joudaweb - časopis Čekanka

Jak a proč „doplaval“ plejtvákl myšok do Národního muzea

2. října 2019 14:22:37

Jde o známou obrovskou kostru známou pod nesprávným názvem „velryba“, která láká velké i malé návštěvníky historické budovy pražského Národního muzea, stojící v horní části Václavského náměstí. Než si tento slavný exponát představíme, předešlu, že plejtvák myšok patří – spolu s velrybou, sviňuchou a delfínem – mezi kytovce, je to savec, neboť je teplokrevný, dýchá vzduch pomocí plic, samičky po ročním těhotenství rodí živá mláďata a živí je mateřským mlékem. Po plejtváku obrovském je druhým největším tvorem na Zemi. Tvrzení, že Národní muzeum hostí velrybu, přežívá z 19. století, kdy se všem kytovcům říkalo velryby; za zmínku možná ještě stojí, že kytovci pohybují ocasem nahoru a dolů, zatímco ryby jím pohybují ze strany na stranu.

Takto bylo připraveno stolování v hrudním koši našeho dodnes slavného plejtváka myšoka.

Mohla za to bouře v Norsku

 

Příběh zmíněné kostry začal ve chvíli, kdy za listopadové bouře roku 1885 zůstala u ostrova Lyngöy nedaleko jihonorského Bergenu ležet mezi skalisky přes 22 metrů dlouhá uhynulá samice plejtváka myšoka. Velrybářská společnost začala její tělo porcovat, a očištěnou, 4 030 kg (tedy čtvrtinu tramvajového vozu) vážící kostru nabídla předním evropským muzeím za 2,5 tisíce zlatých. Přírodovědec Antonín Frič (1832—1913) si uvědomil, že takový exponát by pražské muzeum jaksepatří zviditelnil – a jak víme, měl pravdu. Protože však muzeum nedisponovalo takovouto částkou, obrátil se na svého bratra Václava (1839—1916), od roku 1862 majitele velkého pražského obchodu s přírodninami lákajícího zákazníky na adrese U Bílého kohouta ve Vladislavově ulici. Ten po konzultaci s Vojtou Náprstkem (1826—1894) vyhlásil veřejnou sbírku, na níž se sešlo za krátkou dobu tolik peněz, že v polovině roku 1887 mohlo začít ukládání rozložené kostry do beden.

 

Hostování u Vojty Náprstka

 

Kostra dorazila do Čech ještě před Vánoci, po vybalení byla očištěna a do dokončení nové budovy Národního muzea na Václavském náměstí byla prozatímně umístěna v Českém průmyslovém muzeu Vojty Náprstka (dnes zvaném Náprstkovo) na Betlémském náměstí. Protože se zde nevešla do žádné místnosti, byla rozdělena na dvě části, a usazena na železnou, na podlaze stojící podpěrnou konstrukci, kterou tři měsíce montovali zaměstnanci firmy Václava Friče. První zvědavci si ji zde mohli prohlédnout v listopadu roku 1888 (tedy tři roky po smrti plejtváka myšoka); novináři tehdy psali o tom, že se dostavilo "vybrané obecenstvo, zástupcové musea a university, i četné dámy. Od té doby putují tisíce a tisíce do průmyslového musea, kde výstava se nalézá, by podivovaly se mořskému obru, který na souši vůbec a v Praze zvláště jest tak vzácným hostem". Zpočátku se o tomto unikátním exponátu konaly denně přednášky jistého profesora, které doplňovala tři velká vyobrazení o rozměrech 2,5 krát 1,25 metru. Na hostinu, uspořádanou v hrudním koši plejtváka myšoka na rozloučenou s Náprstkovým muzeem, zval text na pozvánce tohoto znění: „Kolik velryb bídně zmizelo se světa v tlamách žraloků …, já však stanu po staletí v nádherné budově musea, snad na místě, kde v dobách předpotopních proháněli se praotcové a pramatky mé!“ Jak konstatoval soudobý tisk, podávalo se tu velrybí maso, které však nikomu nechutnalo; s ohledem na tehdejší výše zmíněnou terminologickou nepřesnost je však dnes již nesnadné říci, zda se servíroval plejtvák myšok, či skutečná velryba.

 

Konečně „doma“

Než se kostra nastěhovala roku 1892 do pražského Národního muzea, musela být odmaštěna parou. Ujala se toho smíchovská Ringhofferova továrna, která měla jako jediná dostatečně velké nádoby, do nichž bylo možno kosti uložit. Zápach provázející tuto proceduru a pronikající do okolních ulic prý byl tak silný, že vyvolával protesty zděšených obyvatel. Kostra, kterou zaměstnanci Václava Friče sestavili podle kostry nedonošeného velrybího mláděte, byla v místnosti číslo 10 druhého patra Národního muzea usazena na konstrukci stojící na podlaze. Protože by se sem však nevešla, musela být o několik ocasních obratlů zkrácena.

Jelikož ani nádoby smíchovské továrny nedokázaly pojmout všechny kosti (zejména lebku, která vážila půldruhé tuny), odkapával z kostry tuk až do roku 1965. K dalšímu odmaštění došlo v prostorách muzea v letech 1965—1967 během generální rekonstrukce zoologických sbírek, po níž byl skelet zavěšen na traverzu upevněnou deseti ocelovými nosníky.

 

Autor: Stanislava Jarolímková


přečteno: 98x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 272x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 10:02:45
přečteno: 223x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 10. 2019, 07:44:55
přečteno: 364x   komentářů: 7, nejnovější: 12. 09. 2019, 09:09:51
přečteno: 467x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 09. 2019, 12:44:24
přečteno: 676x   komentářů: 3, nejnovější: 02. 09. 2019, 21:08:50
přečteno: 549x   komentářů: 3, nejnovější: 26. 08. 2019, 12:37:48
přečteno: 553x   komentářů: 6, nejnovější: 24. 08. 2019, 20:31:20
přečteno: 1779x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08

Nejčtenější

přečteno: 11244x   
přečteno: 9692x   
přečteno: 8776x   
přečteno: 8761x   
přečteno: 7682x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista osmdesát šest:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 21. 10. 2019