joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavský spolkový život

10. července 2019 00:00:00

Nová radnice, prostor pro spolkový život

Milí čtenáři, pojďme postoupit v čase a podívat se, jak se vedlo vlastencům v druhé polovině 19. století. Nejen oni si uvědomovali, že by čeština mohla zaniknout. Stále víc lidí se zapojovalo do dění. Nejen že navštěvovali divadelní či jiná představení, ale mnoho z nich se zúčastňovalo spolkového života. Pan Karel Herčík, velký znalec historické Mladé Boleslavi tvrdí, že ve městě bylo až 300 spolků. Je to číslo neuvěřitelné, i když většina brzy zanikla. Ale když si uvědomíme, že pár lidí muselo spolek založit a po určitou dobu ho navštěvovat, tak mi z toho vychází, že skoro každý občan Boleslavi byl v nějakém spolku, a někteří jistě i v několika. Pojďme se tedy podívat, jaké že to spolky u nás byly (nebojte se, jen na ty největší), jak se podílely na rozvoji města, a jaké dědictví nám zanechaly.

Po době útlumu a perzekucí přišla 60. léta. Padl ministerský předseda Alexander Bach a konečně se mohl rozvíjet kulturní život. Vznikalo velké množství spolků a jednot, lidé měli touhu se sdružovat a společně prožívat dobu, debatovat o událostech nebo se jen tak pobavit. I když mnohé spolky rychle zanikly, pro rozvoj vlastenectví a kulturnosti měly velký vliv. O některých spolcích a lidech v nich působících jsem se již zmínila v minulých článcích, přidám několik nových, které ovlivnily tehdejší život ve větší míře.

 

Po vydání Říjnového diplomu v roce 1860 slibující svobodu, se i na úřadech začala prosazovat čeština. První česky psaný protokol ze schůze zastupitelstva byl napsán v březnu 1861. Pozvánky na schůze byly v tomto roce dvojjazyčné, nejprve německý text, potom český. O rok později byl první text český a od roku 1880 jsou psány pozvánky už pouze česky. Neznamená to ale, že by písemnosti byly psány správně a srozumitelně. Až za starosty Antonína Vodky, jemuž dělal sekretáře Karel Mattuš, byly písemnosti bez chyb.

Antonín Vodka si zaslouží, abych o něm napsala pár slov. Byl obchodníkem a provozoval oblíbený hostinec na Novém Městě. Po mnoha letech se stal v roce 1863 prvním českým starostou v Boleslavi. Uvědomoval si finanční situaci ve městě, v době stavebního boomu byl třeba každý peníz. Vzhledem k tomu, že měl svou živnost, vzdal se svého platu. K ruce si vybral mladého a velmi schopného sekretáře, a právě on pak nesl dál myšlenky svého nadřízeného. Byl jím Karel Mattuš, o němž jsem vám již psala. Po obou byly v Boleslavi pojmenovány ulice. Ulice Vodkova, dříve Josefská, byla jedna z  hlavních komunikací vedoucích z města na předměstí Pták. Bývala zabezpečena Bělskou nebo také Klášterní branou, podle toho, kterým směrem jste se vydali, na Pták a dál do Bělé pod Bezdězem nebo ke klášteru na Karmeli. Ulice Mattušova již ve městě není, po válce byla přejmenována na Jaselskou.

 

Oba bývalí starostové si byli podobní. Oba se starali o město, jak nejlépe uměli. O životě K. Mattuše si můžete přečíst v sokolském díle. A. Vodka byl v čele města do roku 1870. Zasloužil se o postavení nové radnice, řemeslnické školy, zavedení nového veřejného osvětlení i plynárny. Jeho zásluhou byly zakoupeny a vysušeny městské rybníky, dbal na výsadbu zeleně, a tím na zdraví lidí. Za Prusko-rakouské války vyjednal jemnější zacházení s lidmi, minimalizoval ztráty materiální, finanční i lidské.

 

Když píši o lidech, kteří se výrazně zasloužili o rozvoj města a jeho obrození, musím se zmínit i o muži, s nímž je spjato vše špatné až tak moc, že dodnes utkvěl lidem v paměti. Byl jím komisař krajské rady Karel Komers, který nahradil oblíbenějšího úředníka, Trojana z Bylansfeldu, kterého pro svou dobrotu přeložili do Žatce. Tvrdě útočil na vlastenecké hnutí, zakazoval státním úředníkům, zejména profesorům a učitelům, navštěvovat nejen schůze spolků, ale i vinárny, kde se scházeli vlastenci. Nedodržoval platné zákony, nedůstojně se choval k voleným úředníkům a zasahoval do jejich kompetencí.

