joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská stará radnice

25. listopadu 2020 11:38:53

Staroměstská radnice

Milí čtenáři, v dnešním díle dokončíme procházku po Staroměstském náměstí. Celý díl jsem věnovala staré radnici, protože s touto významnou stavbou je spojeno mnoho zajímavého. Od práce radních, soudců a policistů, až po její nádhernou výzdobu. Mnohé jsem o radnici již napsala v předchozích dílech, protože je s ní spojeno dění ve městech ve všech historických etapách. A tak pojďme na radnici..

Nejprve se ale podíváme hluboko do minulosti. I před radničním domem se našlo plno archeologických památek i z doby před 6000 lety. Byl zde umístěn jakýsi zásobník, do něhož lidé “kultury nálevkovitých pohárů” ukládali zrní. Nález kamenného sekeromlatu nám ukazuje, že to byli nejen zemědělci, ale i bojovníci. Našly se zde i střepy skleněných číší s bradavčitými nálitky světle zelené barvy, označované jako “číše českého typu”. Toto sklo se vyrábělo v českém pohraničí, a lze předpokládat, že právě před radnicí býval prostor pro koupi či výměnu zboží nejen místní výroby, ale i dovezené z dalekých zemí. Nálezy kostí, některé opracované ostrými řeznickými sekáči, nám prozrazují, že lidé nejčastěji konzumovali maso hovězí, telecí a koninu.

My jsme kolem staré radnice chodili v mnoha dílech. Nyní přišel čas na podrobnější prohlídku. Její výstavba proběhla v době, kdy městu vládli Krajířové a s nimi i jejich dvorní stavitel Matteo Borgorelli. Byla tedy postavena v renesančním stylu. Zachovaly se ale i některé gotické prvky, např. kamenné ostění dveří v podzemí či okna hlavní věže. Z renesanční doby zdobí radnici trojice volutových štítů směrem k náměstí a na západní straně prolamovaný štít. Sgrafita na průčelí patří k těm nejkrásnějším a nejzajímavějším, které nám tato doba přinesla. Radnice se začala stavět v úterý po sv. Vítu v roce 1554 a po pěti letech ji slavnostním projevem otevřel purkmistr Šimon Červenka.

 

Písemné záznamy z roku 1334 říkají, že ve městě už v té době radnice byla, ale nevíme, kde stála. Mnohé indicie ukazují, že se mohli radní scházet v Panském domě, který stával v místech dnešního parkovacího domu, v “radním domě” na východní straně, jenž dodnes vyniká svou vnitřní výzdobou nebo v domě stojící na západní straně náměstí, v němž můžeme vidět středověké klenby s výmalbou. Radní se v těchto, či v jiných domech, nescházeli jen zpočátku městského práva, ale také po roce 1850, kdy byla radniční budova přenechána okresnímu soudu. Radní se do svých prostor přemístili až po dostavbě “nové radnice” na Komenského náměstí v roce 1868 (článek První procházka po mladoboleslavském Školním náměstí).

 

Původně to byla jednopatrová budova ve tvaru písmene L s dvěma věžemi zakončenými báněmi. Po požáru v roce 1761 ji zcela přestavěl pražský stavitel František Pfanner. Pomáhal mu boleslavský zedník Golda, střechu vyrobil plechařský mistr z Hradce Králové. Pravděpodobně vytvořili i sluneční hodiny a umístili je napravo od balkonu na průčelí.

 

Radniční život v 16. století vypadal jinak než dnes. Neseděli tu jen úředníci, ale byly zde také obchody či kotce drobných živnostníků. Jak se množily stížnosti na nepoctivé prodejce, radní reagovali tak, že umístili jejich krámy do budovy radnice, aby na ně mohli dohlížet.

