joudaweb - časopis Čekanka

O knihách s ženskou tematikou

5. listopadu 2011 12:20:00

Stojí za zamyšlení skutečnost, že ženy se moc rády nehlásí k tomu, že je zajímá číst romány pro ženy a vůbec to, že je čtou. Já se již dlouho zabývám tím, proč tomu tak je. Jako by se styděly to přiznat.

Snad je to ještě pozůstatek toho, jak v přechozí éře budování společnosti, v níž jsme si měli být všichni rovni, se považovalo čtení románů pro ženy za kapitalistický přežitek a vůbec se tehdy nehodilo, aby se četly příběhy, v nichž vítězila láska a připomínalo se, že existovala doba, kdy to bylo možné navzdory společenským rozdílům v tehdejší společnosti. Existoval pro to takový lehce ironický slogan "kterak chudá dívka ke štěstí přišla". Je ovšem zajímavé, že zatímco v televizi ve filmech pro pamětníky se občas nějaký starší film s touto tematikou vysílal, knihy tzv. červené a modré knihovny, tolik populární v době mládí našich babiček a maminek, se nevydávaly vůbec a přečíst si nějaký pěkný román bylo možné jedině v případě možnosti si vypůjčit tyto knihy od někoho, kdo měl někde doma takové knihy po předchozích generacích uschované. A to byl můj případ. Od svého mládí jsem si na odreagování ráda něco z takových zdrojů přečetla. I když i v té době byly ve vydávaných knihách, sice okrajově, také nastíněny příběhy o lásce a všem s touto tematikou souvisejícím, např. i v klasice, detektivkách, apod.

 

Je pravdou, že tehdejší hrdinky ženských románů již neodpovídají dnešním představám o životě žen. A tak je, podle mne, dobře, že po listopadu 1989 nastal boom ve vydávání románů s touto tematikou, a jistě nás bylo hodně, kdo tuto skutečnost přivítal. Záměrně píši "nás", protože jsem přesvědčena, že tomu tak skutečně je. Zároveň s opětovným vydáváním knih z dřívější doby vycházejí knihy s tematikou života žen současné doby. Už to není o těch výše uvedených chudých dívkách a ženách, jejichž náplní bylo ve většině případů pouze zabezpečení chodu domácnosti a výchovy dětí. Hrdinky dnešních ženských románů jsou vzdělané, soběstačné, svou profesí jsou rovnocennými partnery mužům, úspěšné v zaměstnání, často jsou majitelkami nějakých firem, ovládají práci s počítači, řídí auto, vyjíždějí do světa, a přitom stihnou ještě další aktivity, např. návštěvu fitcenter, různé sportovní vyžití, kulturní akce a našly by se ještě další aktivity, kterým se věnují.

 

Znovu se vracím k výrazu odreagování a odlehčení myšlenek. Po celodenním shonu, počínaje zaměstnáním a zabezpečením chodu domácnosti a věnování se dětem, mám pochybnost, že, pokud si žena chce něco přečíst, tak to zpravidla není nějaké dílo vážné klasické literatury, které nutí člověka k hlubšímu zamyšlení, ale něco na tzv. odlehčení mozku a případně zlepšení nálady a celkové zklidnění. I když existuje mnoho dalších prostředků, jak po mnohdy hektickém dni si odpočinout. Připouštím ovšem, že v případě četby to mohou být i knihy jiných žánrů, které některé ženy zajímají, např. detektivky či špionážní romány (také jsem jich hodně přečetla) a čtení a prohlížení různých časopisů a magazínů, kterých je v současné době více než dost.

 

Již několikrát jsem četla právě v různých časopisech a magazínech pojednání o fenoménu ženského románu, některé články byly zaměřeny speciálně na romány z edice Harlequin, a v nich se i ženy vysokoškolsky vzdělané nestyděly připustit, že si tyto romány a další s ženskou tematikou rády přečtou, a to právě z důvodu, který jsem výše uvedla. Výhodou těchto knih jsou kratší příběhy, při nichž lze lehce vypnout a pročistit si hlavu.

