joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavští spisovatelé a knihkupci

31. července 2019 00:00:00

Parčík se sochou Aloise Vojtěcha Šmilovského

Milí čtenáři, minule jsem psala o novinách a časopisech, dnes budu psát o českých knihách a spisovatelích spojených s Boleslaví. Český vlastenecký rozkvět by nebyl možný bez české knihy. Pomohla připravit alespoň část národa na souboj s mocí a rozvinula duševní obzor čtenářů. Seznamovala je s jazykem, vzdělávala, navazovala na dávné doby bratrské, kdy patřily české knihy k obvyklé výbavě bohatších rodin. Běžně se tenkrát mluvilo česky a většina lidí jazyk ovládala. Dlouhé roky temna končily, nyní bylo nutné vrátit lidem mateřský jazyk. A to byl úkol vlastenců, kteří tak činili různými způsoby. Vydáváním novin a časopisů, knih, pořádáním hudebních a divadelních představení, besídek a spolkových zábav i při obyčejnému posezení v restauracích či hospůdkách.

 

V této době žily v Boleslavi tři skupiny lidí. První byla vlastenecká, radující se z každého i sebemenšího úspěchu a strachující se, aby nebyly jejich snahy úřední mocí zničeny. Druhá byla radikální, na vše by šla fyzickou silou. A ve třetí se skryli za hezkými hesly prospěcháři, kterým šlo jen o sebe a svůj zisk. Já budu pokračovat ve vyprávění o těch prvních, ti si zaslouží moji a jistě i vaši pozornost.

 

Některá legendární knihkupectví si lidé dodnes pamatují, i když jsou již zaniklá. Psala jsem již o největším s dlouholetou tradicí, které bylo na Českobratrském náměstí. Nejprve ho proslavil Karel Vačlena, knihkupec, nakladatel a vydavatel časopisů, zejména pro ženy. Po něm nastoupil již nám známý Hynek Pfeifer.

Vzpomíná se i na Novotného knihkupectví, které stávalo na Staroměstském náměstí v místech dnešního parčíku, než ho i s ostatními domy zlikvidovalo nesmyslným náletem 9. 5. 1945 sovětské letectvo. V roce 1891 koupil prodejnu V. Klement a prodával v něm nejen knihy, časopisy a pohledy, ale i součástky na jízdní kola.

V tomto bloku vybombardovaných domů byl i rodný dům Aloise Vojtěcha Šmilovského, jehož otec zde měl mydlářskou dílnu. Stával tu i dům „Latinské babičky“, která se vzorně starala o studenty gymnázia. V tomto článku se k oběma ještě vrátím.

 

První klasické knihkupectví založil v roce 1860 Němec Vincenc Uhl. Stávalo přibližně v místech pozdější prodejny p. Novotného a hrdě neslo název „Knihkupectví a obchod v uměleckých předmětech“. Uhl zde prodával nejen německé časopisy a knihy, ale i české. Měl velký výběr českých časopisů – Posel z Prahy, satirický a zábavný týdeník Humoristické listy, známý a oblíbený Lumír, Tylovy Květy, týdeník pro rolníky Hospodářské noviny, pro hudebníky Dalibor, doplněný notovou přílohou, pro milovníky přírody časopis Živa, pro učitele Škola a život, jehož redaktorem byl František Řezáč, poslanec zemského sněmu. Pro zákazníky byly lákavé na stěnách visící fotografie významných osob tehdejšího života, jako byl např. F. Palacký, P. J. Šafařík, J. K. Tyl…

 

Bývalý Lauterbachův obchod s knihami

Rodina Lauterbachova byla především kupecká. Vůdčí osobností byl knihkupec Václav. Své postavení upevnil sňatkem se sestrou Františky Novotné. Ta patřila do druhé rodiny, která ovlivňovala dění ve městě, a o které vám v příštím díle napíši víc. Po její smrti jí složil velký hold Karel Vinařický, když na její pomník napsal své verše. Václav prodával vše, co si čtenáři mohli v té době koupit. České knihy vystavoval i před obchodem v uzavřené skříňce. Svůj obchod měl v domě na Staroměstském náměstí, kterému se říkalo U písaře, jelikož ho vlastnil v 17. století radní písař Petr Kodýtko. Dnes je v něm půvabná kavárna „…škoda nezajít“.

