joudaweb - časopis Čekanka

Mladoboleslavské staroměstské domy - východní část náměstí

9. srpna 2020 22:06:00

Východní strana Staroměstského náměstí v 19. století

Milí čtenáři, zvu vás na další pouť po zajímavých domech nacházejících se na Staroměstském náměstí. Tentokrát se vypravíme východním směrem a začneme opět pod podloubím. Uvidíme, kam nás nohy donesou, kde se zastavíme a odpočineme si, aby nás cestování neunavilo…

První domy na východní straně nás vracejí hluboko do historie. Když se podíváme pod podloubí, najdeme některá průčelí podobná časům F. L. Věka, kdy se v domech prodávalo zboží. Části pod loubím nejsou příliš útulné, zatímco vrchní svým impozantním postavením na kamenných hradbách doplňují iluzi hradního prostoru. Budovy mají portály do náměstí, zadní části domu jsou otočeny ke Klenici. I v nich se dochovalo mnoho cenných stavebních prvků. Všechny tvoří nádherné panorama Starého Města.

 

Nejpůsobivěji na nás dýchne starými časy nárožní dům, rozsáhlá stavba zabírající celou jednu stranu silnice u Pražské brány, se zajímavým projením rohu s podloubím. Prvním nám známým majitelem byl v roce 1539 primus Tomáš Kovář. Pískovcové půlkruhové sklepní portály pod tímto domem pocházejí ze 16. století.

 

Vedlejší dům s výraznou barvou červeného vína má vrchní část z 18. století. Vstup do sklepů je možný poklopem v podlaze a viděli bychom v něm valené klenby. Prvním zapsaným majitelem je Jan Rohovnický z roku 1525. V roce 1887 zde měl sklad zrcadel, tabulového a dutého skla František Fritsche. Měl monopol na prodej ochranných bleskových patentních svítidel.

 

Dům omítnutý pískovou tmavší barvou trochu vystupuje z řady. Víme o něm od roku 1526. Sklepy s půlkruhovými portály se nacházejí na třech místech. Pod přední částí domu, pod zadní částí je vyhloubený ve skalním podloží a pod náměstím ve skále. Je to síňový dům s mírně zvýšenou podlahou. Z místnosti vedlo schodiště na mezipodestu, z níž se vytápěla zadní obytná místnost nad komorou.

 

Světlejší pískový dům se zdobeným trojúhelníkovým štítem byl přestavěn ve 30. letech minulého století. Písemné záznamy máme z roku 1526, ale již v roce 1616 se o něm píše jako o zpustlém a byl toho roku “znovu vyzdvižen”. Sklepy byly sklenuté cihlovými klenbami a našli bychom i gotický portál.

V tomto domě bydlel v 50. letech 19. století poslední boleslavský cínař (dříve i konvář) Emanuel Nik. Takto se to píše, ale správě by mělo být napsáno, že posledním, kdo ve městě provozoval toto řemeslo, byla jeho manželka. Vedla živnost několik let sama, zejména opravovala cínové nádobí, protože její manžel odešel muzicírovat do Ruska. Později zde měl pan Drahota řeznický a uzenářský obchod a majitel domu Adolf Macner oděvní závod.

 

Nejzajímavější dům nese číslo 10. Poznáme ho podle žluté fasády a okny s tmavšími lištovými šambránami. Je to typický síňový dům na úzké parcele, v němž se dochovaly i gotické prvky, ačkoli byl dům postupně přestavěn renesančně, barokně i klasicistně. Cenné je, že přestavby příliš nezměnily původní stavbu. Po jejich odstranění lze vidět typickou vysokou síň, z níž se vstupuje na schodišťovou šíji do polosuterénu s černou kuchyní nad ní. Na druhé straně síně se nachází úzký průchod do dvora a uprostřed podesta se schody do mezipatra. Umístění černé kuchyně se neměnilo, v době gotické a barokní byla na stejném místě, jen byla sklenuta valenou klenbou s trojúhelníkovou výsečí. Pod hlavní síní se nachází gotický valeně klenutý sklep. Pod zadní částí domu jsou sklepy hlubší. Nejzajímavější jsou v průčelí vstupy. Nalevo je klasicistní pískovcový portál zaklenutý půloválným obloukem, napravo se nachází vchod v pískovcovém půlkruhově zakončeném ostění a nad ním je oválný průduch s kovanou listovou mříží.

