joudaweb - časopis Čekanka

Mladá Boleslav církevní

7. ledna 2019 21:46:00

Kniha trhová městská, vedená v letech 1544-1558

S krajířovským rodem je spojeno nejen kulturní obohacení města, ale i rozvoj všech oblastí. O kulturní části, v níž hráli prim čeští bratři, jsem se již zmínila. Nejvíce na očích ale bylo stavební úsilí, které změnilo město. Proto se vypravíme za některými stavbami, které v průběhu 16. století vyrostly nebo byly přebudovány. V této době byl přestavěn podle plánů Matea Borgorelliho boleslavský hrad, na hradbách nad Jizerou vyrostla vodárenská věž, byla postavena stará radnice, staroměstský dřevěný kostel se změnil v moderní duchovní stánek, a na nově zřízené „hřbitovní zahradě“ byl postaven kostel sv. Havla. Postupně si stavby prohlédneme a povíme si o zajímavostech s nimi spojenými.

Boleslav již nebylo průměrné, spíše zemědělské město, ale bylo to město uznávané pro svou kulturu, svobodné žití i pro svobodnou víru. Patřilo mezi pět nejlidnatějších v zemi. Dařilo se téměř všem. Kdo pracoval, nehladověl, měl kde bydlet a mohl žít celkem poklidně. Byla to doba před velkými změnami, které přinesly zkázu hospodářskou i duchovní. Nechce se mi příliš odcházet z 16. století, je zde plno nových staveb i osob, na které vzpomínáme i dnes. V dalších letech přijde rekatolizace, válčení a plno strádání…

 

Stavební úsilí se nesoustředilo pouze na významné budovy, které dodnes můžeme obdivovat, ale přibývaly i domy přistěhovalců, šlechty i měšťanů. Město bohatlo pomocí svého majetku, ale i pravidelnými týdenními trhy, konajícími se v úterý a v sobotu. Ještě větší význam na rozvoj města měly osmidenní jarmarky. Konaly se na Staroměstském náměstí, začátek i konec byl oznamován zvoněním a vztyčením praporu na pavlači radnice. Na svobodný jarmark přijíždělo mnoho kupců a kramářů z okolí, ale i z dalších našich i zahraničních měst. Všichni se snažili využít tyto dny pro prodej svého zboží a naopak nakoupit pro sebe vše potřebné. Městskou pokladnu plnily poplatky z cla, z mýta i z daní. Byly to sváteční dny, hlučné a veselé, z nichž se snad nejvíce radovaly děti. Ve školách se nevyučovalo a některé skupiny obyvatel, jako byli kněží, učitelé, písaři, chudí žáci, dostávaly jarmarkales, příspěvek na jarmark.

Pečetidlo cechu koželužského a soukenického

Místa na jarmarku se rozdělovala losem, organizaci zajišťovali jarmareční hlídky a tovaryši vyslaní ze všech boleslavských cechů. Pomoc potřebovali strážci v branách i noční hlídky ve městě a na věži. Kupci přijížděli do města již několik dní před jarmarkem, rychtář kontroloval povozy přikryté plachtami a příchozí. Hlavní pozornost věnoval měšcořezcům, kteří obratně odřezávali měšce z opasků a mizeli z města. Oblečení měšťanů tehdy nemělo kapsy, tudíž to měli zloději snazší.

Velmi se dbalo i na etiku prodeje. Prodávající nesměl hanit druhému zboží ani vyvolávat roztržky a rvačky. Konšelé kontrolovali správné váhy a míry, ale byla to práce nelehká, protože různé kraje používaly své jednotky, převody na míry užívané v Boleslavi byly mnohdy složité. Vybraní zástupci cechů dohlíželi na nabízené zboží od tovaryšů z jiných měst, dbali, aby bylo zboží kvalitní a mnohdy se stalo, že lepší zboží cizímu kupci sebrali, aby se zbavili konkurence.

