joudaweb - časopis Čekanka

Počátek mladoboleslavského národního obrození

3. července 2019 00:00:00

Restaurace U Zlatého věnce, významná boleslavská budova, zde se odehrávalo vše důležité

Milí čtenáři, dnes se vrátíme na počátek 19. století. Jak jsem tak psala díly o školách, divadle a výstavách, tak jsem si uvědomila, že bych se měla zmínit o rozvoji tehdejšího kulturního života. A vzpomenout na lidi, kteří bojovali za český národ, vštěpovali mu hrdost, učili ho znovu český jazyk a poskytovali mu dostatek podnětů k rozvoji češství. Národní obrození dokázalo změnit Boleslav v kulturní město, znovu ho dostat mezi „velká česká města“. O některých lidech jsem se již zmínila při psaní předchozích dílů, dnes bych ráda přidala další, kteří ovlivnili život nejen ve své době. Pojďme se tedy společně podívat, jak probíhalo obrození v Mladé Boleslavi v první polovině 19. století.

Na začátku se musím zmínit o napoleonských válkách, které zbrzdily snahy obrozenců. Městu se sice vyhnuly, ale nedostatek potravin a všeobecná drahota postihla většinu obyvatelstva. Boleslaví procházela velká seskupení vojáků, kteří jistě město vyjedli a poničili.

Přes město v této době projížděli nejvyšší panovníci. Císaře Františka nikdo nevítal, asi proto, že udělil radním důtku za jejich špatný postoj ke školství. Naopak vítán byl vracející se zdejší pluk č. 17. Při vstupu do města Pražskou branou na něj čekalo množství lidí. Velkou slávu zažil v roce 1818 ruský vládce Alexandr I. se svou matkou, kteří projížděli městem ke schůzce s císařem Františkem I. U silnice stáli vojáci boleslavského 36. pluku, zvony zněly, střílelo se z hmoždířů, lid jásal. O rok později se v hostinci U Flaklů ubytoval vítěz od Waterloo, polní maršál Gebhard Leberecht von Blücher, kterého se všemi poctami přijal zdejší pluk.

 

Od bitvy na Bílé hoře se stále více prosazovala němčina na úkor češtiny. Na začátku 19. století byla znalost našeho mateřského jazyka velmi žalostná. Většinou lidé česká slova komolili a míchali je s německými. Na úřadech byli pouze němečtí úředníci, ale obyčejní lidé mezi sebou stále mluvili česky. Paničky byly ale všechny „fon“. Vlastenci měnili německá slova za česká, učili lidi správně psát, zaváděli nová česká slovíčka. S mluveným projevem nebyl ke konci století takový problém jako s psaným textem. Velký přínos měly na rozvoj jazyka české knihy a časopisy, které začaly postupně vycházet.

 

V revolučním roce 1848 začaly vznikat Národní gardy, měšťanské ozbrojené sbory. Svou připravenost dávaly najevo při svých pochodech v ulicích, nadšeně pozdravovány přihlížejícími lidmi. Chodívali oblečeni v symbolu revoluční doby, českoslovanském kroji sestávající z čamary, klobouku, hole a vázanky. Čamara byl dlouhý černý kabát se stojatým límcem, zapínaný pomocí drobných knoflíčků a šňůrek. Vysoký černý klobouk měl vzadu dva střapce. Vázanka byla také černá, doplněná stříbrnými třásněmi. Vycházková hůl měla rukojeť ve tvaru sekerky.

V čele mladoboleslavské gardy stál hostinský Josef Flakl, který byl s Karlem Vinařickým zvolen zemským poslancem. Slavného Slovanského sjezdu se z Boleslavi zúčastnil kněz Antonín Marek, spisovatel, překladatel, autor vědeckého názvosloví dodnes používaného, a rytíř Jan z Neuberka, který byl posléze zvolen poslancem Kroměřížského sněmu. Národní garda se sice vypravila Praze na pomoc, ale do města se nedostala.

 

Do bojů v Praze se zapojilo pár jednotlivců z Boleslavska. Nejznámějším z nich byl vlastenec a bojovník za české zájmy Karel Krouský ze Zámostí (1823 – 1909). Už jsem se o něm zmiňovala ve svém článku o Zámostí. Nyní ještě dodám, že byl nejen mlynářem, politikem, fotografem, ale také se aktivně zapojil do revolučního dění kolem roku 1848. Bojoval na barikádách, později byl zatčen a tři roky vězněn. Napsal několik historických románů, byl redaktorem časopisu Hlas a Národních listů.