Majitelé jsou známy až od druhé třetiny 16. století. Podle jmen můžeme usoudit, jakou živností se živili - Krejčí, Bradýř, Písař. Cena domu nebyla nijak závratná, na náměstí se nacházely daleko dražší stavby. Nicméně přestavbami se jeho hodnota zvětšila - 1553 = 292 kop, 1609 = 650 kop.

Od konce 19. století sídlila v domě obuvnická firma Františka Špalka. Vyráběl nové boty, měl na skladě i hotové, nabízel leštidla a laky na černou i barevnou obuv. Samozřejmě přijímal boty k opravám.

Před domem bylo stanoviště omnibusu Ignáce Goldbergra. Když byla v roce 1865 postavena železniční trať, byl u počátku převážení osob od vlaku a na vlak, protože hlavní nádraží bylo daleko za městem. Po jeho smrti převzala firmu jeho manželka a syn Ignác.

 

Poslední dva domy stojící pod loubím se v ničem výrazně neliší od předchozího domu. Mají gotická jádra, dvorní část vestavěnou do středověké hradební zdi. Byly také síňového typu. Nad předním sklepem byla síň, za ní střední část domu vyplňovala skoro celou délku budovy. V zadní části se nacházel komorový díl s polozapuštěnou komorou. Podél této části procházel volný průchod do dvora. Sklepy jsou sklenuty valenými klenbami.

 

Nyní budeme pokračovat domy, které byly notně přestavěny po polovině 19. století. Když do nich vejdete, zaujmou vás svou úzkou, ale dlouhou prodejní plochou. To je pozůstatek po zastavěném podloubí.

 

Hned první v řadě je památkově významný měšťanský dům z roku 1530, v jehož zdivu je středověká hradební zeď. Zajímavostí je téměř nedotčené mezipatro. Z prodejny se může projít do dvorního domu, který si také uchoval jisté historické prvky.

Poměrně široká parcela, asi 10 metrů, patřila v roce 1514 Havlu Mrhalovi, který na znovu uvolněném místě postavil dům. Cena začínala v roce na 120 kopách, v roce 1600 se vyšplhala na 1000 kop. Za 30leté války byl dům velmi poškozen. Mezi majiteli byli kožešníci a ševci. V 50. a 60. letech 19. století patřil rodině Zwiklových. Karel zde založil teprve druhý papírnický obchod ve městě. Následný majitel Bedřich Straschnow žádal o možnost zastavět podloubí, ale ještě v roce 1900 mu to nebylo povoleno. Dnes je zastavěno, v době socialistické zde byla mnoho let prodejna oděvů, do níž se vcházelo zastavěným portálem lemovaným výkladními skříněmi. Dnes je tu prodejna Gurmán nabízející velmi kvalitní potraviny z celého spektra sortimentu za velmi přijatelné ceny.

 

Další dům v řadě je velmi úzký. Ve středověku tam totiž nebyla žádná stavba. Soutka neboli proluka se ponechávala záměrně nezastavěná jako prevence šíření požárů. V 90. letech 19. století zde sídlil hlavní sklad tabáku a proto měl dům na fasádě připevněného rakouského orla.

 

Dům navazující na nejužší je naopak jeden z nejširších, parcela měří 11 metrů. Máme brzké zprávy o tomto domě, a to už z roku 1480. Na začátku 17. století byla hodnota domu 1000 kop. Klasicistní fasáda je z 19. století, kdy byla přestavěna přední část, v zadní jsou stále zachovány valené klenuté prostory. Valené sklepy jsou velmi hluboké, tesané, část dosahuje až pod náměstí. I zde je dvorní dům zastavěn do hradební zdi.