 

Mistr Jiří Kezelius radnici popisuje: “Rathaus v Starém městě v příhodném místě rozkošný a nákladně po létu 1550 vystavený, dosti prostranný a veselý, při němž věž vysoká s nákladnými hodinami v nově nedávno spravenými. Druhá věž menší v šneku pod zvonce, obě plechem bílým překryté. Kancelář městská na rathause dosti správná i jiné pokoje příhodné a prostranné. Dole v rathause solnice a jiné pokoje, k tomu masných krámů řeznických 30 a kotce chlebové pekařské i plachetnické, marštel obecní a jiné potřeby”.

 

V letech 1818 a 1844 byly zakoupeny dva domy v sousedství a přistavěna dvě křídla. Zadní, připojené kolmo, bylo třípatrové. V roce 1850 podstoupili boleslavští radní část místností c. k. krajskému soudu. V zadním křídle byla umístěna věznice. Nyní tedy, mimo soudních úředníků, bychom v budově našli městskou policii, vojenské velitelství, ale i sklady, prodejny nebo soukromé kanceláře.

Okresní úřad, neboli hejtmanství, se přemístilo v polovině 19. století do vedlejšího bloku s Panským domem (článek Mladoboleslavské hejtmanství). O tom, jak se agenda a úředníci rozrůstali, jak byla stále víc potřebná nová budova, a to nejen pro úředníky, ale i další instituce, si můžete přečíst v článku První procházka po mladoboleslavském školním náměstí.

Soudní radové byli zkoušeni ze znalostí práva. V Mladé Boleslavi bylo i právo hrdelní, a to nebylo v každém městě. Po různých reformách zůstalo na konci 18. století jen 19 hrdelních soudů.

 

Stará radnice v roce 1905

Hlavní vchod do radnice býval v místech, kde můžeme na starých fotografiích od roku 1869 vidět “Společenský obchod”, tedy prodejnu se střižním zbožím. Portál byl po stranách orámován pilíři, které nesly římsu a balkon, přístupný z porotní síně. Právě zde býval průchod hlavní budovou z náměstí ke kostelu. Z druhé strany bylo patrné kamenné ostění, ale balkon byl v minulosti odstraněn, i když právě z něj byly vyhlašovány důležité zprávy. Při velké rekonstrukci na konci 30. let minulého století byl balkon dostavěn. Na konci budovy u Bělské ulice byl tehdy i dnes druhý vchod, dnes ovšem hlavní.

Společenský obchod nabízel překvapivě mnoho látek “v nejlepší a nejtrvanlivější jakosti ve velice levných cenách”. Využiji reklamního letáku a napíši vám, co vše se v takové obchodě v druhé polovině 19. století prodávalo - “módní látky na šaty dámské, vlněné a hedvábné, plátna, gradie, kanafasy, jakož i veškeré druhy bílého zboží. Koberce, pokrývky pod i na stůl, záclony, trikotové zboží, ponožky a punčochy, barchety. Sukna a vlněné látky na obleky pro pány. Koňské přikrývky.”

 

K vyšší budově je na jejím východním konci připojena hranolová věž se zdmi širokými skoro dva metry. Je čtyřpatrová, přičemž patra ještě na počátku minulého století nesouhlasila s těmi na hlavní budově. V její horní části je ochoz s chrliči. Nad dvojitou cibulovou bání je lucerna, nad ní cibule a makovice. Do počátku 70. let 19. století byl na špičce dvouhlavý orel s velkou korunou nad hlavami. Nahradil ho boleslavský lev, znak města, což vzbudilo u mnoha měšťanů nelibost. Prý se nehodí, aby byl ve výšce lev místo orla, protože nemá křídla. Jak probíhala výměna se dozvídáme z knihy V. F. Rudolfa “Staré obrázky boleslavské” a část vám nabízím…

“Nově ozlacenou báň a lva na věž osazoval statný junák Sokol, tesařský mistr p. Václav Hanoušek (jeho tesařství bývalo na konci uličky vedoucí z konce Komenského náměstí ke klášteru na Karmeli) a pronesl v závratné výši po starodávném zvyku tři přípitky. Po každém přípitku odhodil skleničku stuhou okrášlenou dolů mezi lid četně shromážděný a obdivující se neobyčejné, krkolomné podívané. Bylo to za krásného počasí jedné neděle letní po nešporách roku 1872. Lva nakreslil p. Tadeáš Scheller, ředitel řemeslnické školy, a klempíř p. Karel May jej zhotovil.”

