joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavská Ptácká ulice, svíčkárna a hostince

24. března 2020 11:43:00

Reklamní pohlednice Sezemského továrny

Milí čtenáři, dnes naposledy projdeme Ptáckou ulicí, seznámíme se s další velkou továrnou, navštívíme společně důležité domy a hospody a letmo se zastavíme u zajímavostí, které by neměly zaniknout.

Minule jsme skončili u textilní továrny a plovárny, dnes se posuneme o pár kroků dál na území, kde stávala továrna Františka Sezemského (1857 Mohelnice - 1945 Mladá Boleslav). Byl jedním z mála drobných živnostníků, kterým se podařilo z malé dílny vybudovat tovární velkovýrobnu.

František se vyučil voskařem a provozoval své řemeslo v domě na Starém Městě. Po několika letech provozu dílny a obchodu se rozhodl výrobu rozšířit a vybral si k tomu (asi v roce 1891) bývalou jirchárnu Johana Schneidera na průmyslovém předměstí, hned vedle textilní továrny.

 

Rozvoj svíčkárny a voskárny byl velkolepý. Pod názvem “František Sezemský, c. k. privátní první česká továrna na voskové výrobky” patřila již v roce 1895 k nejvýznamnější továrnám, což dokazuje, že obdržela stříbrnou medaili na Národopisné výstavě v Praze.

 

Kolem roku 1898 koupil František další domy a přestavoval stávající. Vlastnil několik nemovitostí a výrobu rozšiřoval. Mnozí pamatujeme dům stojící naproti vyústění Vodkovy ulice, který měl z boku nápis Monopol, akciová svíčkárna a voskárna. A proč Monopol? Jednoduše řečeno, úroky z půjček na stavby a splátky na dodané strojní zařízení byly velké a zisk z výroby je nestačil pokrýt. Od roku 1900 byla firma zadlužena, více se vyrábělo do zásoby než na prodej, a v červenci 1901 ji převzala Správa konkurzní podstaty. V roce 1902 koupila firmu Živnostenská banka a o rok později obnovila výrobu pod názvem Monopol.

František se nechtěl smířit se ztrátou továrny a soudně se několik let domáhal vrácení či převedení majetku na své příbuzné. Zůstal mu pouze obchod ve městě, který v roce 1910 přenechal svému zeti Bedřichu Vranému a sám se stáhnul do ústraní.

 

Hostinec U Svobodů vlevo, vzadu na pravé straně továrna Monopol

Společnost Monopol vyráběla do roku 1925, pak převzal továrnu Karel Eger (1860 - 1930) a zřídíl zde barvírnu a tiskárnu hedvábí. Tohoto muže již budete mnozí znát. Psala jsem o něm v článku o ptáckých mlýnech i v podolecké části o zaniklých továrnách. Karel patřil k velkým podnikatelům této doby, zejména v cukrovarnickém oboru dosáhl významných úspěchů, hájil zájmy českého průmyslu. Po 1. sv. válce převzal továrnu na výrobu mýdel a voňavek na Podolci a po pár letech ji přebudoval na pekárnu Suchar, na niž mnozí vzpomínají dodnes. Oženil se s dcerou majitele Podstupenského mlýna (Josef Slavík) Zdenkou, která krátce působila jako operní pěvkyně. Pokračoval v mlynářské tradici, přebudoval mlýn a zmodernizoval. Vlastnil i elektrárnu, bez níž by se neobešel blízký pivovar. Vznik jeho barvírny a tiskárny předznamenal další osud továrny, později se stala součástí Klingerovy textilky. A spolu s ní také zanikla...

 

Ještě k jménu Karla Egera dodám, ať to máme všechno pohromadě, že byl otcem významného chemika Josefa (1900 - 1983). Ten po smrti matky převzal rodinné podniky, ale po znárodnění v roce 1948 odešel do exilu. Působil jako chemický odborník v Praze, ve Francii, v Německu, až zakotvil v New Yorku, kde také zemřel. Jeho bratr Jaroslav byl ředitelem papírny u Bělé a v Hněvousicích. Josefova sestra Zdenka, provdaná za Vojtěcha Puce, společníka a ředitele pražské firmy Waldes, která vyráběla kovovou galanterii, později známou pod názvem Koh-i-noor, napsala pod pseudonymem Zdenka E. Budovcová básnickou sbírku Prvosenky. Historické jméno, pod kterým publikovala poezii není náhodné. Zdenka je příbuzná šlechtice a kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova, souputníka Václava Budovce z Budova.