Václavův starší bratr Jan měl obchod v Pražské bráně. Je to dům stojící v zatáčce s dodnes krásně čitelným nápisem v horní části arkýře a ozdobený několika štukovými reliéfy. Přesně v polovině 19. století ho postihla velká ztráta, když mu na choleru umřeli rodiče, syn Karel a dcera Amalie. Pohřbeni byli všichni do jednoho hrobu na Havelském hřbitově.

Jeho syn Ludvík, kterému se říkalo mladší Lauterbach, také prodával české knihy.

 

Na Staroměstském náměstí měl velkoobchod s veškerým papírenským zbožím a knihami Bedřich Kaufmann, na Novoměstském náměstí prodával stejný sortiment Miloslav Brázda. Významným vydavatelem a knihkupcem byl Pavel Nešněra, jehož tisky, zejména pohlednice, jsou velmi ceněny. Svou firmu měl v podloubí u boleslavského hradu. Vyučilo se u něj několik knihkupců, mezi nimi i jeho synovec Jan Nešněra, který převzal z nakladatelství Aventinum hudební časopis Klíč a založil v Praze edici Rhodos, v níž vydal několik knih.

 

Žákem P. Nešněry byl i Josef Švíkal, vyučil se u něj sazečem. Nepodařilo se mu získat tiskařskou licenci, proto se dohodl s V. Klementem, koupil od něj v roce 1898 jeho knihkupectví a pod jeho jménem ho provozoval. Po získání koncese v roce 1902 již prodával pod svým pravým jménem.

V době války byl zapsán u úřadů jako nespolehlivý, byl často kontrolován a vyslýchán. Tak se stalo, že mu úředníci zabavili Národní zpěvník, protože obsahoval národní písně, mezi nimiž byla i píseň Boleslav, Boleslav. Byl vězněn v Terezíně za urážku císaře, protože nabízel ve svém obchodě 20 let starý obraz Františka Josefa za sníženou cenu. Tuto úsměvnou příhodu s neveselým koncem zpracoval Jaroslav Hašek v příběhu „Povídka o obrazu císaře Františka Josefa I.“

J. Švíkal byl nakladatelem, knihkupcem, majitelem tiskárny, kterou koupil od Nešněry. Vydával zejména lidové kalendáře, kuchařky, regionální mapy a různé populární tiskoviny.

 

Autentickými pohledy do minulosti jsou pro nás staré pohlednice. Byly tištěny i v Boleslavi a také ve všech již zmíněných prodejnách prodávány.

 

K prvním českým mladoboleslavským vlasteneckým spisovatelům patřil Karel Vincenc Rier. Jeho otec byl městským písařem a vedl syna k vzdělání a lásce k českému jazyku. Karel byl výborným muzikantem, hrál skvěle na housle a překládal světské písně z němčiny do češtiny. V roce 1792 byl jmenován farářem v kostele sv. Jiří v Krnsku, o něco později byl přeložen do děkanského kostela v Boleslavi. S ním přišly do města i české bohoslužby, německé se sloužily pouze v kostele sv. Jana Křtitele (sv. Jana Nepomuckého). Bohužel, na konci tohoto roku umřel…

 

Boleslavské gymnázium bylo známé svým přístupem k žákům. Většina vyučujících byla svou prací nadšena, ráda předávala znalosti svým studentům a věnovala se jim i mimo školní budovu. Dva z nich utkvěli v paměti lidí i do dnešních dní, oba se objevili v knihách svých žáků a pozdějších spisovatelů, kteří na ně vzpomínali s láskou. Ferdinand Schulz nezapomněl na Karla Hynka a Alois Vojtěch Šmilovský na Anakleta Čížka.

