joudaweb - časopis Čekanka

Mladá Boleslav reformní

28. února 2019 12:09:00

Boleslavský hrad přebudovaný na kasárna

Milí čtenáři, v dnešním díle se pokusím shrnout nejdůležitější události ve městě od poloviny 18. století až do jeho konce. Doufám, že pak už se mi bude lépe psát a vám lépe číst, přijdou století rozvoje, národ se probudí. Obrození, zakládání různých spolků, manufkatur a továren už pomalu směřuje k lepšímu dění ve městě. Tak se tedy pojďme společně prokousat lety válečnými a reformními.

Boleslav bylo stále město spíše zaostalé, pobělohorský vývoj příliš nepomohl rozvoji. Jak víme, válka přinesla plno zkázy a sebrala příliš mnoho peněz. Období velkých mrazů měla vliv na nedostatek potravin. A tak se toto období nejeví jako lepší, opět řádí oheň, černá smrt a hlad.

 

A aby toho nebylo málo, byly na obzoru nové války. Nejprve od roku 1740 slezská, v níž bojovala Marie Terezie o své nástupnictví. Sice se zpočátku bojovalo mimo Boleslav, ale ve městě se pod vedením Františka Hochbergra rytíře z Hennersdorfu utvořilo družstvo dobrovolných vojáků, z nichž někteří byli ještě studenty. Chtěli zabránit různým škodám, které způsobovala francouzská armáda. Jejich snažení mělo i úspěch, podařilo se jim zastavit stádo dobytka, které bylo hnáno do Prahy a bylo určeno pro francouzské vojáky. Boleslav se do války zapojila v srpnu 1744. Během krátkého měsíčního pobytu stihli pruští vojáci zabít mnoho lidí a zničit vše, co jim přišlo pod ruku. Město bylo navíc nuceno platit velké daně a rekvizice vojákům.

 

Další válečný konflikt přišel o pár let později. Ani při sedmileté válce se ve městě neválčilo, velká bitva proběhla v roce 1757 u Kolína, v níž zvítězilo rakouské vojsko. Po této prohře Prušáci odešli, městem pak procházelo ruské a císařské vojsko. Následovalo rabování, zabíjení a ničení. Menší souboje a potyčky s obyvateli města se průběžně opakovaly. Noční srážka dvou skupin spojenců přinesla pro mnoho vojáků smrt. Padlým postavila hraběnka Mirbachová na Radouči pomníček ve tvaru kříže s českým a německým nápisem. Poslední vpád pruských vojáků se uskutečnil v roce 1778. Rakouský generál Ernst Gideon von Laudon se usídlil na zámku v Kosmonosích. K bitvě ale nedošlo, pruské vojsko odtáhlo a o rok později byl uzavřen mír.

 

Konečně se přestalo válčit a tak byl čas udělat změny v armádě. Boleslav byla zařazena mezi posádková města. Pro kasárna vybrala zvláštní komise chátrající hrad, a tím ho vlastně zachránila. Než se kasárna vybudovala, vojáci bydleli v rodinách nebo na poště či byli ubytováni v okolních vesnicích. Zranění vojáci se léčili v Boží Vodě, kde byl v té době nalezen léčivý pramen. Po dokončení přestavby v roce 1783 se do kasáren nastěhoval 36. pěší pluk, jenž měl za sebou již nejméně stoletou historii. Velmi pomohl při obléhání Vídně Turky. Boleslav jako královské město mělo povinnost dodat armádě ročně 15 rekrutů.

 

Válečné běsnění nikdy nepřináší nic dobrého. Ale přece jenom malinkou náplast na lidské soužení přinesl objev studánky s léčivou vodou kousek od Boleslavi. Spíše se jednalo o znovuobjevení, pramen jistě vyvěral již několik století. V době slezské války boleslavští utíkali před vojáky do lesů. Mnozí přečkali ukryti v lesích kolem dvoru Jemníky a objev pitné vody jim pomohl přečkat do doby, než se mohli vrátit zpátky do svých domů. Zástupcům města se podařilo vyjednat s vojáky vlídnější zacházení k měšťanům. Vracející se lidé přinášeli zprávy o lesní studánce, později se šířily zvěsti o zázračném uzdravení mnoha lidí. Pramen byl pojmenován Mariánský. Po vyčištění byla nad pramenem postavena kaplička s obrazem Panny Marie Sedmibolestné a opodál dům s místností na koupání, s pokoji pro hosty, kuchyní a bytem pro hospodského. A tak se stalo, že Boleslav měla své lázně, jejichž věhlas stoupl o sto let později, a my se do nich vypravíme spolu s dalšími významnými lidmi.