 

Již jsem psala, že František vlastnil několik továrních domů. Ty byly vybaveny mnoha stroji, které k výrobě potřeboval. V halách byly parní stroje a kotle, železné stroje na lití svíček, na řezání svící, na výrobu krabic, do nichž se výrobky balily. Jen pro představu, tzv. duplikátorů, dvojitých kotlů k rozpouštění vosku bylo 30 kusů, navinovacích bubnů, které se používaly k výrobě voskovaného drátu, z něhož se pletly nebo skládaly svíce, bylo 21.

 

Dobová tovární korespondence

Asi 250 lidí vyrábělo různé výrobky - svíčky, voskářské potřeby, leštidla, mazadla na boty, kůže i kovy, saturované tuky, stearin, parafín a pečetní vosky. Výrobky se prodávaly v boleslavské firemní prodejně v Železné ulici a odbytu pomáhala i síť obchodních cestujících, kteří rozdávali vzorky výrobků a ceníky zdarma. Na reklamních pohlednicích a inzerátech byl nabízen sortiment doplněný větičkami - “Obsluha pečlivá a rychlá” nebo “Vše jakosti nejlepší a v mírných cenách”.

 

Z nabídky výrobků vyberu část sortimentu, který byl nabízen v roce 1903 pod značkou Monopol:

“svíce chrámové - voskové, polovoskové, hladké i skvostně zlatem, květinami a obrázky krášlené

svíčky stearinové - stolní, do lustrů, pro domácnost ve všech druzích a velikostech

svíčky parafínové - pro pivovary, průmyslové závody, sklepy

voskářské výrobky - sloupky, svíčky vánoční, obětní, dušičkové, krášlené ku svatému křtu, k příjímání, k biřmování, luxusní svíčky lustrové

mýdla - jádrová, polojádrová, mazavá”

 

Významnou součástí Sezemského továrny byla lázeňská činnost, kterou začal provozovat již jirchář Johan Schneider. František pokračoval, výrobu voskového zboží spojil s vanovými a parními koupelemi. Pravděpodobně byla tato nabídka služeb u boleslavských obyvatelů oblíbená, protože ji zachoval i Karel Eger.

 

František měl propagaci dobře propracovanou, ve svých letácích využíval známé rčení - čistota půl zdraví. Nezapomněl poukázat na svůj podíl při zřízení koupelí a také zdůraznil práci, kterou podniku věnuje. Můžeme se dočíst, že “níže podepsaný s velkými oběťmi v Mladé Boleslavi zařídil”... (parní a vanové lázně). A také “v úctě podepsaný nešetřil ni nákladu ni práce, by vyhověl všem zdravotním požadavkům, aby zároveň i posloužil ku pohodlí veškerého ctěného obecenstva. Nezbývá tedy nic jiného než lázně tyto hojně navštěvovati. V elegantně seřízené čekárně jest vyloženo devět časopisů a o občerstvení p. t. hostů postaráno z blízkého hostince”.

 

Ve všední den měl otevřeno od 8 do 18, v neděli a ve svátek od 8 do 15. Ve čtvrtek mohly parní lázně využívat jen dámy, vanové jim byly k dispozici kdykoli. Za parní se platilo ve všední den i ve svátek 60 krejcarů. Za 10 předplacených bylo účtováno 5 zlatých, za 100 jen 40 zlatých. Lístek do vanové lázně stál 40 krejcarů, za 10 lístků se platilo 3 zlaté a 50 krejcarů, za 100 lístků 30 zlatých. Speciální byly ceny v neděli - parní se pořídila za 35 krejcarů, vanová za 25 krejcarů. Lístky ke koupelím se prodávaly v čekárně u pokladny, předplatné bylo nabízeno u pokladny v lázních a v Františkově obchodě v Železné ulici.