 

Rozvoj města se odrazil i v kulturním životě. V dnešním díle se podíváme do nejvýznamnějšího kostela ve městě. Ale než tak učiníme, chtěla bych se zmínit o literátském bratrstvu. Jeho cílem bylo zlepšit úroveň hudebního doprovodu při bohoslužbách. Nešlo jen o přednes hudby, ale i o skládání nových písní. Tento spolek či kůr vznikl v polovině 16. století a sdružoval nejvzdělanější muže z města. Založil ho Martin Kašperský z Rájova, autor kancionálu, který se ale dochoval velmi poničený. Člen protireformační komise Josef Kapucián z něj vyřezal 21 listů se zpěvy, uváděné kolem svátku Mistra Jana Husa.

 

Z této doby máme první písemné zprávy o církevní hudbě. Bratrstvo si vedlo účetní záznamy, mělo i 12 artikulů, jimiž se řídilo při provozování své činnosti. Členové se scházeli jednou ročně, kdo se nedostavil, byl vyloučen. Mezi povinnosti členů patřilo přispívat do společné pokladny, zúčastnit se pohřbu člena, starat se o čistotu v kostele, o kancionály i hořící svíce. Kdo se provinil, mohl být z bratrstva vyloučen nebo musel zaplatit pokutu. Správci kůru byli významní občané města, nejznámějším byl jistě kronikář Jiří Kezelius Bydžovský, učitel, písař a primas města.

 

Kancionály patří dnes k nejcennějším památkám. Asi nejstarším zachovalým dílem je sbírka českých písní z roku 1501, na níž se podílel bratr Lukáš Pražský, působící v Boleslavi. Významný je latinský graduál malíře iluminací Janíčka Zmilelého z Písku. Mnozí jeho jméno budete znát, byl iluminátorem českého rukopisu Jenský kodex.

Jan Kantor Starý je autorem českého kancionálu Kniha chval božských, který byl zhotoven přímo pro naše město v roce 1570. Pro literátské bratrstvo působící při chrámu Panny Marie v Boleslavi, a o němž budu dnes psát, byl zhotoven Mladoboleslavský rorátník, sbírka písní zpívaných v adventním období.

Kantoři Vít Polický a Václav Vacík sepsali kancionál, který je zajímavý tím, že je psán na papíře železitým inkoustem, který papír na mnoha místech poničil. Běžně se tyto spisy psali na pergamenu. V boleslavském muzeu jsou k vidění i tištěné notoviny z 16. století, soubor 12 mší francouzského skladatele Pierra Colina.

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nyní se vypravíme do hlavního městského kostela. Jeho původní dřevěná stavba stála u hradeb a uzavírala město. Byla postavena současně s hradem koncem 10. století. Při výstavbě městských domů ve 14. století byl kostel přestavěn, další stavební práce probíhaly postupně po celá staletí. Výstavba trvala dlouho, kostel si stavěli zpočátku měšťané sami, protože byli většinou husitské víry, zatímco majitelé města Michalovici katolíky. Po několika požárech byl kostel vždy opraven v souladu se stavebním stylem té doby.

 

Václav IV. povolil přestavbu na počátku 15. století, dřevo nahradil kámen. Z této doby pochází osmiúhelníkové kněžiště, dřevěné dveře s kovanými pásy a gotickým zámkem, a opěrné pilíře se znaky soukenického a koželužského cechu. Mnozí předpokládají, že zde byly i další znaky cechů, podílejících se na výstavbě. O století později přibyla síťová klenba a apsida s hvězdovou klenbou. Mezi opěrné pilíře byly umístěny kaple.

V kostele se na několika místech nacházely husitské kalichy. Byly s nimi ozdobeny kružby oken, jeden se nacházel na bočním portále naproti budově arciděkanství. Dochoval se v kružbě levého okna hlavního průčelí. Zlacený kalich byl i ve štítu, ale katolický farář ho shodil dolů a rozbil. Kalich nahradila socha Panny Marie.