 

Důležité změny proběhly ve státní správě. Za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. se změnil dosavadní systém městského řízení. Nově byly rozděleny kraje a města, nová nařízení zaznamenalo soudnictví. Hlavním důvodem bylo docílit efektivnost řízení, větší dohled nad městy a jejich správu napojit na síť byrokratických úřadů řízených z Vídně.

 

Josefínská reforma městské správy z roku 1787 rozdělila zemi do nových krajů, Boleslav se najednou ocitla v kraji Jičínském. Purkmistru Josefu Flaklovi spolu s boleslavskou vrchností se podařilo změnit toto nařízení. Nově bylo území rozděleno na víc krajů a jeden z nich se vrátil Boleslavi. Boleslavský kraj měl nyní 17 okresů a městu podle velikosti patřilo 12. místo v Čechách. Bývalo páté, ale válečné útrapy vykonaly své. Ve městě bylo méně domů než před třicetiletou válkou, v jednom bydlelo průměrně devět osob. Jako krajské město se stala Boleslav opět centrem oblasti a lidé, přicházející na úřad, sídlící v Klimkovském domě a patřící majitelům hradu, zvyšovali důležitost města a pomáhali k jeho rozvoji.

 

Nyní bylo nutné, aby ti, kteří se ucházeli o posty na radnici, měli k řízení města odpovídající vzdělání. Hejtman v čele kraje měl za sebou úspěšně vykonanou právnickou zkoušku. Kandidáti na městskou správu museli být schváleni v Praze, o jejich jmenování rozhodlo tajné hlasování. Magistrát města se nyní skládal ze senátu a úředníků. V čele senátu stál purkmistr, pod ním byl placený konšel a tři konšelé bez nároku na honorář. Město mělo dva písaře, první se nazýval kancelářský, druhý vykonával i funkci rychtáře. Tři radní byli pověřeni dohledem nad hospodařením s majetkem města. Nově zvolený první písař neboli syndikus se stal aktuárem kriminálního soudu a hospodář radnice se nyní ujal funkce prefekta věznice. Soudní kauzy nyní vykonával Okresní soud trestní. Výrazně se omezilo právo hrdelní, tedy rozsudky smrti. V našem městě zůstalo, procesy vedl syndikus spolu s radním, který měl právnické vzdělání. K dodržení pořádku ve městě jim pomáhalo šest drábů.

 

Havelský hřbitov

Velkým trápením pro mnoho obyvatel byly robotní povinnosti. Měšťané sice nemuseli robotovat, ale platili úroky a také poplatek ze svého domu zvaný „šos“. Většina ale měla své pole a hospodářství, jakési robotní povinnosti se na ně asi také vztahovaly. Jisté je, že to byla práce velmi těžká až nelidská. Také docházelo ke vzpourám, které byly vždy potlačeny, vůdci zavřeni nebo popraveni. V době „selských bouří“, zejména v roce 1775, se v Boleslavi nacházelo víc vojáků, než bývalo běžné. Utýraný lid těžkou prací, nedostatkem potravin a zprávami o zmírnění robotních povinností, které ale vrchnost nebrala na vědomí, se vydal do Prahy. Vojáci je ale pochytali, zavřeli na hřbitově sv. Havla a vyslýchali, dva pro výstrahu pověsili. Nový robotní patent přečetl v Boleslavi generál Wallis, tentýž, který před několika měsíci zatýkal vzbouřené sedláky. Měl trochu ulehčit lidem, hlavně snížil počet dní a hodin, ale záleželo na vrchnosti, jak se k němu postaví. Nově byly určeny 3 dny roboty s potahem a 3 dny pěší roboty ve žních, v letním období nesměla trvat déle než 12 hodin, v zimním 8 hodin. Robotníci měli nárok na hodinový odpočinek a na volnou neděli.

 

Potom následovaly další patenty, přece jenom bouře pomohly změnám. Raabova pozemková reforma z roku 1777 rozdělila velké statky a dvory na mnoho menších rodinných. Vznikaly nové vesnice a zlepšila se výnosnost z polí. Na Boleslavsku byla tímto patentem zrušena robota o 61 let dříve, než se tak stalo v jiných částech země.

