joudaweb - časopis Čekanka

SEN

28. dubna 2020 09:30:42

Všichni máme nějaké sny. Některé jsou pro nás snáz dosažitelné, o jiných zase jen sníme a doufáme, že se jednoho dne naskytne příležitost nebo zázrak a nám se podaří si svůj sen splnit. Já mám dva velké sny, které si chci rozhodně splnit a na obou dvou už nějakou dobu pracuju.

Na vysoké škole jsme měli za úkol, ohledně předmětu řízení profesní kariéry, vybrat si jeden sen a napsat k němu úkoly, které musíme splnit, abychom se dostali do cíle.

A tím cílem je splnění našeho snu. Věděla jsem už předtím, že splnit si sen rozhodně není procházka růžovým sadem, ale až právě při plnění tohohle úkolu mi došlo, kolik malých krůčku mě ještě čeká, než budu v cíli. Kolik malých krůčku čeká na každého z nás, pokud vážně stojí o to – splnit si sen. Někdy nám zkrátka i ty nejbanálnější situace či úkoly ve škole otevřou oči.

 

Mým prvním snem je založit rodinu. A tím druhým snem je vydat vlastní knížku. Se psaním jsem začala, když mi bylo třináct let. Je to už pár let zpátky, ale ještě dneska si pamatuju, jak jsem seděla za svým psaním stolem a psala do obyčejného sešitu vymyšlené příběhy. A jelikož nejsem člověk, který by dokázal napsat něco, co se nikdy nestalo, co je celé vymyšlené, tak v každém mém příběhu byl skrytý kousek mě. A ten, kdo mě dobře znal, ten skrytý kousek dokázal odkrýt. Přirovnala bych to k pověsti – pravdivé jádro, zbytek pouhá omáčka vymyšlená mou fantazií. Později jsem přešla na klasické psaní do notebooku. Ze začátku jsem se svým psaním nijak nechlubila, nechávala jsem si to jen pro sebe. Jako první jsem o tom řekla svojí mamce, pak sestře a nakonec taťkovi. Čím jsem byla starší, tím jsem u notebooku trávila čím dál tím víc času a psala a psala. V podstatě každý večer. Pokaždé, když kolem mě taťka prošel, nezapomněl se zeptat: „Tak kdy už konečně vydáš knížku?“ Nebyla jsem připravená. Sama za sebe si myslím a je to čistě jen můj názor, a ne všichni s ním musí jednoznačně souhlasit, že na to, aby člověk vydal knížku, musí být aspoň trochu vypsaný a taky knížka musí mít určitý počet stran. A jaká čekala přesně na okamžik, kdy už budu aspoň trošku vypsaná a kdy nějaký můj příběh bude mít dostatečný počet stránek, aby z něj mohla vzniknout knížka. Rozhodně jsem nechtěla vydávat knihu za účelem, abych byla slavná. To v žádném případě. Pravý důvod je ten, že bych se ráda věnovala nějak víc tomu, co mě baví. A jelikož jsem svoje psaní tajila, kromě mojí blízké rodiny, před většinou mých kamarádů, před příbuzenstvem, před babičkami a dědečkami, tak bych ráda shodila rukavičky a upřímně jim řekla, že mě baví psát, že ráda píšu a že bych jednoho dne ráda vydala knihu, protože dodnes jsem si to říkala jen ve své hlavě, jen sama pro sebe. Není to tím, že bych se styděla za psaní. To vůbec ne. Spíš mám takový pocit, že jsou lidé, kterým to připadá bezvadné, velice kreativní a pak jsou lidé, kterým to připadá jako naprostá blbost, vždyť co je na psaní tak skvělého, skládat jedno písmenko za druhým a vytvářet z toho slova a ze slov pak věty dokážeme přece úplně všichni, nebo ne?

Na tohle nedokážu odpovědět, protože pro mě psaní znamená mnohem víc, než jen skládání slov a vět.

Vydat vlastní knihu je velké rozhodnutí. Je dobré, si ho řádně promyslet. To jsem taky udělala. Zvažovala jsem všechna pro a proti. Nejdůležitější za mě na tom všem je fakt, že odkryju svou identitu. Ale ještě tak úplně nejsem smířená s faktem, že po vydání knihy a následném přečtení vás lidé začnou vidět v jiném světle. Vysvětlím to tak, že jsem byla vychovaná jako slušná holka a najednou vydám knihu, ve které se sem tam najdou pasáže, které obsahují erotické scény. Ani se mi nechce pomyslet, co si o tom bude myslet můj taťka, nebo babičky, dědečkové nebo zbytek příbuzenstva. Ale právě i tohle je malý krůček, který musím zvládnout, abych si splnila svůj sen.

 

A jelikož u mě není zvykem, aby článek byl extra dlouhý, tak ho tady s prominutím useknu a zbytek si povíme v dalším článku. :-)

Ke psaní tohohle článku jsem si tematicky pustila písničku od Olgy Lounové K výškám, jelikož hned v úvodu písničky položila zpěvačka tu nejzákladnější otázku: Víte, co si skutečně přejete?

Autor: Princezna


přečteno: 657x   komentářů: 4

Nejnověji komentované

přečteno: 169x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 382x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 451x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 685x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 552x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1153x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24
přečteno: 1880x   komentářů: 1, nejnovější: 05. 05. 2020, 18:02:22
přečteno: 657x   komentářů: 4, nejnovější: 03. 05. 2020, 20:52:20

Nejčtenější

přečteno: 12396x   
přečteno: 10848x   
přečteno: 9998x   
přečteno: 9941x   
přečteno: 9120x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
osmset devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 12. 7. 2020