 

Nechci zde samozřejmě urazit ženy, které klasiku čtou, nebo ji v mládí četly, i já k nim přece patřím. Ale přiznám se, že dnes, po různých životních peripetiích a s přibývajícím věkem raději sáhnu po knize, při níž nemusím být napjatá, příliš soustředěná, příjemně si počtu a zlepším si náladu.

 

Čtení románů s ženskou tematikou ženami bych přirovnala k zájmu mužů o literaturu sci-fi a fantasy a je zajímavé, že muži se k tomu, že takovou literaturu čtou, "hrdě" hlásí. Rozumím tomu, že každého může zajímat něco jiného, ale jsem dost realistka a přiznávám, že, přestože i tuto literaturu čte hodně žen, zejména mladých (hovořila jsem o tom s vnukem - studentem, který mi říkal, že bych se divila, kolik dívek čte tento žánr), tak se přiznám, že mne taková literatura nezajímá, protože mám pocit, že číst o něčem, k čemu snad nemohlo nebo nebude moci dojít nebo se uskutečnit, mi nic nedává.

 

Ženský román je naproti tomu přece jen realistický, třebaže vymyšlený, ale v různých obdobích a podobách dnes a denně to, o čem se v něm píše, probíhá i v našem běžném normálním životě a v každém z nich se v různých příhodách románových postav můžeme najít a různé situace nás mohou i lehce přinutit zamyslit se, jak bychom konaly v takových případech my samy.

 

A tak nechápu, proč právě ženský román se mnohdy setkává s nepochopením a ironií, stává se často, že se někdo při zmínce o četbě takových knih zeptá s despektem "Ty to čteš?", a tak se nedivím, že hodně žen se raději nepřizná. A to se také odráží na malé účasti čtenářek na besedách se spisovatelkami, píšícími tyto romány, jak už bylo nastíněno v naší první virtuální besedě.

 

Všechno to, co jsem zde uvedla, je můj názor, nemusí se mnou kdokoliv, kdo si tyto řádky přečte, souhlasit, ale to je účel mého článku. Chci vyvolat polemiku o četbě vůbec, protože jsem zde uvedla trochu srovnání jen dvou žánrů a je všeobecně známo. že s ohledem na mnoho jiných příležitostí, jak nakládat s volným časem, zájem o četbu knih v dnešním virtuálním světě již není takový, jako býval dříve.

 

Vypadá to, že zde píši páté přes deváté, ale při psaní mě napadají další a další myšlenky, které by jistě vydaly ještě na několik článků.

 

Tak snad se ještě někdy vrátíme společně k této tematice nebo mě snad někdo doplní a vyjádří zase své myšlenky a názory.

Autor: Jiřina Tabášková


přečteno: 8512x   komentářů: 21

Komentáře

(Jiřina)    vloženo: 12. 10. 2017, 09:20:28

Tak jsem, paní Dano, Vámi doporučenou knihu Okamžiky štěstí Patrika Hartla přečetla.

Udělala jste dobře, že jste ji zde v komentáři zmínila. Líbila se mi jako celek, zajímavé uspořádání - pohled na prožité události dvou protagonistů - sourozenců, možnost číst knihu z obou stran, takže si každý může vybrat, čí příběh si přečte jako první.

Sice některé situace byly až trochu bizarní, ale do celku zapadaly s ohledem na citové a pocitové problémy a propady související s důsledky osudových událostí obou sourozenců.

Ani bych nečekala takový příběh od autora - muže, že by dokázal vystihnout a vžít se až tak do situací, které sourozenci prožívali a popsat je. Opravdu zajímavé...

Před pár lety jsem se setkala s podobným tématem, byl to ale příběh z hlediska páru - muže a ženy, tuším se to jmenovalo jednoduše Ona a On, byly to však knihy dvě a přiznám se, že mě to tehdy, na rozdíl od této knihy, nezaujalo.

Přečetla jsem i dvě první knihy, které Patrik Hartl vydal, Okamžiky štěstí mě zaujaly nejvíce a určitě si zkusím přečíst i další, pokud v psaní pokračuje - určitě ano.

Navštívila jsem i one woman show Evy Holubové Hvězda, jehož je též autorem. Pobavila jsem se při něm a docela uvěřila většině situací, které se v show odehrávaly a v reálném životě se takovým podobným žena většinou nemůže vyhnout.