 

Katedrální okna v presbytáři nechal vyzdobit vitrážemi s postavami Cyrila a Metoděje boleslavský továrník Klinger. Okno s vitráží sv. Václava od děkana Matějky bylo zničeno při leteckém náletu v květnu 1945. Okna jsou ozdobeny kružbami. Portál je orámovaný a rozčleněný, na křídlem po stranách jsou štukové akantové rozviliny.

Na počátku 18. století přistavěl italský mistr Rossi k průčelí předsíňku a vyzdobil v duchu italské barokní architektury průčelní štít. Na tympanon umístil plastiku Nejsvětější Trojice s korunou a andělíčky. Na atice stávaly sochy sv. Víta a sv. Václava, ale byly sundány a uloženy. Rovněž byly uloženy sochy sv. Jana Nepomuckého a Ignáce z Loyoly, které stály v 18. století před kostelem.

Na emporách jsou nakresleny erby Krajířů z Krajku a mezi jednotlivými poli empor stojí sochy Panny Marie, sv. Kateřiny, sv. Barbory a sv. Michaela. Většina sochařské výzdoby v kostele pochází z kosmonoské dílny rodiny Jelínků.

Kazatelna je bohatě zdobená, se sochami sv. Otců církevních, čtyř evangelistů a Pannou Marií. Sochy jsou doplněny malbou s biblickým námětem.

Cínová křtitelnice je unikátní svým zpracováním a dobou vzniku. Má tvar otočeného zvonu, stojí na třech nohách, které jsou zakončeny tlapami lvů a střed zdobí reliéf. Odlil ji pražský mistr Johanes Kantarista v roce 1489, jak dosvědčuje nápis na horním okraji.

Oltář, který se nacházel v kostele před vládou Františka I., musel být odstraněn, a byl pořízen nový hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, který namaloval pražský malíř Josef Lexa a sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Václava ho doplnil řezbář Josef Kampe. Před oltářem stojí dva vysoké mosazné svícny vyrobené z roztavených krajířovských rakví s nenávistnou myšlenkou, aby po Krajířích nic nezbylo. O osudu jejich rakví jsem již psala…

Lavice byly patronátní, mají vyřezávané postranice se stuhovým a rostlinným dekorem. Křížovou cestu namaloval malíř Antonín Hlávka z Vinohrad. Pod hlavní lodí je krypta, do které byli pochováváni až do vlády císaře Josefa II., který tento obřad zakázal, bohatí měšťané a donátoři kostela.

V místech bývalé nové vodárenské věže stávala dřevěná zvonice, která několikrát vyhořela a na konci 19. století zanikla. Kostelní zvony byly, a jsou i nyní, zavěšeny na hlavní věži staré radnice. Kostel totiž neměl věž, později mu byla přistavěna věžička, z které zněl umíráček.

 

Je zajímavé, že tento kostel byl stavěn s významným přispěním bohatých boleslavských žen. O vdově po soukeníkovi, Kateřině Militké, jsem již psala. Její zásluhou byl zřízen nejen špitál a škola, ale postarala se i o kostelní úpravy, jak dokazoval nápis na omítce u hlavního vchodu, ozdobený sgrafitovou barevnou omítkou, nesoucí znaky rodu Krajířů. Kateřina přispěla na klenbu, zřídila empory nad bočními loděmi, na jedné se nachází erb Krajířů z Krajku, a nechala vystavět kruchtu, kterou zdobí sgrafita s figurami. Nejvíce ji užívali zpěváci v době rozkvětu literárních kůrů, kdy se dařilo kostelním skladbám. Pro jejich potřeby nechala vyrobit i krásně zdobené kancionály.

Kateřina Militká je velkou postavou mladoboleslavské historie, její zásluhy o kulturní rozvoj jsou obrovské. Značnou část zděděných peněz věnovala potřebným, na výživu a ošacení chudých, podporovala nemajetné žáky, bydlící u svých rodičů, ale i sirotky, mendíky, kteří bydleli přímo ve škole a o budovu a provoz se starali. Tito malí školáci zpívali při bohoslužbách a odejít ze sboru mohli jen tehdy, pokud za sebe našli jiného zpěváčka.