Pamětní deska na mlýně v Podjiří

Na Karla Krouského a jeho strýce Josefa Kořenského si vzpomněli v roce 1932 v krnském Sokole. Nechali připevnit pamětní desku na mlýně, z něhož vyšli, jak nám sděluje nápis. Karel je zde uveden jako redaktor a spisovatel, vůdce Národní gardy, Josef jako cestovatel a spisovatel, žák zdejší jednotřídky v roce 1854. Deska je na bývalém Podjiřském mlýně, přímo pod kostelem sv. Jiří a pod zámkem Stránov. Karel Krouský po určitou dobu vlastnil tento mlýn.

 

V souvislosti s Karlem se zmíním o jiném Krouském. Jmenoval se Jan Nepomuk (1814 – 1876), pocházel z Katusic, což je vesnička kousek od Boleslavi. Nepodařilo se mi zjistit, jestli byli příbuzní, ale byli si v mnohém podobní. Jan byl synem statkáře a později velmi zdatný ve svém hospodářském podnikání. Seznámil se s Karlem Vinařickým, jehož sestru si vzal za manželku, a prostřednictvím svého švagra vstoupil mezi osobnosti tehdejší kultury a společenského života. Psal články do českých novin a časopisů, vlastnil knihovnu čítající asi 4000 knih. Pomáhal šířit knihy na českém venkově, nakladatelům s jejich výrobou i získat dostatek předplatitelů. Podporoval finančně řadu spisovatelů a básníků, pomáhal jim, aby svá díla dokončili. Mezi ně patřili J. K. Tyl, Josef Franta Šumavský (přidal mu peníze na vydání Česko-německého slovníku), Ján Palárik (pomohl mu s vydáváním učebnic), Václav Bolemír Nebeský (celoživotní přítel). Pravděpodobně poskytl peníze na druhé vydání Máchova Máje. Originální rukopis se totiž našel po Janově smrti na statku. Nyní ho vlastní rodina Krouská.

 

Národní garda mladoboleslavská vysvětila svůj prapor až v roce 1849. O dva roky později musely gardy ukončit svou činnost a odevzdat výzbroj. Nastalo utužování režimu, řada lidí se ocitla ve vězení nebo pod policejním dohledem. Policejní teror na několik let zastavil růst společnosti. Rozvoj spolků, divadel a kroužků byl velmi ztížen či v některých případech zcela znemožněn.

 

Od 30. let 19. století se probouzeli ochotníci, zejména když přišel do Boleslavi mladý koncipista krajského úřadu František Plaček (1809 – 1888), nejdůležitější osoba této doby. Později se k němu připojil J. J. Pešice. Jejich práce na poli vlasteneckém, i když se sami jako státní úředními nesměli účastnit, byla oceněna jejich přeložením do jiných měst. Oba podporovali rozvoj vlasteneckého hnutí nejen v divadelní sféře. Po svém příchodu do města spolu s vlastencem Luňákem ustanovili Čtenářskou jednotu. Plaček založil "Biblioteku českých kněh" i českou školní knihovnu, kterou spolu s krajským komisařem Ferdinandem rytířem z Wildmannů vybavili českými knihami a časopisy. I když bylo spolku bráněno ve větší aktivitě, dokázal uspořádat několik divadelních představení, z nichž výnos věnoval na dobročinné účely. Jednou měsíčně pořádala jednota společnou zábavu v sálu U Zlatého věnce. Na programu bylo čtení českých knih a časopisů, různé přednášky, hudební besídky, ale i tanec za doprovodu hudby a zpěv. Čtenářská jednota věnovala F. Plačkovi, z úcty k jeho vlastenecké práci, krátkou oslavnou báseň, kterou složil J. J. Pešice. Nad správnou češtinou používanou v rámci Čtenářské jednoty měli dohled profesoři gymnázia.

 

Než se začalo besedovat v Čtenářské jednotě, setkávali se obyvatelé pod „Slovanskou lípou“. Skoro každý den se scházeli vlastenci s lidmi, četli jim noviny, vysvětlovali politické události u nás i v zahraničí, zpívali společně vlastenecké písně. I v mém Zámostí vznikl spolek Slovanská lípa, který organizoval spousty setkání a besed.