(Alena)    vloženo: 19. 09. 2017, 19:01:08

Dano, ono to tak možná vypadá, ale historické knihy příliš nečtu. Knihy Ludmily Vaňkové jsem nečetla, i když jsem je v knihovně viděla. Bylo to v období, kdy jsem psala seriál o Karlu IV. Já čtu spíše knihy popisující události tak jak se staly, bez vymyšlených příběhů zasazených do určitého dějinného období, i když část postav je opravdu historických. A právě ta fantazie spisovatelů mi při mém psaní vadila, chtěla jsem si uchovat svůj pohled na dějiny, nezkreslený někým jiným. Třeba je to náhled špatný a ledacos bylo jinak, ale je to mé. Nikdo z čtenářů nic nenamítal, tak snad jsem se příliš nemýlila. Paní Vaňkovou i Vlastimila Vondrušku jsem odložila na dobu, až nebudu nic psát, a tak jsem se nyní dostala ke knize, o níž jsem posledně psala. A asi sáhnu i po knize od paní Vaňkové, ale v současnosti si chci u knihy hlavně odpočinout, jelikož tvořím pro vnučku hrací deku a látkové knížky, což tak možná nevypadá, ale je to docela náročné na myšlení, jak to vše pospojovat a vytvořit, aby to bylo ke koukání, na hraní a současně bezpečné. A protože Vánoce už pomalu ťukají na dveře, pospíchám, abych vše zvládla než začnu péct. A tak si už v knihovně nic nevybírám, odpočívám u osvědčených knížek z domácí knihovny. A čekám na říjen...

(Dana)    vloženo: 19. 09. 2017, 15:23:18

Alenko, pokud ráda čtete historické knihy, znáte Ludmilu Vaňkovou? Já byla na její besedě, úžasná dáma. Přiznám se, že jsem dosud od ní nic nečetla, mám teď nečtivé období. Ale mám ji v plánu...

(Alena)    vloženo: 17. 09. 2017, 20:30:17

Já přidám knihu z jiného soudku. Je od Vlastimila Vondrušky a jmenuje se Breviář pozitivní anarchie. Dosud jsem knihy od tohoto spisovatele nečetla, v knihovně nebývají. Ale řekla bych, že toto není jeho typická kniha. Je to pojednání o  dnešní evropské politice v kontextu s evropskými dějinnými událostmi. Historie propojená se současností, psáno lehkou formou, ale při čtení až mrazí v zádech...Vše je doplněno citáty, po jejichž přečtení si uvědomíte, že dějiny se neustále opakují. Jen doufám, že se vzpamatujeme dřív, než bude pozdě...

(Jiřina)    vloženo: 16. 09. 2017, 11:42:46

Díky, milá paní Dano, za Váš komentář a doporučení přečíst si knihu Patrika Hartla.

Dosud jsem ji nečetla, ale hodně jsem o ní zatím jen četla v různých médiích, a také slyšela. Slyšela i osobně Patrika Hartla včetně jeho nakažlivého smíchu, když byl v televizních talk show u Karla Šípa i Jana Krause.

Knihu mám v úmyslu přečíst.

(Dana)    vloženo: 31. 08. 2017, 14:27:43

Znovu jsem si přečetla charakteristiku knih s ženskou tematikou a přidávám: Patrik Hartl Okamžiky štěstí.

Doporučuji (Dana)    vloženo: 19. 10. 2013, 22:43:27

k přečtení knihu Aleny Mornštajnové Slepá mapa. Sice nepatří do kategorie románů pro ženy, ale je to čtivý český román.

(Dana)    vloženo: 15. 08. 2013, 18:00:25

Vážená paní Jiřinko, to mě mrzí, že se Vám kniha Každý den, každou hodinu nelíbila. Mě děj zaujal tak, že jsem žádné krátké věty ani nepostřehla. Ale asi svoji roli sehrálo i moře a Chorvatsko. Na stránkách databáze knih jsou komentáře ke knize také různé, po jednom pro a proti a jeden ji hodnotí jako průměrnou.

Mně se líbila.

