joudaweb - časopis Čekanka

SÍDLA ČESKÝCH PANOVNÍKŮ – UKÁZKA 2. ČÁST

5. června 2020 09:47:24

TOČNÍK – polozámecké sídlo nazvané podle „šikovné“ přístupové cesty

Za tento jeden z nejmladších královských hradů mohl požár Žebráku, oblíbeného sídla Václava IV. Protože tento král miloval okolní křivoklátské lesy, rozhodl se postavit zde nový hrad, a to nedaleko, ve vzdálenosti asi 500 metrů od Žebráku; toto staveniště však bylo rozlehlejší a asi o sto metrů výše položené. Nadchlo ho i to, že přístupová cesta ke stavebnímu pozemku se tehdy točila třikrát kolem kopce a že si mohl nové sídlo navrhnout podle svých představ.

Dokončený Točník skutečně nabízel pohodlné bydlení v přepychově zařízených místnostech. Kromě roubených komor vložených do místností a chránících před chladem kamenných zdí zde přispívalo k tepelné pohodě ústřední topení (které dal Václav IV. v jednodušší formě instalovat již na Žebrák), díky němuž se horký vzduch (a kouř) z teplovzdušné pece a z některých krbů rozváděl tepelnými průduchy vedenými ve zdech obytných místností. Hrad měl navíc supermoderní, neobvykle velká okna, kvůli nimž je označován za poslední český typický hrad a zároveň první český zámek.

 

***

 

Václav IV. pobýval na Točníku asi od roku 1398, ačkoli tu ještě dozníval pracovní ruch.

Do hradu se vstupovalo od východu po mostě (1) podpíraném pilíři, který se klenul nad hlubokým a širokým takzvaným šíjovým příkopem vylámaným ve skále. Poslední část mostu tvořil most padací (2), po kterém se procházelo hranolovitou věží (3) do severního předdvoří (4), které bylo obehnáno hradební zdí.

Na jižní straně předhradí byl další hluboký vyzděný příkop, přes který vedly dokonce dva padací mosty (které na obrázku nevidíme) – jeden pro pěší a druhý, širší, pro povozy. Když je návštěvník přešel či přejel, prošel hranolovitou věží (5), střežící vstup na nádvoří, z nějž došel k Velkému paláci (6), určenému zřejmě pro pořádání diplomatických jednání a dalších oficiálních panovnických aktivit. Historici tak usuzují z toho, že v jeho druhém patře byl sál o rozměrech 34 krát 9 metrů (čímž překonával největší sály královských hradů). Lze předpokládat, že další patro sloužilo k ubytování vzácných hostů. U tohoto paláce byly postaveny pravděpodobně jedny z největších koníren středověkých Čech, v nichž mohlo být podle některých pramenů ustájeno až sto koní.

Z prostoru před Velkým palácem se došlo branou ke královskému paláci (7), vybudovanému na nejvyšším místě hradního areálu. Byl o půdorysu 38 krát 15 m, a měl tři trakty. V přízemí, z nějž vedlo až do třetího patra točité schodiště, se nacházely provozní prostory zajišťující každodenní potřeby panovníka. V prvním patře byly královské interiéry, k nimž patřil kromě menších sálů i hlavní velký sál s mohutným krbem a se dvěma velkými okny opatřenými hustými mřížemi. Právě v tomto patře byla zřízena důmyslná spleť únikových chodbiček, z nichž některé používali služebníci, aby krále nerušili, ale další byly určeny výhradně pro něj. Díky nim by mohl opustit každou místnost údajně až třemi směry, a navíc na tyto chodbičky navazovaly únikové cesty zakončené brankami a padacími můstky vedoucími na různé strany hradu.

Důležité je dodat, že podle některých pramenů bylo dlouho jediným zdrojem vody pro obyvatele Točníku asi deset metrů hluboké jezírko zvané Černé, které se nacházelo pod zmíněným mostem, jímž se vcházelo do hradu. Jiné prameny předpokládají, že na hradě byla zřízena cisterna na dešťovou vodu. Studnu hlubokou 72 metrů vyhloubili kutnohorští horníci teprve roku 1530 na nádvoří u západního paláce.

