joudaweb - časopis Čekanka

Rosa coeli

17. července 2018 14:11:15

 

 

Konec, tečka, finito.

Fotky pro galerii závěrečného článku jsou připraveny, očíslovány a už týden marně čekám na nějaký spásný nápad, který by, převeden do textové formy, vhodně doplnil obrazovou část a stal se tak závěrečnou tečkou mého výletního povídání.

 

Jelikož to vypadá, že o nápady bude nouze čím dál větší, budeme se muset spokojit s  prachobyčejným popisem událostí.

V posledním příspěvku jste se dozvěděli, že jsme se s Lednicí rozloučily prohlídkou II. zámeckého okruhu - Soukromé apartmány. Samozřejmě nemohlo chybět poslední kafíčko a zákusek v cukrárně, jak už to tak většinou na babincích chodí. A pak už jen mávání vzdalujícímu se městu a trošičku smutnění za naším končícím výletem.

 

Aby ta zpáteční cesta nebyla jó dlouhá a že ještě zbýval nějaký ten čásek, byla přijata navržená varianta zastávky v Dolních Kounicích a možnost prohlídky tamního kláštera Rosa coeli. Název napovídá, že tento klášter je zasvěcen Panně Marii a církev nazývá Pannu Marii také „Růží nebeskou“ - latinsky Rosa coeli.

 

Měly jsme štěstí na zajímavý a poutavý výklad paní průvodkyně, která nám přiblížila pohnutou historii kláštera včetně pikantností života tamních zhýralých jeptišek. Vy se budete muset spokojit, tedy pokud máte zájem, s odkazem na povídání o jeho historii na oficiálních stránkách města Dolní Kounice.

Jen tak mezi námi, čistě neoficiálně, jestli byl zhýralý způsob života jeptišek jedinou možností, jak se ve studených zdech kláštera zahřát, pak se není čemu divit. Představa života v jedenácti stupňové "pokojové" teplotě je pro mne děsivá. Tolik moje osobní vsuvka.

 

Ale bez legrace. Velký časový odstup od posledního příspěvku mi umožnil zase jiný pohled na popisovaný klášter, a to díky přečtené knize od Aleny Ježkové - Tichá srdce - kláštery a jejich lidé. Zajímavá setkání nejen se stavbami samotnými, ale hlavně s lidmi, kteří v klášterech žijí. Ještě mám v záloze k přečtení druhý díl. Kounický klášter neměl to štěstí, aby se jej podařilo vzkřísit k životu, a zůstává nám dnes jako historická památka. Přesto občas ožívá při různých příležitostech - například každoročním koncertem Pavla Žalmana Lohonky, letos 21. července. Věřím, že to musí být úžasný zážitek.

Aby nebylo mé vyprávění moc jednotvárné, pro zpestření přikládám odkaz, který jsem náhodou objevila při hledání různých zajímavostí: SandArt, Mandala. Pohled na klášter v pozadí.

 

Návrat do všednosti

V závěru prohlídky jsme si poctivě vyšlapaly schody nahoru do věže (v galerii fotka č. 206 - při čelním pohledu na pravé straně, fotka č. 219 - vstup do věže). No a protože jsem byla zase poslední a zase by se na mě čekalo, tak abych nemusela nakonec zbytek cesty domů dojít pěšky, rozběhla jsem se po schodech dolů a dala je na jeden zátah. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si pak u východu na rovině málem rozbila hlavu o kamennou zeď. Potřebovala jsem jít rovně, ale táhlo mě to pořád doleva. Připadala jsem si jako opilá.

Vše dobře dopadlo, hlava se zastavila, nohy rozmotaly, kolegyně mi neujely. A proto můžu v klidu vzpomínat a doplnit na Čekanku poslední výletní povídání.

Abychom si s kolegyněmi občas mohly připomenout společně strávené chvíle, připravila jsem pro nás pro každou jeden obrázek i s holubím peříčkem nasbíraným přímo mezi zdmi kláštera.

Vzpomínky pro kolegyně

 

 

Vzpomínková koláž pro mne

Tak to vidíte, a jsme na konci. Hodila by se na závěr nějaká chytrá myšlenka. Není. Tož aspoň takto: Bylo mi s holkama moc fajn, spousta legrace, ale i jiného povídání, na které není v práci čas. Přesto jsem si užila i příjemné chvíle samoty a rozjímání. Zase jsem poznala nějaké novoty, tak třeba jerlín nebo další novinku, o které jsem se zatím nezmínila a schovala jsem si ji až do závěrečné koláže. Jen tak sobě pro radost. Semínka z novinky coleoreuterie paniculaty třeba zkusím zasadit. Kamínky mi připomenou výstavu pískových soch, kousek kůry zase velikánský platan u Janohradu.

 

A přání nakonec? Když budu hodně neskromná, tak by se mi mohlo třeba splnit, třeba...

 

...že bych měla při příští návštěvě lednického zámeckého parku soukromého průvodce, jen sama pro sebe, který by pojmenoval každý strom, každou kytku, a znal by k nim i třeba nějaké zajímavosti z doby, kdy tam byly vysazeny a tak...

Jé, to by se mi líbilo.

Autor: Dáša Zichová


přečteno: 452x   komentářů: 1

Nejnovější

29. 08. 2018
Boleslav Mladý
09. 08. 2018
Milá Čekanko!
09. 08. 2018
Moje slíbená dohra
09. 08. 2018
Benátky nad Jizerou

Nejnověji komentované

přečteno: 55x   komentářů: 2, nejnovější: 19. 10. 2018, 23:58:48
přečteno: 1128x   komentářů: 10, nejnovější: 23. 08. 2018, 19:38:07
přečteno: 317x   komentářů: 2, nejnovější: 22. 08. 2018, 21:32:11
přečteno: 408x   komentářů: 3, nejnovější: 11. 08. 2018, 23:24:55
přečteno: 382x   komentářů: 5, nejnovější: 04. 08. 2018, 21:08:57
přečteno: 365x   komentářů: 2, nejnovější: 02. 08. 2018, 22:32:52
přečteno: 431x   komentářů: 2, nejnovější: 26. 07. 2018, 23:01:50
přečteno: 452x   komentářů: 1, nejnovější: 19. 07. 2018, 14:14:09

Nejčtenější

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sedmset třicet tři:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 19. 10. 2018