joudaweb - časopis Čekanka

Když si hraju, tak nezlobím

23. září 2020 10:43:00

U babičky se smí všechno

Přiznávám, že mě inspiroval film "Jak vytrhnout velrybě stoličku"

a hraji si na vodníka

rovnou přímo u rybníka - téměř rým :-)

Převlek k tomu účelu mám náramný. Holínky natřené na červeno, červené kalhoty, zelené sáčko, v klopě umělý leknín a samozřejmě vodnický klobouk. Obličej jsem si natřela na zeleno, paruku v téže barvě. Jsou sice Velikonoce, ale zima pořádná a tak na sebe házím ještě zimní bundu. Musím projít kolem chalupy, kde soused štípá dřevo. Nedochází mi, jak vypadám a tak ho srdečně pod maskou zdravím s přáním, aby na mě zavolal, až se přiblíží vnoučata, abych si stihla sundat bundu a působila věrohodně. Soused stojí jako Lotova žena, sekerku několik vteřin zvednutou ve stejné poloze a mlčky kývá.

Vzdala jsem snahu vylézt na vrbu a tak se děti musí spokojit s tím, že vodník vylézá jenom z křoví a nabízí jim želatinové rybičky. Nejmenší vnouče ječí, ostatní se pochybovačně dívají a jejich matka praví, že pokud se budou počůrávat ještě v pubertě, ví, odkud vítr vane. Nejstarší vnučka mě bere kolem krku: "nic si z toho nedělej, starej vodníku." A tak si z toho nic nedělám a vymýšlím dál. Už je tu akce Bonbonovice. Inspiruje mě knížka z dětství Birlibán od Eduarda Petišky. Podmínkou je, že na stromech musí růst cukrová vata, bonbony věším na keře, lízátka zapichuji do květináčů, ještěrku a hada z pouti aranžuji na skalku. Musím přiznat, že jsem si nedokázala poradit, aby podle knížky tekla v potoce šlehačka. Nejdřív jsem pojala úmysl nalít postupně do okapu aspoň mléko, ale pak jsem tu myšlenku zavrhla. Potřebovala bych k tomu účelu nejmíň cisternu.

Děti lítají po zahradě, řvou nadšením, kdykoliv objeví sladkost. Snáší všechno na jednu hromadu a já jim nařizuji, aby sepsaly, co našly. Zase si z nich utahuji, protože pastelky, které k tomu mají použít, jsou z čokolády. Vnučka se ujišťuje,jestli bude Cukrovka rozuměj Bonbonovice i příště. Ovšem hra na Lenošindu, to je pro ně kapitola, na kterou doufám nezapomenou. Děda je veze v trakaři ještě v pyžamech ke stolečku pod vrbu, aby se náhodou neunavily chůzí :-),kde mají připravenou snídani. Ale ne ledajakou. Musí sedět vzorně na židličkách, ukazovat, na co mají chuť a z větví jim sundaváme jogurty, pitíčka, v síťovce je připraven meloun a všechno možné ovoce, které se opravdu na vrbě neurodilo. Část, kdy jim mají pečená kuřata létat přímo do pusy, jsem trapně nezvládla, ale místo toho visí na stromě skoro všechno, co mají doma zakázáno. Riskuji nepřízeň rodičů, když zcela nevýchovně děti nabádám, že jakmile to prozradí doma, mají příště po srandě. Práskli to všichni.

Perníkovou chaloupku připravuji dlouho dopředu, je potřeba napéct čtyři plechy perníčků, ozdobit a napíchat na střechu chaloupky. Převlékám se za babu Jagu, krčím se v boudičce - tedy v Perníkovce, opět příšerně ustrojená, ruka v černé rukavici se zelenými nehty mi kouká ze dveří. Nejmenší děti se drží za ruce a ty, které už hru zažily, se na ně vytahují. Ale když se z chaloupky vyřítím nebo spíš vypadnu, utíkají všichni, co jim nohy stačí. Od té doby jsem pro ně Babajka (ze slov baba Jaga). Perníkovku chtějí pořád, připravuji ji už snad deset let. Jen jsou rafinovanější, nechodí loupit perníčky po jednom, ale v klidu si na ně přinesou rovnou mísu. Už se nehastroším, role se změnila, teď se hádají, kdo bude babizna. Vymyslela jsem jim staročeské odpoledne, ve kterém je seznamuji s hrami svého dětství. Vůbec neznají: škatulata hejbejte se, ani školku s míčem... Za pomoci své paměti doluji z dávnověku hru: peče se to, vaří se to přijde na to... Nejvíc je nadchla hra na krvavé koleno :-). Taktéž pořádáme Spartakiádu a závody jakéhokoliv druhu. Vítězí všichni, musela jsem k tomu účelu zakoupit pět sad medailí, aby každý účastník vyhrál zlatou. Ovšem perlou byl a zřejmě zůstane "chudý den." K tomu účelu potřebuji spolupráci všech sousedů. Děti ráno dostávají k snídani suchý posolený chléb. Pak je posílám žebrotou po vsi. "K svačině budete mít jen to, co si vyžebráte." Dostávají např. čokoládového Mikuláše, dovolení otrhat si maliny, hrášek... K obědu jsem už nevydržela a dostaly svoji oblíbenou rajskou tzv. rajdu. Trošku jsem dramatizovala,že mají knedlíky na příděl a mohou si je zalít troškou omáčky. Statečně pravily, že si dají jenom suchý knedlík. Večeří brambory na loupačku a jak jim, pane, chutnají! V pozdním večeru je veze děda na valníku za humna, kde opékáme vuřty, chleba a jíme brambory z ohníčku. Tuto lahůdku nikdy předtím neochutnaly. Druhý den jim chudobu vynahrazuji, vařím sekyrkovou polévku. Vývar mám schovaný stranou a děti vidí v hrnci jen tu sekerku. Vnouče estét: "doufám, babi, že ji děda alespoň umyl." "Jenom ji trochu opláchl, v železe je síla." Páni, jak mě baví takhle si je dobírat! Na závěr dne pouštíme lampion štěstí. Nahlas si přejí: hodně kamarádů, zbourání školy, prázdniny celý rok - do nedávna se domnívaly, že u nás na chalupě je pořád jenom léto. A nejmenší huláká: "miluju perly!" Napadá mě text písně Marylin Monroe - diamanty jsou nejlepší dívčí přátelé. Tiše doufám, že z toho vyroste. Ale co, tyhle naše "praděti" už nevychovávám, jenom moc ráda hlídám.

Autor: Dagmar Ježková


přečteno: 206x   komentářů: 1

Nejnověji komentované

přečteno: 390x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 206x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 512x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1104x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1759x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1318x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1454x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1239x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06

Nejčtenější

přečteno: 12910x   
přečteno: 11354x   
přečteno: 10453x   
přečteno: 10357x   
přečteno: 9610x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista sedmnáct:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 20. 10. 2020