joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská Ptácká ulice a mlýny

4. února 2020 08:37:00

Začátek mladoboleslavské Ptácké ulice pod hradem

Milí čtenáři, dnes se vrátíme do míst, o kterých jsem psala na začátku seriálu. Tehdy se vše podstatné odehrávalo na Podolci a my z této lokality vyrazíme na prohlídku Ptácké ulice, která se řadí k nejstarším úsekům města. Osídlení bylo limitováno polohou místa. Z jedné strany tekla Jizera, z druhé čněl do prostoru skalní masív, na němž byl postaven hrad.

Ulice je to věru dlouhá a významná. Tudy proudily dějiny města, zde se odehrávalo mnoho důležitého pro občany městských čtvrtí i těch za hradbami, od zajištění výživy a nezbytné vody až k poskytnutí práce mnoha lidem v době rozvoje průmyslových podniků.

My si třídu rozdělíme do několika částí. Povíme si o zaniklých městských mlýnech a továrnách důležitých nejen pro Boleslav, ale i pro celou zemi. Neopomeneme něčím významné domy, Jizeru tekoucí podél i hostince, nedílnou to součást městské zástavby.

 

Název ulice pochází ze středověku, kdy se celé podhradí kolem řeky Jizery nazývalo Pták, pravděpodobně podle hry, kterou se bavili místní lidé. Na loukách stříleli na hliněné nebo plechové ptáky zavěšené na vysokém bidle.

 

Dříve se dlouhá výpadovka na Bělou pod Bezdězem rozdělovala na jednotlivé úseky. Přímo pod hradem a Templem se jí říkalo Podzámecká, kolem Vodkovy ulice, která ústí ze Starého Města, Jizerní. Část až k železniční trati byla Ptácká a za tratí Josefodolská. Po válce dostala celá ulice jméno Marxova, po změně režimu se jí vrátilo původní jméno, nyní již platné pro celou silnici.

 

Koncem 16. století bylo toto území rozděleno na čtyři městské části. První bylo Předměstí, část za Novým Městem a Podolcem, později splynulo s Podolcem. Druhým obvodem byla Sladovna, třetím Trávník a čtvrtým Pták. Tyto části byly v průběhu let sloučeny pod název Pták.

Jizera vytvářela svými rameny menší či větší ostrůvky. Úplně nejmenšímu se říkalo Benátky, největšímu, nacházejícímu se mezi jizerským ramenem a mlýnským náhonem, Rybárna. Na ostrově Sladovna se nacházelo několik sladovnických živností. Trávník byl pojmenován podle travnaté zeleně, která sloužila zejména k bělení prádla. “Plajchy” byly ale i na dalších vhodných místech porostlých trávou. Ostrovu Trávník se říkalo také “mezi vodami” podle jeho umístění.

 

Náhon byl vybudován v 1. polovině 19. století, odbočoval z Jizery pod mostem v Podlázkách, proud tekl do Klenice a z ní zpátky do Jizery. Síla vody sloužila všem místním průmyslovým továrnám. Dnes už toto vynikající vodní dílo nestojí, náhon byl zasypán. Most do Čejetic býval rozdělen na dvě části. První vedla právě přes tento náhon, druhá přes Jizeru.

Ptácká ulice nebyla nikdy výstavní městskou třídou. Své místo k žití zde nacházela zejména chudina naše, ale i z německých zemí. Své domky si zde stavěli chudí řemeslníci, kteří ke své práci potřebovali vodu. Proto se zde nacházely jirchářské valchy, soukenické barvírny, koželužny, mydlárny, rybárny a mlýny.

Jizera přinášela obživu mnoha lidem, ale také jim škodila. Jarní záplavy způsobené táním horského sněhu mnohdy poničily zahrady a domy kolem toku. Lidé zachraňovali nejen sebe a svůj majetek, ale i obecní, jak se můžeme dočíst v žádosti pana Zahradníka, který požadoval po městu odměnu za vytažení obecního dříví z rozvodněné Jizery.

Pohled od jezu na Jizeře k textilce s vysokým komínem a na Staré Město

Jizera byla rájem rybářů, ale jen těch trpělivějších. Řeka je totiž hluboká s dostatkem úkrytů a rybí potravy, tudíž je třeba vyčkat, až se rybce uráčí ochutnat návnadu. Rybí společenství - parmy, štiky, úhoři, bělice, mřenky i raci - rozmanité druhy, z nichž mnohé byly k vytažení i v Klenici. Mlynáři lovili ryby i přímo pod mlýnem, kam si je zahnali až k síti, na což reagoval mlynář vytažením stavidel. Síť s rybami a všechny potřeby zůstaly ve vodě a rybáři měli co dělat, aby si zachránili svůj život.

