joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské noviny a časopisy

24. července 2019 00:00:00

Časopis Boleslavan

Milí čtenáři, dnes si budeme povídat o prvních novinách a časopisech. Příliš se o nich nepíše, ale přece jenom něco málo se mi podařilo zjistit, a tak se dozvíte, jaké tiskoviny si boleslavští mohli přečíst. Oni novináři, jak je chápeme dnes, dřív asi nebyli. Do novin a časopisů psali většinou lidé mající jinou profesi, které se věnovali, a ve svém volnu se pak vyjadřovali k probíhajícím událostem nebo publikovali zajímavé statě ze svého oboru a pomáhali tak rozšiřovat vědomosti lidí. Nebyly běžně nám dostupné encyklopedie či Wikipedie, kde zvídavý čtenář najde vše, co ho zajímá. V každém městě pak záleželo na tom, jestli se najde vlastenec, knihkupec, tiskař nebo nakladatel, který by dostupné tiskoviny přivezl do města a zprostředkoval je lidem. V Boleslavi se to dařilo. Bylo tu několik zajímavých lidí, kteří se podíleli na distribuci i na psaní článků. Dodnes na ně vzpomínáme…

Je pravda, že v počátcích obrození se příliš místní noviny nečetly, mnozí ani číst řádně neuměli nebo pouze česky, ale později už to bylo lepší. Než se začaly ve městě tisknout první noviny, řada pisatelů uveřejňovala své články v pražských novinách a časopisech, zejména v Květech a v Lumíru. Tam si mohli boleslavští přečíst, co nového se stalo, jaké události proběhly nebo budou probíhat.

 

V roce 1860 založil boleslavský vlastenec, tiskař a nakladatel Josef Zvikl regionální časopis Iserbote (Jizerský posel). Aby získal povolení na vydávání časopisu, tiskl ho v němčině, ale témata byla česká. Vycházel pravidelně 1., 10., a 20. den v měsíci, přesně ve 13 hodin. Německy psané noviny nemohly ale u čtenářů uspět. Mnoho z nich jazyk neovládalo, někteří neměli ani základní gramotnost. Když se poměry na konci tohoto roku zlepšily, mohl tisknout časopis česky. A tak přišel na svět Boleslavan.

 

První číslo vyšlo 5. 10. 1860 pod názvem „Boleslavan, časopis naučný a zábavný pro lid českoslovanský“. Přispívaly do něj špičky tehdejšího vlasteneckého hnutí, namátkou jmenuji: Karel Alois Vinařický, Jan Krouský, Vítězslav Hálek, František Pravda, Josef Uhlíř, Antonín Zefyrin Maloch, Karel Tieftrunk, Jan Evangelista Konopas, Antonín Jaroslav Vrťátko, Gustav Pfleger Moravský i Alois Vojtěch Šmilovský, jehož povídka Kovárna na Klenici byla otištěna hned v prvním čísle. Při výčtu osobností můžete vidět, že do něj nepsali pouze místní profesoři či spisovatelé. Najdeme mezi nimi také rolníka, moravského básníka, překladatele, kněze i písmáka. Časopis měl široký okruh čtenářů a také různorodé pisatele, nechyběla ani slavná jména, jako byl Karel Sabina nebo Karolina Světlá. Jak byl široký rozsah dopisujících, tak byl i široký záběr témat. Objevovaly se tu příspěvky o hospodářství, zemědělství, všeobecně vzdělávací, o přírodě, o historii, také místopis, životopisy, statistika a kultura. Politické články spíše vysvětlovaly situace, nepřinášely informace o jednání zastupitelů, pouze byla otištěna konečná zpráva. Tento nový časopis vycházel vždy 5., 15., a 25. každého měsíce v 10 hodin dopoledne.

 

Když se v roce 1863 stal politickým redaktorem Karel Mattuš, časopis se začal víc věnovat politice, ekonomii a zábavě. Také svými názory na politické dění narazil a načas bylo jeho vydávání zastaveno. Po obnovení tisku v roce 1865 vycházel jednou týdně a spíš než politice se věnoval samosprávě a spolkové činnosti ve městě. Redaktorem se stal kněz František Nečásek. Prusko-rakouská válka vydávání občas přerušila, poslední číslo časopisu vyšlo na konci roku 1867.

 

František Nečásek, to byla zajímavá postava. Bydlel v domě po mydláři Hudcovi zvaném Hudcův dům. Stál na rohu Železné a Masné ulice. Byl knězem a scházeli se u něj vlastenci, zpěváci i sokolové. Právě v tomto domě umřela maminka B. Smetany. Jak se to stalo, že právě v našem městě? Už jsem se o této události lehce zmínila, tak nyní povím víc.