 

Ochotníci spolu s vlastenci uspořádali v roce 1842 první český bál, jistě tušíte kde, v sále hostince U Zlatého věnce. Byla to novinka a tak se řádně všichni připravovali a doufali v úspěch setkání. Nechali se inspirovat pražskými bály, pro které vymýšlel "vábenky pro krasotinky" sám buditel Tyl. Pro všechny návštěvníky koupili boleslavští pořadatelé v Praze upomínkové sborníky, které se jmenovaly "Pomněnky". Do knížečky přispělo 20 českých básníků svými verši. Průběh plesu nesplnil očekávání, velmi málo se tančilo. Chyběly totiž dívky, muži neměli s kým tancovat. Organizátoři s tímto problémem počítali, ženy se příliš akcí nezúčastňovaly. Zabalili proto pro ně "cukrovinky" do obalu, k němuž přidali na proužku papíru natištěné veršíky, z nichž vybírám - „Hovor českých děv, nejsladší je zpěv“ - „Já jsem Češka rozená, láskou k vlasti blažená“ - "Já jsem Češka, to má pýcha, Čecha zvolím za ženicha" - "Když mi panna česky odpoví, dá mi nejmilejší cukroví". Ples skončil s velkým mankem, který zaplatil Jan Nepomuk Krouský z Katusic, který tak dodržel svůj slib, že finančně ples zajistí a případnou ztrátu uhradí.

 

První vlaštovkou na poli zlepšení češtiny byla česká kázání v kostelích. Centry obrozeneckého hnutí byly fary. Mnozí kněží podporovali chudé nadané chlapce, kteří měli zájem se učit, ale neměli dostatek peněz. Učili se s nimi jazyky, zejména němčinu a latinu, aby zvládli přijímací zkoušky. Pojďme se podívat, kteří významní kněží se zasloužili o obnovení českého jazyka. O nejvýznamnějším z nich jsem již psala, vzpomeňte na Karla Aloise Vinařického…

František Novotný z Luže (1768 – 1826) byl filozof, historik, kněz. Působil i v Mladé Boleslavi, později přesídlil do Luštěnic. Jeho doménou byly jazyky, ovládal staroklasické a staroslovanské. Mimořádné znalosti využil při překládání knih do češtiny. Pro Dobrovského a Jungmanna shromažďoval lidová přísloví, sepsal učebnici českých hlásek a pravopisu. V roce 1822 vydal své největší dílo, které nazval "Kronyka Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země České až do nynějších časů". Popsal v ní dějiny Boleslavi, vycházel sice z Kezeliovy Kroniky, ale doplnil ji poznatky z vlastního studia materiálů. V Krameriově České expedici se scházel s dalšími členy národního obrození, nejen s J. Dobrovským a J. Jungmannem, ale i s A. J. Puchmajerem i dobrušským F. V. Hekem, jehož životopis inspiroval Aloise Jiráska k sepsání pětidílného románu F. L. Věk. Po přestěhování do Dobrovic si nechával Krameriovy noviny dovážet formany. Přispíval nejen do nich, ale i do dalších českých tiskovin. Jeho články či básně byly otiskovány na prvních stránkách.

František Černohouz (1810 – 1891) se sice narodil v Turnově, ale studoval na gymnáziu v Boleslavi. Po vysvěcení na kněze působil na Mladoboleslavsku v Rejšicích a v Dobrovicích. Organizoval vlastenecké akce, psal básně, epigramy, pořádal divadelní představení, překládal z němčiny a angličtiny. Svými články přispíval do několika českých časopisů. Čtenáři Květů si tak mohli přečíst, že čeští řemeslníci si v Boleslavi pořizují české vývěsní štíty. Opravdu polehoučku mizely německé,

Dům číslo 3, v kterém bydlel klempíř Karel May

většinou černožluté, a nahrazovaly je nové s českými nápisy. Prvními, kteří vyměnili štít, byli klempíř Karel May a malíř Alois Košátecký. K. May bydlel v domě číslo 3, tedy u hradu v Pražské bráně. Na novém vývěsním štítě pracoval půl roku, na modrý podklad připevnil plechová písmena, která složila nápis "Klempířská dílna Karla Máje". A. Košátecký byl malířem a vytvářel divadelní dekorace pro ochotníky. Svůj štít ozdobil nejen českým nápisem, ale navíc ho zvýraznil zlatou barvou. O něco později se objevily nápisy dvojjazyčné, první na mlýně Martina Vaňka.