 

V roce 1781 vydal Josef II. patent o zrušení nevolnictví, který změnil vztah mezi vrchností a poddanými. Mohli vstoupit do svazku manželského jen po oznámení vrchnosti, odejít od vrchnosti podle svého přání, najít své nové místo, vykonávat řemeslo podle svého uvážení. V tomto roce byl vydán i Toleranční patent, který pomohl všem nekatolíkům. Robota sice zůstala až do roku 1848, ale nevolnictví bylo nahrazeno poddanstvím.

 

Bývalá chlapecká škola stávala na Školním náměstí od roku 1837

Tereziánské reformy se dotkly i dalších oblastí, které byly pro Boleslav důležité. Byly nastaveny zásady požární ochrany, zavedena jednotná měna a první papírové peníze zvané bankocetle. Pro obchod byly přínosem jednotné váhy a míry. Dětem nastaly velké změny, Marie Terezie zavedla všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky a rozdělila školy do několika skupin. Boleslavské školy a vše, co k nim patří, si nechám na později. Je to téma velmi rozsáhlé a zaslouží si samostatný díl.

 

Děkanský mladoboleslavský kostel

Dnes bych chtěla toto období zakončit hudebně. Již jsem se o kostelní hudbě zmínila v článku Boleslav církevní, nyní přidám několik zajímavostí. Z konce 17. století máme zprávy o hudebních nástrojích používaných v kostelích. Byla to hudba barokní, hrána většinou žesťovými nástroji. Boleslav patří mezi první města, kde lesní roh dokázali hudebníci zapojit do orchestru. Peníze vydané za nákup a opravy nástrojů jsou zapsány v děkanské účetní knize.

 

V 18. století patřila hudba k základním vyučujícím předmětům, žáci museli povinně vystupovat na kostelním kůru. Hudbu v boleslavských školách vyučoval kantor český a německý a školní mládenec. Kantor byl nejdůležitější osobou na kůru. Musel si zajistit hudebniny a nacvičit provedení skladeb. Hudebniny si kůry navzájem půjčovaly a některé si opsaly.

 

Významným boleslavským varhaníkem byl Václav Norbert Červenka, který byl nejen výborným muzikantem, ale i skladatelem a pedagogem. Svými vystoupeními na různých akcích, například v kosmonoské piaristické koleji při tamním gymnáziu, propagoval varhanní hudbu. „Slavný skladatel“, jak se mu říkalo, rozdával své umění lidem dlouhých 40 let.

 

Byl učitelem bakovského kantora, skladatele a varhaníka Jiřího Ignáce Lineka, jež složil víc než 200 skladeb a proslavil se vánoční chrámovou hudbou. Jiří Ignác byl studentem piaristického gymnázia spolu s dalším slavným skladatelem, Jiřím Antonínem Bendou (zmínka je o něm v benáteckém seriálu).

Při josefínských reformách byly zrušeny nejen kostely sv. Václava, sv. Víta a sv. Havla, ale i literátské kůry. Po Josefově smrti byl zákaz zrušen, ale již se nepodařilo obnovit jejich činnost a slávě minulých let se nepřiblížily.

Dnešní díl ukončím vzpomínkou na starou vojenskou píseň, která vznikla v době, kdy se do kasáren umístěných na hradě, přestěhovali první vojáci. V dnešní verzi, kterou si zpívají všechny boleslavské děti, se zaměňuje slovo „krásné“ za „překrásné“. Myslím, že to je změna vhodná, dnešní Mladá Boleslav je skutečně překrásné město…

 

Boleslav, Boleslav

to krásné město:

neplač, děvče, nenaříkej,

moje nevěsto.

 

„Jak pak nemám, smutná,

plakat, naříkat,

když tě vidím do vojenských

šatů oblíkat.

 

Ty vojenské šaty

trápí srdce mé.“

„Neplač pro mne, nenaříkej,

zas se sejdeme.“

 

„Jak pak se sejdeme,

když teprva jdeš?

Co pak ty mně, můj holečku,

co pak mně pošleš?“

 

„Pošlu ti psaníčko

nejedno v roce,

abys ty vždy uvěřila

mé věrné lásce.“

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Wikipedie

 

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem a s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 812x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 5x   komentářů: 3, nejnovější: 20. 08. 2019, 15:16:10
přečteno: 1413x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 614x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 675x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 876x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 1440x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 2184x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 1198x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39

Nejčtenější

přečteno: 11007x   
přečteno: 9415x   
přečteno: 8578x   
přečteno: 8493x   
přečteno: 7347x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset šedesát osm:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 20. 8. 2019