Paní Smetanová bydlela po smrti svého manžela s dcerami u svého bratra v Českém Dubu a vedla mu domácnost. Její dcera Františka se provdala za četnického desátníka nemocného tuberkulózou a vykonávající proto práci písaře u okresního soudu, Adama Nečáska, bratra Františka. Když ovdověla, nabídl jí její švagr, aby se k němu nastěhovala a starala se o něj a o bydlení. Smetanova sestra Františka tedy bydlela u svého švagra, který byl duší vlasteneckého hnutí, a za nímž jezdil často Smetana. Při svých častých koncertech v Boleslavi u něj přespával. Paní Smetanová zůstala bydlet u svého bratra sama, druhá dcera se provdala do Prahy. V roce 1864 si paní Barbora naplánovala návštěvu svých dětí. Nejprve jela za synem Karlem, který byl lesníkem v Chloumku, kousek od Boleslavi směrem na Dobrovice, po pár dnech dojela k dceři Františce. Během návštěvy nečekaně onemocněla střevním katarem a umřela. Pohřbena je na Havelském hřbitově, jak věrní čtenáři mého seriálu vědí. Podrobnosti o pomníku a místu jejího posledního spočinutí najdete v článku Mladoboleslavská hřbitovní zahrada.

 

Nemůžu v souvislosti s časopisem Boleslavan nevzpomenout na jeho velkého podporovatele, mecenáše Rudolfa Thurn-Taxise. Nejenom že přispíval svými penězi, aby mohla tiskovina vycházet, ale nebál se nahlas říkat své názory a podporovat rozvoj češství, za což byl vězněn, pronásledován a nadšeně vítán po propuštění z vězení.

 

Nyní byla Boleslav bez regionálního tisku až do roku 1880. Situaci zachránil vydavatel, redaktor a spolumajitel tiskárny Pak-Nedvídek v Kolíně Václav Nedvídek. Ve svém podniku tiskl noviny Jizeran pro Mladou Boleslav a okolí. O čtyři roky později se tisku ujal v Boleslavi J. Nešněra a po něm J. Švíkal. Vycházely dvakrát týdně a byly v nich články z oblasti politické, národohospodářské i společenské. Později se staly novinami Živnostenské strany a v roce 1938 zanikly.

 

Na konci roku 1882 se objevil pokračovatel Boleslavanu, Nový Boleslavan, list mladočeský. Několikrát zanikal a opět vznikal. Měl obrázkovou přílohu Pst! Pst!, vycházel dvakrát týdně, ale příliš kvalitní nebyl, nezískal mnoho čtenářů. Jeho nástupcem byl opět Boleslavan, noviny rolnické, v roce 1889 byly sloučeny s Jizeranem.

 

O rok dříve, než zanikl Nový Boleslavan, se na trhu objevil časopis Mladoboleslavan, který byl zaměřený na české rolnictvo, průmysl, obchod a řemesla v regionu Pojizeří. Po roce byl sloučen s časopisy Stráž a Stráž severu.

 

Rodný dům Antonína Macka

V roce 1900 začal vycházet první dělnický časopis Stráž Pojizeří. Vycházel různě, jako měsíčník, týdeník nebo i dvakrát v týdnu, jak bylo potřeba. V čele redakce byl levicový politik a novinář Antonín Zeller. Zakladatelem časopisu byl Antonín Macek (1872 – 1923), boleslavský rodák, levicový spisovatel a novinář. Jeho otec byl krejčí a bydleli společně na Staroměstském náměstí. Po nemoci téměř ohluchl, ale dál se soukromě vzdělával. Stal se členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a v roce 1921 spoluzakládal KSČ. Psal do dělnických novin i do Rudého práva. Napsal několik básní a próz, překládal hodnotná díla světových spisovatelů - Honoré de Balzac, Egon Ervín Kisch, bratří Grimové, ale je i autorem českého textu Internacionály.

Rodný dům A. Macka stále stojí. Na fotografii je to ten bílý s secesní fasádou, zdobenou ornamenty. Na levé straně je vidět zvláštní pilíř, pravděpodobně místo, kde býval okap. Je zde patrný otisk po pamětní desce, která bývala na domě připevněna. Mnozí si vzpomenou, že v tomto domě býval hostinec U Tří lip.