 

V nejvyšším patře věže bydlel hlásný, pod ním měli světničku, z níž byl přístup na ochoz, strážní. Pak následovala zvonice, k níž se chodívalo z chodby. V prostoru se čtyřmi otevřenými okny do všech stran bývaly zavěšeny dva velké zvony, třetí býval výš v trámoví. V roce 1779 odlil pražský zvonař Jan Jiří Kuehner pro tuto věž zvon zasvěcený svatému Václavu. Zvon Marie byl za 2. světové války roztaven pro válečné účely.

Sousední kostel Nanebevzetí Panny Marie zvony neměl, do velkého požáru v roce 1761 sloužila městu zvonice postavená opodál. Věžní zvony oznamovaly všechny důležité městské události, zejména začátek a konec jarmarku a řádění ohně. Tomu podlehlo několikrát skoro celé město i s radnicí. O tragickém osudu věžníka Norberčana si můžete přečíst v článku Mladoboleslavská ochránkyně.

 

Na průčelí v úrovni čtvrtého patra byly již při stavbě radnice umístěny věžní hodiny. Stály 1000 zlatých a vyrobil je Jan Pecie, boleslavský hodinář. Kdo se o hodiny staral, dostával za tuto práci 12 kop ročně. Bývaly dvoje, orloj s 24 hodinami, a “německé”, které měly dvanáctihodinový strojek. V zimním období se muselo pod hodinami topit, aby nezamrzly. V roce 1886 byly hodiny sloužící 300 let vyměněny. Nový hodinový stroj instaloval pražský mistr Hainz. Pod hodinami býval zasazen v oválném rámečku plastický boleslavský lev, pod ním čtyřhranné okno s nadřímsou. Po stranách věže a v její spodní části bylo zdivo zdobeno bosáží.

 

Stará radnice v roce 1905

Ve spojení obou křídel je vybudována válcová věž se zalomenými okny a šnekovým schodištěm. Střecha je zakončena bání, lucernou a makovicí. Na špičce byl v minulosti připevněn lev a znak hrdelního práva. V lucerně visíval zvon o průměru 68 cm, jenž měl kolem horního lemu řadu spojených andělíčků a pod nimi erb města. Tímto zvonem se svolávali obecní radní k zasedání. Vyzvánělo se i zločincům, kteří byli vedeni na svou poslední cestu. Zvonku, a podle něj i celé věži, se říkalo “umíráček”. V roce 1825 vyhrávala odsouzeným zvonečková hra laděná do D - dur.

V přízemí hranolové věže byl portál do podvěžních místností. Byla zde také umístěna vojenská, později policejní, strážnice. V květnu 1898 byl ve strážnici zaveden výdobytek techniky, elektrický zvonek, …”který zaznívá nyní každodenně v poledne v tom okamžiku, když dojde signál z Prahy…” Podle zvonku byly řízeny i věžní hodiny. Strážníci bývali v roce 1882 rozděleni do dvou skupin. Ti v první dostávali 25 zlatých měsíčně a mohli se oženit. Ti v druhé si vydělali pouze 21 zlatých, nemohli se oženit a bydleli ve společné ubytovně, přičemž dostávali ošacení, obuv a část z vybraných pokut. Na místo policejních strážníků II. třídy se konávaly konkurzy, jeden z nich vám nabízím…

“U městské policie v Mladé Boleslavi přijmou se čtyři strážníci II. třídy, mající měsíční mzdu 21 zlatých, byt, topení, oděv a obuv dle ustanovené kategorie a část z pokut činností policejních strážníků došlých. Jen svobodní, úplně zdraví lidé, kteří 40. rok věku nepřekročili, mohou býti přijati. Kdo o místo to zakročiti chce, nechť vlastní rukou napsanou žádost s výkazem příslušnosti, stáří, dosavadního zaměstnání, výslovných podotknutím, že svobodného stavu jest a byl-li by dosud v povinnosti vojenské, přesným naznačením v kterém stupni povinnosti této a v jaké hodnosti se nachází - osobně v městské radě a to nejdéle do 30. června t. r. podá. Z městské rady Mladé Boleslavi, dne 10. června 1882, starosta Dr. Mattuš”.