 

Blízký hostinec, o němž je zmínka v inzerátu, je nejspíše hostinec U Jizery, který vyrostl na místě staré manufaktury. Dům dodnes stojí, je v něm Rychta staroměstsko - ptáckých baráčníků. Vzpomínám, že jako dítko školou povinné jsem chodívala recitovat básně či něco předčítat do této budovy, ačkoli jsme se o spolku zde sídlícím od učitelů příliš nedozvěděli. Býval vyhlášeným místem, setkávali se zde nejen stálí hosté, ale i návštěvníci koncertů pořádaných na zahradě. Hosté mohli ke své zábavě použít krytý cementový kuželník. Studenti si zde rádi zahráli kulečník. Na oznámení k otevření nové hostinské zahrady a koncertu “úplné hudební kapely” v roce 1888 bylo psáno “O výtečný ležák od ledu z pivovaru Kosteckého za obyčejnou cenu, jakož i o chutně upravené smažené a sulcované jizerní ryby a pod. bude vždy postaráno.” Začátek koncertu byl ve 3 hodiny a vstup byl volný.

 

Kolem poloviny 19. století se o hostinci zmiňuje ve své vzpomínkové knize Václav František Rudolf. Tenkrát se zde říkalo U Popprů a bylo psáno - “Nejživěji tam bývalo o ptáckém posvícení, o sv. Václavu. Plakáty na nárožích oznamovaly již týden před posvícením: Na Ptáku je posvícení a u Popprů je muzika. Muzika nehrála však toliko jeden den, nýbrž po tři dny se tancovalo. Po tři dny stála fabrika, nedělalo se...a po tři dny bylo U Popprů veselé lébé.”

 

Tuto oblast neproslavil jenom František Sezemský, ale i Josef Norbert Ráček, jehož otec zde založil v roce 1900 zámečnickou dílnu. Vedle běžných činností se majitel pustil i do oprav velocipédů. Patřil mezi malovýrobce, kteří z nakupovaných dílů a součástek kompletovali kola a pak je prodávali pod vlastní značkou. Pan Ráček si vybral začáteční písmena svých jmen. Brzy patřily výrobky s logem NORA mezi nejznámější. Postupně byla výroba rozšiřována, více se specializovala na jednotlivé součástky. V roce 1925 koupila firma část prostor bývalé svíčkárny, nyní součást firmy Saponia, zmodernizovala provoz a začala vyrábět kompletní velocipédy, tedy i veškeré součástky. Ve 40. letech byla Ráčkova firma jedna z největších u nás, schopná konkurence se zahraničními modely. Vyráběly se zde nejen vlastní velocipédy, ale i cestovní, sportovní či závodní kola a veškeré součástky na všechny modely.

 

Po znárodnění převzalo úspěšnou firmu Kovodružstvo, které postavilo v Kosmonosích novou továrnu, ale výroba byla ukončena, aniž málokdo pochopil proč. Jízdních kol byl nedostatek, zejména dětských, na které se firma zaměřila. A tak byla továrna s dlouhou tradicí výroby jízdních kol zlikvidována.

 

Dnešní podoba bývalého hostince U Svobodů

Pojďme dál směrem z města. Poblíž vyústění Vodkovy ulice stával do roku 1904 domek posledního mladoboleslavského soukeníka, Františka Linky. Byl postaven hodně do silnice a výrazně ji zužoval. Šikmo naproti od tohoto domku stál vyhlášený hostinec U Svobodů nebo také U Zídků, s velkým sálem v prvním patře. Byl postaven v roce 1905 a dnes je součástí řady domů, které žijí dál.

U vyústění uličky směřující od Karmele na Pták stával dům, v němž byla pohodnice neboli rasovna, dříve i katovna. Svého času funkci pohodného zastával František Kocourek, po něm, po polovině 19. století, Karel Šnýdl. Na začátku minulého století měl v domě s pavlačí a podhledem svoji živnost řezník František Kazda. Dnes je dům k nepoznání přestavěn. Ptáckou ulicí procházeli i speciální hlídky tovární.