 

Postupně noviny přibývaly, na začátku 20. století měla Boleslav několik místních tiskovin – noviny národní demokracie Mladoboleslavské listy, levicové Rudá stráž, Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu Rodný kraj, župní České listy, nepolitické Náš kraj, komunistické Rudé Pojizeří. Karel Vačlena vydával pro ženy v letech 1879 - 1944 dvakrát do měsíce časopis Lada s přílohou Módní svět.

 

V roce 1927 se objevuje opět časopis Boleslavan a je to ten, který znám já, a když se mi dostane do rukou, ráda si ho celý přečtu. Byl tištěn v Boleslavi u Jaroslava Chládka, vycházel každý měsíc mimo letní prázdniny. Obsahoval články z různého spektra, od historie až po současné dění, nechyběly příspěvky kulturní, hospodářské i přírodovědné. Mnohé byly vlastivědné a vyprávěly o různých zajímavostech v našem kraji. Vycházel do roku 1941, potom ho nacisté zakázali. Jistě mnozí tušíte, že ho vedl okresní školní inspektor a muž mnoha dalších profesí Karel Sellner. O jeho životě i o časopisu najdete víc v mém článku Karel Sellner, válečné vzpomínky bojovníka proti útlaku.

 

Ještě bych ráda v tomto novinovém díle vzpomněla na čtyři redaktory časopisu, kteří nejen ve své době mnoho znamenali. Svou prací, přístupem ke svým žákům nebo k lidem, pro které psali nebo tvořili, posílají odkaz i dalším generacím, tedy i nám.

 

Eduard Svárovský (1888 – 1977) byl zpočátku učitelem a hudebníkem. S houslemi putoval až do Kyjeva, kde se načas usídlil a vystupoval. Ale přišla válka a náhle je považován za dezertéra a vyzvědače. Byl zatčen, poslán do internačního tábora a potom na italskou frontu. Měl štěstí, a my taky, vrátil se zpět. Opět předával vědomosti dětem, nejprve na Slovensku, pak v Dobrovici a v Boleslavi. Největší jeho síla byla ale ve schopnosti archivovat a popsat regionální historické dějiny. Z jeho práce čerpají všichni, kteří se chtějí o místních událostech dozvědět víc. Uspořádal spisové fondy v Dobrovici, počátkem války začal i v Boleslavi. Události nejen přehledně uspořádal, ale napsal i několik knih, z nichž je nejcennější publikace Mladá Boleslav do bělohorské katastrofy roku 1620. I po válce se věnoval archivní práci, dohledával, svážel a zpracovával stovky dokumentů z historie boleslavského kraje, vybudoval moderní regionální archív. Svou práci nabízel nejen historikům, kterým pomáhal dohledat správná fakta, ale seznamoval s ní i širokou veřejnost prostřednictvím mnoha článků v tisku, zejména v Boleslavanu.

 

Středoškolský profesor Čeněk Novotný (1903 – 1972) byl vynikajícím pedagogem. Učil nejen běžné žáky a studenty, ale i budoucí učitele a děti, které potřebují zvláštní péči. Několik let byl ředitelem Zvláštní školy internátní v Mladé Boleslavi. Můžeme říct, že celý život předával vědomosti. Je to jistě velmi záslužné a již jen tato skutečnost by stačila k tomu, abych na něj ve svém psaní vzpomenula, protože byl velmi laskavý, vzdělaný a chápající učitel. Ale jeho další činnosti si snad zasluhují ještě větší obdiv. Jeho zájmem byla botanika a přírodopis. Spolupracoval s botanickou společností, věnoval se výzkumu Pojizeří, napsal stovky botanických článků, založil herbář s více než 7000 rostlinami, zajímal se o ochranu přírody. Objevil v lokalitě Radouč naprostý unikát, rostlinu devaterku poléhavou, pouze dvě hodiny žlutě kvetoucí keříček, který jinde v Čechách neuvidíte. Květinka je velmi vzácná a chráněná, její výskyt vzbudil velké nadšení v botanické obci. Je to jediný druh z celého rodu, který se vyskytuje v Čechách. Publikoval stovky pedagogických či přírodovědných článků v různých časopisech, nejen v Boleslavanu, ale napsal, na základě svých výzkumů, také velmi ceněné knihy Květena Mladoboleslavska a Soupis květeny Pojizeří, kterou doplnil herbářem. Nevyhýbal se ani historii. Zpracoval část knihy Dějiny obcí okresu Mladoboleslavského, přispěl do mnohých školních učebnic, u nichž byl jako hlavní autor uveden učitel a editor Emanuel Strnad.