 

Další významnou osobností této doby byl rodák z Boleslavi, kněz Antonín Durdík (1801 – 1875). Asi rok se staral o první boleslavský časopis Zlatověký katolík český, na kterém se podílel místní tiskař František Jeřábek, a prodej zajišťovala pošta. Brzy zanikl, ale o vydávání se mohli dočíst čtenáři Konstitučních Pražských novin, a také si přečíst další příspěvky boleslavských dopisovatelů, nejen v novinách, ale i v časopisech. Durdík organizoval mnoho besed, do nichž přispíval svými verši. Sám je i přednášel, když chyběli účinkující, a protože byl malé postavy, stál na bedýnce, kterou pro něj připravila paní Novotná (její jméno si pamatujte, dozvíte se o její rodině víc). Jednou obveselil posluchače, když se pod ním bedýnka rozpadla a on leknutím zapomněl text své básně.

 

Oblíbeným profesorem piaristického gymnázia byl Dominik František Kynský (1777 – 1848). Studentům se věnoval i ve svém volnu, společně četli české knihy a časopisy nebo chodívali na procházky do přírody.

 

Jeho nejvýznamnějším žákem byl spisovatel Vincenc Zahradník (1790 – 1836). Své dětství prožil v domě pod zatáčkou Pražské silnice, vedle bývalé pohřební služby. Vyučoval na litoměřickém bohosloveckém ústavu, ale byl obviněn z buřičství, pronásledován, zbaven místa a vězněn. I když ho soud zbavil viny, byl přeložen na vesnickou faru. Byl velmi vzdělaný, zajímal se o filozofii, pedagogiku, historii a českou literaturu. Předával dál své poznatky z etiky, estetiky i psychologie, dopisoval si s mnohými učenci své doby. Byl považován za největšího filozofa 19. století, napsal několik náboženských a filozofických spisů. V literární činnosti se specializoval na psaní bajek, bývá nazýván „českým Ezopem“. Oblíbeny mezi čtenáři byly nejen jeho bajky, ale i vlastenecké básně a epigramy, často uveřejňované v Tylových Květech. Byl hrdý na skutečnost, že pochází z Mladé Boleslavi. Pro Květy napsal epickou báseň Pověst o založení hradu Mladý Boleslav. Vždy svá díla uveřejňoval pod jménem Vincenc Zahradník – Mladoboleslavský.

 

Jeho přítelem, rádcem a zdrojem českého čtiva byl mladoboleslavský rodák, děkan a čestný měšťan Václav Kára (1782 – 1859). Již od roku 1813 se kolem něj scházeli vlastenci. Kvůli nim kupoval a posléze půjčoval všechny tehdy existující české knihy a časopisy. Přeložil do češtiny některé náboženské písně, jež vyšly tiskem u Františka Jeřábka, který byl prvním boleslavským českým tiskařem po dlouhých letech půstu. V. Kára se zasloužil o obnovu a znovuvysvěcení kostela sv. Jana Křtitele i s přejmenováním na kostel sv. Jana Nepomuckého. Dal podnět k obnovení a vysvěcení sochy Panny Marie na Staroměstském náměstí, k níž byl přidán český nápis "Maryi Panně, Obrankyni naší, ke cti nábožní předkové postavili - a uznalí potomkové, též věrní přivtělení boleslavští za zkušenou obranu přiozdobili 1819". Městští úředníci ho za jeho vlastenecké úsilí z města vypudili, odešel do Litoměřic, kde se stal kanovníkem.

 

Panorama Podolce, tudy kráčel K. H. Borovský

Na závěr jsem si nechala vzpomínku na spisovatele Karla Havlíčka Borovského, který kolem roku 1848 putoval z Prahy na Mladou Boleslav. Šel pěšky a po cestě besedoval s lidmi, vysvětloval jim politickou situaci. Jeden z večerů poseděl u muziky v zájezdní hospodě v Pískové Lhotě a potom šel spát na slámu. Brzy ráno odešel směrem na Boleslav a po chvíli ho uchvátilo panorama města, zejména hrad vysoko na ostrohu. Když seběhl Pražskou silnicí na Podolec, zastavil se v hospodě, kde se pobavil s dohazovačem svateb, svatosvatem. Potom pokračoval příkrou silnicí do města, kde ho udivilo množství krámů v ulicích i na Staroměstském náměstí. Překvapily ho pečené rohlíčky, nejen svou výbornou chutí, ale i bělostí…

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 976x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 122x   komentářů: 1, nejnovější: 04. 12. 2019, 20:41:24
přečteno: 423x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 11. 2019, 09:40:31
přečteno: 164x   komentářů: 1, nejnovější: 26. 11. 2019, 19:10:21
přečteno: 668x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 10. 2019, 21:43:54
přečteno: 767x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 693x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 803x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 932x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24

Nejčtenější

přečteno: 11440x   
přečteno: 9920x   
přečteno: 9008x   
přečteno: 8956x   
přečteno: 7985x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset třicet pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2019