(Jiřina - mail)    vloženo: 05. 08. 2013, 17:47:23

Zdravím Vás, paní Dano!

Byla jsem zvědavá a přečetla jsem si tu knihu Nataši Dragničové. Rozumím tomu, že se Vám kniha moc líbila, ale asi Vás zklamu, když řeknu, že to není zrovna "můj šálek kávy či čaje".

Neříkám, že se mi vůbec nelíbila, přečetla jsem ji celou se zájmem, ale něco mě v ní rušilo. Děj románu to určitě nebyl, ten mě zaujal, spíše ten styl, jakým je kniha napsána. Vadilo mi třeba to časté množství krátkých vět, někdy pouze jednoslovných, v rychlém sledu za sebou, cítila jsem, jako by mě text poháněl k rychlejšímu čtení, k jakémusi chvatu a měla jsem trochu pocit povrchnosti a nepropracovanosti. Rozumím tomu, proč to tak autorka napsala, chtěla vystihnout a zdůraznit to nejpodstatnější, může za to i délka časového období, kdy se děj románu odehrává.

Nechci zde vyzrazovat děj románu, takže to již více rozebírat nebudu, koneckonců nejsem k tomu ani oprávněná a způsobilá, jen jsem zde vyslovila to, co cítím.

Jak jsem již zmínila, děj zajímavý, ale není to kniha, ke které bych se znovu vrátila ji přečíst.

Je to ale pouze můj názor, takže tím nechci odradit případné další čtenářky, aby knihu nečetly, spíše bych ráda znala i případně jejich názor.

(Dáša)    vloženo: 17. 07. 2013, 19:03:05

Tak já se přidám. Carolinu jsem si přečetla v červnu, pěkná. A pro ty, kdo byste si chtěli poslechnout paní autorku naživo v pořadu Tandem (moderuje Jan Rosák), příp. si rozhovor přečíst, přidávám odkaz:

http://www.rozhlas.cz/strednicechy/tandem/_zprava/1223796

(Jiřina - mail)    vloženo: 17. 07. 2013, 12:52:54

Paní Dano, to Hermánkové údolí jsem četla také. Máte pravdu, líbila se mi hodně. Ještě se chystám přečíst Carolinu a právě v těchto dnech vychází její nová kniha Kočár do neznáma. Jak jsem četla v anotaci, její protagonisté po různých peripetiích po revolučních změnách ve Francii nakonec dorazí až do Čech. Chystám se ji koupit a přečíst.

Přiznám se, že jsem četla ještě i Minutu na rozloučenou i Setkání v Opeře.

(Dana)    vloženo: 17. 07. 2013, 12:36:29

Také děkuji Edith za objevení Hany Marie Körnerové.

A pro Jiřinku: Ještě vám zbývá přečíst od H.M.Körnerové Heřmánkové údolí. Opravdu je to strhující příběh ženy, jak se píše v upoutávce.

Reakce na komentář od Edith z 15. 2. 2012 (Jiřina - mail)    vloženo: 05. 07. 2013, 23:02:36

S tou Hanou Marií Körnerovou jste měla, Edith, pravdu.

V letošním roce jsem přečetla několik jejích knih, všechny se mi líbily a doporučuji je k přečtení, myslím, že zaujmou případné čtenářky.

Rozsah jejího díla je rozmanitý, od historicko-romantických příběhů po příběhy ze současnosti. Protože mám raději ty ze současnosti, líbily se mi romány z lékařského prostředí na sebe navazující Prosím vás, sestřičko... a Děkuji, sestřičko..., dále Stanice odložených lásek a na něj volně navazující román Dokud se budeš smát, ten Dům U Tří borovic jsem přečetla také, i několik historických.

Je to příjemné čtení.

(Dana)    vloženo: 07. 04. 2013, 08:01:27

Právě jsem dočetla knihu Nataši Dragnićové Každý den, každou hodinu. Doporučuji. Přestože je teprve duben, uděluji jí titul Moje kniha roku. :-)

Máte pravdu, Dano, (Jiřina - mail)    vloženo: 21. 02. 2012, 13:31:47

od Valji Stýblové jsem četla Mne soudila noc, Nenávidím a miluji, Zlaté rybky a Skalpel, prosím - příběh byl zfilmován, výborný film, v hlavní roli Miroslav Macháček.