 

Vedlejší dům bychom klidně mohli nazvat “radní”. Všichni majitelé byli až do počátku 17. století radní, dva z nich i rychtáři, a živili se jako krejčí nebo ševci. Rychtářem byl v roce 1566 Václav Nosek Novinka, primasem roku 1596 krejčí Symeon Strenický, který dům pravděpodobně přestavěl, protože ho držel 30 let až do roku 1615. První zápis o majiteli, jímž byl Prokop Krejčí, je z roku 1480, a patří k tak nejstarším zápisům v městských knihách. V minulém století zde bývala vyhlášená cukrárna nesoucí na štítě nápis “Cukrovinky”.

Budova stojí na zasypaném opevnění hradiště z mladší doby bronzové (asi před 3000 lety), našlo se zuhelnatělé dřevo a kulatina, možná i palisády. Je to také dům síňového typu s gotickými prvky a významnou renesanční přestavbou. Při ní bylo přistavěno schodiště s mohutným pilířem s toskánskou hlavicí a lodžie. Byl také zvětšen obytný prostor, přičemž klenby zvýrazňují krásu prostoru. V čelní straně lodžie jsou dvě sdružená okna s profilovaným rámem, pod nimi parapet s římsou. Ta se opírá o tři volutové konzole sedící na hlavičkách andílků. Dochovala se část malířské výzdoby na průčelí dvorního křídla domu. Nad okny byly pásy s motivy perlovce (kulatých perliček) a kanelur (svislé žlábky), typických motivů z renesančního období. Mezi okny bývaly kartuše a nápisy. Můžeme předpokládat, vzhledem k celkové výzdobě domu, že i fasáda byla ozdobena figurálními sgrafity. Nálezy zazděných částí výzdoby - dvě karyatidy, mužská a ženská, a další fragmenty naznačují vyjímečnou výzdobu domu.

 

Vlevo rodný dům Antonína Macka, vpravo dům U Dvojramenného kříže

Dům u dvojramenného kříže a sousední rodný dům spisovatele a novináře Antonína Macka tvořily do roku 1534 jeden objekt. Prvním známým majitelem původního domu byl v roce 1480 Prokop Krejčí. V roce 1534 vlastnil dům Matěj Kardinál Kožešník a prodal jej Václavovi Ševci a Jiříku Krejčímu za 265 kop míšenských. Ti si dům rozdělili. Jiří Krejčí si vybral větší část “se všemi pivnicemi, s lochy, se vší síní tak, jak nyní jest zastižena v mezech svých” za 165 kop (dům s křížem). Václav Švec měl druhou část, menší se sklepem za 100 kop.

O dva roky později prodal Jiřík dům s křížem za 200 kop. Později se majitelé měnili, cena domu stoupala. Na konci 16. století ho vlastnil Ondřej Slovák Švec, přestavěl ho, a hodnota se vyšplhala na 900 kop míšenských. Dochovaly se zbytky arkád ve dvoře, pískovcový sloup v 1. patře, klenuté tesané sklepy. Průčelí je z konce 19. století a citlivá rekonstrukce, nemající na náměstí obdobu, dělá z domu mimořádně krásný objekt. Po roce 2003 bylo v domě pekařství, o 10 let později zastavárna a bazar. Nyní je přízemí prázdné, doufejme, že opět nalezne své využití.

 

I druhá polovina původního domu byly opravena, má nyní secesní fasádu s geometrickými ornamenty. Dům je velmi úzký, v přízemí jsou valené klenby, zadní část je opět v linii hradeb. Ve dvoře bývala gotická konzola, na níž byla zazděná psí hlava. V chodbě pak gotický portálek s ozdobně vyplněnými kouty. Na levé straně průčelí je výrazný pilíř, asi tu býval okapní svod. Jediné stinné místo je v místech, kde vidíme otisk po pamětní desce na zdejšího rodáka, novináře, básníka, fejetonistu, majitele mnoha knih a překladatele Antonína Macka. Deska byla stržena po roce 1989, i když právě tento člověk by si ji jistě zasloužil. O jeho životě a díle, které po sobě zanechal, si můžete přečíst v části Mladoboleslavské noviny a časopisy.

