joudaweb - časopis Čekanka

Byl jednou jeden horký letní den. Půlka vesnice se povalovala za vsí u rybníka, druhá - mužská část se chladila v hospodě pod lípou a my jsme neměli do čeho ruce vrazit. Zdravotní středisko zelo prázdnotou, ale po obědě přece jen přišel jeden pacient - hajný z místního polesí s nějakou maličkostí. Byl ošetřen a nám nabídl, jestli si s ním nechceme zajet do lesa, jede si tam přepočítat smrčky a les je po nočním deštíku plný hříbků.

Bylo to lákavé, váhaly jsme obě opravdu jen malou chvilku, ale zamkly jsme ordinaci a jely.

Ale jak se říká - náhoda je blbec a platilo to i v tomto případě. Naše vedoucí

lékařka se s vrchní sestrou dohodly, že pojedou zkontrolovat venkovské pobočky, jak tam svědomitě pracují, a tak dojely i k nám. Bohužel, středisko prázdné, našly tam jen paní uklízečku, která tam za zpěvu písně Malý hošík černovlasý čistila okna.

Naprosto nezáludně jim oznámila, že jsme jely s hajným na houby, ale že se určitě ještě vrátíme. No nečekaly, ale druhý den ráno se ozvala rozzuřená vrchní, pozvala nás na kobereček k podání vysvětlení.

Zapírat nemělo cenu, byla dobře informovaná. Stál nás tenhle pracovní přestupek osobní ohodnocení a jeden den dovolené. Ale stálo nám to za to, těch pár korun jsme oželely, s dovolenou kratší o jeden den také. Sušené hříbky vydržely do Nového roku.