 

Bydliště Ferdinanda Strejčka s pamětní deskou na něj a Zdeňka Kampera

Středoškolský profesor, literární historik, sběratel, spisovatel, vůdčí osobnost kulturního života v Boleslavi, to vše byl dlouhá léta Ferdinand Strejček (1878 – 1963). Toto jméno jsem již v článcích zmínila, bez jeho přičinění se málo co obešlo. Aktivně působil v několika spolcích, prosazoval pořízení pomníků boleslavských velikánů, které dodnes zdobí město. Napsal několik publikací o svých oblíbených básnících, jako byl Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek nebo Adolf Heyduk, měl rád literární osobnosti 19. století. Pro ochotníky vytvořil na 60 her, obdivoval J. K. Tyla, Jana Nepomuka Štěpánka i Elišku Krásnohorskou. Příkladně se věnoval studentům nejen ve škole, ale i po ní ve svém osobním volnu. Oblíbené byly procházky, kde učil studenty pochodové i lidové písně a seznamoval je s českými významnými spisovateli. Je autorem mnoha článků do regionálních i národních novin a časopisů. O průběhu národního obrození napsal publikaci Jak se probouzela Mladá Boleslav. Byl spoluzakladatelem Klubu přátel umění, podílel se na vybudování městské obrazárny, byl ředitelem spolku Kolár. Na gymnáziu vyučoval češtinu a němčinu, celý život věnoval výchově studentů a dospělým nabízel podněty k rozvoji jejich kulturního života.

 

Jeho kolega, profesor Zdeněk Kamper (1880 – 1965) vyučoval dějepis a zeměpis. Jeho oblast zájmu je tedy zřejmá. Napsal příspěvek pro Sborník k 250. výročí založení piaristického gymnázia, který vyšel v roce 1938. Zajímavě v něm popsal celou historii školy. Byl správcem boleslavského muzea. Napsal velké množství článků do časopisů a vlastivědné publikace.

Na pokračování vydával v Boleslavanu knihu boleslavského mistra krejčího Josefa Luňáka "Historky boleslavské z let 1825-76" s podtitulem Paměti mladoboleslavského měšťana J. Luňáka. Na počest 600. výročí založení našeho města vydal Kezeliovu Kroniku, kterou doplnil poznámkami a autorovým životopisem.

 

V roce 1988 byla na domě v Husově ulici, kde F. Strejček žil, odhalena pamětní deska na oba významné středoškolské profesory. Budova stojí kousek od gymnázia, kde oba profesoři učili studenty.

 

Knížka Jak se probouzela Mladá Boleslav

Dostala jsem nedávno od své milé sousedky tři malé knížečky. Jsou to tři díly knihy F. Strejčka Jak se probouzela Mladá Boleslav. Vycházely 1. září, 1. října a 1. listopadu 1929 ve Sborníku pro politické otázky, který se jmenoval Doba a lidé. Majitelem, nakladatelem a redaktorem byl boleslavský občan Rudolf Kudrna (redakce sídlila na náměstí Českých Bratří 130) a vytištěny byly ve firmě Hejda & Zbroj sídlící v Mladé Boleslavi. Na začátku prvního dílu je věnování "Velmi vážené přítelkyni, slečně Boženě Vohánkové, ušlechtilé malířce krás našeho města a okolí, v upřímné vděčnosti autor". O této vynikající malířce boleslavských zákoutí, květin a portrétů jsem již psala a jsem ráda, že jsem na ni nezapomněla. Patří k výrazným postavám města, stejně jako autor knihy F. Strejček. Moc se mi líbí konec třetího dílu. Na několika stránkách jsou otištěny reklamy různých firem, nabízejících své produkty. Některé jsou úsměvné (firma prodávající uhlí, koks a dříví nabízí i Poděbradku), jiné nám umožní vzpomenout na dávno zaniklé obchody, restaurace, sklady výrobků nebo i střelného prachu. Mnohá jména firem stále v Boleslavi žijí, i když už neexistují. Zatím jsem nečetla ani jeden díl, ale určitě si k nim sednu, jen co dopíši tento seriál. Zájemci si možná mohou knihu vypůjčit v knihovně, u nás ji mají, a dokonce ji půjčují i domů.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Bc.Jan Skála - vývoj regionálního tisku na Mladoboleslavsku od roku 1945 do počátku normalizace

Pavla Feřtová - Květena v okolí Strenického potoka na Mladoboleslavsku

Wikipedie

 

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 375x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
pětset čtyřicet tři:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 86x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 196x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 173x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 293x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 279x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1581x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 827x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 838x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11128x   
přečteno: 9551x   
přečteno: 8673x   
přečteno: 8635x   
přečteno: 7524x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset čtyřicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 9. 2019