V tomto domě býval vyhlášený hostinec U Tří lip. Jeden ze šenkýřů, Robert Hans, čepoval i na občanské střelnici. Byl také nadšeným ochotníkem. V horních místnostech se konávaly dětské bály a hrálo loutkové divadlo. V 80. letech 19. století zde šenkoval Václav Eršil. Po oznámení zákazníkům že se oženil, a tudíž jim bude moci lépe vyhovět, nabízel snídaně na vidličku, obědy v předplacení i podle lístku, chutné a levné večeře, vždy čerstvě připravené. Každý den polévku dršťkovou a hovězí, vyleželé pivo a výtečné víno. Po něm v roce 1900 nastoupil za pípu pan Hašlar a zřídil kavárnu.

 

Další dům v řadě vypadá jako moderní stavba se zajímavými prvky. Chráněná část domu je ta zadní, směřující ke Klenici. Stojí na středověké hradební zdi a příliš se od konce 18. století nezměnila. Kupodivu to není síňový dům, sklepy jsou gotické a byly propojené se sousedním sklepením. Z toho můžeme odvodit, že i tento a následující dům byly původně postaveny na jedné parcele, později pak rozděleny na dva domy. První zprávy o nemovitosti máme z roku 1532, nově byl vyzdvižen v roce 1768. Býval zde obchod pánů Hanse a Kreibicha, kteří prodávali prádlo, klobouky, šátky i krajky. Z nedávné doby mnozí pamatujeme prodejnu potravin.

 

 

Nyní jsme přišli k domu pěkně širokému, a mnozí již jistě poznali, že jsou tu opět spojena dvě stavení. Na středověké parcele stál dům široký 9 metrů, nalevo od něj byl šestimetrový. První velká přestavba širšího domu, o které víme, byla provedena v roce 1868. Nově byl vystavěn v roce 1926 a současně spojen se sousedním užším domem. Z původních domů se zachovaly pouze sklepy.

Užší dům měl v průčelí dvě okna a trojúhelníkový špičatý štít. Do roku 1896 patřil rodině Gýrově. Pak ho koupil řezník Hiebel. Sousední dům patřil do poloviny 19. století Josefu Strakovi. V 60. letech ho koupil krupař Emanuel Freund a v roce 1868 ho přestavěl. Ve 30. letech 20. století se z těchto obou domů stal jeden, později velmi známý jako Bondyho prodejna domácích potřeb a železářství.

Ačkoli se historické části nedochovaly, můžeme nějaké jmenovat. Domu v pravé části se říkalo U Pěti ran Kristových, protože štukové provedení bývalo v rámu mezi okny v patře. V průčelí byl na atice v barokním stylu vykrojen štít ze 17. století. Ve dvoře stávala na empírovém podstavci pískovcová socha sv. Floriána.

 

 

Přeskočíme tři domy, které nejsou ničím zvláštním zajímavé, lépe řečeno, spíše o nich nikdo nic historického nenapsal, a zastavíme se u domu číslo 25. Opět na zdejší poměry široká stavba, opět tedy spojené dva domy, je to patrné i podle dvou sedlových střech. Je to dům renesanční z roku 1538, v 17. a 19. století přestavěný, ale vnitřní uspořádání zůstalo zachovalé. Je pod památkovou ochranou. Do sklepa vedl gotický pravoúhlý portál s plnými rohy. Pod současnou krytinou je zachován šindel. Významným rysem domu jsou velmi hluboké, snad nejhlubší ze všech na náměstí, valené a tesané sklepy, které dosahují až pod náměstí.

Dům patřil do roku 1898 rodině Elbogenových prodávající galanterii a konfekční zboží. Potom byl v majetku rodiny Antonína Vocela. V tomto domě bývala také první prodejna drogerie rodiny Staňkových, později se přestěhovala do domu u kostela sv. Jana. Po roce 2000 se zde prodávaly různé doplňky do domácnosti, dárkové předměty, keramika a byla zde trafika.

 

Gellnerův obchod po přestavbě podle plánů Jiřího Krohy

A jsme u nejzajímavějšího domu v této řadě. První zápis o něm je z roku 1525, majitelem byl Pavel Zedník. Velká přestavba přišla po polovině 19. století, kdy dům koupili Gellnerovi. Patřili k těm židovským rodinám, které využily možnost přestěhování se z Židovského města na hlavní městské náměstí. Gellnerovi se specializovali na prodej galanterie, provozovali i velkoobchod s tímto sortimentem. Původní dům jim přestavěl v roce 1896 boleslavský stavitel Jiří Fichtner (nová radnice, Boží Voda, Česana, další domy na tomto náměstí).

