nese škola jeho jméno.

 

Busta Svatopluka Čecha

Mezi těmito budovami je ulička, která ulehčila spojení návštěvníků výstavy v roce 1927 se Střední průmyslovou školou, kde byly také výstavní prostory. Na spojnici obou ulic je umístěna busta Svatopluka Čecha z roku 1921. Vytvořil ji brněnský sochař Václav Mach, umístění a podstavec je dílem boleslavského umělce Karla Mauermanna. Zásluhu na vztyčení pomníku, a nejen tohoto, má boleslavský profesor Ferdinand Strejček.

 

Nyní přejdeme silnici u gymnázia a budeme si povídat o spolku Sokol a jejich budově. Jistě všichni známe historii, pronásledování Rakousko-uherskými úředníky i komunisty. „Národní vojsko“, jak se sokolům říkalo, vyjadřuje jejich zásluhy v 1. sv. válce a při vzniku republiky v roce 1918. Perzekuce nastala také v 2. sv. válce i po ní.

Víme také, že právě sokolové se zasloužili o výstavbu tělocvičen, tedy sokoloven, které se naplnili cvičenci. Utužovali v nich nejen fyzické zdatnosti, ale i vlastenecké, kulturní a společenské. Ale nezůstávali pouze v sokolovnách. Často pořádali výlety do přírody, navštěvovali památná místa zpestřená kulturním programem.

Sokol založili Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner v roce 1862 v Praze. Již o rok později byl ustanoven i v našem městě zásluhou krejčovského mistra Josefa Luňáka, klempíře Karla Mae, advokáta Františka Hubny, koncipienta Jana Knížka a obecního zastupitele Karla Mattuše.

 

Sokolové neměli stálou budovu na cvičení. Začínali v domě na místě dnešní Personální agentury v Železné ulici, pak se přesunuli na radnici do prostor Měšťanské besedy, v Masné ulici získali místnost po vyklizení rozpadlých masných krámů. Cvičili i ve dvoře tesaře Václava Hanouška, který byl v ulici vedoucí z Komenského náměstí na Karmel. Pan Václav klukům vyrobil hrazdu a v zimě jim upravil umělé kluziště na bruslení. Když bylo hezky, vyráželi sokolové na procházky a výlety do přírody.

 

Sokolovna

Až za působení starosty Karla Mattuše se vedlo sokolům lépe. Správa města byla již víceméně česká a tak se mohl spolek rozvíjet, získal si uznání i podporu. V roce 1903 se na bývalé Šámalově zahradě začala stavět sokolovna. Projekt zpracoval stavitel Karel Kulhavý, vnější podobu vytvořil jeden z bratrů Kříženeckých, Rudolf nebo Jan. Informace se rozcházejí, přikláněla bych se k Rudolfovi, který byl architektem. Jan sice školu studoval, ale nedokončil. Víc se věnoval kinematografii a fotografování. Sokolovnu postavila stavební firma Karla Dlouhého za přispění boleslavských občanů. Zdobí ji plastika letícího sokola a na střeše budovy je vlaječka s letopočtem 1905. Víc než 6000 diváků se zúčastnilo slavnostního otevření v červenci 1905. Veselice byla zahájena průvodem, zazněly proslovy, následovala prohlídka tělocvičny, přednáškového sálu a čítárny. Po celé dva dny se lidé bavili při kulturních a sportovních vystoupeních.

Jak se později zjistilo, sokolovna byla postavena na vápencovém jílu, a byla tím ohrožena její stabilita. Proto se pod ní v 70. letech minulého století vybudoval malý plavecký bazén.