Jaromíru Kolárovou jsem také kdysi četla, ještě bych vzpomněla knihy Heleny Šmahelov.

Ze zahraniční literatury v poslední době vydalo vydavatelství Metafora v edici Kassandra několik knih autorek Susan Wiggsové, Sherryl Woodsové a Ruth Ryanové. Jsou to od každé z nich série knih, které na sebe navazují a je to pohodové čtení a v edičním plánu má vydavatelství ještě další pokračování některých z nich připravené k vydání.

Doplňuji (Dana)    vloženo: 21. 02. 2012, 13:02:22

Minule jsem nevěděla, zda můžu napsat autora i název, tak doplňuji: Ilona Borská - Doktorka z domu Trubačů a Osud jednoho Čecha, vyšla i pod názvem Troufalý autor osud. Jsou to životopisné romány, vzájemně propojené.

A z posledních dnů Iva Pekárková - Sloni v soumraku, erotické, ale s vtipem napsané.

Z dřívějška bych zmínila ještě Jaromíru Kolárovou a Valju Stýblovou. Ze současnosti je čtivá také Magda Váňová.

A pro Jiřinku: nemá cenu psát, koho jsem znala a neznala, ale už čtu knihu od Kataríny Gillerové, hezké čtení. Většina vašich tipů byla v knihovně rozpůjčovaná... Děkuji

Najít pěknou knížku je pro mne čím dál těžší (Edith)    vloženo: 15. 02. 2012, 22:34:21

V poslední době mě mile překvapila kniha Hany Marie Körnerové: Dům u tří borovic. Určitě od ní ještě něco zkusím. Pěkná byla také vzpomínková kniha jedné z Wintonových dětí Renaty Laxové: Dopis Alexandrovi. Mám ráda B.T.Bradfordovou, líbila se mi Skotská romance od Katie Fforde. A taky Když zhasne hvězda od Luanne Rice. Dorothy Garlock: Víc než vzpomínka. Jane Green: Domek na pláži. Tak zkuste, třeba se shodneme :-)

(Alena)    vloženo: 14. 02. 2012, 19:00:04

Článek se mi moc líbil,souhlasím s paní Blankou, hodně lidí se tváří, že vyjádřit své city není moderní, navenek se tváří, že je nic nemůže rozházet, ale přesto si přejí mít krásné vztahy s dětmi i partnerem.

A nyní k tématu čtení knih. Já čtu hodně, moc si nevybírám, co u nás mají v knihovně a nečetla jsem, beru. Někdy objevím opravdu zajímavé knihy. Tak jsem i objevila knihy paní Táni, první byla Co je v domě, která mě naprosto uchvátila, a scháněla jsem další její knihy. Má několik svých oblíbených autorů a jejich knihy si všechny kupuji, protože se k nim vracím. Mám moc ráda Noru Robertsovou, její knihy jsou hlavně ze současnosti,mám jich víc než čtyřicet a často se k nim vracím. Píše také serie, naposledy jsem zakoupila čtyři díly, které pojednávají o sňatkové agentuře a je to moc zajímavé a hezké čtení.

Pak mám několik knih od Jane Austenové, poklidné, krásné, odpočinkové. A knihy Zdeny Frýbové, co dotat. Nádhera, vtip, zajímavé náměty. Další má oblíbenkyně je Agatha Christie. Její knihy postupně dokupujeme, ty se unís líbí všem. A nesmím zapomenout na jednoho muže, Artur Hailey je spisovatel, jehož knihy jsou mi taky moc blízké. Jeho Hotel se mi nikdy neomrzí.

Uvítám tipy na zajímavé knížky, třeba objevím něco nového, co mi zatím unikalo.

Co také čtu? (Jiřina - mail)    vloženo: 13. 02. 2012, 19:35:45

Takže reaguji, paní Dano, na Váš dotaz.

Co tedy ještě čtu já? Docela se mi líbí knihy některých slovenských autorek - přečetla jsem dost knih od Táni Keleové-Vasilkové, Kataríny Gillerové, Márie Hamzové - jsou to vesměs příběhy současných žen, o jejich radostech, starostech, pracovním zařazení, společenském uplatnění, a tak o všem, co přináší život. Čtu je ve slovenštině, ale dosti jich již vyšlo i v českém překladu.

