Upozornění pro útlocitné: text obsahuje vulgární výraz. Jak ovšem sami zjistíte, když se přece jen odvážíte dočíst až do konce, jeho použití je naprosto nezbytné.
Po revoluci se u nás vynořila dříve neznámá slova a mezi ně se dá zařadit i slovo "asertivita", jakož i všechny jeho odvozeniny. A v souvoslosti s tímhle slovem mám jednu půvabnou historku, kterou jsem neprožila, leč vyslechla, ale snad tím žádný copyright neporušuji.
Když jsem nastoupila v roce 93 do holandské firmy, byla jsem vyslána na intenzivní kurz angličtiny. Tento kurz vedli dva bratři, mladí dynamičtí hoši, kteří už stihli po revoluci vyjet do Ameriky a tam se natolik naučit nejen anglický jazyk, ale rovněž moderní metody výuky, že si po návratu založili úspěšnou firmu nabízející jazykovou výuku. A samozřejmě také pochytili americký sebevědomý styl chování. Co nesnášeli nejvíc, bylo pípání a kníkání, jímž žactvo maskovalo svoji nejistotu ohledně správnosti odpovědi. V takovém případě na žáky volali: "Asertivně!"
Jednou se jeden z bratrů po takovém zvolání zarazil a povídá: "Nevím, jestli bych vám neměl tenhle výraz vysvětlit. Na jednom kurzu jsme totiž měli žáka, který odpovídal velice nejistě, a tak jsem ho k asertivitě vybízel snad pokaždé, když promluvil. Ale nic platné. Čím víc jsem ho vyzýval, tím víc se krčil, a na konci kurzu z něj už člověk málem nevydoloval ani slovo. A tak jsem nad ním zkrátka zlomil hůl.
Když se na závěr kurzu hodnotil jeho průběh, všichni si tak nějak víc věřili, jen tenhle žák byl mnohem uťápnutější než na začátku. A jakmile na něj přišla řada pronést pár slov, vylezlo z něj: 'Já vím, jsem hroznej a neschopnej a nedivím se, že jsem vás pořád tak rozčiloval.'
Když jsem se jej zeptal, proč si myslí, že mě nějak hrozně rozčiloval, odpověděl mi: 'No proč byste na mě jinak pořád křičel: Neserte mě!'"
Autor: Táňa Kubátová
Já vulgární a sprostá slova taky nepoužívám, ale někdy se naskytne situace, že nepoužít ho, tak to nevyzní správně a veškerá pointa je zničená.
...Nedalo mi to a ještě jednou se vracím. Vzpomněla jsem si totiž na ještě jedno slůvko z dětství a tím je VĚtrnice místo jitrnice.. ;)
Chudák studentík. Tedy je to opravdu tragikomické. Nejsem vůbec škodolibá, ale přesto jsem se musela závěru od srdce zasmát. :))
(Jinak pro paní Edith. Připojuju se k radě paní Táni. Zmiňovaný čaj jsem zkoušela minulou zimu a opravdu zabírá.... Příhoda Zdeňky mě rovněž pobavila.) :-)
Jé, a já si vzpomínám na vyprávění své švýcarské kamarádky, která chodila v Praze na kurzy češtiny. Třída byla plná žáků ze všech možných konců světa, a tak spolu čile konzultovali naši mateřštinu a navzájem si pomáhali nejen při učení, ale i oblíbeným napovídáním při zkoušení. Jednou měl vyvolaný student popsat nějaké konkrétní náměstí a celkem se mu dařilo. Zadrhl se až ve chvíli, kdy si uvědomil, že neumí česky pojmenovat dlažbu, kterou tvořily tak zvané kočičí hlavy. A v tu chvíli mu přispěchala na pomoc moje kamarádka, která začala pantomimicky naznačovat mlsání čokolády a zkoušený radostně vykřikl: kočičí jazýčky. On i kamarádka byli spokojeni jen do chvíle, kdy jim lektor prozradil, že to anatomicky není správně, protože jde o kočičí hlavy.
Milá Edith, doporučuji zázvorový čaj s medem a citronem. Brutální, leč účinné. Anebo 24 hodinovou hladovku. Ještě brutálnější a ještě účinnější :-)
Dííííky, dnešní den není ztracen, i když bolení v krku dotírá!
Od 1. ledna 2021 naleznete každý pátek na adrese Pražské okénko Stanislavy Jarolímkové nový článek v rubrice této naší autorky, kterou pro ni zřídila průvodkyně a zakladatelka tohoto portálu paní Kristýna Maková.
Krátké tématicky různorodé texty doprovázejí fotografie a kresby, a propojuje je barevná postavička průvodkyně, kterou pro S. Jarolímkovou nakreslil jako dárek známý kreslíř a malíř Karel Benetka.
Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.
JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz Aktualizováno: 6. 12. 2024