Rodina Gellnera vlastnící obchod byla bohatá, což je patrné podle vizáže domu. Téměř všichni se zabývali prodejní činností, až na Františka a Gustava, o nichž vám v závěru článku napíši.

Dům se příliš nelišil od ostatních na náměstí. Byl to tradiční měšťanský patrový dům s novorenesančním průčelím, vchod do krámu měl z náměstí, ve dvoře bylo skladiště. Z přízemí vedlo spojovací schodiště do 1. patra. Zadní část domu byla otočená směrem ke Klenici, vzepřena opěrnou zdí, a tvořila panorama města nad Pražskou silnicí.

Další velká přestavba přišla v roce 1926. I na této se podílel boleslavský stavitel té doby, Jiří Kroha. Je zajímavé, že u obou velkých rekonstrukcí byl vždy nejoblíbenější stavitel. Přestavba měla rozšířit obchodní místnost a skladovací prostory, zřídit byt pro domovníka a garáž pro auto.

 

Prodejní místnost zvětšil architekt nádvorní přístavbou. Sloupová hlavní síň se skloželezobetonovými konstrukcemi a horním osvětlením, doplněná velkým oknem v zadním průčelí, se neuvěřitelně zvětšila a poskytla dojem nekončícího prostoru. 60 metrů dlouhá prosvětlená prodejní místnost byla unikátní a pro mě nejzajímavější ze všech Krohových boleslavských prací. Do krámu se vcházelo otevřeným zádveřím olemovaným výkladními skříněmi, které byly zaplněné naaranžovaným zbožím a zastíněny markýzou. Moderním pojetím bylo vytvoření suterénu, v kterém byla kotelna s ústředním topením, prádelna a sklady, které byly osvětlené. Vřetenové schodiště obložené šamotovou mozaikou spojovalo kanceláře s obchodem. Z bytu majitele byla přístupná zahradní terasa. V přízemí zadního traktu byla nově zbudována garáž. Přestavba domu byla velkorysá a dá se říct, že její pojetí bylo nadčasové. Tedy až do nedávných dob, kdy nebylo jednoduché pro drobné živnostníky využít, a tím i zaplatit pronajatou plochu, a tak mnohé krásné pomalu přichází pryč. Nádherné schodiště, na které každý nakupující pohlédl, je nyní obložené vystaveným zbožím, a to příliš kráse nepřidá.

Zadní část Gellnerova doma směřující ke Klenici a tvořící panorama nad Pražskou silnicí

Významnou byla i přestavba té části domu, která se nachází nad Pražskou silnicí směrem ke Klenici. Velké prosklené okno obchodu je vidět z této strany. Zadnímu traktu se stavitelé příliš nevěnují, ale v tomto případě se účelnost snoubila s krásou a dodnes výjimečné řešení zadní části lahodí oku.

 

Vrátíme se nyní k nejvýznamnějšímu muži Gellnerova rodu. V době Krohovy přestavby vlastnil obchod Pavel, František, o němž budu nyní psát, byl jeho mladším bratrem. Jejich otec Karel (matka se jmenovala Gabriela) nebyl příliš zámožný, bydlel s rodinou u svým movitějších příbuzných v 1. patře nad obchodem. Zde se 19. června 1881 narodil František Gellner, básník, prozaik, malíř, karikaturista a ilustrátor, bouřlivák a anarchista.

V dětství cestoval s otcem kramářem po poutích. V roce 1899 dokončil boleslavské gymnázium, pak studoval dva roky techniku ve Vídni, poté Báňskou akademii v Příbrami. Roku 1905 ho zlákalo studium malířství v Mnichově a v Paříži, o čtyři roky později malířství v Drážďanech a poté znovu v Paříži. Cestoval po Evropě a poznával lidi a kraje. Jeho karikatury se objevovaly v pařížských satirických časopisech, živil se kresbou, velmi dobře hodnocenou.