 

Markéta Bettingarová nechala na své náklady kostel vymalovat a ozdobit nástěnnými malbami. Jedna z těchto maleb je u presbytáře. Je na ní mnoho klečících osob v dobových šatech, Markétiných příbuzných. Někteří jsou označeny křížkem nad hlavou, ty již v době malby obrazu nežili. Jsou na ní i některé osoby Krajířovského rodu a na pozadí se nachází i největší boleslavská donátorka Kateřina Militká.

V 18. století podporovala kostel měšťka Kateřina Vlášková, která zřídila kryptu a nechala vymalovat oltář od pražského malíře Hyhela. I Klára Lipavská a Dorota Šrámková se svými dary podílely na výzdobě a dostavbě chrámu. Je zajímavé, že mužská jména donátorů se nám nezachovala, ale ženských několik. Já jsem se s nimi nesetkala...

 

Budova arciděkanského úřadu

Nejstarší farní budova v Boleslavi stála ve Starofarní ulici, dříve Židovské, protože se nacházela v židovské čtvrti. Po několika požárech a obnovách byla zrušena na konci 17. století. Dnes stojí děkanský úřad v sousedství kostela v ulici Kateřiny Militké, dříve jmenované Děkanská. Navazuje na ulici Železnou, tvoří ji ale pouze jedna řada domů, druhá byla v květnu 1945 zničena bombardováním ruského letectva.

Arciděkanský úřad postavil mistr Rossi současně s přestavbou kostela a vyzdobil ho v podobném duchu jako chrám. Obě stavby stojí téměř u sebe a krásně spolu ladí. Na štítech v průčelí jsou ozdobné voluty a trojúhelníkové tympanony. Nad kamenným portálem je oválný nadsvětlík s barokní mřížkou a pozlaceným monogramem IHS (zkratka jména Ježíš v řečtině). V budově se zachovalo mnoho ceněných stavebních prvků. V přízemí kamenné portálky s klasicistními dveřmi, vyřezávané dveře s erbem a výklenky ve zdi. Místnosti v prvním patře jsou sklenuty klenbami s bohatou štukovou výzdobou. Na chodbě je štuková malba z 2. poloviny 20. století. Malby na stropě představují čtvero ročních období a latinský nápis s datem 1911 odkazuje na děkana Františka Matějku, který nechal obrazy opravit.

 

Jsme na konci dnešního dílu, zaměřeného na církevní stavbu a kostelní hudbu. V příštím díle se podíváme na kdysi unikátní „hřbitovní zahradu“, kterou ale bohužel zničila nevšímavost úřadů a někteří lidé, kteří neměli v sobě úctu ke svým předkům.

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Karel Herčík - Sochy a pomníky

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Wikipedie

 

Fotografie – staré fotografie jsem dostala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Nové jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem a s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 1213x   komentářů: 4

Nejnověji komentované

přečteno: 1213x   komentářů: 4, nejnovější: 27. 06. 2019, 09:52:08
přečteno: 359x   komentářů: 2, nejnovější: 28. 05. 2019, 22:28:55
přečteno: 451x   komentářů: 2, nejnovější: 15. 05. 2019, 22:31:36
přečteno: 629x   komentářů: 2, nejnovější: 25. 04. 2019, 15:02:10
přečteno: 1225x   komentářů: 1, nejnovější: 22. 02. 2019, 10:27:00
přečteno: 1975x   komentářů: 9, nejnovější: 08. 01. 2019, 10:13:50
přečteno: 1032x   komentářů: 2, nejnovější: 05. 01. 2019, 12:42:39
přečteno: 1443x   komentářů: 5, nejnovější: 25. 12. 2018, 13:05:38

Nejčtenější

přečteno: 10851x   
přečteno: 9251x   
přečteno: 8443x   
přečteno: 8331x   
přečteno: 7136x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
čtyřista devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 18. 7. 2019