Nejvíce škodil Měšťanské besedě, která vznikla v roce 1862 na základech Čtenářské jednoty. Spolek dostal nové jméno, ale druhy aktivit zůstaly stejné, jen se více rozšířily. Byla to první společensko-kulturní organizace, velmi činorodá, podílející se na zábavě i vzdělávání lidí. A právě proto byla trnem v oku Komersovi. „Napoleonek“, jak se mu říkalo vzhledem k jeho postavě, zakázal veškeré schůze besedy, tvrdě vystupoval vůči funkcionářům, jež čekala řada výslechů a pokut. Zástupci Měšťanské besedy se domáhali svých práv u místodržitele českého krále. Na své straně měli i některé státní úředníky, kteří neschvalovali bezohledné jednání krajského rady. Byl natolik známý svým neblahým počínáním vůči vlastencům, že pouhé jméno Komers vzbuzovalo odpor. Tři lidé s tímto jménem dokonce v tisku oznámili, že nejsou v příbuzenském svazku s mladoboleslavským Komersem.

 

Potlačenou Čtenářskou jednotu obnovilo seskupení lidí, kteří se prolínají mým obrozeneckým vyprávěním. Byl to mlynář a pozdější starosta spolku Martin Vaněk, oficiál krajského soudu Jan Šámal a jeho synové - účetní městské spořitelny Václav, pomolog Jan, obchodník František - knihař Antonín Kováříček, starosta Karel Mattuš, kněz František Nečásek, kupec Antonín Vodka, knihtiskař Josef Zvikl a jeho bratr papírník Karel, kupec Jan Hruška, Páter Václav Čtyroký, výrobce hudebních nástrojů František Barák, krejčí Josef Luňák, klempíř Karel May a mnoho dalších. Scházeli se v hostinci U Modrého hroznu. Spolkovou místnost ozdobil mlynář Vaněk sádrovými sochami Jungmanna, Palackého, Havlíčka a Riegra. Čtenářská jednota byla přejmenována na Měšťanskou besedu a dál pokračovala ve své osvětové činnosti, pokud jí to úřady dovolily.

 

V této době se objevila nová skupina obyvatelstva, dělnická třída. Průmyslové podniky rostly jak houby po dešti a dělníků přibývalo. Do čtvrti, kde byla jedna továrna vedle druhé, se teprve podíváme. Nyní jen dodám, že dělníci nejen pracovali, ale chtěli se i bavit, a samozřejmě šli s dobou, sdružovali se do spolků. V boleslavské Dělnické besedě, kterou založili v roce 1870 obuvničtí dělníci F. Lochman a K. Stohr a krejčí J. Heřmánek nebyli pouze dělníci, ale i živnostníci. A protože místních řemeslníků přibývalo, byla beseda přejmenována na Řemeslnickou. Členské schůze se konaly v domě řemenářského mistra J. Motyčky na Kozím náměstí. Spolek měl několik oddělení – vzdělávací, knihovní, divadelní, pěvecké, hudební a zábavné. Pro pobavení svých členů pořádal pěvecké večírky i humorná vystoupení. Výtěžek z akcí byl pravidelně posílán potřebným.

Spolek Česká společnost, založený v roce 1842, si vzal za cíl navrátit Boleslavi české zvyky a jazyk. V rámci své činnosti se členové starali o propagaci českých časopisů a knih, znovu připomínali lidem národní písně. Své místnosti měli v hostinci U Kellerů nebo později se zde říkalo U Jiřího z Poděbrad. Stál v místech, kde po dlouhá léta byla "nová cukrárna", hned vedle Havelského hřbitova. Ještě nedávno zde byla herna, nyní se tu opět prodávají dorty. Členové spolku dbali nejen na správnou češtinu, ale navíc nesměli mluvit německy. Za každé nečeské slovo platili pokutu do spolkové pokladny.

 

Krátce připomenu Klub přátel umění, o které jsem se již zmínila v souvislosti s jeho prvním předsedou, lékařem Václavem Walterem, známým pod pseudonymem Emil Tréval. Spolek pro svou činnost využíval budovu bratrského sboru, později Pavilon umění na Výstavišti. Než byl na přání V. Klementa zbourán, probíhaly zde výstavy, koncerty a literární večery.