Předtím, než se roku 1911 usadil v Brně, se zapojil do skupiny “anarchistických buřičů” spolu s dalšími spisovateli - např. Viktorem Dykem, Jiřím Mahenem, Rudolfem Těsnohlídkem a zejména S. K. Neumannem, v jehož olšanské vile se scházeli. Vymezovali se proti měšťanské společnosti s konzervativním způsobem života, projevovali nevázanost v životě i v lásce, naprostou svobodu žití bez vládnoucích autorit, bez válek, v souladu s přírodou a svým bohémským naturelem.

V Brně pracoval jako karikaturista v redakci Lidových novin. Známy jsou jeho fejetony a prózy, ale nejcennějším jeho dílem a dodnes také nejčtenějším, jsou jeho verše. Odrazila se v nich jeho bouřlivá povaha a dětství prožité mezi jarmarečníky. Podobají se písním, jsou jednoduché, mívají opakující se refrén, ale také šokují svou otevřeností a vulgarismy.

Jeho karikatury doprovázejí i některé knihy, např. od Karla Havlíčka Borovského Křest sv. Vladimíra. Ze sbírek např. osobní zpověď “Po nás ať přijde potopa” nebo sbírka veršů “ Radosti života”. Mnoho jeho básní bylo zhudebněno a nahráno, stále se tak s Gellnerovou tvorbou můžeme setkávat.

Hned na počátku války v roce 1914 František narukoval do rakousko - uherské armády. Po dlouhém pochodu kdesi na haličské frontě se uondán posadil na kraji cesty a od té doby o něm nikdo nic neví. 13. září 1914 byl prohlášen za nezvěstného.

 

Pavel Gellner (10. 12. 1875 - 9. 12. 1941) byl starším bratrem Františka. Na jeho bedrech spočíval provoz rodinného obchodního domu. Na rozdíl od svých bratrů měl tvořivého ducha, disponoval obchodnickou obratností, nejspíše zděděnou po matce Gabriele, která pocházela z obchodnické rodiny Fischlů. Uvědomoval si také, jak je vzdělání důležité pro vykonávání této práce. Dosud museli zájemci o studium dojíždět do vzdálených měst. Finanční nároky na vzdělání byly tedy příliš velké a mnozí proto nestudovali. V roce 1912 se proto Pavel snažil prosadit v grémiu mladoboleslavských obchodníků založení veřejné obchodní školy. Její pokračovatelkou je dnešní Obchodní akademie a Vyšší odborná škola ekonomická, a ta se proto rozhodla udělovat výroční cenu pro studenty své školy nazvanou “Cena Pavla Gellnera”.

Pavel se stal krátce před svou svatbou v roce 1904 se Zdenkou Marjánkovou jediným majitelem domu. Měl dva syny, Pavla a Karla, a zdárně s nimi rozvíjel rodinnou firmu. Zlom přišel s okupací, dům zabavila okupační správa, manželé nemohli společně bydlet. Pavel žil v podnájmu v pražské Žitné ulici, Zdenka v lázních Poděbrady. Pavel byl v té době již velmi nemocný a neklidný život uspíšil jeho smrt.

Ráda bych ještě závěrem vzpomněla na Gustava Gellnera (1871 - 1943), nejstaršího ze tří bratrů, vojenského lékaře. Významně se zasloužil o zmírnění válečných úmrtí během 1. sv. války. Zabránil vypuknutí cholery v pevnosti Josefově (byl mu udělen Řád rakouského Červeného kříže), velel zdravotní koloně 55. pěší divize na italské frontě, působil i na západní. Získal řadu dalších ocenění. Po vzniku československé armády sloužil v českých městech.

Gustav se věnoval zejména epidemiologii a infekčním nemocem. I v této činnosti si vysloužil řadu vyznamenání. Po roce 1925 začal studovat v Brně na filozofické fakultě, studia dokončil a současně se věnoval historii lékařství. Své nabyté vědomosti sepsal v dílech “Nemoc Ladislava Pohrobka”, “Životopis lékaře Borbonia a výklad jeho deníků” a v několika dalších menších statích. Během okupace pokračoval v bádání a výzkumu, než byl 21. září 1942 zatčen gestapem a odvezen do Terezína, kde na následky věznění zemřel.