Přímo naproti rasovně, dnes vedle prodejny smíšeného zboží, stávala v polovině 19. století pekárna Franze Spatze, hojně navštěvována vojáky, kteří zde fasovali komisárek.

 

A jsme u ulice Tovačovského, dříve Podklášterní, která směřuje do města k biskupskému klášteru a na území Karmel. Kolem ulice, i při vyústění na Ptáckou a dál podél ní, stávaly menší domky. Dnes je většina z nich přestavěna a jsou již patrové.

U vyústění Jaselské ulice stojí dodnes rázovité stavení zvané Loretka. Nezachovalo se celé, ale hlavní část domu ano. Krásný malý domek, radost pohledět…

 

Po levé straně silnice za domy směrem k Jizeře se nachází travnaté území. Chodívali jsme sem v hodinách tělesné výchovy, pobíhali kolem řeky a na přírodním sportovním plácku, hřiště se tomu snad říkat nedalo. Dnes je okolí nazýváno Krásná louka a využívá se k různým aktivitám, ať už ke koupání nebo k pořádání soutěží či výstav a koncertů. Koupání v této části Jizery bylo považováno za obtížné. Hloubka, studená voda a vyvěrající prameny určovaly lokalitu k využití jen zdatným plavcům. Tyto prameny v zimě vodu zahřívají, a tak málokdy uvidíte Jizeru zcela zamrzlou. Bývalo to oblíbené místo boleslavských výletníků, dnes je vyhledávané zejména pejskaři, a to nejen při konání pravidelných psích výstav a soutěží.

 

Zastavíme se o kousek dál u vyústění Laurinovy, dříve Minoritské, ulice. Při pohledu vzhůru bychom v polovině 19. století viděli větrný mlýn, který nechal postavit olejník František Šustr k pohonu strojů na lisování oleje. Nacházel se na území, kterému se říkalo Vandrovka, za dnešní zástavbou v Bezručově ulici. Byl to ráj motýlů a všech kluků, kteří je rádi chytali. Protože se mlýn k výrobě oleje neosvědčil, místo pro něj nebylo dobře zvoleno a jeho výkon byl nedostatečný, po deseti letech byl zbaven některých součástí, zejména perutí, a postupně chátral. Na počátku 20. století ho další majitel zastřešil a sloužil jako skladiště na seno. Dnes je celý přestavěn a obydlen.

 

Na křižovatce dnešní Laurinovy a Ptácké ulice stával starý zájezdní hostinec Kocanda. Nebo také formanský, důležitá to součást tehdejšího cestování. U všech významných silničních spojnic stály tyto hostince. Kocanda stála na důležité trase na Bělou pod Bezdězem a dál na sever. I název hospody je starobylý a častý. Před časem jsem zjistila, že se tak říkalo místnostem, kde se kocá nebo ošklivěji kecá a tlachá, prostě povídá ve smyslu plácání prázdné slámy. A činí se tak většinou v hospodách při nějaké té štamprličce. A také byl tímto slovem pojmenovaný povoz s proutěnou korbou, který jistě vozil lidi ke Kocandám, tedy něco zakousnout a popovídat si.

 

Formanské hostince žily dnem i nocí. Formani neměli o peníze nouzi, v opascích jich schovávali dostatek, a tak si rádi na konečné odpočinuli nad talířem dobrého jídla a pití nebo zahráli karty o peníze. V dobrém rozmaru často zaplatili za celou hospodu, kterou pobavili historkami z cest nebo je seznámili s důležitými události, které proběhly v jiných městech. Úpadek jejich živnosti přišel s výstavbou železnice. Jejich služby již nebyly potřeba v tak velkém rozsahu jako dříve. A s nimi pomalu zmizela nejen tato formanská hospoda, ale i řada dalších.