 

Dům na Českobratrském náměstí s pamětní deskou na S. Kappera

V souvislosti s kulturním spolkem vám představím spisovatele, básníka, ale i cestovatele a lékaře Siegfrieda Kappera (1820 – 1879). K nám do města přišel v roce 1860 a stal se posilou pro obrozenecké hnutí. V Praze se spřátelil s K. Sabinou a V. B. Nebeským a brzy se jejich prostřednictvím zapojil do kulturního života ve městě. Cítil se být Židem, Čechem i Němcem a snažil se o bezkonfliktní soužití. Svá díla psal německy i česky, známý je svými překlady z jihoslovanské literatury. Přeložil také srbskou sbírku básní Zpěvy lidu srbského, z níž si čtyři básně vybral Antonín Dvořák pro písňový cyklus Čtyři písně. Kapper byl členem pěveckého spolku, psal pro jejich skladby texty. Do německého jazyka překládal velká česká díla - Máchův Máj, Rukopis Královédvorský, verše F. L. Čelakovského a B. Jablonského. V neposlední řadě byl výborným lékařem, lidé k němu rádi chodili a vážili si ho.

Jeho působení v Boleslavi bylo tak významné, že nám po něm zůstala pamětní deska na domě na Českobratrském náměstí, kde bydlel. V domě bývala prodejna hospodářských potřeb, nyní zde působí firma KaK Computers.

 

Vzpomenu i na Krajinský muzejní spolek, který vedl profesor František Bareš. Jeho zásluhou byla v Templu připravena první muzejní expozice. Můžete si připomenout v článku Mladoboleslavský Templ.

 

Buk lesní, převislé větve tvoří zelený závoj

V minulých dílech jsem již psala o spolku, který si vzal za úkol ozelenit město a tím ho ozdravit. Jmenoval se Zemědělský okrašlovací spolek Mladá Boleslav. Jeho prvním počinem bylo založení Jubilejního parku na Školním náměstí a v okolí restaurace Kohoutka. Podílel se na úpravách parku na Výstavišti a na sadech pod dělnickou čtvrtí při Jaselské ulici, kde bylo mnoho smrků, listnatých i ovocných stromů. Dodnes tyto sady krásně doplňují frekventovanou silnici směřující z města na Ptáckou ulici.

Milovníci přírody vysadili ve městě a v okolí desítky stromů. Podél silnice k hlavnímu nádraží a před vojenskou nemocnici kaštany, podle řeky Jizery topoly, jasany od čejetického mostu k zámku Neuberk. Stromy doplnily i silnici směřující do lázní Boží Voda. Členové nejen zeleň vysazovali, ale také se o ni patřičně starali, dbali i na parkovou úpravu, vhodná místa doplňovali lavičkami. Největším počinem spolku bylo vytvoření úplně nového parku Štěpánka, který je dodnes boleslavskými hojně navštěvován. Nachází se kolem Klenice a já vás v některém díle do oázy zeleně a klidu pozvu.

 

Kynutá bábovka s kakaovou spirálou

Závěrem se sice nezmíním o spolku, ale o setkávání se dam za účelem posezení a probrání všech novinek i klepů o lidech z města. „Kávové společnosti“, jak se sedánky nazývaly, známe již ze začátku 19. století. Organizovala je Magdalena Dobromila Rettigová, velká vlastenka, spisovatelka českých próz i slavné kuchařky. Boleslavské ženy se v pořádání setkání střídaly, s měnícími se domácnostmi se měnily i podávané pokrmy a sladkosti. Každá hostitelka se snažila něčím překvapit a trumfnout ostatní. Ženy si s sebou nosily načatou ruční práci, probraly novoty ve společnosti, ale daly k dobru i nové recepty či popisy na vyšívání, háčkování či jinou rukodělnou techniku. Nejčastějším moučníkem podávaným ke kafíčku byla, ostatně podobně jako často i dnes, bábovka…

 

Jistě jste si mnozí všimli, že jsem nic nenapsala o místních zpěvácích. O boleslavské hudbě už jsem leccos zmínila, ale o pěveckých spolcích u nás působících zatím ne. V příštím díle to napravím…

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 407x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset devadesát sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 75x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 175x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 153x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 261x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 240x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 804x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 819x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset devadesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019