 

V Boleslavi byli v té době pouze 4 strážníci. V ulicích hlídali ve dne, v noci měli službu na strážnici. Spali na pryčnách, strava byla chudá, plat nebyl vysoký. Přilepšení je čekalo o svátcích či významných dnech. Přes den se poohlíželi po žebrácích a prostitutkách obtěžujících měšťany a po nevalně ustrojených lidech, kteří si tipovali, co by mohli v noci ukrást. Tma, která vládla noci, protože na ulicích se nesvítilo, jim nahrávala do karet. Radní říkali, že v noci mají lidé sedět doma, a pokud už musejí ven, mají si s sebou nosit lucernu. Nepříjemná byla i pravidelná čtvrteční žebrota špitálníků, kteří chodívali od jednoho domu k druhému.

V noci patřilo město ponocným. Bývali dva, hlídali Staré a Nové Město. Čtvrtě Pták a Podolec procházely soukromé hlídky z tamějších továren. Byli vybaveni halapartnou a lucernou. Vzhledem k tomu, že ponocní byli vybíráni z nejchudších a starších mužů s tím, že jim bude vyplácena podpora z Ústavu chudých, mnohé krámy pod loubím neuhlídali. Příliš nepomáhal ani dodržovaný zvyk, že po odbití hodin museli ponocní pískat. Zloději tak slyšeli, kde se právě nacházejí...

Před radnicí v místech dnešního průchodu stávala dřevěná kůlna, v které se skladovaly hasičské stříkačky.

 

A jakpak to chodilo na městském úřadě na konci 19. století? Bylo potřeba znát zavedená nepsaná pravidla, a tak snáze se domoci svého požadavku. Bylo nutné, aby žádost sepsal úředník, což stálo nemalý peníz. Potom úředník sepsanou žádost předložil k vyřízení. Bez tohoto postupu se žádosti zamítaly. Samozřejmě, k žádosti se přidávaly peníze, výjimečné potraviny či doutníky.

 

Pracovní morálka c. k. úřednictva nebyla příkladná. Pracovali mezi 8 - 14 hodinou, přičemž postupně opouštěli kanceláře s tím, že jdou na jídlo. První odešel v 10 hodin, další ve 12, další o něco později. Nikdo z odchozích se již zpátky nevracel, tudíž po posledním odchozím se kancelář uzavřela. Pokud měli pracovat odpoledne, přicházeli o hodinu později, a o hodinu dříve odcházeli. Ne sice domů, ale do hospůdky na něco dobrého, a zahrát si karty. Mariáš nebo šístka (karetní hra s italskými kartami) se hrály i v kancelářích. I pivo se v nich pilo, pod stolem mívali úředníci dřevěnou konev, jejíž obsah doplňoval kancelářský sluha.

 

Když byla v roce 1928 dostavěna budova krajského soudu na Celně a úředníci se do ní nastěhovali, proběhla velká rekonstrukce radnice. Byla zrušena věznice, strženo třípatrové křídlo na severní straně u kostela a původní zadní křídlo směřující do Starofarní ulice. Obě křídla byla nahrazena novými ve stylu historizujícího klasicismu, jsou tudíž trochu jiná.

Postupně byla obnovena sgrafita v průčelí. Zdivo v části radnice otočené ke kostelu bylo zdobeno do malty narýsovanými obdélníky a čtverci. Okna v radničních místnostech bývala zasklena “kolečky” a zavírala se okenicemi.