 

Nejvíce si s vodou rozuměli mlynáři. Již od 15. století máme zmínky o “hořejším mlýně pod Mladou Boleslaví”. Mlynáři měli od nepaměti výsadní postavení. Mlynářský soud vodoprávní, který byl založen za vlády Jana Lucemburského, hájil vodní právo, rozhodoval o využití mlýnů, dbal na čistotu vody (v rámci tehdejších možností), nařizoval úpravy břehů a povodí.

Mlynáři nemleli pouze obilí, jejich práce byla daleko složitější. Většinou uměli postavit nejen mlýn, ale i další vodní stavby, jezy i mosty, a zařídit, aby stroje poháněné vodou pracovaly podle přání majitelů živností. Týká se to zejména vodáren, papíren, soukenických a koželužských valch. Mlynáři byli ti, kteří přiváděli do měst vodu a naopak ji odváděli ze sklepů a z míst, kde škodila.

 

Boleslav vlastnila tři mlýny. Dva z nich, Podstupenský a Podzámecký se nacházely kousek od sebe v této oblasti. O třetím, pojmenovaném Suchý, si povíme později, až budeme procházet městským parkem.

 

Z 15. století máme zápisy o Podstupenském mlýně, který se nacházel “pod stupni”, tedy pod schody vedoucí z města k řece. Byl postupně postaven na obou stranách náhonu. Blízko se nacházel vydatný zdroj spodní vody. Nájemce měl tudíž na starost i vodárnu, z níž putovala pomocí tlačného zařízení dřevěným potrubím voda do dvou městských kašen a do několika významných domů.

 

Podstupenský pramen

Obec si vodního pramene velmi považovala, zprávy o využití pramene pocházejí z roku 1510, kdy vodní kolo hnalo vodu do města. První vodovod nechali postavit Tovačovští již v roce 1494, o dva roky později přistavěli nad Podstupenským pramenem dřevěnou vodárenskou věž (tu si prohlédneme v některém pozdějším článku). Voda byla na svou dobu velmi kvalitní, pramenitá, nepocházela z náhonu. Pouze když bylo velké sucho a pramen nedodával dostatek vody, přivážela se do města voda v „Libušininých sudech“ z pramene na Celně, v nejhorším případě se používala voda z Jizery.

 

Povinností podstupenského mlynáře bylo dodávat čistou vodu do města, nesměl opomíjet pořádek a údržbu vodního zdroje nebo se z mlýna vzdálit, aniž by za sebe najal zástupce. V roce 1874 byl instalován nový čerpací stroj a parní výpomocný stroj, který sloužil v době, kdy bylo prázdné mlýnské řečiště a také při opravách vodárenských zařízení. O dvacet let později patřila vodárna městu a to ji nechalo přebudovat. Viditelná změna nastala s přístavbou vysokého komínu, potřebného pro provoz parního stroje.

 

Nad pramenem byla v roce 1895 zbudována malá kaplička, která byla zbourána v 80. letech 20. století. Dnes je přístřešek nově obnoven, doplněn informačními nápisy a tak si návštěvníci mohou přečíst o historii boleslavského vodovodního řadu.

 

Oba mlýny na Jizeře drželo do 18. století město, zaměstnávalo mlynáře, mlynářské inspektory a úředníky. Potom oba mlýny pronajalo, zdálo se jim to výhodnější. Mlynář měl stanovené povinnosti, ale mohl mlýn prodat. Pokud by ale špatně hospodařil nebo nedodával městu čistou vodu, mohl o mlýn přijít. Na konci 18. století činil roční nájem 707 zlatých. Z druhých dvou mlýnů platil nájemce nesrovnatelně méně, 50 - 100 zlatých.

 

K Podstupenskému mlýnu putovala voda náhonem, spodní vodu pohánělo 12 mlýnských kol. U mlýna byla také soukenická valcha, vodní pila na řezání prken, stupník na tříslo (drtil kůru, z níž se vyrábělo tříslo na zpracování kůží), maštale a krmníky i lávka používaná na lovení ryb.

 

Mlýnské budovy byly dvě, jedna mlela klasicky, druhou přestavěl v roce 1858 Martin Vaněk na tzv. “americký mlýn”, často označován jako umělý nebo umělecký. Vodní kolo pohánělo šest francouzských kamenů a šest válcových stolic, jak bylo běžné v amerických mlýnech. Mouce mleté v tomto modernějším mlýně se říkalo “damfová”, neboli parní, z německého das Dampfmehl.