 

Kocanda nebo také U Vorlíčků či U Zlatého jednorožce patřila dlouhá léta k vyhlášeným podnikům. Ve svých prostorách skrývala velký sál, který byl navštěvován dětmi, hrávalo se zde loutkové divadlo. Po 2. sv. válce postupně provoz utichl, přestalo se točit pivo a hospoda zanikla.

 

Mezi rozcestím ulic Laurinovy a Ptácké stávala pod stromem v malé ohrádce socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728. Byla umístěna na podstavci, který můžeme vidět u kostela sv. Jana Nepomuckého na Novém Městě.

 

Za železniční tratí bývalo volné prostranství a tak radní v roce 1880 rozhodli o postavení nových jatek. Do té doby byla jatka na Podolci v obytné zástavbě a v Masné ulici, ale odér, který se z nich linul, obtěžoval místní obyvatelstvo. Porážka v soukromých domech byla zakázána. Nová městská jatka byla po dlouhém jednání postavena daleko za městem v letech 1905 - 1906.

 

Procházku Ptáckou ulicí ukončíme prohlídkou rožátovského vodního mlýna, který na náhonu, vytvořeném Jizerou, postavil kolem roku 1560 boleslavský měšťan Rožata. Na začátku 17. století ho rozšířili majitelé hradu a některých okolních vsí, jak nám dokládá zachovalá deska na mlýnici s aliančním erbem Bohuslava Jáchyma Hasištejnského z Lobkovic a jeho manželky Evy Valdštejnské.

Mlýn drželi různí majitelé až do roku 1916, kdy vyhořel. Nevím, jestli posledním majitelem před požárem byla firma Laurin & Klement, jisté ale je, že budovu přestavěla ve funkcionalistickém stylu, přičemž zachovala některé zdobné prvky původní stavby. Na mlýně je upevněna nejen erbovní deska, ale i pamětní se stručnou historií objektu - “Tato budova postavena byla v roce 1917 firmou Laurin & Klement, akc. spol. v Mladé Boleslavi, na místě mlýna zřízeného roku 1606, který dne 20. července 1916 vyhořel.”

 

V další historické etapě náhon využívala vodní elektrárna. Po skončení 2. sv. války se zde přestalo mlít obilí a dnes objekt využívají soukromé firmy.

Za mlýnem na křižovatce do Podlázek u mostu stávala sladovna, která na začátku květnových dní roku 1945 vyhořela a tím ukončila svou činnost. Dříve zde majitelé provozovali také pilu a "lihopalnu".

U mlýna stála hospoda, jíž se říkalo U Krvavé hnáty, pravděpodobně podle paní, která zde obsluhovala hosty a trpěla otevřenými bércovými vředy. I když měla nohu ovázanou, během dne obinadlo zčervenalo prosakující krví.

 

Za odbočkou na most do Podlázek stával v Rožátově hostinec U Červeného kola. Byl pojmenován podle skály nad hostincem, které se říkalo “červená”. Znakem hostince bylo namalované červené kolo nad vchodem do lokálu. Chodilo se tam za muzikou a na divadelní produkce podlázeckých ochotníků.

 

Minulý díl jsem ukončila letní oblíbenou činností, tento oblíbenou aktivitou z jiného, možná pivního, soudku. Jisté je, že dnes se rozloučíme s Ptáckou ulicí, dlouhou průmyslovou třídou plnou pracovitých lidí, kteří jsou na svou čtvrť, i když nepatří mezi ty nejkrásnější, velmi hrdí.

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Obrázky z Mladé Boleslavi, Průvodce po Ptáku ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Wikipedie

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 691x   komentářů: 4

Nejnověji komentované

přečteno: 325x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 261x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 813x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1635x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 364x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20
přečteno: 351x   komentářů: 1, nejnovější: 30. 04. 2020, 14:24:27
přečteno: 391x   komentářů: 2, nejnovější: 29. 04. 2020, 06:51:44
přečteno: 1347x   komentářů: 3, nejnovější: 20. 04. 2020, 13:22:33

Nejčtenější

přečteno: 12238x   
přečteno: 10626x   
přečteno: 9800x   
přečteno: 9738x   
přečteno: 8936x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
šestset třicet devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 6. 6. 2020