Sokol byl ve městě největším spolkem. Zajímal se o dění ve městě, pomáhal při jeho rozvoji a podporoval četné akce. Mnoho mladých lidí se zapojilo při stavbě hudebního pavilonu na Štěpánce, v němž se konala řada koncertů. Uskutečnilo se setkání s  letcem Janem Kašparem a konstruktérem z Laurinky Hieronimusem. Sokolové postavili letní cvičiště s atletickou dráhou, hudebním pavilonem a jízdárnou, kam jsem i já chodila cvičit v hodinách tělocviku. Dnes patří areál dětem, je součástí Domu dětí a mládeže. Chybí ale pavilon a jízdárna…

Sokolové neprovozovali všechny sporty. Většinou se věnovali gymnastice, jezdectví, turistice, atletice a házené. Dnes je záběr širší, je možné si vybrat i z dalších aktivit, tancovat, věnovat se zdravotnímu cvičení a meditaci, fotografování i józe.

První sokolské kroje byly ušity z plátna, které se po vyprání hodně sráželo a ztrácelo barvy. Nenosili zimní kabáty, pouze v zimě plášť bez rukávů. Košile byla červená podle bojovníků za svobodu tzv. „Rudých košil“ Giuseppe Garibalda. Původní pokrývkou hlavy byl čikoš, nízký slovanský klobouk. Později měli černou čapku s pérem, šedé kalhoty a kajdu, kabát polských kozáků. Oblečení bylo doplněno šňůrami a čamarovými knoflíky, červenobílá páska označovala sídlo jednoty. Opasek byl černý se sokolským monogramem. První kroje a prapor navrhl Josef Mánes, později je trochu pozměnil malíř František Ženíšek.

 

Do čela mladoboleslavského Sokola byl zvolen Karel Mattuš (1836 – 1919), obecní zastupitel a starosta města, po němž byla pojmenována na nějaký čas dnešní Jaselská ulice. Byl právníkem, sloužil u okresních soudů. Ale nelíbilo se mu, že soudci často pronásledovali české vlastence. Přijal raději místo úředníka na boleslavské radnici a stal se dobrým rádcem starostovi A. Vodkovi.

V roce 1876 byl zvolen v Boleslavi starostou, v roce 1889 se odstěhoval do Prahy, stal se poslancem říšského sněmu a říšské rady ve Vídni. Zde se projevily jeho řečnické vlastnosti, které uplatnil při jednání s Němci o právech českého národa. Mattuš velmi dbal na zlepšení úrovně školství a o zdravější město. Za něj se začala zkoumat voda, zda je čistá bez nečistot, ve větší míře se zakládaly sady a hřbitov se přemístil daleko za město.

První společnou akcí sokolů byl výlet na Zvířetice. Za jeho působení se na úřadě začaly psát zápisy česky a bez chyb. Podílel se na rozvoji kulturního života ve městě. Byl členem Akademického čtenářského spolku, pohyboval se mezi předními literáty. Jeho přáteli byl básník Jan Neruda i spisovatel a novinář Josef Barák. Za Karolínou Světlou a jejím manželem Petrem Mužákem jezdil v létě do Světlé pod Ještědem. Setkával se také s Bedřichem Smetanou. Byl literárně činný, napsal několik knih v rámci svého politického působení. Velkým přínosem byly jeho české příspěvky do časopisu Boleslavan. Změnil časopis na týdeník pro politiku, hospodářství a zábavu. Do čísla se zábavnou přílohou přispěla Karolína Světlá, z přátelství k Mattušovi, povídkou Lesní panna. Byl veřejně uznávanou osobností, podporoval zakládání nových firem a živností, za jeho působení se město rozvíjelo ve všech oblastech.

 

V roce 1871 získali místní učitelé povolení k založení svého spolku a pojmenovali ho Učitelská jednota Komenský. O jeho nejznámějším členovi jsem již v minulosti psala, jistě si vzpomenete na školního inspektora a spisovatele Karla Sellnera. Spolek se zejména staral o vzdělávání svých členů a hájení jejich zájmů. Pořádal ale také mnoho přednášek, výstav a dalších kulturních akcí pro veřejnost.