 

Lehce připomenu osobu mlynáře Martina Vaňka, mnozí si ho jistě z mých článků pamatujete. Žil v letech 1808 - 1865, byl významnou postavou obrozeneckého hnutí, předsedou spolku Měšťanská beseda, podporovatelem českých zájmů i pravidelných poutí do Boží Vody. Byl tchánem politika a boleslavského starosty Karla Mattuše, jehož si můžete připomenout zejména v sokolském díle, o jeho aktivitách jsem psala snad ve všech obrozeneckých článcích. Manželkou Martina Vaňka byla paní Eliška, která následovala v aktivitách svého muže. Zapsala se do dějin města věnováním praporu pro městský pěvecký spolek (více v článku Mladoboleslavský hudební život). Martina Vaňka doprovodil na poslední cestě hrabě Václav Robert z Kounic se svým vychovatelem Ferdinandem Schulzem (autor knihy Latinská babička, více o něm v článku Mladoboleslavští spisovatelé a knihkupci). Hrabě o mlynáři napsal svému příteli J. V. Sládkovi, že byl na pohřbu panu Vaňkovi, "velice hodnému muži".

 

V roce 1875 vyženil mlýn Josef Slavík, právník provozující soudní a advokátní praxi v Mladé Boleslavi. Byl považován za mlynářského odborníka. Byl členem Spolku mlynářů českoslovanských, založil Mlynářské noviny, které stále vycházejí. Byl předsedou Obecní spořitelny, Okrašlovacího spolku, Okresní hospodářské jednoty, podporoval vznik mladoboleslavské hospodářské školy, byl radním i starostou města.

V rodinné tradici pokračoval i zeť Josefa Slavíka, Karel Eger. Mlýn převzal v roce 1913 a zmodernizoval jeho provoz. Byl majitelem i elektrárny pro nedaleký pivovar. O jeho dalších podnikatelských aktivitách si můžete přečíst v článku Zaniklé podolecké stavby a továrny.

 

Pohled od mostu na parkovací dům, stojí místo mlýnu, a na Templ a hrad

Zajímavé je, že po znárodnění mlýn nezanikl, ale byl zmodernizován a nadále se v něm mlela velmi kvalitní mouka. Dnes již nestojí, v roce 2015 ho koupila Škoda Auto a zbourala. Nedokážu posoudit, zda to byl vhodný krok, možná mohl mlýn sloužit alespoň jako technická památka k historickému náhledu do minulosti mlynářského řemesla. Škoda Auto vlastní již celou část ulice a toto místo se jim jistě hodilo. V současné době staví na místě bývalého mlýna parkovací dům...

 

Druhý mlýn, který stál již před rokem 1560 u náhonu pod Podstupenským mlýnem, je znám pod různými jmény, podle toho, kdo jej provozoval. Nezůstalo po něm vůbec nic, našli bychom ho někde v prostoru bývalého lihovaru, z něhož již také nic nezbylo. Celé území nyní patří Škoda Auto.

 

Mlýn byl umístěn poblíž hradu, proto se mu říkalo Podzámecký, ale také Strnadovský, podle nájemce Kašpara Strnada z Tryskovic kolem roku 1560. Býval na něm znak Kašpara Strnada a jeho manželky Anežky z Kuřího s letopočtem 1560.

Dlouho používané bylo jméno Na Valše, protože mlýn byl postaven na místě shořelé jirchářské valchy, v níž se mlelo tříslo. Dalším známým nájemcem byl mlynář Čeněk Buriánek. A byl znám i pod názvem Schubertův, patřil totiž do skupiny mlýnů, o něž se starala tato mlynářská rodina.

Po roce 1890, kdy byla provedena rekonstrukce, získal mlýn svou typickou střechu. Míval čtyři moučná kola s “hamfeštem”, listinou zaručující privilegium provozování mlýnské živnosti.

Vztah k městu byl stejný jako u předchozího mlýna. Tento mlýn měl problém s častými povodněmi. V roce 1898 voda zatopila celý objekt až po strop a mlynář čekal několik hodin na vysvobození v koruně stromu. V roce 1923 mlýn vyhořel a již nebyl opraven.

Jak jsem psala výše, místo mlýna byl postaven rozsáhlý komplex lihovaru a dnes je v celém prostoru až k mostu rozmístěna Škoda Auto. Do míst, která jsou již nenávratně pryč, se podíváme příště...

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Obrázky z Mladé Boleslavi, Průvodce po Ptáku ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

František Bareš - Paměti města Mladé Boleslavě

Jaroslav Kocourek a kolektiv - Boleslav Mladá a krásná

Wikipedie

 

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

 

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 1060x   komentářů: 2

Nejnověji komentované

přečteno: 325x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 261x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 812x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1635x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 364x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20
přečteno: 351x   komentářů: 1, nejnovější: 30. 04. 2020, 14:24:27
přečteno: 391x   komentářů: 2, nejnovější: 29. 04. 2020, 06:51:44
přečteno: 1347x   komentářů: 3, nejnovější: 20. 04. 2020, 13:22:33

Nejčtenější

přečteno: 12238x   
přečteno: 10625x   
přečteno: 9800x   
přečteno: 9738x   
přečteno: 8936x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
sto osmdesát:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 6. 2020