 

Pomník Anny Drobné a Františka Hradce

František Schulz během svých boleslavských studií bydlel u pekaře Františka Hradce, s nímž obývala dům jeho tchyně Anna Drobná. Mnozí si na ni jistě vzpomenete, psala jsem o ní v článku Mladoboleslavská hřbitovní zahrada, připomeňte si, prosím. Schulz posléze odešel na studia do Prahy. I když s ním studovala řada významných lidí, rád vzpomínal na léta strávená v domácnosti Anny Drobné, která se o své studenty řádně starala a se vším jim pomáhala. Když se jako válečný zpravodaj dostal do Boleslavi, byla již Anna mrtvá. U jejího hrobu vzpomínal na školní léta a na svou ochránkyni, a napadlo ho napsat knihu o této době.

V příběhu vzpomíná autor na svou bytnou Annu, později zvanou Latinská babička. Se svými studenty procvičovala latinu, kterou perfektně ovládala. Schulz v knize, kterou pojmenoval Latinská babička, věrně popsal reálie té doby, drobné postavičky i objekty, které při svém pobytu viděl a zapamatoval si je. Hlavní příběh může vypadat jako vymyšlený, ale opak je pravdou. Všechny skutečné postavy v románu ožily, Anna i její nešťastná láska piarista Karel Hynek, který se znovu po dvaačtyřiceti letech vrací zpátky do školy a stane se třídním babiččina vnuka Františka Hradce, i jejího studenta F. Schulze.

Díky této knize se na Annu dodnes vzpomíná, dochoval se i její hrob na Havelském hřbitově. Kniha asi nepatří k tomu nejlepšímu, co bylo v naší literatuře napsáno, málokdo ji zná, ale zájemcům o historii ukazuje běžný život obyčejných lidí, jejich radosti i starosti, ale i to, jak vypadala Boleslav v 19. století. Mnohá místa při čtení poznáte, můžete si příběh dosadit do známých reálií, a dozvědět se něco nového o místech dnes již zaniklých.

 

Profesor Karel Hynek byl u studentů velmi oblíbený, v dobrém na něj vzpomínal nejen F. Schulz, ale i jeho spolužáci František Šámal ze známé boleslavské pomologické rodiny a Karel Zvikl, patřící do tiskařské rodiny vlastnící časopis Boleslavan. Hrob Anny Drobné je umístěn samostatně v přední části parku, přibližně v místech, kde se původně nacházel. Je doplněn tabulkou se jmény a úryvkem z Otčenáše – „Domitte nobis debita nostra, sicut et nos dimittimus debitorius nostris!“ (Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme svým viníkům.)

 

Boleslavským rodákem, který ve své literární tvorbě popisoval lidi a reálná místa, kde žil (Boleslav, Klatovy, Litomyšl), byl Alois Vojtěch Šmilovský (1837 – 1883). Jeho otcem byl mydlář Schmilauer, Alois si z vlasteneckých důvodů jméno změnil. Na počátku dnešního článku jsem psala o domě, kde žil, doplním jen, že tři roky po jeho smrti byla na dům připevněna pamětní deska. Alois vystudoval boleslavské gymnázium, pak pokračoval ve studiích v Praze. Stal se profesorem, zapojil se do vlasteneckého hnutí, založil zpěvácký a čtenářský spolek, knihovnu s českými knihami, psal texty písní a hrál s ochotníky divadlo.

Celá jeho rodina byla vlastenecká. Obě jeho sestry se provdaly za muže s vlasteneckým cítěním. Alžběta si vzala ředitele divadelní společnosti a lékaře Jakuba Himmra, Marie Eduarda Holka. Všichni se zapojovali do různých akcí, spolupracovali se Šmilovským a s dalšími boleslavskými rodinami.