 

Dnešní dům, jemuž nikdo neřekne jinak než Gellnerů, již nenese rodinné jméno na předním i zadním portálu. Ve výšce 1. patra byla ale připevněna po obou stranách průčelí pamětní deska věnovaná Františku Gellnerovi, rodáku a muži, se kterým, i když se zde “pouze narodil”, a pak jeho cesty životem vedly jinam, je spojen. Byla to výjimečná osobnost, zrovna tak jako jeho bratři, každý ve svém oboru, který si vyvolili.

 

A protože bylo dnešní cestování dlouhé a před námi je ještě kus cesty, zastavíme a odpočineme si. Příště dokončíme prohlídku východní strany a podíváme se, jak dnes vypadá strana severní, která se po květnovém bombardování sovětskými vojáky zcela změnila.

 

 

 

Literatura - Dějiny obcí okresu mladoboleslavského a benáteckého, sebralo a napsalo učitelstvo okresu mladoboleslavského v čele s Karlem Sellnerem, okresním školním inspektorem. Kniha je z roku 1926.

Boleslavští autoři - Mladá Boleslav od minulosti k dnešku

Karel Herčík – Historické perličky z Mladoboleslavska

Karel Herčík – radniční měsíčník Boleslavan - Kapitoly z historie

Sylva Městecká – Boleslavský uličník

Sylva Městecká - Průvodce po Starém městě ve 2. polovině 19. a na počátku 20. století

Václav František Rudolf - Staré obrázky boleslavské

Ing. arch. Eva Vyletová - Středověký městský dům v Mladé Boleslavi

archiweb - přestavba velkoobchodu Pavla Gellnera

Wikipedie

 

 

Fotografie – některé staré fotografie jsem získala od paní Hálové, které tímto velmi děkuji. Mnohé informace a starodávné fotografie jsem dostala od manželů Šímových, kteří organizují promítání starších fotografií a seznamují účastníky besed s historií města. Patří jim můj vřelý dík a obdiv. Snímky Gellnerova domu jsou ze stránek archiweb. Snímky ze současnosti jsou mé vlastní, místa jsem fotografovala při mých procházkách městem s Jiřinkou v mysli…

 

 

Autor: Alena Prchlíková


přečteno: 324x   komentářů: 1

Nejnověji komentované

přečteno: 173x   komentářů: 2, nejnovější: 10. 09. 2020, 10:23:35
přečteno: 324x   komentářů: 1, nejnovější: 09. 08. 2020, 23:04:26
přečteno: 931x   komentářů: 2, nejnovější: 01. 07. 2020, 21:10:47
přečteno: 1592x   komentářů: 8, nejnovější: 30. 06. 2020, 19:40:23
přečteno: 1113x   komentářů: 2, nejnovější: 21. 06. 2020, 07:17:02
přečteno: 1286x   komentářů: 2, nejnovější: 14. 05. 2020, 13:15:09
přečteno: 1069x   komentářů: 4, nejnovější: 12. 05. 2020, 19:41:06
přečteno: 1791x   komentářů: 14, nejnovější: 12. 05. 2020, 16:12:24

Nejčtenější

přečteno: 12764x   
přečteno: 11238x   
přečteno: 10339x   
přečteno: 10249x   
přečteno: 9485x   

Galerie, které se nevešly do článků

Pozvání na blog

Možná vás zaujme, že naše autorka Zdeňka Ortová nám utekla ke svému vlastnímu blogu. Pro ty z vás, kteří se nechtějí o její humor připravit, uvádím na tento blog odkaz.

Napište nám

Vaše jméno:

Váš e-mail:

(na stránkách se nezobrazí)

Váš vzkaz:

Kontrolní údaje

Sem prosím napište číslo
dvěstě čtyřicet devět:

Toto pole nechte prázdné:

ODESLAT

Použití cookiesUžití cookies

Na těchto stránkách jsou použity tzv. cookies.

Do cookies se poznamenává údaj o kliknutí na článek pro účely statistiky čtenosti článku.

Použití cookies můžete kdykoliv zakázat v nastavení svého internetového prohlížeče. Stránky pak budou fungovat stejně, pouze bude zkreslena statistika.
 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 15. 9. 2020