 

Při bombardování sovětským letectvem den po válce v roce 1945 utrpěla velké škody nejen radnice, ale domy kolem ní. Zejména hejtmanství bylo zcela zničeno a již nebylo obnoveno. Ráz náměstí se velmi změnil. Mnoho lidí přišlo o život, mnoho rodin o střechu nad hlavou.

 

Sgrafitová výzdoba staré radnice

Nyní se pojďme podívat na renesanční výzdobu jižního průčelí. Pod bílou fasádou byla při restauraci v roce 1899 objevena sgrafita. Postavy byly plošné, rostlinné motivy plastické, barva byla použita modrá a šedá. Na figurální výjevy byly zajímavě vybrány postavy starozákonní, novozákonní i patroni našich zemí. Celý soubor třinácti osob je orámován renesančními ornamenty. Z rostlinné sféry vidíme vinnou révu, ovoce a květiny, ze živočišné ptáky, zajíce i opice. Nechybí postavy andílků a kartuše s lidskými tvářemi. Odborníci se domnívají, že typ výzdoby připomíná práci Heinricha Aldegrevera, německého malíře a rytce.

 

V přízemí mezi okny jsou z levé strany srovnány čtyři evangelisté v tradičním sledu podle Knihy knih. Matouš je zobrazen s andělem, který mu diktuje slova jeho evangelia. Marek sedí na lvu a předčítá mu z knihy, kterou drží v rukách. I Lukáš je zachycen v sedící poloze se všemi svými atributy - býkem, perem, knihou i svitkem. Jan je nakreslen jako mladík, tedy v západním stylu. Chybí mu číše vína, ale nechybí orel. Mezi zdvojenými okny je Pavel, opět sedící s rozvinutým svitkem a mečem vedle sebe. Poslední postavou v přízemí je sedící Petr. V jedné ruce drží evangelium, v druhé klíč.

 

V prvním patře je odleva sv. Jiří bez koně, ale bojující s drakem. Mojžíš drží desky Starého zákona. Svatý Ivan, zvaný také Jan Poustevník, byl synem charvátského knížete Gostimysla a je možné, že pochází z hradiště na Švédských šancích. Také se mu proto říká “kralevic charvátský”. Je považován za našeho prvního poustevníka. Podle legendy strávil 42 let v jeskyni ve Svatém Janu pod Skalou. Atributem Ivana je laň, která mu dávala mléko. Kníže Bořivoj ji zabil kopím na lovu v blízkosti poustevníkovy jeskyně. Na našem sgrafitu je s ní zobrazen, v ruce drží dvojramenný kříž. Pak následuje Samson, poslední ze starozákonních soudců, proslulý velkou silou a hrdinnými souboji. I na radnici je v této pozici zachycen, bojuje se lvem.

Mezi sdruženými okny se nachází svatý Václav, symbol české státnosti a patron naší země. Na hlavě má knížecí korunu, v ruce drží kopí a před sebou štít s orlicí, znak dynastie Přemyslovců. Po něm následuje David, pasáček a budoucí král. Čekala bych ho s prakem a kamenem, ale na sgrafitu už David utíná Goliášovi jeho vlastním mečem hlavu. Posledním v řadě je Jan Křtitel, prorok z 1. století. Je oblečen pouze do velbloudí kůže na památku toho, že žil na poušti jako poustevník, v ruce má kříž.

Pod svatým Václavem drží dvě děti kartuši s latinským nápisem “IVSTITIAM DILIGITE QVI IVDICATIS TERRAM CONCORDIA PARVAE RES CRESCVNT”, což v překladu podle Jaroslava Kocourka znamená “ Spravedlnost milujte vy, kteří soudíte zemi, svorností malé věci vzrůstají” - podle Karla Herčíka “Spravedlnost střezte, kdož soudíte zemi. Svorností malé věci sílí.” Text pochází z první kapitoly biblické Knihy Moudrosti a má vést představitele města a soudce k spravedlivému počínání.