 

***

 

Václav IV. navštívil Točník naposledy v září 1415, čtyři roky před svou smrtí. Jeho bratr Zikmund sem v roce 1419 přijel jen proto, aby odvezl co se dalo, a roku 1421 dal hrad do zástavy. Zástavci se tu střídali s kratšími přestávkami až do roku 1594, kdy byl hrad vykoupen, ale i když tu byly provedeny některé stavební úpravy, ztrácel na významu. Posledním českým panovníkem, který Točník navštívil, byl roku 1600 císař Rudolf II. Habsburský. Před jeho příjezdem musel být do prázdných místností narychlo přivezen nejnutnější nábytek, jenže císař se cestou do kopce k hradu dozvěděl, že tu straší a tak chtěl okamžitě odjet. Protože však za ním jela kolona doprovodných vozů, kvůli nimž se na úzké přístupové cestě nemohl jeho kočár otočit, musel dojet do paláce, kde prožil zřejmě bezesnou noc. Odvézt se nechal hned druhý den ráno.

Za třicetileté války (tedy v první polovině 17. století) se na Točníku ukrývali lidé z okolí před vojáky i s obilím a dobytkem, takže tu prý roku 1642 bylo tolik nevyvezeného hnoje, kolik by se ho vešlo na dva tisíce povozů.

CO JEŠTĚ STOJÍ ZA ZMÍNKU:

---Od roku 1865 se majitelem Točníku stal na dalších deset let průmyslník H. B. Strossberg, a v letech 1875—1923 ho vlastnili Coloredo-Mansfeldové. Na lepší časy se začalo hradu blýskat teprve roku 1923 díky rozhodnutí Klubu českých turistů, kteří ho od tehdejšího majitele odkoupili za 2 000 Kč. Do majetku Československé republiky přešel Točník roku 1953.

---Legendy související s Točníkem se týkají zmíněného Černého jezírka, pod jehož hladinou prý byly obrovské poklady a z jehož vody údajně stoupala silná negativní energie, chránící hrad před obléhateli. Jezírko navíc údajně „hostilo“ dravé černé a chlupaté ryby, což byly ve skutečnosti zakleté duše nevinných lidí, které dal král Václav IV. na hradě sprovodit ze světa či je nechal zemřít ve vězení. Když se lidé snažili chytat tyto ryby do sítí, protáhly se i nejmenšími oky. Podle některých vyprávění provozoval Václav IV., zajímající se o magii, na břehu Černého jezírka různé rituály, sledoval, jak z brčálové vody vylézají na jeho pokyn pekelné obludy apod. Po jeho smrti prý jezírko odčarovala jistá cikánka, která tím také vysvobodila všechny duše zemřelých.

---Dlouho se tradovalo, že v roce 1914 vypukl na hlavní věži Točníku požár poté, co se za prudké bouře rozezvučel zvon, který byl následně zasažen bleskem a ze střechy vyšlehl plamen. Lidé věřili, že toto proroctví předpovídá blížící se strašné neštěstí, a když o pár měsíců později vypukla 28. července první světová válka (trvající do 11. listopadu 1918), byli si jisti, že její začátek předpovídal právě onen hradní požár. Jak jsme si však řekli již u katedrály sv. Víta na Pražském hradě, zvony budoucnost věštit nedokážou.

ILUSTRACE:

Podle původních plánů měl Točník vypadat takto, ale za Václava IV. nebyl zcela dostavěn. Kresba Jiří Filípek

Autor: Stanislava Jarolímková


přečteno: 245x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 171x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 383x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 457x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 691x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 557x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1155x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1881x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 662x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12399x   
přečteno: 10849x   
přečteno: 9998x   
přečteno: 9943x   
přečteno: 9121x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šedesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 7. 2020