Přečetla jsem pár knih Aleny Jakoubkové, ale některé mi připadají tak trochu mimo realitu. Líbí se mi knihy Evy Brabcové, přečetla jsem zatím dvě. Dále jsem přečetla pár knih od Simony Monyové, ale přišly mi dost drastické, nebylo to moje gusto.

Moc se mi líbí knihy Zdeny Frýbové.

Ze starších autorek, které vydávaly knihy v období okolo čtyřicátých let minulého století, jsem přečetla několik knih Vlasty Javořické, Marie Blažkové, Marie Kyzlinkové, Jaromíry Hüttlové.

Ze zahraničních autorek se mi líbí knihy Sandry Brown, zpočátku, když nastal boom ve vydávání knih anglicky píšících autorek, jsem přečetla dost knih od Daniele Steel, ale pak mi již připadaly všechny podobné, tak teď už mě moc nezajímají. Líbí se mi romány Penny Jordan, které vycházejí brožované v edici Harlequin, ale teď také ve vázané formě.

Přečetla jsem pár knih od Barbary Delinské, ty se mi také líbily.

To jsem vybrala namátkou autorky, od nichž jsem přečetla více knih.

Byly samozřejmě další a další knihy, nebyla to jen ženská literatura, ale článek byl zaměřen na ni, tak jsem vybrala knihy tohoto žánru.

Tak teď jsem zvědavá, co čtou další čtenářky.

A co čtete vy? (Dana)    vloženo: 13. 02. 2012, 18:07:59

Paní Jiřino, milé dámy, docela by mě zajímalo, co čtete vy kromě knih Táni Kubátové? Uvítala bych tip na dobrou knížku, ať už ženský román nebo cokoliv, co máte rády.

Ztotožňuji se s p. Jiřinou, asi jsem také realistka a sci-fi a fantasy nečtu, ale nemám ráda ani detektivky.

Před pár lety jsem si oblíbila Ilonu Borskou, hlavně její knížky o osobnostech. Nyní čtu dost Ivu Pekárkovou, "tvrďačku", ale je to ze života a trochu jsem pochopila, jak to chodí v Londýně...

(Blanka)    vloženo: 07. 11. 2011, 13:13:02

Myslím paní Jiřinko, že dnešní doba opravdu taková je. Taky se dost často nad tím zamýšlím. Lidi jakoby se styděli za svoje city. Tváří se často, že nestojí o knížky s dobrým koncem, o romantické filmy o melodickou hudbu o malebné obrázky. Jakoby preferovali "tvrdost" ve všech směrech a i v těch uměleckých. Přitom ale při hlubším zkoumání zjistíme, že snad podvědomě většina lidí vyhledává první zmiňované. Jen je snad módní dělat ze sebe na oko tvrďáky. Alespoň já mám z toho takový pocit... ;))

Děkuju za váš pěkný článek, který jsem si s chutí přečetla. :-)


Přidání komentáře:

Vaše jméno:

Váš e-mail: (pokud jej uvedete, zobrazí se)

Nadpis:

Text:

vyplňte kontrolní číslo
osmset jedna:
(nechte prázdné)
ODESLAT

Nejnověji komentované

přečteno: 61x   komentářů: 2, nejnovější: 11. 12. 2017, 09:06:43
přečteno: 96x   komentářů: 4, nejnovější: 04. 12. 2017, 18:14:00
přečteno: 163x   komentářů: 3, nejnovější: 27. 11. 2017, 18:18:37
přečteno: 151x   komentářů: 1, nejnovější: 25. 11. 2017, 21:29:52
přečteno: 137x   komentářů: 1, nejnovější: 25. 11. 2017, 19:16:24
přečteno: 234x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 11. 2017, 19:44:14
přečteno: 239x   komentářů: 3, nejnovější: 01. 11. 2017, 14:29:14
přečteno: 4327x   komentářů: 32, nejnovější: 12. 10. 2017, 10:00:21

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset jedna:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 12. 2017