V řadách jeho členů vznikl nápad oslavit 10. výročí republiky vztyčením významného pomníku. A jaká jiná volba u učitelů, než „učitel národů“. Od roku 1926 sbírali mezi sebou i veřejností peníze, vybírali vhodného sochaře i místo, kde bude socha stát. Na realizaci měli jen dva roky. Sochu chtěli odhalit k 10. výročí vzniku republiky a 300. výročí odchodu Komenského do emigrace.

Činovníci Učitelské jednoty mířili velmi vysoko. Vybrali si významného pražského sochaře Ladislava Šalouna, jehož pomník Mistra Jana Husa k 500. výročí upálení, umístěný na Staroměstském náměstí v Praze, získal první cenu Jednoty výtvarných umělců. Členům jednoty se podařilo nejen vybrat sochaře, ale i zvolit správné místo na vztyčení sochy. Je umístěna mezi sokolovnou a divadlem na pokraji parku na Výstavišti, naproti reálnému gymnáziu. Krásně zapadá do kulturně pojaté ulice, shlíží na dnešní studenty v hojném počtu se tu vyskytující.

 

Šaloun pojal sochu vskutku jednoduše a přitom geniálně vystihl osobnost Komenského. Znázornil ho jako kráčejícího poutníka s knihou v ruce, učícího. Dílo bylo pojmenováno Poutník a vystihuje vše. Ale nejen socha je krásná, i podstavec, dílo místního umělce Mauermanna, je dokonalé, a hodí se nejen do prostoru, ale i k samotné soše.

Pomník byl skutečně odhalen v roce 1928, o dva roky později byl na podstavec vytesán nápis „Učitelstvo a občanstvo v 10. roce republiky“.

Za 2. sv. války někdo prozíravý sochu ukryl, přežila tak všechny nálety i řádění Němců. Z té doby zůstal pod vyvýšeným terénem, na kterém pomník stojí, protiletecký kryt. Byl odstraněn až při revitalizaci parku v roce 2012. Slavnostní znovuodhalení pomníku se konalo 28. 10. 1946 za velké účasti lidí. Na památku této události byla vydána pohlednice se známkou a razítkem 1. dne.

 

Jak si jistě vzpomenete, Boleslav byla centrem Jednoty bratrské. Její zásluhou se zařadila mezi nejvzdělanější města tehdejší Evropy. J. A. Komenský byl jejím členem, pro víru byl vyhnán, ale ve světě se neztratil. Naopak, svým dílem patří mezi lidi, na které budeme stále vzpomínat a připomínat je dalším generacím. Šířil vzdělání zejména mezi dětmi a je proto příznačné, že všechny jeho boleslavské sochy jsou umístěny na školách nebo před nimi.

 

Dnes se ještě posuneme o kousek dál. Vynecháme krásnou secesní budovu divadla a krátce se zastavíme u další mohutné stavby. Byla postavena podle plánů pražského architekta Bohumíra Kozáka v roce 1917. Sídlila v ní Rakousko-uherská banka, dnes je zde Komerční banka. Je to honosná stavba s šesti pilíři přímo nad hlavním vchodem. Na střeše je umístěna mědí oplechovaná věžička. V ní měl zaměstnanec banky za války umístěnou vysílačku.

 

 

Došli jsme krásnou ulicí na konec dnešního dílu. Kdo by si chtěl prohlédnout celou ulici se všemi stavbami i s přilehlou ulicí Husovou a parkem Výstaviště, může se podívat na film Casino Royale. James Bond projíždí touto ulicí...

 

V příštím díle se vypravíme za herci, ale hlavně si prohlédneme divadlo, mladoboleslavskou secesní perlu.

 

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 535x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
pětset čtyřicet sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 86x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 196x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 173x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 293x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 279x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1581x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 826x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 836x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11128x   
přečteno: 9551x   
přečteno: 8672x   
přečteno: 8634x   
přečteno: 7524x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset čtyřicet sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 9. 2019