Nyní krátce nahlédneme do útrob radnice. Místnosti v přízemí mají křížové klenby. V prvním patře se nachází velká zasedací síň, mazhaus, jejíž strop zdobí pozoruhodný štukový kazetový strop, složený z různých geometrických plastických obrazců, který je sklenutý do jednoho toskánského sloupu s renesanční hlavicí zdobenou akantem, gotickou lilií a růžicí. Prochází dvěma podlažími a je na něm vyryt letopočet 1559, tedy rok dokončení stavby. Strop je velmi podobný tomu v bratrském sboru, což nemusí být nikterak divné, když si uvědomíme, že obě stavby vyšly z rukou Mattea Borgorelliho.

 

Vedlejší obecní světnice, čili obecnice, v níž se shromažďovala obec, byla rozdělena na dvě části - mazhaus a síň úřadnickou, neboli kancelář městských úředníků. Do radní světnice, také jinak porotní síně, v níž svého času úřadoval Jiří Kezelius Bydžovský, vedly renesanční dveře z roku 1554. Pilastry po stranách bývaly ozdobeny štukovou květinovou výzdobou, kterou tvořily zejména jahodové listy a přesličky. Nad pilastry bývala profilovaná římsa se zubořezem a uprostřed se skvěl kamenný erb města. Síň je sklenuta valenou klenbou s lunetami a štukovými obrazci.

 

V roce 1757 se radní usnesli, že zřídí v radnici kapličku. Děkan K. Rossi věnoval oltář. Oltářní obraz představuje Pannu Marii Bezdězskou. Postranní sloupy jsou korintské. Na oltáři se ještě nacházel krucifix vyřezaný z kosti. Portál kaple je ozdoben rozvilinami a nad středem je erb města.

 

V malé zasedací místnosti můžeme vidět nejstarší známou rytinu zobrazující Mladou Boleslav z roku 1602. Autorem panoramatického obrazu města byl Jan Willenberg, slezský rytec a malíř. Mladá Boleslav patřila k významným městům tehdejší doby, byla krátce předtím povýšena na královské město. A tak není divu, že se jí dostalo cti, být mezi městy, které byly zvěčněny na rytině, a tak zachovány pro další generace. Důležité objekty jsou očíslovány a popsány. Nechybí kostely, zvonice, kláštery, bratrský sbor, škola, radnice, městské brány, rybníky, Jizera i Klenice, pole, zahrady a vinice. Orientaci na mapě usnadňuje označení světových stran - Půlnoc, Poledne, Západ, Východ. Rytina nám ukazuje objekty, které se na počátku 17. století ve městě nacházely. Cenné je, že je ukazuje takové, jaké v té době byly. O pár let později, v době pobělohorské, se městu příliš nedařilo, válečné běsnění vykonalo své, a ráz města se změnil.

 

Na konci “staroradničního dílu” vás pozvu do jedné z nejstarších ulic ve městě. Navštívíme Železnou ulici a pomalu se posuneme k nejdůležitějšímu náměstí Nového Města.

 

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Jaroslav Kocourek a kolektiv autorů - Boleslav - Mladá a krásná

Wikipedie

 

 

Fotografie

 

- Některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji.

- Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv.

- Fotografie staré radnice v roce 1905 jsou z Wikipedie

- Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 403x   komentářů: 0

Nejnověji komentované

přečteno: 450x   komentářů: 4, nejnovější: 02. 01. 2021, 08:07:18
přečteno: 6504x   komentářů: 6, nejnovější: 31. 12. 2020, 18:45:26
přečteno: 624x   komentářů: 3, nejnovější: 17. 12. 2020, 10:58:08
přečteno: 1306x   komentářů: 1, nejnovější: 24. 11. 2020, 22:33:50
přečteno: 1136x   komentářů: 5, nejnovější: 07. 10. 2020, 23:06:08
přečteno: 972x   komentářů: 1, nejnovější: 23. 09. 2020, 18:23:10
přečteno: 1217x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 1915x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47

Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové

Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.

Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.

Nejčtenější

přečteno: 13458x   
přečteno: 11848x   
přečteno: 10928x   
přečteno: 10835x   
přečteno: 10171x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
pětset dvacet pět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 16. 2. 2021