Šmilovský byl v Boleslavi velmi populární, lidé rádi četli jeho povídky, i když z dnešního pohledu nejsou příliš kvalitní. Ale to nevadí, ve své době pobavily mnoho lidí, přinesly jim chvíle oddechu a také české čtivo, což nebylo jistě málo. Na konci 19. století byl dokonce v Boleslavi založen Spolek akademiků Šmilovský, v němž se lidé bavili, zúčastňovali se besed, přednášek a dalších kulturních programů.

 

Šmilovský ve svých povídkách psal o skutečných postavách, které poznal v Boleslavi. Kdysi oblíbené Rozptýlené kapitoly obsahují příběhy, v nichž se mnozí aktéři mohli poznat. Vycházel ze svých vzpomínek i příběhů, které mu vyprávěli jeho švagři. Popisuje i vinárnu rodiny Novotných v Železné ulici, místo, kde se všichni setkávali a kde plánovali další akce. Paní Žochová, jak majitelku v povídce pojmenoval, patřila k přátelům Šmilovského.

 

Knězi Antonínu Durdíkovi věnoval dílo Páter Antonín, v němž nám vylíčil i bouřlivé události roku 1848. Na svého dědečka vzpomněl v dílku Náš dědeček. V příběhu Rektor Rehek vzdal hold profesoru matematiky Anakletu Čížkovi, na nějž mnozí jeho studenti vzpomínali s láskou, na jeho dobrotu a pedagogické schopnosti. V povídce Starý muzikant popsal boleslavského hudebníka Kašpara Hausera. Nezapomněl ani na mlynáře Martina Vaňka, majitele Podstupenského mlýna a velkého vlastence. Životní příběhy účetního a basisty Doubka, který byl sbormistrem zpěváckého spolku, vylíčil v povídce Pan kontribuční. Tento človíček byl vynikajícím houslařem, při mších hrál první housle. Jeho syn Ferdinand byl velkým přítelem Šmilovského, naneštěstí přišel o život ve vodách Klenice.

 

V televizi jsme mohli vidět filmové zpracování jeho nejznámějšího díla, knihy Za ranních červánků. Román přesně vystihuje Šmilovského psaní, idealizaci a sentimentálnost, trochu humoru a trochu historie. V tomto příběhu vzpomínal na osvícence Josefa Dobrovského, na jeho dobré skutky a na jeho příspěvek k národnímu obrození.

 

Alois Vojtěch Šmilovský

Boleslavští si svého Šmilovského váží. V roce 1933, k 50. výročí úmrtí spisovatele, mu byl zásluhou Ferdinanda Strejčka odhalen pomník, stojící nyní v parčíku před kulturním domem. Vytvořil ho kosmonoský rodák Josef Matějů. Je samozřejmé, že ulice jdoucí kolem pomníku až k hřbitovu nese jeho jméno. Dříve stály v této oblasti jednotlivé domy, které ustoupily nejprve instalaci pomníku, po třiceti letech zmizely i ostatní a byl zde vystavěn „kulturní skvost“, vznešeně označován jako Dům kultury. Musím napsat, že mně se tento pomník velmi líbí. Je vysoký, spisovatel sedí a klidně pozoruje okolí. Kolem něj je pěkný malý parčík, který alespoň trochu navozuje lepší pocit z místa. Škatule kulturního stánku na mě působí depresivně a pohled na místo uprostřed prostoru se sochou a květinami tento kout Boleslavi zkrášluje.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Čtení o Mladé Boleslavi

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Boleslavský deník

Středočeská vědecká knihovna v Kladně

Bc.Jan Skála - vývoj regionálního tisku na Mladoboleslavsku od roku 1945 do počátku normalizace

Wikipedie

 

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 285x   komentářů: 0

Komentáře


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmdesát sedm:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 73x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 174x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 152x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 259x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 238x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1569x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 804x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 818x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36

Nejčtenější

přečteno: 11121x   
přečteno: 9544x   
přečteno: 8665x   
přečteno: 8625x   
přečteno: 7513x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmdesát sedm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2019